. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Facebook
Alpy, informace, aktuality, fotografie, videa, doporučení, ceny, popisy cest, aktuální počasí, ubytování v horských chatách, zkušenosti, aktuální situace, dopravní info

5. června 2020

Jaroslav Dušek: Kdybych měl covid-19, šel bych si koupit melatonin



Ministerstvo si stěžovalo na záznam pořadu s Jaroslavem Duškem o koronaviru. Youtube, Ulož.to i Seznam ho stáhly. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra obeslalo v březnu internetové servery s varováním před záznamem pořadu, ve kterém účinkuje i herec Jaroslav Dušek. Důvodem bylo, že v představení Malá vizita zazněly neověřené informace o alternativní léčbě koronavirové nákazy. Video později zmizelo ze všech oslovených portálů.

Rozhovor s Jaroslavem Duškem na Aktuálně.cz:


Pokud video zmizí, tak ho najdete zde:
Video na Aktuálně.cz ...

Pokud i toto video zmizí, tak ho najdete zde (rozděleno na 2 díly):
Jaroslav Dušek v DVTV 1/2 ...


Přepis začátku rozhovoru s Jaroslavem Duškem:
- Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra v březnu varovalo internetové servery před záznamem pořadu ve kterém učinkuje i herec Jaroslav Dušek. V představení Malá Vizita údajně zazněly neověřené informace o alternativní léčbě koronaviru. Jak zjistil Český rozhlas video později zmizelo ze všech oslovených portálů včetně YouTube nebo Seznamu. Jaroslav Dušek je teď hostem DVTV. Dobrý den.
- Dobrý den. Já jsem tady jako pracovník Centra proti terorismu a hybridním hrozbám.
- A kdybychom se vrátili k herci Jaroslavu Duškovi, cítíte se jako oběť cenzury?
- Né. Já myslel, že jde o nedorozumění. Že tam jde o nějaký omyl. Oni to stahli z takového strachu z toho zmatku. To bylo 15. března jsme to vysílali. V té době nebylo moc informací byl takový chaos. Spíš se říkalo, že se nic neví. Pořád se toho vlastně neví úplně dost. A tehdy Milan Calábek vystoupil s určitými návrhy, možnostmi, doporučeními na možnou léčbu nebo prevenci ohledně tohohle toho viru a zřejmě byli z toho tak neklidní, že by se někdo mohl uzdravit, že to raději sundali.
- My se k tomu obsahu samozřejmě dostaneme. Nicméně to samotné stažení videa z těch jednotlivých portálů vy jako cenzuru tedy nevnímáte?
- Já nevím, jestli to je cenzura. Já vůbec nevím co to provedli, protože my jsme s nikým nemluvili konkrétně, aby mi někdo řekl, jestli udělal cenzuru nebo necenzuru. Nám napsali z YouTube že jsme porušili pravidla komunity. No tak člověk nezná všechna pravidla komunity, možná jsme byli oblečení nějak jako chybně pro tu komunitu a ze Seznamu nám zase řekli že to stáhli po poradě redaktorů na základě článku z Deníku N a toho stažení z toho YouTube a UložTo zase dostalo, ty nám to vyřadili, dostali email z ministerstva vnitra. Takový jako, jakoby informativní, doporučující, ale samozřejmě nic nezakazovali. Je to celé postavené tak, že ministerstvo vnitra jakoby upozornilo, že tam je takové nějaké závadné video a bylo to už na nich, jak se rozhodnou. Takže oni se rozhodli a oni mají právo se rozhodnout to sundat, tudíž tak cenzura ve smyslu té státní cenzury tam jakoby není i když tam samozřejmě je.
- A Vás to zaskočilo, že se rozhodli tak, jak se rozhodli?
- Ne, nezaskočilo, mě to jenom překvapilo, jakoby rozesmálo, ono to vidělo půl milionu lidí že jo, to byl ten problém, za týden.
- To byl problém podle Vás?
- Ano. To se vsadím. Kdyby to vidělo sto diváků, tak jim je to jedno, tak se o to nebudou zajímat, ale tam byl ohromný nárůst sledovanosti a během jednoho týdne to vidělo půl milionu lidí a dokonce i ten novinář z toho Deníku N přímo tam když psal to svoje podání na to ministerstvo vnitra tak tam píše: "Víte, že už to vidělo skoro půl milionu lidí? Nestálo by za to toto video vyvrátit?", navrhuje ten samý novinář, který pak o tom píše článek jako o kauze.
- Který tady dnes není, aby třeba něco uváděl na pravou míru, kdyby to náhodou ...
- Není tady, ale jeho SMSky mám tady v mobilu, můžu Vám je ukázat, celou mailovou korespondenci můžeme tady zveřejnit na obrazovku.
- Jak jste se dozvěděl o tom, že se Vaším představením zabývá Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra?
- To mám psal ten novinář. Ten, co o tom psal ten článek.
- Novinář Deníku N?
- No, no, no, nejmenovaný novinář.
- To byl ten první impulz, který Vy jste dostal o tom, že se něco děje.
