. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Facebook
Alpy, informace, aktuality, fotografie, videa, doporučení, ceny, popisy cest, aktuální počasí, ubytování v horských chatách, zkušenosti, aktuální situace, dopravní info

13. října 2020

Vlastimil Vondruška: Světová válka s K probíhá!



To, co nás letos zasáhlo, rozhodně změní celý svět – válčíme s koronavirem. Můžeme sice diskutovat, zda je to epidemie či podle nějakých tabulek to epidemie stále není, lze se hádat o to, zda je nošení roušek porušením našich lidských práv, je legitimní se ptát, co bude s těmi, kteří přišli o své příjmy. To je jen několik z mnoha otázek, které dnes společnost trápí. Nebo abych byl přesný, trápí především média, protože mnohé z toho by nás asi netrápilo, pokud by média tyhle v podstatě nesmyslné otázky nenastolila a tvrdošíjně neopakovala. Média ráda kloužou po povrchu, protože hledání příběhů je publicistické řemeslo. Jenže někdy je třeba zahodit novinářskou machu a podívat se pravdě do očí.

   To, co se děje, je totiž válka. Nepadají sice bomby, nestřílí se, ale o to je ta válka nebezpečnější, protože bojujeme s neviditelným, ale zcela reálným nepřítelem. Na jedné straně jsme my a na druhé virus jako prodloužená ruka přírody. O tom, co se děje na této planetě, nerozhodujeme totiž my, ale neuvěřitelně složitá struktura přírodních i společenských procesů, které nejsme při vší moderní technice a vědě schopni zcela pochopit, popsat a už vůbec ne měnit k obrazu svému. Ano, je to válka, v níž musíme obhájit svou existenci proti mikrosvětu virů a bakterií, který proti nám bojuje už celá tisíciletí.

   Jako v každé válce nelze předjímat, jak bude pokračovat, s jakým překvapením nepřítel vyrukuje a jaké budou ztráty. Proto bychom se měli chovat opravdu tak, jak se na válečný stav sluší. To není literární nadsázka, ale každý dobrý psycholog potvrdí, že v případě krize a války existují osvědčené modely chování.

1. Opatrnost je matkou moudrosti, protože neznáme zbraně nepřítele
   Měli bychom se chránit raději více než méně, protože bezpříznakový průběh onemocnění neznamená, že se později nemohou v organismu objevit nepříjemné následky. Bojujeme proti neznámé zbrani, to si uvědomme! Je tedy asi zbytečné vést do omrzení diskuze, zda roušky pomáhají či nepomáhají. V tuhle chvíli to nikdo nedokáže říci se stoprocentní jistotou, i když média do omrzení opakují názory obou táborů. Co má taky Česká televize pořád vysílat, že? Ale jsou to jen názory, i když halasně zabalené do pozlátka, kdy se ideologie vydává za pravdu. Pokud budeme nosit roušky, a nakonec se ukáže, že tak moc nepomáhají, prosím, bylo to nepohodlné, ale nezničili jsme si tím zdraví, nejvýše pošramotíme ego některých vyznavačů přemrštěných lidských práv. Pokud je ale nosit nebudeme a pak se ukáže, že to je jeden z hlavních nástrojů, jak se chránit, pak co? Ve válce je vždycky lepší být opatrný a prozíravý.

2. V těžkých chvílích ctí jednotlivce solidarita, a národy jednota
   V každá válce je klíčem k vítězství solidarita. To znamená změnit na čas své chování. Ve válce nemá přednost naše zábava, musíme rezignovat na blahobyt a zisky, je třeba vydržet nepohodlí, ale současně nepropadat hysterii a zlosti jen proto, že se musíme omezovat kvůli lidem, s nimiž jsme na jedné lodi. Jsme jeden národ, jedno lidstvo, a naším nepřítelem nejsou lidé, ale virus. Ten musíme porazit.

3. Bez velení není vítězství
   Ideologie každé války je založena na tom, že nehledáme nepřítele ve vlastních řadách, ale vždycky jen na straně skutečného nepřítele. Díky zaslepenosti naší politické opozice a části médií se však nenávist vůči Babišovi zhmotnila v představu, že boj proti koronaviru je bojem za zájmy vládních stran. Odmítat opatření je proto aktem politického odporu vůči Babišovi. Je to hloupé, nebezpečné a výsledkem téhle představy je totéž, jako zradit vlastní vojsko a otevřít bránu nepříteli, který nás obléhá. Prosím, uvědomme si, že tohle není boj proti Babišovi, ale proti koronaviru! A média by zasloužila nařezat na holou, protože tohle ještě živí a místo aby nás uklidňovala, přenášejí nekonečné diskuze o tom, že se všechno dělá špatně, lidé opatřeními trpí a skoro to tak vypadá, že nás netrápí koronavirus, ale pouze opatření vlády.

4. Válka přináší škody všem a nedá se s tím nic dělat
   V každé válce, i když se nakonec vyhraje, se ničí národní bohatství, klesá životní úroveň, hrozí hlad a já nevím co ještě. Jsme generace, která skutečnou válku naštěstí nezažila, ale zeptejte se prarodičů, co znamenal život za druhé světové války. A to se na našem území prakticky neválčilo, pokud nepočítáme epizodu posledních měsíců, kdy nás osvobodily sovětská a americká armáda. Přesto byly škody obrovské a následovalo několik let obnovy. Musíme vědět, že tohle nás čeká rovněž a každý rozumný člověk by si měl udělat zásoby na horší časy. Nejde jen o zásoby jídla a dalších potřeb, ale rozhodně je nesmyslné utrácet a nemít finanční rezervy. Stát nemá kouzelného oslíčka, který se otřese, kdykoli si zamaneme. V tuhle chvíli se ještě stále rozdává, někdy až příliš, ale pozor! Tohle budeme muset jednou z našich daní my všichni splácet (tedy ti, co nežijí jen na sociálních dávkách, z dotací a grantů). Ale co je z krátkodobého hlediska horší, pokud bude tahle válka trvat i v dalším roce, a nedej bože i v roce 2022, pak prostě zdroje vyschnou. A na to musíme být připraveni, protože se může stát, že se prostě výrazně sníží naše příjmy a některým dokonce na čas úplně vyschnou. Boj není o luxusu, ale o přežití!

5. Bez optimismu a víry, ale také pokory a rozumu, je každá válka předem prohraná
   Žili jsme si blahobytně, ale v dějinách nesvítí slunce pořád. Stalo se to, co se periodicky opakuje – přišla krize. Za tu nemůže žádný politik, žádný národ, žádné náboženství či ideologie. Prostě to přišlo a my se musíme začít chovat adekvátně odpovědně a skromně a ne čekat, kdo nás po téhle bolístce pofouká. Musíme se přestat chovat jako rozmazlené děti a dospět. Každá válka totiž klade obrovské nároky na psychiku lidí a odolnost společnosti jako takové. Chceme přežít? Tak se o to prostě musíme snažit a postarat sami. Jsme v situaci, kdy to nikdo za nás neudělá. Je vím, že po létech, kdy jsme neměli žádnou odpovědnost, je to těžké. Ale co jiného nám zbývá? Jen ti, kteří nefňukali, v dějinách podobné krize přežili.

6. V časech válečného stavu je třeba v první řadě vydržet
   Každá válka znamená mít plán pro chod země v časech válečných a další pro obnovu poté, kdy válka skončí. Klíčovým krokem podle mne je, aby politici zakopali válečné sekery a my ostatně také. Musíme si promyslet, jak budeme jinak trávit volný čas ve vztahu k tomu, co je možné. Musíme se zbavit rozežranosti a spočítat, na co opravdu máme a co prostě kupovat nemůžeme a nebudeme, ať se nám to líbí nebo ne. Politický systém musí začít fungovat výhradně na bázi pragmatismu a rozumu, a ne pod tlakem krásné, ale reálně bezobsažné ideologie. Chceme-li vydržet, musíme kráčet osvědčenými cestami našich předků a chránit tradiční hodnoty. Těmi hodnotami je ochrana našich životů, fungování rodiny, podpora hospodářství (škoda, že jsme tolik podniků prodali do rukou cizinců) a zájmů vlastního národa. Celý svět má problémy, všude umírají lidé a nedá se s tím dělat nic, než vydržet a nechat každého, aby se s krizí vyrovnal po svém, protože svět není šachovnice, kde by se hrála jedna partie podle jedněch pravidel. Nenajíme se tím, že se budeme starat o demokracii za našimi hranicemi a dělat si nepřátele v jiných a mnohdy větších a silnějších zemích, než jsme my sami. Musíme se začít starat v první řadě o to, jak tuhle válku vyhrát u nás doma a jak restartovat chod naší společnosti. A je úplně jedno, co si o naší či jiné demokracii myslí v Bruselu, Washingtonu, Pekingu či v redakcích některých médií. Buďme alespoň na chvíli tolerantní a vnímaví k tomu, co se opravdu děje. Žijeme pod tlakem událostí, které nemáme ve svých rukách! Naše víra ve všemocnost vědy a moderního světa se s tím těžko vyrovnává, ale je to tak. Začala opravdu válka a je na nás, jak dopadne.

Autor: Vlastimil Vondruška

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.





Jaroslav Flegr: Z první vlny epidemie jsme se nepoučili



Tak, Micíku, teď ti prozradím, co jsem se dnes dočetl v článku z konce dubna. Doufám, že jsi opravdu statečný kocourek.

   Skupina čínských vědců chtěla letos na jaře zjistit, zda jim dá koroňák s nástupem léta pokoj. Vzali si data o průměrné teplotě a vzdušné vlhkosti ze 166 zemí a spočítali, jak s teplotou a vlhkostí venkovního prostředí souvisí šíření koronaviru. Zjistili, že s každým stupněm, o který je v zemi tepleji, poklesne asi o 3 % počet infekcí za den a asi o 1,2 % počet úmrtí na koronavirus za den. Podobně s každým vzrůstem relativní vlhkosti o 1 % klesá 0,85 % počet infikovaných za den a o 0,51 % počet úmrtí za den. V diskusi vysvětlili, že se přesně takový výsledek dal očekávat, neboť výrazná sezonalita v nakažlivosti se projevuje u většiny akutních respiračních onemocnění, včetně původního SARS.