- Ne ne ne. První impulz byl z YouTube, který napsal do divadla Kampa: Stáhli jsme Vaše video, video bylo odstraněno, myslím takovéto slovo tam bylo, z důvodů porušení pravidel komunity, můžete se odvolat. No tak jsme se odvolali. Napsali jsme, že jsme připraveni tedy označené závadné pasáže případně vystříhnout, protože nás velice zajímalo, co je tam teda závadného. No a voni to odvolání.. Na to tam máte dva řádky, jo v tom YouTube, to je takovém jako krátké odvolání. A na to nám napsali, že to znova posoudili a že to prostě nejde, že je to prostě porušení pravidel komunity. Pak se ozval novinář, že o tom bude psát, jestli to vím, že to stáhli a takový a ten v té emailové korespondenci, kterou mi přeposlal, mi ukazoval, že vlastně se tím zabývalo ministerstvo vnitra CTHH a ministerstvo zdravotnictví.
- Napadlo Vás někdy, že by se Vaše umělecké dílo a projev mohly stát předmětem zájmu ministerstva vnitra?
- Mě to nenapadlo. Tak nějak jako že by to bylo... jako centrem zájmu, to by mě napadlo, ale že by to shledávali jako nebezpečné, to mě nenapadlo.
- Jaký to je pocit, když to nastane?
- Je to pocit takový.. Víte co... probíhal nějaký ten nouzový stav, já jsem byl na chatě, nějak jsme se neměli moc pohybovat nikde, tak jsme si jako mailovali... Můj pocit byl jednoduchý: že chci s někým mluvit. Já vždycky mám to nejjednodušší řešení: pojďme si o tom popovídat, řekneme si teda vo co jde. Zjistil jsem, že na YouTube si nemáte s kým mluvit, to nejde, tam se nikoho nedoberete, vůbec to není možný ...
- Čili Vás teď víc trápí ten případný dialog s YouTubem než s tím samotným Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra? S tím byste si popovídat nechtěl?
- Velice rádi bychom s nimi povídali, ale voni nechtěj mluvit s náma. Voni dva měsíce zatloukali. Jejich vyjádření první bylo, že žádný email nikam neposlali. Dokonce první vyjádření znělo takto: Že nejsou oprávněni zasahovat do provozu těch serverů. Takhle to napsali. Na to my jsme ale věděli z UložTo, že to udělali, tak jsme jim napsali ale máme tady email...
- No udělali to, že napsali jakési upozornění... To není nutně zásah. To, jak si to skutečně v UložTo potom vyložili je, jak jste sám popsal, jejich vlastní věc.
- Není to nutně zásah, ale oni řekli, že nemají žádné oprávnění vůbec něco takového dělat jo. Takže pak teda mlčeli, pak ten novinář Pavel Halla, kterej vo tom dělal článek do Rozhlasu požadoval po nich to vyjádření. Chtěl vědět, co napsali na to UložTo. Oni prostě neodpověděli. Normálně neodpovídali a ten novinář je upozorňoval, že bude psát ten článek, že už to musí zveřejnit tu reportáž. Voni neodpovídali a neodpovídali a po dvou měsících, světe div se, nám najednou přišly ty dva emaily, který poslali na Uložto a na ten Google nebo YouTube, které to ministerstvo vnitra poslalo, tak najednou nám je uvolnili, tak že jsme si to mohli i přečíst a to jste asi četla, bylo to asi toho 30. května na tom iRozhlas, tak tam jsou z toho citace.
- Ano. Vyjádření ministerstva zdravotnictví o které se opírá i zmíněné centrum ministerstva vnitra: „Obecně lze uvést, že video, propaguje vědecky nepodložené metody. U propagovaných bylin a látek v nich obsažených neexistují vědecky podložená data, která by prokazovala jejich účinky na koronavirus.“ To řekl Deníku N David Šíma z tiskového oddělení resortu zdravotnictví.Takže jste šířili neověřené a nepodložené informace?
- Ano. Protože je nikdo nemohl do té doby ověřit. 24.3., kdy to napsal pan Šíma tady vo koronaviru nevěděl nikdo nic.
- Tak kde jste je vzali?
- No Milan Calábek to ví. Milan Calábek o tom píše články, on to zkoumá celý život, zabývá se tím. Prosím?
- A proto ví, o zabírá na koronavirus? Protože celý život píše...
- No ono se to potvrdilo. Ten antabus se potvrdil, že jo... Pan doktor Gocál vyléčil antabusem šest lidí na základě doporučení toho Milana Calábka a ...
- Existuje nějaký důkaz o tom, že se někdo vyléčil čistě na základě antabusu a ne proto, že by se třeba vyléčil i jinak?
- No nevím, nejsem tak znalý všech těch důkazů, ale vím, že pan doktor Gocál Radan z Frenštátu léčil šest pacientů, že víc jich neměl, tak je léčil antabusem po dohodě s nimi, středně těžký průběh choroby. On nám to všechno napsal do článku, který je někde zveřejněný na Facebooku, takže ...


Zmiňovaný pořad (Malá Vizita) kvůli kterému celá kauza vznikla:
Malá Vizita & Duše K tentokrát o koronaviru s Milanem Calábkem 15 3 2020 (celý záznam)


Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde (rozděleno na 6 dílů):
O koronaviru s Milanem Calábkem - Malá Vizita & Duše K - 15. 3. 2020 1/6 ...


Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

5. května 2020

Jedlá soda - královna domácnosti



K čemu všemu se dá jedlá soda použít? Jedlá soda může být použita jako:
Čistič všech tělních zákoutí. Mýdlo / šampón / deodorant – soda + voda. 1:1. Pro vůni podrtit nějaké to kvítí (levandule, šeřík, růže, jehličí…) či přikápnout esenciální olej.

Zubní pasta: Soda + Olej (ideálně kokosový), 1:1. Možno přidat březový cukr xylitol. Se sodou na zubech ale opravdu opatrně ať si moc neobrousíte sklovinu. Celkově na tělo se sodou opatrně. Přeci jen když krásně vydrhne připálený pekáč, co to dlouhodobě udělá s pokožkou...
Neutralizační roztok na poraněné místo způsobené poleptáním kyselinou.

Po štípnutí hmyzu zastavuje svědění. Místo potřít kašičkou z vody a sody. Tento efekt má v přírodě list jitrocele.
Počůráním místa taky nic nezkazíte. Zrovna jsem přemýšlela jak je to s komárem, který pil krev někoho s korona virem a pak by mlsně bzučel kolem mě. Peeling alias luxusní wellness ve VP. Položte milou osobu ven (ať neděláte doma bordel) a masírujte jí sodou či solí s trochou oleje či vody. Pak opláchněte vodou. Vaše staré odumřelé já pěkně odrbat a spláchnout. Na ztvrdlá a bolavá chodila taky super záležitost.

Neutralizátor v překyseleném prostředí v těle. Je to hustý fígl pro lidi s rakovinou, neboť v kyselém prostředí se daří rakovinovým buňkám a dalším neduhám. A proti pálení žáhy (proč se to tak ksakru jmenuje?!).