   Vědci měli určitě ze svého výsledku velkou radost. Ústup pandemie s příchodem léta navíc ukázal, že se radovali oprávněně. Jenže teď se blíží zima a nám se radost rychle mění ve starost. Zatím se po většinu času těšíme z prodlouženého babího léta a stejně, kvůli chybám našich epidemiologů a především neodpovědným a hloupým intervencím ze strany některých politiků, netroufám si jmenovat, abych omylem nepřipojil nějaké hodně neslušné přídavné jméno, nás čekají během dvou týdnů přeplněné nemocnice. Je však dosti pravděpodobné, že s poklesem průměrných teplot během opravdového podzimu, zimy a předjaří, se nakažlivost choroby výrazně zvedne. V současnosti je index nakažlivosti asi 2,6 a pomocí epidemických opatření jsme reprodukční číslo viru srazili na 1,4. V březnu však byl index nakažlivosti zhruba dvojnásobný (5,7), takže při stejných opatřeních by nejspíš bylo zhruba dvojnásobné i reprodukční číslo viru. Navíc, vzhledem k tomu, že do zimy vyčerpáme v těle zásoby vitamínu D ze sluníčka, a náš imunitní systém proto zeslábne, zvýší se nejspíš i smrtnost onemocnění COVID-19. Ta byla v první vlně možná až 3x vyšší, než je nyní. Není jasné, zda to bylo jen tím, že jsme se naučili více chránit starší a nemocné a že se lékaři naučili s nemocí lépe bojovat, nebo i naší nižší obranyschopností v chladných měsících.

   Takže, Micíku, abych to shrnul. Z první vlny epidemie jsme se nepoučili, protože jsme ji pomocí zavedeních opatření rychle zastavili. Pan Babiš nám za vydatné pomoci některých zubařů, onkologů a kardiochirurgů zařídil druhou vlnu, a s ní druhou šanci se poučit. Když alespoň tuhle šanci nepromarníme, potom není vyloučeno, že nás ty tisíce pacientů, kteří v následujících dvou měsících zásluhou výše zmíněných pánů (dámu jsem galantně vynechal) zemřou na Covid, možná zachrání před mnohem větším počtem obětí v zimě a v předjaří. No jo, ale státní vyznamenání bych jim za to ani v takovém případě nedával, žaloba na mnohonásobné zabití z nedbalosti by se mi zdála příhodnější.

   Tak, Micíku, to je pro dnešek všechno. Bojíš se? Tak se neboj – ono to nakonec dobře dopadne. Jen zatím hezky dodržuj protivirové dvanáctero z mého facebooku. Slibuji, že jak to jen půjde, tak se necháme doma všichni proti té potvoře koroňácké očkovat. Při troše štěstí můžeme být v dubnu za vodou.

Zdroj:
Science of the Total Environment 729 (2020) 139051: Effects of temperature and humidity on the daily new cases and new deaths of COVID-19 in 166 countries.

Jaroslav Flegr
(13.10.2020)

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.



Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

26. září 2020

Jak účinné jsou roušky



Kolik kapének produkuje člověk, který mluví? A kolik jich zachytí rouška? A kolik respirátor? To jsou otázky, které si v souvislosti s epidemií koronaviru pokládají vědci i lékaři po celém světě. V rámci školního experimentu se na ně pokusila odpovědět i 12letá studentka českého gymnázia. A k čemu dospěla?
Jak účinné jsou roušky - video


Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde:
Jak účinné jsou roušky ...


Přepis textu videa:
   30 sekund mluvit a přitom 30 centimetrů před ústy držet petriho misku. Úkol, který studentka Mensa gymnázia Johana Jaklová zasala účastníkům svého pokusu. Nejdřív hovořili s rouškou na ústech. Ta druhá varianta byla bez roušky. Probáhala vlastně stejně. A pak jsme zkoušeli variantu dalších roušek, respirátorů a taky špatně nasazených nebo netěsnících. Na dně misek je agar - výživná hmota, která umožňuje mikroorganismům rychle růst. Tomu pomůže i umístění do inkubátoru. Tak a teď nastavíme optimální teplotu pro inkubaci, která je 35 stupňů Celsia. Už po dvou dnech se mikroorganismy v ideálních podmínkách inkubátoru rozmnožily a mezi vzorky, na které se mluvilo s rouškou a bez roušky, byl vidět znatelný rozdíl. Tohle jsou misky, na které se mluvilo s textilní rouškou, chirurgickou ústenkou nebo respirátorem. Ty misky jsou naprosto čisté. Když se potom posuneme tady dále a podíváme se, jak dopadly kultury, na které jsme mluvili bez roušky bez jakékoli ochrany, vidíte: tak, jak kapénky dopadaly do toho agaru, tak nám narostly jednotlivé kultury vlastně těch mikroorganismů. Viditelně horší výsledky měly taky špatně nasazené nebo příliš dlouho používané roušky. Výsledek ukazuje nejen to, jak dokáží zastavit kapénky, ale i fakt, že se od úst a nosu šíří i při běžném mluvení.

Jiří Hrbáček
(Zdroj: Facebook ČT24 25.9.2020 10:26)
(Ve spolupráci s Mensa gymnáziem, Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR a Fakultou tělesné výchovy a sportu UK)

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.



Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

23. září 2020

Jaroslav Flegr: proč se nepromořovat



Milý Micíku, dnes si povíme, proč se nepromořovat. Tak zavři očička a poslouchej. Epidemii je možno zastavit různě, například intenzivním vyhledáváním a izolací nakažených (ať jsou nemocní nebo ne), nebo zavedením tak přísných protiepidemických opatření, že jeden nakažený zvládne v průměru nakazit méně než jednoho nenakaženého. Navíc platí, že každá epidemie se nakonec zastaví sama. Jenže…

   V tom nejhorším případě se epidemie zastaví tehdy, když parazit, třeba virus, vyhubí svého hostitele. To se může stát třeba tehdy, když má onemocnění dlouhou inkubační dobu, takže se nejprve nakazí většina populace a teprve poté začnou jedinci umírat. Něco takového by zvládla AIDS, kdyby přišla o 50 let dříve, kdy vědci ještě nedokázali odhalit jejího původce a lékaři diagnostikovat infekci. Nebo se to může stát v případě, když má parazit nějakého velmi hojného záložního (rezervoárového) hostitele, třeba potkana, kterému neubližuje, ale od kterého se bude onemocnění neustále přenášet na příslušníky vymírajícího druhu.

   Nejčastěji však epidemie odezní i bez toho, že by vyhubila svého hostitele. Stane se tak buď tehdy, když parazit vybije část populace a v řidší populaci se sníží pravděpodobnost, že se hostitelé budou potkávat a předávat si infekci. Jestliže například populace klesne na třetinu, pravděpodobnost přenosu infekce klesne devětkrát, když na desetinu, tak stokrát. To infekci zastaví, ale za cenu smrti mnoha členů hostitelské populace.

   V nejčastěji šíření epidemie zastaví takzvaná kolektivní imunita, tedy ono v současnosti tolik diskutované promoření populace. Jestliže dostatečně velká část populace už infekci prodělala a získala tak dočasnou, nebo dokonce trvalou imunitu, nebo tuto imunitu získala očkováním, je to pro parazita úplně stejné, jako kdyby klesla celková hustota populaci. Pro šíření parazita je totiž důležitá pouze hustota populace neimunních jedinců. Kolik jedinců v populaci musí být imunních, aby se epidemie sama zastavila, je možné vypočítat ze základní reprodukční konstanty, tedy z reprodukčního čísla parazita v imunologicky naivní populaci. Jinak řečeno, z počtu nenakažených jedinců, které v průměru nakazí jeden nakažený v populaci, v níž nejsou žádní imunní jedinci. Když přišel Covid do Evropy, tak se zdálo, že bude potřeba, aby bylo imunních asi 60 % jedinců v populaci. Brzy se však ukázalo, že šíření viru lze výrazně zpomalit pomocí jednoduchých opatření (RRR: ruce, roušky, rozestupy) a že tedy potřebné procento bude výrazně nižší. Odhaduji, že v letních měsících by mohlo stačit 30 % imunních jedinců v populaci a epidemie by se zastavila i bez RRR. V podzimních, zimních a jarních měsících to však bude určitě více, na 60 % se však jistě při dodržování RRR nedostaneme. Buďme tedy optimisty a počítejme, že bude stačit 40 % imunních jedinců.

   Tak kde je tedy problém? No právě v těch 40 % nakažených. Dostatek vakcíny patrně do podzimu příštího roku mít nebudeme. Takže imunitu může člověk získat pouze tím, že se nakazí. Ve většině případů má nákaza sice relativně mírný průběh, zhruba 2,5 % nakažených však zemře a neznámé procento (těžko méně než 10 %) si odnese z nemoci podlomené zdraví. Jestliže bychom se chtěli v Česku promořit a získat tak imunitu, museli bychom se smířit s tím, že nám tu zemře minimálně 100 tisíc spoluobčanů a dalších 400 tisíc bude mít do konce života více nebo méně vážné zdravotní problémy. To je přitom spíše optimální scénář, který by nastal pouze tehdy, když by se nám podařilo křivku přibývání nakažených oploštit, jak se nyní snaží ministr Prymula, a zabránit tak kolapsu zdravotnictví.

   Takže, milý Micíku, připustit promořování populace rozhodně nesmíme a samotné zploštění křivky nám nepomůže. Musíme epidemii pomocí protiepidemických opatření zastavit do doby, než bude dostatek vakcíny k imunizování asi 40% obyvatelstva. V letních měsících nejspíš vystačíme s rouškami, mytí rukou a rozestupy (a omezením hromadných akcí), na podzim, v zimě a v předjaří budeme muset přistoupit i podstatně bolestivějším a dražším opatřením. Nejpravděpodobnější mi připadá, že to bude trvat tak dva roky, může se to ovšem i trochu protáhnout – to záleží na dostupnosti vakcíny.