Čistič všeho doma od balkonu přes nádobí, troubu po záchod. Pastu z vody a sody nanést na hadr a pak opláchnout vodou. Soda se též blyští desinfekčními účinky.

Soda jako prací prášek má též dobrý efekt i na zažrané dětské plínky. Na kilo sody 100 gramů strouhaného mýdla a je to.

Kypřidlo pečiva aneb pohlazení bříška, aneb když nechcete žrát koblihy od Babiše.

Soda jako neutralizátor pachů do lednice (vylité mlíko v lednici je peklo!), do světnice vedle mrtvol, na wecko, i do pití před líbačkou se hodí.

Zpomalovač hoření alias hoř pomalu a pořádně začuď! Kolik jak a do čeho čert ví.

‎Jana Havlínová‎

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.


28. dubna 2020

Politiku si dělejte na sebe, ne jménem vědy



Po vědcích z AV ČR a Karlovy Univerzity se od "Výzvy jedenácti" mediálních prominentů distancovalo vedení České lékařské komory. Reakce prezidenta ČLK na Výzvu jedenácti:

Jako prezident České lékařské komory považuji výzvu, mezi jejímiž signatáři není žádný skutečný odborník na danou problematiku – tedy epidemiolog nebo infekcionista, za nezodpovědnou.

   Jen díky rychlému zavedení protiepidemických opatření se nám zatím podařilo zabránit katastrofě a udržet rychlost nárůstu nakažených v mezích, které naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví dokáže zvládat.

   Takzvané „přirozené promořování“ populace nezvládli nikde na světě a neexistují žádné důkazy pro to, že právě my Češi bychom mohli být výjimkou. Evidované počty mrtvých ze zemí, kde nástup epidemie včas nezachytili, jsou alarmující: USA 45 000, Itálie 27 000, Španělsko 22 000, Francie 21 000, Velká Británie 17 000.

   Covid-19 totiž není žádná „chřipka“. U seniorů nad osmdesát let se smrtnost pohybuje okolo dramatických 15 %. Umírají však i lidé mladí a zdaleka nejde jen o pacienty, kteří trpí nějakou další závažnou chorobou. Jediným pozitivem tak zůstává skutečnost, že děti v drtivé většině případů mají jen velmi lehký průběh onemocnění, či u nich infekce probíhá bez příznaků. O to nebezpečnější mohou být jako její přenašeči.

   Oblíbeným argumentem těch, kdo z nejrůznější důvodů potřebují současnou pandemii zlehčovat, jsou údajné tisíce lidí, které u nás každoročně zahubí chřipka. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) však vyplývá něco jiného. Chřipku každoročně prodělají statisíce pacientů, přičemž na ni zemře přibližně 200 nemocných a u dalších cca. 300 osob existuje souvislost příčiny úmrtí s chřipkou. Tedy žádné tisíce úmrtí na chřipku se u nás nekonají.

   Z dostupných statistik vyplývá, že smrtnost na Covid-19 se pohybuje okolo 2,5%. Pokud by tedy v naší populaci, která nemá přirozenou imunitu, onemocněl milion osob, tedy pouhých 10 % lidí, pak bychom mohli očekávat cca. 25 000 mrtvých. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by nedošlo k explozivnímu nárůstu počtu nemocných, který by zdravotnictví nestačilo zvládnout, v takové případě by nemocných začalo umírat více. Zahlcení zdravotnictví pacienty s Covid-19 by však mělo zároveň katastrofální důsledky pro ostatní nemocné, kteří by se se svými, třeba i závažnými diagnózami, do nemocnice vůbec nedostali.

   Ze zemí, kde došlo, třeba jen k přechodnému, zhroucení zdravotního systému, totiž přichází čísla o smrtnosti mnohem vyšší: Itálie 12%, Velká Británie 9,5%, Španělsko 9%, Francie 9%, Belgie 7%. Naproti tomu Německo 1,3% a USA 2,5%. Příčiny takových rozdílů ve statistikách jsou v zásadě dvě. Jedna je spíše pozitivní a to skutečnost, že při nezvladatelném nárůstu počtu pacientů se nestíhá testovat, takže jsou vyšetřeni pouze pacienti s těžším průběhem a skutečný počet nakažených tedy zůstává vyšší. Druhá je však rozhodně negativní. Zahlcené nemocnice nemohou poskytovat péči všem a řada nemocných umře zbytečně jen proto, že pro ně není dostupný ventilátor nebo třeba i jen lůžko v nemocnici. Kolegové z Lombardie nebo Madridu zažili v uplynulých dnech „válečnou medicínu“, kdy se nemocným od určitého věku již v podstatě žádná péče neposkytovala. Něco takového přece zažít nechceme.

   S postupujícím jarem stále více našich spoluobčanů podléhá falešné iluzi, že se vlastně nic neděje a že to nejhorší máme již za sebou. Obávám se, že to není pravda. Pro výraznější rozvolňování protiepidemických opatření nejsou zatím splněny základní podmínky. Počet prováděných testů zůstává velmi nízký a ani se neblíží slibovaným 20 000 vyšetřených za den. Takzvaná chytrá karanténa reálně nefunguje a nebyla zatím provedena ani populační studie, která by ukázala kolik procent populace se s infekcí setkalo a má tedy vytvořeny patřičné protilátky. Iluzorní zůstává i představa o jakési specifické izolaci starých a nemocných spoluobčanů. Kdo by se o ně staral, pokud by jejich příbuzní či ošetřovatelé byli nakažení?

   Nastavená rovnováha je zkrátka zatím velmi křehká a jakýkoliv neuvážený krok může znamenat pád do propasti, ze které se budeme škrábat jen za cenu tisíců mrtvých. Už z psychologického hlediska by podle mého názoru měl být stav nouze prodloužen. V opačném případě se obávám, že lidé přestanou omezující opatření dodržovat, což by se nám mohlo šeredně vymstít.

MUDr. Milan Kubek

Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Výzvy veřejnosti aneb názory mějme, ale argumentujme fér



Univerzita vám nepatří, reagují na Zimovu Výzvu jedenácti lékaři a vědci. Jedenáct lékařů z Univerzity Karlovy včetně kardiochirurga Jana Pirka nebo rektora školy Tomáše Zimy vydalo minulý týden prohlášení nazvané Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti. V této výzvě žádají rychlé ukončení nouzového stavu nebo odstranění překážek pro chod ekonomiky.

Text Zimovy Výzvy jedenácti najdete zde zde ...

Tato výzva pobouřila jejich kolegy, vědce a lékaře z Karlovy univerzity, kteří zveřejnili na stránkách školy svou odpověď.

V odpovědi upozorňují, že podepsaní lékaři jsou často odborníky "ve vzdálených oborech" a o koronaviru, jeho šíření nebo o imunitní reakci, kterou vyvolává, toho nevědí o moc víc než ostatní. Poukazují i na to, že je zatím málo vědeckých poznatků na to, aby na nich někdo dokázal postavit takto přesvědčivá tvrzení. "To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor" - tom píší autoři, mezi kterými je například molekulární imunolog Václav Hořejší nebo děkan 1. lékařské fakulty Šedo.
Jim a dalším kolegum připadá matoucí a zavádějící, když vědci a lékaři z Výzvy jedenácti "k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity". Proto proto v oponentní výzvě své akademické tituly vynechali.

Výzvy veřejnosti aneb názory mějme, ale argumentujme fér

Před několika dny se v médiích objevila „Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti“. Laik naslouchající skupině respektovaných lékařů ověnčených odbornými a akademickými tituly a zaštiťujících se jménem největší vzdělávací instituce v zemi musí nutně nabýt dojmu, že tito lidé jsou odborníky a mají v ruce vědecká fakta, ze kterých vychází jejich stanovisko.

Není tomu tak – ve skutečnosti jsou odborníky v často velmi vzdálených oborech a vědí o vlastnostech koronaviru, který vyvolal pandemii covid-19, jeho šíření a jím vyvolané imunitní reakci jen to, co si můžeme zjistit i my ostatní. A mnoho toho nyní ke zjišťování není – objektivních prokázaných dat je pomálu, na rozdíl od hojně se šířících spekulací. To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor.