   Hele Micíku, nebuď tak smutný. Dva roky utečou a zase bude dobře. Je klidně možné, že nám tahle epidemie pomůže se připravit na podobné a horší epidemie, které téměř jistě přijdou v budoucnu. Teď nám není moc do zpěvu (což je vlastně dobře, při zpívání vzniká spousta aerosolu), ale třeba ta potvora coviďácká nakonec zachrání lidstvo před vymřením. Jak říkala babička – nikdy nevíš, po čem ztloustneš.

Jaroslav Flegr
(23.9.2020)

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.



Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

22. září 2020

Skupina odpíračů roušek a popíračů nebezpečí koronaviru



Fanatičtí popírači reality se navzájem utvrzují v tom, že koronavirus neexistuje a ti trochu více inteligentní jeho existenci sice připouštějí, ale jeho nebezpečí bagatelizují. Zatím se většina těchto lidí ještě nesetkala s realitou onemocnění a tak jim ty jejich konstrukce zatím fungují. To se ale pravděpodobně brzy změní a mě zajímalo, jak se tito lidé vyrovnají s realitou.

   Podle mého názoru se budou snažit zachovat kurz a ani tváří v tvář onemocnění v rodině nebo úmrtí nebudou ochotni přijímat realitu, aby si nemuseli přiznat svůj omyl. Nastoupí tedy absolutní konspirace a tito lidé se rázem ocitnou ve světě, kde nemocní umírají na vymyšlené choroby, lékaři určují špatné diagnózy, laboratoře vydávají špatné výsledky, koroneři falšují úmrtní listy, vládní instituce produkují nesmyslné údaje o nemoci a všichni jsou někým podplacení nebo donucení.
   Spisovatelé scifi o takových společnostech psali a já se takového světa skutečně obávám, ale že si sami lidé takový svět vymyslí, aby se v něm mohli cítit nesvobodní a utlačovaní, to asi zatím ani autory scifi nenapadlo. Nesvobody je přece kolem kolem nás dostatek. Nutkavá potřeba těchto podivných skupin lidí žít ve svém vyfabulovaném naprosto totalitním a nesvobodném světe mě fascinuje. Nejhorší na tom všem ale je, že oni už nebudou mít ze svého světa žádnou možnost úniku. Přiznání omylu a návrat do sice nehezké, ale zatím zdaleka ne tak hrůzné reality by pro ně mohl mohl mít fatální psychické nebo osobnostní následky. Alespoň pro ty, kteří si to budou schopní uvědomit.
Tím tato úvaha měla původně končit.

Neočekávané pokračování.
Tak mě vyobcovali ze skupiny "Nejsme vaše loutky" popíračů smyslu roušek. Ani se moc nedivím. Porušil jsem pravidla této skupiny, která nařizují souhlasit s tím, že roušky jsou symbolem všeho zla a je potřeba je odstranit.

   Neudržel jsem se a napsal jsem do komentáře, že skupina, která má v pravidlech, že jiný názor se nepřipouští, je právě taková, která vytváří zdání jiné paralelní reality. Z pohledu členů skupiny té lepší reality, kterou ale mnozí chápou jako skutečný svět.

Napsal jsem přibližně toto:
   Někdo vymyslí nějakou 3,14čovinu nebo použije nějaké tvrzení, kterému je někdo jiný ochoten věřit a založí skupinu, ve které své tvrzení prezentuje. Do pravidel dá, že jiné názory se nepřipouštějí. Najde se pár lidí, kteří souhlasí. (v té skupině jich je přes 31000) Vzniklá skupina se navzájem utvrzuje v tom, že mají pravdu. Nediskutuje se, není o čem. Vše, co se napíše a odpovídá danému tvrzení, je pravda. Nikdo neoponuje, protože jinak je nazván blbcem a překřičen, případně ze skupiny vyhozen. Ano - porušil přece pravidla skupiny. Vzniklá skupina si navzájem pochrochtává jak jsou všichni skvělí a jak mají pravdu. Neustále hledají kdekoli na internetu podobná tvrzení, která to jejich podporuje. Na zdrojích informací nezáleží, jediné kritérium je podpora dogmatu. Nikdo neoponuje. Všichni se poplácávají po zádech. Přidávají se další lidé, kteří vidí, že skupina je báječně jednotná a všichni si tam myslí to samé. Pak už se přidávají další lidé jen proto, že skupina už je velká a tak na tom tvrzení asi něco bude. Svět je prostě skvělý. Facebook je skvělý. Je to prostě lepší svět. O pravdivost nebo nepravdivost původního tvrzení už vůbec nejde.

   No a pak mě vyhodili, tak už jsem se ani nedozvěděl, jestli s tímto mým názorem nějaký disident ve skupině souhlasil. Asi ne.
Chcete li vidět, jak to funguje v praxi, přidejte se. Když budete mlčet nebo souhlasit, tak se pobavíte nebo zděsíte, nebo poučíte. Podle toho kdo jste. Já už se do skupiny pod vlastním jménem nepodívám - přístup mi byl zablokován. Škoda. Studium skupiny bylo pro mě jednak poučné a jednak šokující.
Skupina je zde: https://www.facebook.com/groups/2539765316284761/

Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

18. září 2020

Jaroslav Flegr: protiepidemické desatero



Micík a pár dalších přátel se mne ptali, co bych jim v nejbližších dnech a týdnech doporučoval dělat a nedělat, aby se vyhnuli nákaze. Tak jsem pro ně sepsal tohle Desatero.

Protiepidemické desatero:

1) Zachovávat sociální distanc – nepřibližovat se k jiným lidem blíže než na 2 metry a nedotýkat se jich.

2) Umývat si ruce mýdlem, jakmile se dotknete předmětů, kterých se dotýkali jiní lidé.

3) Doma i kdekoli jinde desinfikovat sdílené předměty (klávesnice a podobně).

4) Nosit kvalitní roušku, nejlépe s nanovlákny a vyžadovat, aby roušky nosili lidé ve vašem okolí.

5) Nevycházet mezi lidi, když to není nezbytně potřeba. V rámci možností pracovat z domova, a to i za cenu změny zaměstnání či dokonce povolání.

6) Nakupovat vše co lze pouze po internetu.

7) Nezúčastňovat se žádných hromadných akcí – hromadná akce se rozumí cokoli, kde je více než 5 lidí. To samé vyžadovat od členů domácnosti.

8) Větrat a udržovat v místnostech vysokou relativní vlhkost (nad 40%), například tím, že budete mít v místnostech nastavenou nižší teplotu a budete tam nosit teplé oblečení. V suchu kapénky vysychají a virus se udrží ve vzduchu dlouho a doputuje na delší vzdálenost.

9) Udržovat se v dobré fyzické kondici – jíst dost zeleniny, ovoce, vitamínů (především D a C – obojí jen v doporučeném denním dávkování), pohybovat se na čerstvém vzduch v místech, kde nejsou lidi. Dostatečně odpočívat a spát.

10) Udržovat se v dobré psychické kondici – komunikovat telefonicky či elektronicky s přáteli, známými a příbuznými, přednostně s těmi dříve narozenými, konzumovat na dálku kulturu (hudbu, divadlo, filmy) číst knihy, vzdělávat se, pomáhat druhým, snažit se si dělat v rámci možností radost.

Jaroslav Flegr
(18.9.2020)

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.



Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

15. září 2020

Jaroslav Flegr: Milý Micíku, nech teď slunění a dobře poslouchej



Naši epidemiologové a pracovníci odběrových center už padají na ústa – epidemiologové nestíhají trasovat nakažené a posílat je do karantény a odběrová centra nezvládají nápor osob, které potřebují vyšetřit. Ti ve frontách na vyšetření přitom nejsou žádní hypochondři – podíl osob s pozitivním výsledkem mezi nimi totiž neklesá, ale roste. Nápor se bude zvyšovat, protože se infekce šíří zrychlujícím se tempem. To, co by s vypětím sil centra zvládla dnes, nemohou zvládnout za pár dnů, kdy bude nápor dvojnásobný nebo za dalších pár dnů, kdy už bude pětinásobný. Jenže ona už ve skutečnosti nezvládají nyní – při čekací lhůtě na vyšetření týden ztrácí boj epidemiologů s nemocí jakýkoli smysl. Místo aby příslušné orgány okamžitě posílily trasovací a vyšetřovací kapacity (třeba povoláním vojáků) na pětinásobek a následně na desetinásobek, postupně rozvolňují pravidla pro trasování a pro karanténu. V důsledku toho se infekce nutně začne šířit mnohem rychleji než dosud a kolaps zdravotnictví nastane mnohem dříve, než by nastat musel. Kdybys, Micíku, nevěděl, co je to kolaps zdravotnictví, tak to jsou pacienti umírající na chodbách nemocnic nebo před jejich branami, zoufalí lékaři, kteří musí rozhodovat, koho připojí na ventilátor a koho nechají bez pomoci zemřít.

   A to je jen začátek. Ani toto rozvolňování pravidel nepomůže skrýt před očima veřejnosti kolaps trasování a diagnostiky na víc než na pár dnů. Proto se už dnes začínají ozývat hlasy, že trasování a testování je zbytečné, protože covid-pozitivní vlastně nejsou nemocní, a je tedy zbytečné je vyhledávat a jejich počty sledovat. Micíku, tohle je sprostá lež! Počty nemocných jsou u nás přímo úměrné počtům positivních před 10 dny! Když si vyneseme do grafu tato dvě čísla, dostaneme jasnou přímku. To znamená, že naši lékaři zatím stíhají jen díky tomu, že je zde onen 10denní odstup. I počty mrtvých budou růst úměrně počtu dnes diagnostikovaných případů – data z jara jasně ukazují, že je zde jen delší časový odstup a že musíme korelovat počty umírajících s počtem pozitivně testovaných před více než 20 dny.

   Ti, kdo by měli dnes u nás řídit boj s epidemií, tak tento boj už vzdali a veškerou energii nyní soustřeďují na to, aby se o tom veřejnost co nejdéle nedozvěděla. Micíku, určitě se ptáš, proč právě tobě tohle všechno povídám. Protože doufám, že takhle si mé vyprávění přečte víc lidí, a že víc z nich začne bít na poplach, nebo rovnou začne něco podnikat.