Mají na něj nepochybně právo jako kdokoli z nás. Považujeme však za matoucí, pokud k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity.

Podepsáni (v abecedním pořadí):

Ondřej Beran, infektolog
Ondřej Cinek, lékařský biolog
Eva Froňková, genetička
Michal Holub, infektolog
Václav Hořejší, imunolog
Ondřej Hrušák, imunolog
Aleksi Šedo, biochemik
Jan Trka, hematolog




Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti



Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byla zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii COVID-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země.

   Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní, či ekonomickou, a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení COVID-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem.

V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné:

ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020;

obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři;

obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020;

odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků;

postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci, jako jsou například Německo či Rakousko;

přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření.

V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků.

1/ JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE OBNOVIT PLNOU LÉKAŘSKOU PÉČI PRO VŠECHNY OBČANY
Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou COVID-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů.

   Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha (prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní), drobných poruch hybnosti či mluvení (mozkové příhody) či bolesti v rameni nebo v zádech (akutní infarkty myokardu), a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace.

   Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je COVID-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti koronaviru.

2/ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM NEZKOLABOVAL A NEZKOLABUJE POD NÁPOREM PACIENTŮ S COVID-19
Z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 % závažnějších symptomů jich 5 % vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50% úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25–30 % příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s COVID-19 je mezi 8–10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška (21. 4. 2020) jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 % kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu!

3/ KORONAVIRUS NEZVÝŠIL PŘIROZENOU ÚMRTNOST V ČR
Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá.

   Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 000 lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován COVID-19, je za den průměrně 5 – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním COVID-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním.

   Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 (zdroj: data SZÚ). Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR.

4/ (NE)ZÍSKÁNÍ KOLEKTIVNÍ IMUNITY
Velká pozornost se v tuto chvíli upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit.

   Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech (buněčná imunita) přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu.

   Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy (tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci), kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se.

   Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent.

   Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu.

   Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná.

5/ STARŠÍ OBČANÉ POTŘEBUJÍ BEZPEČNÝ SOCIÁLNÍ KONTAKT, NE ABSOLUTNÍ KARANTÉNU
Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s COVID-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí.

   V rámci řešení krize COVID-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení COVID-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 % obyvatel republiky, včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru.

   Ukazuje se, že zhoršení prognózy COVID-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se COVID-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů.

   Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí COVIDu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu (zdatnosti, odolnosti, adaptability) nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu.

   Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny – obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj.

6/ NEJDE JEN O ZDRAVÍ FYZICKÉ A DUŠEVNÍ, ALE I O ZDRAVOU EKONOMIKU A DEMOKRACII
Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socioekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání.

   Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity.


Závěrem:

   Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali.

V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.

V Praze dne 21. 4. 2020

Podepsáni (v abecedním pořadí):
doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D.
prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA
prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.
MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.
prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.
prof. MUDr. Robert Lischke, PhD.
prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
MUDr. Jaroslav Svoboda
prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA


Související informace:
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

22. dubna 2020

Zrušme všechna opatření - lidé se pak třeba poučí



Myslím, že je na čase zrušit všechna protipandemická opatření.
Kdybychom byli společností moudrých lidí, nebyla by to dobrá volba.
Protože jsme ale společností modlící se k bohatství, penězům a ekonomickému růstu, mám pocit, že je to potřeba.

   Čím víc se ukazuje, že u nás v důsledku pandemie skutečně neumírá tolik lidí jako jinde, tím víc sílí hlasy těch, kteří si myslí, že se v podstatě nic neděje. Tato stále se zvětšující skupina má v čele i poměrně hodně mediálně známých lidí, kterým novináři rádi dávají prostor pro jejich vyjádření. Při podrobnějším prostudování podobných článků často zjistíte, že obsah až tak úplně neodpovídá bombastickému titulku. Na podobné triky novinářů jsme ale už zvyklí. Obsah článku pak většinou opakuje známé a obecné pravdy, se kterými souhlasí skoro všichni, dokonce pravděpodobně i vláda se svým krizovým štábem.