   Až tohle všechno skončí, budou se hledat viníci. Politici zcela jistě hodí vinu na úředníky a ti se zase pokusí hodit vinu na experty. Někdo, patrně ten v podstatě nevinný, nejspíš půjde na pár let do vězení. Ty mrtvé už ovšem nikdo nevzkřísí, a škody vzniklé neřízeným kolapsem hospodářství budeme napravovat moc a moc dlouho. Psychopati, co nám dnes vládnou, jsou splachovací – těm výčitky svědomí rozhodně nehrozí. Mnoho lidí si však může do smrti vyčítat, že z nevědomosti nebo z pohodlnosti či zbabělosti neudělali včas to, co udělat mohli, aby zabránili blížící se katastrofě. Těm je tenhle článek určen především.

prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




Roušky, koronavirus, zdravý rozum, politika a můj poslední pokus



Asi je to úplně zbytečné, protože fanatik žádné argumenty stejně nepřijme, ale zkusím to.
Pro všechny, kteří tvrdí, že se víc umírá na rakovinu nebo na jiné nemoci:
ANO, MÁTE PRAVDU !

   Ten problém, který hodně lidí nechápe, je ale dost jinde. Corona je infekční onemocnění. Ne mnoho, ale přece jen nějaké procento nemocných má těžký průběh. Množství nakažených se poměrně těžko reguluje, protože doba odezvy na opatření se nepočítá na hodiny a dny ale spíš na týdny (při inkubační době 2 - 14 dnů).

Snad se mnou ještě někdo souhlasíte. Ti, co popírají i existenci koronaviru, tak dál už číst nemusí.

Těžkých případů je určité procento (díky bohu malé) ze všech nakažených.
20.7. bylo 4826 nakažených, těžký průběh covid-19 mělo 19 pacientů a to je 0,39 %
19.8. bylo 4934 nakažených, těžký průběh covid-19 mělo 29 pacientů a to je 0,59 %
8.9. bylo 8790 nakažených, těžký průběh covid-19 mělo 52 pacientů a to je 0,59 %

S počtem nakažených stoupá i počet pacientů s těžkým průběhem onemocnění. Určité procento pacientů sice nemá průběh tak závažný, ale hospitalizaci potřebuje. Podíl hospitalizovaných pacientů se dlouhodobě pohybuje nad 2 %.
Na jednotkách intenzivní péče a na odděleních ARO je v celé České republice k dispozici asi 4 tisíce lůžek. Téměř 3000 lůžek je obsazeno většinou pacienty s jiným onemocněním než z covidem.

   Pokud budou počty nakažených stoupat, budou stoupat počty hospitalizovaných i počty pacientů s těžkým průběhem nemoci. Procenta jsou výše uvedena. Pokud poroste počet nakažených příliš rychle a to se teď děje, dříve nebo později budou kapacity lůžek vyčerpány. Budou vyčerpány i počty ventilátorů pro těžké pacienty.
   Pak nastane situace, že nemocnice už nebude mít místo pro další pacienty. Nejen pro pacienty s covidem, ale pro žádné pacienty, kteří budou potřebovat intenzivní péči. Pokud to nastane, začnou někteří pacienti umírat zbytečně. Nejen ti s covidem. Umírat budou všichni ti, pro které už nebude na JIP a ARO místo. Umřou lidé s infarktem, po autonehodě, s chřipkou, s covidem, se srdeční zástavu, s anafylaktickým šokem a další. Prostě ti, kteří se do nemocnic už nevejdou.
   Pokud dojde k takovému zahlcení nemocnic, bude samozřejmě omezena nemocniční péče celkově. Jednak se nakazí jistě i někteří zdravotníci a jednak nemocnice mají jen určité rezervy. Nastane to, co všichni kritizují. Začnou možná umírat i pacienti kvůli odkládaným operacím nebo léčbě.
   Velmi podobné následky bude mít další pravděpodobný důsledek vysokého počtu nakažených a to je zvýšený počet nakažených a nemocných zdravotníků a lékařů. To povede také ke snížení kvality zdravotní péče pro všechny.

   To celé je důvod, proč bychom se dnes měli snažit zabránit velkému nárůstu počtu pacientů s touto nemoci, ale ostatních podobných nemocí se to samozřejmě týká také. Taková situace může nastat i u jakékoli jiné infekční nemoci s podobným průběhem. Měli bychom to dělat kvůli zdravému rozumu, kvůli pudu sebezáchovy a měli bychom to dělat bez ohledu na to kdo, kdy, co a jakou formou nám to nařizuje.
   Šíření infekční nemoci se dá zabránit známými a dnes tak s gustem ignorovanými způsoby. Není třeba je znovu popisovat.

Pouze jediná poznámka k šíření nemoci. Jistě vás napadá, že roušky by mohli nosit jen nemocní, aby zdravé nenakazili.
OPĚT MÁTE SAMOZŘEJMĚ PRAVDU !
   V případě infekční nemoci, která má inkubační dobu 2 - 14 dní není po tuto dobu možné rozlišit, kdo už je nakažený a kdo nikoli. Spousta lidí je nakažených a příznaky se ještě neprojevily a možná ani moc neprojeví, ale tito lidé už mohou nakazit další, u kterých nemusí být průběh zdaleka tak báječný.
   Proto je nutné nosit roušky a dodržovat i ostatní protiepidemiologická opatření i když se cítíte být zdraví. Je jedno, co vám teď kdo říká, toto jsou stará známá a nezpolitizovaná fakta. Dělejte si co chcete, ale pokud dopustíme, aby bylo nemocných příliš mnoho, může umřít kdokoli z nás a nemusí to mít s tím prý neexistujícím virem vůbec nic společného.

Další závěry si udělejte sami. Na případné dotazy rád odpovím. Na konstruktivní protiargumenty také. Argumenty, že jsem blbec budu ignorovat. Přeji všem hodně zdraví.

Jiří Hrbáček
(fotka nahoře je pouze ilustrační - slečna je mnohem hezčí než já a s problematikou nemá nic společného)
(Zabývám se mimo jiné technikami přežití, kam ochrana před infekcemi také patří. Otázky virologické konzultuji s virologem. Názory vlády, zubařů, kardiochirurgů, onkologů, senátorů a dalších odborníků se snažím do svých úvah nezahrnovat stejně jako názory ekonomů ve funkcích ředitelů nemocnic.)



Už jsem na pár dotazů odpovídal, tak jen abych nemusel dokola:

Dotaz:

Já jen k těm rouškám... proč nosit něco co před virem nechrání? Vždyť se to dokonce na balení roušek píše. Roušky naopak mohou vyvolávat, nebo zvyšovat respirační obtíže a přivést určité procento lidí do nemocnice.

Odpověď:

Já vás nenabádám k nošení roušek. Nabádám k zastavení šíření nemoci. A k těm rouškám. Virus rouškou projde. Virus ale necestuje sám. Kapénku, která virus obsahuje, rouška zastaví. Ne všechny, ale aspoň něco. Záleží na roušce, na tom jak je nasazena a tak. Není potřeba zastavit všechny kapénky (viry). Mnohdy stačí snížit počet virionů, které projdou do dýchacích cest, aby si už imunita poradila a viry zlikvidovala. Nemoc pak nepropukne. A není potřeba jen rouška, stačí být dále od zdroje nákazy nebo stát tak, aby vítr foukal od vás k nákaze a podobně. Možností je hodně. Pokud u někoho rouška vyvolává respirační obtíže, je možné roušky měnit častěji, použít jiný typ roušky nebo respirátoru případně alespoň maximálně využívat jiných způsobů zabránění přenosu infekce.
Doplněno 25.9.2020:
Video: Jaký mají roušky vliv na množství kapének člověkem produkovaných...


Dotaz:

Já poukazuju na nebezpečí které rouška může představovat a přesto je lidem neustále vnucována, ačkoliv může být větším nebezpečím než virus.

Odpověď:

Můj článek je o tom jak bychom se měli chovat a čemu bychom měli zabránit. Nehodnotím, neschvaluji ani neodmítám žádná nařízení. Rozebírám jak a proč bychom se měli chovat ve vlastním zájmu. Jak se kdo bude chovat je jen a jen jeho věc. Každé nařízení se dá obejít a naopak je možné se chovat i zodpovědněji než ukládají nějaká nařízení.


Dotaz:

Nabádáte k zastavení šíření viru. Ok. A jak si to představujete?

Odpověď:

Je to tam napsané: "Šíření infekční nemoci se dá zabránit známými a dnes tak s gustem ignorovanými způsoby. Není třeba je znovu popisovat."
Tak to tedy popíšu: omezit kontakty, zvětšit vzdálenost od potenciálního zdroje infekce. Když předchozí nelze a i když lze tak filtrovat vdechovaný a vydechovaný vzduch, chránit si oči, umývat ruce, metoda jedné ruky čisté a druhé špinavé je také velmi dobrá metoda ochrany.
Jsou další způsoby vhodné někdy a někde.
Stůjte tak, aby vítr foukal od vás k ostatním. V dopravních prostředcích buďte v místě, kam je z venku přiváděn čerstvý vzduch. Pokud nemáte čisté ruce, tak si nesahejte do očí a raději na obličej vůbec. Chovejte se tak, jako by jste byli nakažení. U ostatních předpokládejte že nakažení jsou.
To jsou různé způsoby vhodné pro zabránění šíření infekcí.
V případě tohoto koronaviru není potřeba dodržovat důsledně vše jako třeba v případě eboly. Netrénovaný člověk by se z toho taky mohl zbláznit. Můžete to ale brát jako trénink pro případ nějaké horší nakažlivé nemoci, která jistě přijde, jen nevíme kdy. Pak takové dovednosti jako když najdete. Pak také může jít skutečně o přežití. Teď je to spíš varování než hrozba.


Dotaz:

Když budeme bránit přenosu, tak ten virus nakonec zmizí?

Odpověď:

Je možné, možná i pravděpodobné, že virus nezmizí nikdy. Když se virus množí, tak se mění. Někdy mírně a někdy skokově (mutace). Různých variant viru je vždy hodně a dlouhodobě přežívá ta varianta, která svého hostitele nezabije. Zjednodušeně řečeno: Virus chce přežít a když zabíjí své hostitele, tak to má těžší. Je lepší, když se v hostiteli může rozmnožit a putovat dále. Viry tu nejsou proto, aby nás zabíjely, ale proto aby oni přežily. Postupně se virus stane méně zabíjejícím a i lidská imunita si na něj zvykne, částečně se přizpůsobí a najde možnosti obrany. Postupně se z něj možná stane podobný virus jako tisíce dalších.


Argument proti rouškám:

Když mám roušku, tak vdechuji CO2 a otravuju sám sebe.

Odpověď:

Technicky jde o to, že mezi rouškou a tváří je malinkatý prostor, kde po výdechu logicky zůstává vydechnutý vzduch, který se nemísí rovnoměrně s následně nadechovaným vzduchem, který jde do úst cestou nejmenšího odporu. Dechový objem dospělého člověka při klidném dýchání je asi 500ml. Objem vzduchu zůstávajícího mezi tváří a rouškou je výrazně menší. Ve vydechovaném vzduchu bývá asi 40 000 molekul CO2 na milion (PPM). V běžném vzduchu je těch molekul CO2 jen asi 400. Vdechujeme tedy část vydechnutého vzduchu zpět a koncentrace CO2 se zvýší. U roušek tam ale nikdy nezůstane tolik vydechnutého vzduchu, aby to podstatně zvedalo hladinu CO2 nad 1500 ppm, což je v normě. U některých respirátorů je to horší.
(Jen poznámka k té hladině CO2 1500 ppm. Výpočet jsem nekontroloval a ani normu pro CO2 neověřoval. Fakt nemám čas řešit problémy celého světa. Zkuste si to spočítat (odhadnout) a vyhledat sami pokud vás to zajímá. Pro mě to ztrácí význam ve chvíli, kdy připustíme fakt, že jsou roušky běžně používány desítky let a pokud vím, tak k žádné otravě CO2 nedošlo.)


Dotaz:

Aktuálně jsou u nás i jiné infekce, proč by měl být koronavirus hlavním problémem?

Odpověď:

Koronavirus jako hlavní problém zmiňuji, protože na rozdíl od ostatních infekcí ho (díky politice, snaze některých "odborníků" se zviditelnit, volbám a mnoha dalším faktorům) nedokážeme aktuálně zastavit. Přesněji zastavit jeho, teď už nekontrolovatelné, šíření. Kdyby se takto šířila jiná, nějaká stará známá infekce, tak by nikoho ani nenapadlo ji popírat, nebo podceňovat a sami rádi by se před ní lidé chránili a tedy by sami bránili jejímu šíření. Těch pár lidí, co by nedodržovalo hygienická opatření, by snadno zvládlo usměrnit jejich okolí. Tento koronavirus je tu nový a od začátku je nástrojem politiky a propagandy. Lidé s ním nemají ještě zkušenosti a proto mohou nevěřit v jeho nebezpečnost.


Dotaz:

Někteří politici i ředitelé nemocnic tvrdí, že lůžkové kapacity jsou dostatečné. Proč by tedy mělo být lůžek málo?

Odpověď:

Určité procento pacientů potřebuje hospitalizaci. Při dostatečném počtu nemocných bude odpovídající počet hospitalizovaných a lůžka prostě dojdou. Už teď jich není mnoho volných. Pokud vás aktuální stav obsazenosti lůžek zajímá, tak se dá sledovat třeba zde: Volné kapacity intenzivní péče v nemocnicích ...


Dotaz:

A vy máte strach?

Odpověď:

Ano, mám strach. Strach je důležitá emoce, která vzniká jako reakce na hrozící nebezpečí. V přiměřené míře je strach velmi důležitým pomocníkem a zvyšuje šance na přežití. Jde o normální reakci na nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Dnes se už málo kdo cítí v nebezpečí nebo má pocit přímého ohrožení. Příliš se spoléháme na pomoc jiných (státu, úřadů, záchranných složek). Když necítíme nebezpečí nebo ohrožení, odvykáme si i pociťovat strach. To ale v době jakékoli krize může být problém. Když nejsme zvyklí prožívat strach, tak také neumíme ze strachu těžit, ovládat jej a naše reakce na nebezpečí a ohrožení nejsou správné. Buď pak strachu podléháme a necháme se jím ovládnout nebo ignorujeme nebezpečí či ohrožení. Správně má strach motivovat k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Dnes, ve společnosti, kde už vlastně téměř nic nejsme schopní aktivně ovlivnit či změnit, dochází k tomu, že nemůžeme ani utéct ani se nebezpečí vyhnout a pak se strach může měnit na agresi. S tím se dnes setkáváme poměrně často.



Edit 9.10.2020:
Vytvořil jsem facebookovou skupinu pro všechny zájemce o aktuální informace i pro možnost diskuze na téma koronavirus a covid-19.
Přidejte se...


Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

5. června 2020

Jaroslav Dušek: Kdybych měl covid-19, šel bych si koupit melatonin



Ministerstvo si stěžovalo na záznam pořadu s Jaroslavem Duškem o koronaviru. Youtube, Ulož.to i Seznam ho stáhly. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra obeslalo v březnu internetové servery s varováním před záznamem pořadu, ve kterém účinkuje i herec Jaroslav Dušek. Důvodem bylo, že v představení Malá vizita zazněly neověřené informace o alternativní léčbě koronavirové nákazy. Video později zmizelo ze všech oslovených portálů.

Rozhovor s Jaroslavem Duškem na Aktuálně.cz:


Pokud video zmizí, tak ho najdete zde:
Video na Aktuálně.cz ...

Pokud i toto video zmizí, tak ho najdete zde (rozděleno na 2 díly):
Jaroslav Dušek v DVTV 1/2 ...