   Podstatný rozdíl mezi těmi, co rozhodují a těmi, co kritizují je ten, že křiklouni v novinách, videích a peticích nenesou žádnou zodpovědnost za své jednání. Na rozdíl od těch, co rozhodují. Ti co rozhodují budou kritizováni vždy. Ať už rozhodnou jakkoli, bude polovina národa i mediálních exhibicionistů křičet, že je to špatně. Ti, co neustále publikují svá odmítavá stanoviska v podstatě k čemukoli, nemají co ztratit. Maximálně prohlásí, že "mýlit se je lidské" a že "změnit názor je normální". A když se ukáže, že měli pravdu, uslyšíme neustále "já jsem to říkal". Jak malé děti. Ve skutečnosti jsem velmi, velmi dlouhou dobu nenarazil na nějaký článek, který by se alespoň trochu snažil hodnotit situaci objektivně. Většinou je to pouhá reklama (většinou na ego autora nebo jeho politickou stranu).

Proč bych teď zrušil protipandemická opatření?

   Můj důvod je jediný. Lidé se potřebují poučit. Potřebují si uvědomit, které věci jsou důležité. Je evidentní, že při současném stavu naší společnosti nestačí jen varování, kterým tato pandemie je. Pořád je zde příliš mnoho lidí, pro které je nutné, aby umíralo mnoho lidí a aby umírali i jejich blízcí. Pak by možná pochopili, o co v životě skutečně jde a na čem skutečně záleží. No možná, že někteří by to nechápali ani v takovém případě a sveřepě i přes všechny oběti by se snažili vrátit k původnímu způsobu života. Vždy bude část lidí nepoučitelných, to ale nevadí, důležité je, aby se poučila většina.

Ukončeme všechny restrikce
   Pokud to nastane a skupina křiklounů o nesvobodě, ekonomické katastrofě a nekompetentnosti každého kromě nich samotných zvítězí, pak možná uvidíme více poučených lidí, kteří přehodnotí své osobní zájmy a priority.

   Pokud to nastane, dostaneme se paradoxně do podobné situace, jako kdyby šlo o nějakou hodně smrtelnou nákazu nebo jiný typ velké katastrofy. V aktuálním případě nás vláda nebude nijak omezovat ani chránit, protože si to lidé nepřejí. V případě velké katastrofy nás vláda nebude omezovat a ani chránit, protože to reálně nepůjde a ani se s tím nepočítá.
V obou případech nastane situace, kdy si musí každý poradit sám. Ukáže se, kdo je připravený. Opět konečně začne fungovat základní pravidlo přírody a evoluce:
PŘIROZENÝ VÝBĚR
(ano teď to bude jen jako, v případě velké katastrofy by to bylo už naostro)
   Pravidlo, které se poslední dobou snažíme různými způsoby obcházet a myslíme si jak jsme dobří, že přirozenému výběru bráníme v jeho neúprosné selekci. Tím si ovšem kopeme vlastní hrob. V době, kdy se budete muset rozhodovat sami, kdy nebudete jen čekat na to, co vám kdo dovolí nebo zakáže, se ukáže kdo si zaslouží přežít. Dříve nebo později už ani bohatství a peníze nepomohou k přežití. Nevyhnutelně nastane doba, kdy přežijí připravení, zkušení a moudří. Přežijí ti, kteří si zaslouží mít potomky. Přirozený výběr u lidí je trochu jiný než u ostatních živočichů. U lidí nejde už jen o přežití a zplození další generace. U tvorů myslících kromě toho jde také o kvalitu života budoucí generace. Znovu tedy nastane doba, kdy staří, zkušení a moudří budou pro společnost stejně důležití jako třeba mladí, silní a zdraví.