Přepis začátku rozhovoru s Jaroslavem Duškem:
- Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra v březnu varovalo internetové servery před záznamem pořadu ve kterém učinkuje i herec Jaroslav Dušek. V představení Malá Vizita údajně zazněly neověřené informace o alternativní léčbě koronaviru. Jak zjistil Český rozhlas video později zmizelo ze všech oslovených portálů včetně YouTube nebo Seznamu. Jaroslav Dušek je teď hostem DVTV. Dobrý den.
- Dobrý den. Já jsem tady jako pracovník Centra proti terorismu a hybridním hrozbám.
- A kdybychom se vrátili k herci Jaroslavu Duškovi, cítíte se jako oběť cenzury?
- Né. Já myslel, že jde o nedorozumění. Že tam jde o nějaký omyl. Oni to stahli z takového strachu z toho zmatku. To bylo 15. března jsme to vysílali. V té době nebylo moc informací byl takový chaos. Spíš se říkalo, že se nic neví. Pořád se toho vlastně neví úplně dost. A tehdy Milan Calábek vystoupil s určitými návrhy, možnostmi, doporučeními na možnou léčbu nebo prevenci ohledně tohohle toho viru a zřejmě byli z toho tak neklidní, že by se někdo mohl uzdravit, že to raději sundali.
- My se k tomu obsahu samozřejmě dostaneme. Nicméně to samotné stažení videa z těch jednotlivých portálů vy jako cenzuru tedy nevnímáte?
- Já nevím, jestli to je cenzura. Já vůbec nevím co to provedli, protože my jsme s nikým nemluvili konkrétně, aby mi někdo řekl, jestli udělal cenzuru nebo necenzuru. Nám napsali z YouTube že jsme porušili pravidla komunity. No tak člověk nezná všechna pravidla komunity, možná jsme byli oblečení nějak jako chybně pro tu komunitu a ze Seznamu nám zase řekli že to stáhli po poradě redaktorů na základě článku z Deníku N a toho stažení z toho YouTube a UložTo zase dostalo, ty nám to vyřadili, dostali email z ministerstva vnitra. Takový jako, jakoby informativní, doporučující, ale samozřejmě nic nezakazovali. Je to celé postavené tak, že ministerstvo vnitra jakoby upozornilo, že tam je takové nějaké závadné video a bylo to už na nich, jak se rozhodnou. Takže oni se rozhodli a oni mají právo se rozhodnout to sundat, tudíž tak cenzura ve smyslu té státní cenzury tam jakoby není i když tam samozřejmě je.
- A Vás to zaskočilo, že se rozhodli tak, jak se rozhodli?
- Ne, nezaskočilo, mě to jenom překvapilo, jakoby rozesmálo, ono to vidělo půl milionu lidí že jo, to byl ten problém, za týden.
- To byl problém podle Vás?
- Ano. To se vsadím. Kdyby to vidělo sto diváků, tak jim je to jedno, tak se o to nebudou zajímat, ale tam byl ohromný nárůst sledovanosti a během jednoho týdne to vidělo půl milionu lidí a dokonce i ten novinář z toho Deníku N přímo tam když psal to svoje podání na to ministerstvo vnitra tak tam píše: "Víte, že už to vidělo skoro půl milionu lidí? Nestálo by za to toto video vyvrátit?", navrhuje ten samý novinář, který pak o tom píše článek jako o kauze.
- Který tady dnes není, aby třeba něco uváděl na pravou míru, kdyby to náhodou ...
- Není tady, ale jeho SMSky mám tady v mobilu, můžu Vám je ukázat, celou mailovou korespondenci můžeme tady zveřejnit na obrazovku.
- Jak jste se dozvěděl o tom, že se Vaším představením zabývá Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra?
- To mám psal ten novinář. Ten, co o tom psal ten článek.
- Novinář Deníku N?
- No, no, no, nejmenovaný novinář.
- To byl ten první impulz, který Vy jste dostal o tom, že se něco děje.
- Ne ne ne. První impulz byl z YouTube, který napsal do divadla Kampa: Stáhli jsme Vaše video, video bylo odstraněno, myslím takovéto slovo tam bylo, z důvodů porušení pravidel komunity, můžete se odvolat. No tak jsme se odvolali. Napsali jsme, že jsme připraveni tedy označené závadné pasáže případně vystříhnout, protože nás velice zajímalo, co je tam teda závadného. No a voni to odvolání.. Na to tam máte dva řádky, jo v tom YouTube, to je takovém jako krátké odvolání. A na to nám napsali, že to znova posoudili a že to prostě nejde, že je to prostě porušení pravidel komunity. Pak se ozval novinář, že o tom bude psát, jestli to vím, že to stáhli a takový a ten v té emailové korespondenci, kterou mi přeposlal, mi ukazoval, že vlastně se tím zabývalo ministerstvo vnitra CTHH a ministerstvo zdravotnictví.
- Napadlo Vás někdy, že by se Vaše umělecké dílo a projev mohly stát předmětem zájmu ministerstva vnitra?
- Mě to nenapadlo. Tak nějak jako že by to bylo... jako centrem zájmu, to by mě napadlo, ale že by to shledávali jako nebezpečné, to mě nenapadlo.
- Jaký to je pocit, když to nastane?
- Je to pocit takový.. Víte co... probíhal nějaký ten nouzový stav, já jsem byl na chatě, nějak jsme se neměli moc pohybovat nikde, tak jsme si jako mailovali... Můj pocit byl jednoduchý: že chci s někým mluvit. Já vždycky mám to nejjednodušší řešení: pojďme si o tom popovídat, řekneme si teda vo co jde. Zjistil jsem, že na YouTube si nemáte s kým mluvit, to nejde, tam se nikoho nedoberete, vůbec to není možný ...
- Čili Vás teď víc trápí ten případný dialog s YouTubem než s tím samotným Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra? S tím byste si popovídat nechtěl?
- Velice rádi bychom s nimi povídali, ale voni nechtěj mluvit s náma. Voni dva měsíce zatloukali. Jejich vyjádření první bylo, že žádný email nikam neposlali. Dokonce první vyjádření znělo takto: Že nejsou oprávněni zasahovat do provozu těch serverů. Takhle to napsali. Na to my jsme ale věděli z UložTo, že to udělali, tak jsme jim napsali ale máme tady email...
- No udělali to, že napsali jakési upozornění... To není nutně zásah. To, jak si to skutečně v UložTo potom vyložili je, jak jste sám popsal, jejich vlastní věc.
- Není to nutně zásah, ale oni řekli, že nemají žádné oprávnění vůbec něco takového dělat jo. Takže pak teda mlčeli, pak ten novinář Pavel Halla, kterej vo tom dělal článek do Rozhlasu požadoval po nich to vyjádření. Chtěl vědět, co napsali na to UložTo. Oni prostě neodpověděli. Normálně neodpovídali a ten novinář je upozorňoval, že bude psát ten článek, že už to musí zveřejnit tu reportáž. Voni neodpovídali a neodpovídali a po dvou měsících, světe div se, nám najednou přišly ty dva emaily, který poslali na Uložto a na ten Google nebo YouTube, které to ministerstvo vnitra poslalo, tak najednou nám je uvolnili, tak že jsme si to mohli i přečíst a to jste asi četla, bylo to asi toho 30. května na tom iRozhlas, tak tam jsou z toho citace.
- Ano. Vyjádření ministerstva zdravotnictví o které se opírá i zmíněné centrum ministerstva vnitra: „Obecně lze uvést, že video, propaguje vědecky nepodložené metody. U propagovaných bylin a látek v nich obsažených neexistují vědecky podložená data, která by prokazovala jejich účinky na koronavirus.“ To řekl Deníku N David Šíma z tiskového oddělení resortu zdravotnictví.Takže jste šířili neověřené a nepodložené informace?
- Ano. Protože je nikdo nemohl do té doby ověřit. 24.3., kdy to napsal pan Šíma tady vo koronaviru nevěděl nikdo nic.
- Tak kde jste je vzali?
- No Milan Calábek to ví. Milan Calábek o tom píše články, on to zkoumá celý život, zabývá se tím. Prosím?
- A proto ví, o zabírá na koronavirus? Protože celý život píše...
- No ono se to potvrdilo. Ten antabus se potvrdil, že jo... Pan doktor Gocál vyléčil antabusem šest lidí na základě doporučení toho Milana Calábka a ...
- Existuje nějaký důkaz o tom, že se někdo vyléčil čistě na základě antabusu a ne proto, že by se třeba vyléčil i jinak?
- No nevím, nejsem tak znalý všech těch důkazů, ale vím, že pan doktor Gocál Radan z Frenštátu léčil šest pacientů, že víc jich neměl, tak je léčil antabusem po dohodě s nimi, středně těžký průběh choroby. On nám to všechno napsal do článku, který je někde zveřejněný na Facebooku, takže ...


Zmiňovaný pořad (Malá Vizita) kvůli kterému celá kauza vznikla:
Malá Vizita & Duše K tentokrát o koronaviru s Milanem Calábkem 15 3 2020 (celý záznam)


Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde (rozděleno na 6 dílů):
O koronaviru s Milanem Calábkem - Malá Vizita & Duše K - 15. 3. 2020 1/6 ...


Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

5. května 2020

Jedlá soda - královna domácnosti



K čemu všemu se dá jedlá soda použít? Jedlá soda může být použita jako:
Čistič všech tělních zákoutí. Mýdlo / šampón / deodorant – soda + voda. 1:1. Pro vůni podrtit nějaké to kvítí (levandule, šeřík, růže, jehličí…) či přikápnout esenciální olej.

Zubní pasta: Soda + Olej (ideálně kokosový), 1:1. Možno přidat březový cukr xylitol. Se sodou na zubech ale opravdu opatrně ať si moc neobrousíte sklovinu. Celkově na tělo se sodou opatrně. Přeci jen když krásně vydrhne připálený pekáč, co to dlouhodobě udělá s pokožkou...
Neutralizační roztok na poraněné místo způsobené poleptáním kyselinou.

Po štípnutí hmyzu zastavuje svědění. Místo potřít kašičkou z vody a sody. Tento efekt má v přírodě list jitrocele.
Počůráním místa taky nic nezkazíte. Zrovna jsem přemýšlela jak je to s komárem, který pil krev někoho s korona virem a pak by mlsně bzučel kolem mě. Peeling alias luxusní wellness ve VP. Položte milou osobu ven (ať neděláte doma bordel) a masírujte jí sodou či solí s trochou oleje či vody. Pak opláchněte vodou. Vaše staré odumřelé já pěkně odrbat a spláchnout. Na ztvrdlá a bolavá chodila taky super záležitost.

Neutralizátor v překyseleném prostředí v těle. Je to hustý fígl pro lidi s rakovinou, neboť v kyselém prostředí se daří rakovinovým buňkám a dalším neduhám. A proti pálení žáhy (proč se to tak ksakru jmenuje?!).

Čistič všeho doma od balkonu přes nádobí, troubu po záchod. Pastu z vody a sody nanést na hadr a pak opláchnout vodou. Soda se též blyští desinfekčními účinky.

Soda jako prací prášek má též dobrý efekt i na zažrané dětské plínky. Na kilo sody 100 gramů strouhaného mýdla a je to.

Kypřidlo pečiva aneb pohlazení bříška, aneb když nechcete žrát koblihy od Babiše.

Soda jako neutralizátor pachů do lednice (vylité mlíko v lednici je peklo!), do světnice vedle mrtvol, na wecko, i do pití před líbačkou se hodí.

Zpomalovač hoření alias hoř pomalu a pořádně začuď! Kolik jak a do čeho čert ví.

‎Jana Havlínová‎

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.


28. dubna 2020

Politiku si dělejte na sebe, ne jménem vědy



Po vědcích z AV ČR a Karlovy Univerzity se od "Výzvy jedenácti" mediálních prominentů distancovalo vedení České lékařské komory. Reakce prezidenta ČLK na Výzvu jedenácti:

Jako prezident České lékařské komory považuji výzvu, mezi jejímiž signatáři není žádný skutečný odborník na danou problematiku – tedy epidemiolog nebo infekcionista, za nezodpovědnou.

   Jen díky rychlému zavedení protiepidemických opatření se nám zatím podařilo zabránit katastrofě a udržet rychlost nárůstu nakažených v mezích, které naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví dokáže zvládat.

   Takzvané „přirozené promořování“ populace nezvládli nikde na světě a neexistují žádné důkazy pro to, že právě my Češi bychom mohli být výjimkou. Evidované počty mrtvých ze zemí, kde nástup epidemie včas nezachytili, jsou alarmující: USA 45 000, Itálie 27 000, Španělsko 22 000, Francie 21 000, Velká Británie 17 000.

   Covid-19 totiž není žádná „chřipka“. U seniorů nad osmdesát let se smrtnost pohybuje okolo dramatických 15 %. Umírají však i lidé mladí a zdaleka nejde jen o pacienty, kteří trpí nějakou další závažnou chorobou. Jediným pozitivem tak zůstává skutečnost, že děti v drtivé většině případů mají jen velmi lehký průběh onemocnění, či u nich infekce probíhá bez příznaků. O to nebezpečnější mohou být jako její přenašeči.

   Oblíbeným argumentem těch, kdo z nejrůznější důvodů potřebují současnou pandemii zlehčovat, jsou údajné tisíce lidí, které u nás každoročně zahubí chřipka. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) však vyplývá něco jiného. Chřipku každoročně prodělají statisíce pacientů, přičemž na ni zemře přibližně 200 nemocných a u dalších cca. 300 osob existuje souvislost příčiny úmrtí s chřipkou. Tedy žádné tisíce úmrtí na chřipku se u nás nekonají.

   Z dostupných statistik vyplývá, že smrtnost na Covid-19 se pohybuje okolo 2,5%. Pokud by tedy v naší populaci, která nemá přirozenou imunitu, onemocněl milion osob, tedy pouhých 10 % lidí, pak bychom mohli očekávat cca. 25 000 mrtvých. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by nedošlo k explozivnímu nárůstu počtu nemocných, který by zdravotnictví nestačilo zvládnout, v takové případě by nemocných začalo umírat více. Zahlcení zdravotnictví pacienty s Covid-19 by však mělo zároveň katastrofální důsledky pro ostatní nemocné, kteří by se se svými, třeba i závažnými diagnózami, do nemocnice vůbec nedostali.

   Ze zemí, kde došlo, třeba jen k přechodnému, zhroucení zdravotního systému, totiž přichází čísla o smrtnosti mnohem vyšší: Itálie 12%, Velká Británie 9,5%, Španělsko 9%, Francie 9%, Belgie 7%. Naproti tomu Německo 1,3% a USA 2,5%. Příčiny takových rozdílů ve statistikách jsou v zásadě dvě. Jedna je spíše pozitivní a to skutečnost, že při nezvladatelném nárůstu počtu pacientů se nestíhá testovat, takže jsou vyšetřeni pouze pacienti s těžším průběhem a skutečný počet nakažených tedy zůstává vyšší. Druhá je však rozhodně negativní. Zahlcené nemocnice nemohou poskytovat péči všem a řada nemocných umře zbytečně jen proto, že pro ně není dostupný ventilátor nebo třeba i jen lůžko v nemocnici. Kolegové z Lombardie nebo Madridu zažili v uplynulých dnech „válečnou medicínu“, kdy se nemocným od určitého věku již v podstatě žádná péče neposkytovala. Něco takového přece zažít nechceme.

   S postupujícím jarem stále více našich spoluobčanů podléhá falešné iluzi, že se vlastně nic neděje a že to nejhorší máme již za sebou. Obávám se, že to není pravda. Pro výraznější rozvolňování protiepidemických opatření nejsou zatím splněny základní podmínky. Počet prováděných testů zůstává velmi nízký a ani se neblíží slibovaným 20 000 vyšetřených za den. Takzvaná chytrá karanténa reálně nefunguje a nebyla zatím provedena ani populační studie, která by ukázala kolik procent populace se s infekcí setkalo a má tedy vytvořeny patřičné protilátky. Iluzorní zůstává i představa o jakési specifické izolaci starých a nemocných spoluobčanů. Kdo by se o ně staral, pokud by jejich příbuzní či ošetřovatelé byli nakažení?

   Nastavená rovnováha je zkrátka zatím velmi křehká a jakýkoliv neuvážený krok může znamenat pád do propasti, ze které se budeme škrábat jen za cenu tisíců mrtvých. Už z psychologického hlediska by podle mého názoru měl být stav nouze prodloužen. V opačném případě se obávám, že lidé přestanou omezující opatření dodržovat, což by se nám mohlo šeredně vymstít.

MUDr. Milan Kubek

Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Výzvy veřejnosti aneb názory mějme, ale argumentujme fér



Univerzita vám nepatří, reagují na Zimovu Výzvu jedenácti lékaři a vědci. Jedenáct lékařů z Univerzity Karlovy včetně kardiochirurga Jana Pirka nebo rektora školy Tomáše Zimy vydalo minulý týden prohlášení nazvané Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti. V této výzvě žádají rychlé ukončení nouzového stavu nebo odstranění překážek pro chod ekonomiky.

Text Zimovy Výzvy jedenácti najdete zde zde ...

Tato výzva pobouřila jejich kolegy, vědce a lékaře z Karlovy univerzity, kteří zveřejnili na stránkách školy svou odpověď.

V odpovědi upozorňují, že podepsaní lékaři jsou často odborníky "ve vzdálených oborech" a o koronaviru, jeho šíření nebo o imunitní reakci, kterou vyvolává, toho nevědí o moc víc než ostatní. Poukazují i na to, že je zatím málo vědeckých poznatků na to, aby na nich někdo dokázal postavit takto přesvědčivá tvrzení. "To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor" - tom píší autoři, mezi kterými je například molekulární imunolog Václav Hořejší nebo děkan 1. lékařské fakulty Šedo.
Jim a dalším kolegum připadá matoucí a zavádějící, když vědci a lékaři z Výzvy jedenácti "k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity". Proto proto v oponentní výzvě své akademické tituly vynechali.

Výzvy veřejnosti aneb názory mějme, ale argumentujme fér

Před několika dny se v médiích objevila „Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti“. Laik naslouchající skupině respektovaných lékařů ověnčených odbornými a akademickými tituly a zaštiťujících se jménem největší vzdělávací instituce v zemi musí nutně nabýt dojmu, že tito lidé jsou odborníky a mají v ruce vědecká fakta, ze kterých vychází jejich stanovisko.

Není tomu tak – ve skutečnosti jsou odborníky v často velmi vzdálených oborech a vědí o vlastnostech koronaviru, který vyvolal pandemii covid-19, jeho šíření a jím vyvolané imunitní reakci jen to, co si můžeme zjistit i my ostatní. A mnoho toho nyní ke zjišťování není – objektivních prokázaných dat je pomálu, na rozdíl od hojně se šířících spekulací. To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor.

Mají na něj nepochybně právo jako kdokoli z nás. Považujeme však za matoucí, pokud k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity.

Podepsáni (v abecedním pořadí):

Ondřej Beran, infektolog
Ondřej Cinek, lékařský biolog
Eva Froňková, genetička
Michal Holub, infektolog
Václav Hořejší, imunolog
Ondřej Hrušák, imunolog
Aleksi Šedo, biochemik
Jan Trka, hematolog




Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti



Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byla zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii COVID-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země.

   Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní, či ekonomickou, a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení COVID-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem.

V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné:

ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020;

obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři;

obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020;

odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků;

postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci, jako jsou například Německo či Rakousko;

přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření.

V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků.

1/ JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE OBNOVIT PLNOU LÉKAŘSKOU PÉČI PRO VŠECHNY OBČANY
Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou COVID-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů.

   Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha (prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní), drobných poruch hybnosti či mluvení (mozkové příhody) či bolesti v rameni nebo v zádech (akutní infarkty myokardu), a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace.

   Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je COVID-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti koronaviru.

2/ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM NEZKOLABOVAL A NEZKOLABUJE POD NÁPOREM PACIENTŮ S COVID-19
Z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 % závažnějších symptomů jich 5 % vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50% úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25–30 % příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s COVID-19 je mezi 8–10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška (21. 4. 2020) jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 % kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu!

3/ KORONAVIRUS NEZVÝŠIL PŘIROZENOU ÚMRTNOST V ČR
Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá.

   Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 000 lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován COVID-19, je za den průměrně 5 – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním COVID-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním.

   Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 (zdroj: data SZÚ). Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR.

4/ (NE)ZÍSKÁNÍ KOLEKTIVNÍ IMUNITY
Velká pozornost se v tuto chvíli upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit.

   Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech (buněčná imunita) přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu.

   Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy (tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci), kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se.

   Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent.

   Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu.

   Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná.

5/ STARŠÍ OBČANÉ POTŘEBUJÍ BEZPEČNÝ SOCIÁLNÍ KONTAKT, NE ABSOLUTNÍ KARANTÉNU
Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s COVID-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí.

   V rámci řešení krize COVID-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení COVID-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 % obyvatel republiky, včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru.

   Ukazuje se, že zhoršení prognózy COVID-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se COVID-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů.

   Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí COVIDu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu (zdatnosti, odolnosti, adaptability) nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu.

   Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny – obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj.

6/ NEJDE JEN O ZDRAVÍ FYZICKÉ A DUŠEVNÍ, ALE I O ZDRAVOU EKONOMIKU A DEMOKRACII
Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socioekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání.

   Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity.


Závěrem:

   Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali.

V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.

V Praze dne 21. 4. 2020

Podepsáni (v abecedním pořadí):
doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D.
prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA
prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.
MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.
prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.
prof. MUDr. Robert Lischke, PhD.
prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
MUDr. Jaroslav Svoboda
prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA


Související informace:
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

22. dubna 2020

Zrušme všechna opatření - lidé se pak třeba poučí



Myslím, že je na čase zrušit všechna protipandemická opatření.
Kdybychom byli společností moudrých lidí, nebyla by to dobrá volba.
Protože jsme ale společností modlící se k bohatství, penězům a ekonomickému růstu, mám pocit, že je to potřeba.

   Čím víc se ukazuje, že u nás v důsledku pandemie skutečně neumírá tolik lidí jako jinde, tím víc sílí hlasy těch, kteří si myslí, že se v podstatě nic neděje. Tato stále se zvětšující skupina má v čele i poměrně hodně mediálně známých lidí, kterým novináři rádi dávají prostor pro jejich vyjádření. Při podrobnějším prostudování podobných článků často zjistíte, že obsah až tak úplně neodpovídá bombastickému titulku. Na podobné triky novinářů jsme ale už zvyklí. Obsah článku pak většinou opakuje známé a obecné pravdy, se kterými souhlasí skoro všichni, dokonce pravděpodobně i vláda se svým krizovým štábem.

   Podstatný rozdíl mezi těmi, co rozhodují a těmi, co kritizují je ten, že křiklouni v novinách, videích a peticích nenesou žádnou zodpovědnost za své jednání. Na rozdíl od těch, co rozhodují. Ti co rozhodují budou kritizováni vždy. Ať už rozhodnou jakkoli, bude polovina národa i mediálních exhibicionistů křičet, že je to špatně. Ti, co neustále publikují svá odmítavá stanoviska v podstatě k čemukoli, nemají co ztratit. Maximálně prohlásí, že "mýlit se je lidské" a že "změnit názor je normální". A když se ukáže, že měli pravdu, uslyšíme neustále "já jsem to říkal". Jak malé děti. Ve skutečnosti jsem velmi, velmi dlouhou dobu nenarazil na nějaký článek, který by se alespoň trochu snažil hodnotit situaci objektivně. Většinou je to pouhá reklama (většinou na ego autora nebo jeho politickou stranu).

Proč bych teď zrušil protipandemická opatření?

   Můj důvod je jediný. Lidé se potřebují poučit. Potřebují si uvědomit, které věci jsou důležité. Je evidentní, že při současném stavu naší společnosti nestačí jen varování, kterým tato pandemie je. Pořád je zde příliš mnoho lidí, pro které je nutné, aby umíralo mnoho lidí a aby umírali i jejich blízcí. Pak by možná pochopili, o co v životě skutečně jde a na čem skutečně záleží. No možná, že někteří by to nechápali ani v takovém případě a sveřepě i přes všechny oběti by se snažili vrátit k původnímu způsobu života. Vždy bude část lidí nepoučitelných, to ale nevadí, důležité je, aby se poučila většina.

Ukončeme všechny restrikce
   Pokud to nastane a skupina křiklounů o nesvobodě, ekonomické katastrofě a nekompetentnosti každého kromě nich samotných zvítězí, pak možná uvidíme více poučených lidí, kteří přehodnotí své osobní zájmy a priority.

   Pokud to nastane, dostaneme se paradoxně do podobné situace, jako kdyby šlo o nějakou hodně smrtelnou nákazu nebo jiný typ velké katastrofy. V aktuálním případě nás vláda nebude nijak omezovat ani chránit, protože si to lidé nepřejí. V případě velké katastrofy nás vláda nebude omezovat a ani chránit, protože to reálně nepůjde a ani se s tím nepočítá.
V obou případech nastane situace, kdy si musí každý poradit sám. Ukáže se, kdo je připravený. Opět konečně začne fungovat základní pravidlo přírody a evoluce:
PŘIROZENÝ VÝBĚR
(ano teď to bude jen jako, v případě velké katastrofy by to bylo už naostro)
   Pravidlo, které se poslední dobou snažíme různými způsoby obcházet a myslíme si jak jsme dobří, že přirozenému výběru bráníme v jeho neúprosné selekci. Tím si ovšem kopeme vlastní hrob. V době, kdy se budete muset rozhodovat sami, kdy nebudete jen čekat na to, co vám kdo dovolí nebo zakáže, se ukáže kdo si zaslouží přežít. Dříve nebo později už ani bohatství a peníze nepomohou k přežití. Nevyhnutelně nastane doba, kdy přežijí připravení, zkušení a moudří. Přežijí ti, kteří si zaslouží mít potomky. Přirozený výběr u lidí je trochu jiný než u ostatních živočichů. U lidí nejde už jen o přežití a zplození další generace. U tvorů myslících kromě toho jde také o kvalitu života budoucí generace. Znovu tedy nastane doba, kdy staří, zkušení a moudří budou pro společnost stejně důležití jako třeba mladí, silní a zdraví.

Podle mého názoru k poučení většího procenta lidstva současná "lehká forma" pandemie nebude stačit. Bude asi muset přijít něco daleko horšího.
Jiří Hrbáček

15. dubna 2020

Harrachov za ostnatým drátem




Názory a poznámky z facebookových skupin:
Po "delší" době jsem jel pracovně do Krkonoš (Mísečky, Rokytnice a Harrachova). Těšil jsem se (díky nouzovému stavu) po měsíci stráveným s rodinou v Praze a okolí - na hory a horaly ...
Harrachovská (město, kde mám svoji druhou domácnost) místní samospráva + s.Půta - blokuje většinu parkovacích míst s ideou ochrany místních horalů proti VIRU.... namířeným proti všem ostatním NÁVŠTĚVNÍKŮM (občanům-nedávno ještě "spoluobčanům" lidské rasy bez vlast. parkování v obci).
Po projetí městem (v roušce a s vytaženými okénky, abych nenakazil místní) jsem u sebe v bytě pouze zalil kytky a znechuceně/pošpiněně jsem odjel do Prahy, kde je sice hlava na hlavě, ale nechovají se tu - jako stavitelé ostnatých drátů za 2. sv. války (které rozdělovaly spořádané občany a ty druhé -určené "k likvidaci")
HORALÉ Z HARRACHOVA... je mi Vás tímto upřímně líto a dnes poprvé nevím zda se ještě chci mezi Vás vrátit

-nenapadlo mne , že po 30 letech od listopadu 1989 je tohle ještě možné
‎Milan Činka‎


Pod příspěvkem se bouřlivě diskutovalo:
Vítězslav: Takových míst, kde teď místní hystericky brání své území proti cizákům (hlavně Pražákům, ale i ostatním), je bohužel celá řada. Inicioval to "snaživý" hejtman a starostové a celé samosprávy se toho aktivně chytly a strážníci a policie to kontrolují a postihují pokutami.
Václav: On by nikdo nikoho neomezoval, ale je problém že si lidé neužijí ani kousek přírody u sebe za městem a musí jezdit na hory v době, kdy to není úplně nutné a nejlépe na co nejznámější místa, ačkoliv v životě nevystrčili paty z domu. Například to co se dělo na Jizerkách bylo neúnosné. Takové množství lidí tam bylo jen v případě závodů nebo Anenské pouti. Proto je úsměvné že v době omezení je tam největší nával a dokážu pochopit že místní z toho nejsou úplně nadšení. Já osobně si myslím, že je šířená zbytečná panika, že omezení jsou potřeba ale ne tak drastická. Ale lidé by se měli zamyslet zda jim nestačí i obyčejný les, kde je stejně krásně jako na profláknutých místech. Z toho nářku se mi ale zdá, že lidi nevydrží den se sebou, natož se svojí rodinou doma a nedokáží si užít to co mají za barák
Vítězslav: Ale právě, že je to všude. Třeba u nás, když chci dojet kamkoliv k lesu (abych nemusel pěšky s rouškou po silnici), tak všechna parkoviště, kde se chodí na houby, do lesa, do skal..., jsou "opáskovaná" - no prostě hysterie!
Dušan: Tak, a konec hloupých diskusí o tom, zda Pražáci smí jet z města ven, či musí být zavřeni ve svém 3+kk, protože poblíž žádný les nemají.
Z nařízení vlády:
"s účinností od 7. dubna 2020 0.00 hodin do konce nouzového stavu se zákaz volného pohybu osob podle bodu nevztahuje na sportování na venkovních sportovištích, v parcích, v přírodě.
VČETNĚ CESTY ZA ÚČELEM TOHOTO SPORTOVÁNÍ."
Lenka: Máme dům na Šumavě, polosamota, s kusem lesa, bez potřeby vycházet kamkoli. Včera jsem, s pražskou značkou, jela na nákup potravin, jíst musíme, aspoň trochu... Cestou zpět se za mě pověsili policajti a jeli za mnou 10 km až k baráku. Cítila jsem se jak nějaký zločinec....přitom jsem cestou na několika místech a i přímo v Sušicích viděla několik part (opravdu NE po 2), lidé si posedávali na kapotě aut, vyhulovali si, bavili se. Ráda jsem to neviděla neb sami karanténu dodržujeme, ale nenapadlo by mě je udávat..... chápu, jak jste se cítil. Smutné, moc.
Majlo: Dost mě tahle opatření namíchla a to jsem nevytáhl paty z Prahy. Až tohle skončí, všechny regiony budou natahovat ruku pro pomoc a znovunastartování ekonomiky a turistického ruchu. Budu se dost ptát, co dělali v době krize a jak pomohli lidem z měst, od kterých teď chtějí pomoci. Zatímco oni mohou na zahrady a s nikým se nepotkat, lidem z měst ať klidně praskne hlava ve 3kk se dvěma dětmi už třetí týden. Při dodržování základních hygienických opatření "nákaza z parkoviště" přece úplná blbost a člověku se v přírodě vyhnu na 5 metrů. Pokud mi tu chce někdo namítat, že si mají vyrazit do parku za barák, doporučil bych jim vidět, jak vypadají parky, pěší zóny a cyklostezky v Praze během víkendu.
Karolína: Naprosto těmto opatřením rozumím. V současné době jsou o víkendech turisticky zajímavá místa atakována Pražáky. Mám v Krkonoších příbuzné,přesto se v současné době omezuji na výlety do lesů v okolí Prahy. Lidi,tohle jsou opatření pro zachování zdraví ne dovolená. A na čerstvý vzduch vám stačí vyrazit do blízkého okolí!!!!!
Martin: Nebylo by od věci se zamyslet, kolik mimopražských občanů, jezdí do Prahy a nevadí jim, že by se zde mohli nakazit, ale vadí jim, že pražák vyrazí k nim na vesnici, kde navíc má svoji chatu. Demence občanů je bezbřehá ...
Michal: Od začátku zastávám názor, aby se chodilo do přirody co nejvíc. A to tu větsina ještě psala, že proč nesedíme doma na prdeli a zůstaň doma a pod. V lesích a na horách jsem neviděl žádná rizika pro sebe ani pro druhé. Kontakt s lidmi byl méně než minimální. Navíc bylo v té době poměrně větrno a to čistilo vzduch.. Pobyt v přírodě na horách měl být doporučován a ne odrazován. Kdyby pánové a dámy v Peci, Harrachově, Špindlu a dalších městech nemysleli jen na sebe, mohli příjezd a opuštění parkoviště organizovat a lifrovat lidi rovnou do kopců, také poskytovat info, jak se chovat poblíž ostatních skupin atd. Ale proč by se starali o "Pražáky", když jim pobyt na čersvém vzduchu mohou zkomplikovat. Horská služba (té si vážím) breptající, že bude potřeba jinde ve zdravotnictví, mohla prohlásit Krkonoše dočasně za divočinu a záchrannou službu zde přestat poskytovat, když jsou nebo možna budou tak potřební někde jinde. Ať se každý rozhodne, zda do hor půjde i za takových podmínek. Nejsnažší řešení často prostě nebývají ta nejlepší. A s těmi parkovišti se to ukázalo na plné čáře. Řekneěe třeba takovému pražskému bronchitikovi, který se chce vydýchat na hřebenech, ať si tam dojde pěsky z Trutnova. A pokud by tedy např. lidé z Harrachova potřebovali služby velkých měst, také jim to zkomplikujeme nebo jim to naopak zorganizujeme co nejlépe? Ja myslím, že odpověd znám..

A na závěr ještě poznámka moje:
Pražák na chatě, v lese, na parkovišti - to je problém. Místní v Praze, to je OK. Byl jsem třeba v Srbsku (u Karlštejna). Všude kameny uzavřená parkoviště. Hlavně ať ti nenáviděn Pražáci nejezdí. No jsem dost zvědavý, jestli místní uživí ty hospody, kempy, hotely atd... Jednou ta pandemie skončí. Oplatky se pečou.
Jiří Hrbáček

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...