Podle mého názoru k poučení většího procenta lidstva současná "lehká forma" pandemie nebude stačit. Bude asi muset přijít něco daleko horšího.
Jiří Hrbáček

15. dubna 2020

Harrachov za ostnatým drátem




Názory a poznámky z facebookových skupin:
Po "delší" době jsem jel pracovně do Krkonoš (Mísečky, Rokytnice a Harrachova). Těšil jsem se (díky nouzovému stavu) po měsíci stráveným s rodinou v Praze a okolí - na hory a horaly ...
Harrachovská (město, kde mám svoji druhou domácnost) místní samospráva + s.Půta - blokuje většinu parkovacích míst s ideou ochrany místních horalů proti VIRU.... namířeným proti všem ostatním NÁVŠTĚVNÍKŮM (občanům-nedávno ještě "spoluobčanům" lidské rasy bez vlast. parkování v obci).
Po projetí městem (v roušce a s vytaženými okénky, abych nenakazil místní) jsem u sebe v bytě pouze zalil kytky a znechuceně/pošpiněně jsem odjel do Prahy, kde je sice hlava na hlavě, ale nechovají se tu - jako stavitelé ostnatých drátů za 2. sv. války (které rozdělovaly spořádané občany a ty druhé -určené "k likvidaci")
HORALÉ Z HARRACHOVA... je mi Vás tímto upřímně líto a dnes poprvé nevím zda se ještě chci mezi Vás vrátit

-nenapadlo mne , že po 30 letech od listopadu 1989 je tohle ještě možné
‎Milan Činka‎


Pod příspěvkem se bouřlivě diskutovalo:
Vítězslav: Takových míst, kde teď místní hystericky brání své území proti cizákům (hlavně Pražákům, ale i ostatním), je bohužel celá řada. Inicioval to "snaživý" hejtman a starostové a celé samosprávy se toho aktivně chytly a strážníci a policie to kontrolují a postihují pokutami.
Václav: On by nikdo nikoho neomezoval, ale je problém že si lidé neužijí ani kousek přírody u sebe za městem a musí jezdit na hory v době, kdy to není úplně nutné a nejlépe na co nejznámější místa, ačkoliv v životě nevystrčili paty z domu. Například to co se dělo na Jizerkách bylo neúnosné. Takové množství lidí tam bylo jen v případě závodů nebo Anenské pouti. Proto je úsměvné že v době omezení je tam největší nával a dokážu pochopit že místní z toho nejsou úplně nadšení. Já osobně si myslím, že je šířená zbytečná panika, že omezení jsou potřeba ale ne tak drastická. Ale lidé by se měli zamyslet zda jim nestačí i obyčejný les, kde je stejně krásně jako na profláknutých místech. Z toho nářku se mi ale zdá, že lidi nevydrží den se sebou, natož se svojí rodinou doma a nedokáží si užít to co mají za barák
Vítězslav: Ale právě, že je to všude. Třeba u nás, když chci dojet kamkoliv k lesu (abych nemusel pěšky s rouškou po silnici), tak všechna parkoviště, kde se chodí na houby, do lesa, do skal..., jsou "opáskovaná" - no prostě hysterie!
Dušan: Tak, a konec hloupých diskusí o tom, zda Pražáci smí jet z města ven, či musí být zavřeni ve svém 3+kk, protože poblíž žádný les nemají.
Z nařízení vlády:
"s účinností od 7. dubna 2020 0.00 hodin do konce nouzového stavu se zákaz volného pohybu osob podle bodu nevztahuje na sportování na venkovních sportovištích, v parcích, v přírodě.
VČETNĚ CESTY ZA ÚČELEM TOHOTO SPORTOVÁNÍ."
Lenka: Máme dům na Šumavě, polosamota, s kusem lesa, bez potřeby vycházet kamkoli. Včera jsem, s pražskou značkou, jela na nákup potravin, jíst musíme, aspoň trochu... Cestou zpět se za mě pověsili policajti a jeli za mnou 10 km až k baráku. Cítila jsem se jak nějaký zločinec....přitom jsem cestou na několika místech a i přímo v Sušicích viděla několik part (opravdu NE po 2), lidé si posedávali na kapotě aut, vyhulovali si, bavili se. Ráda jsem to neviděla neb sami karanténu dodržujeme, ale nenapadlo by mě je udávat..... chápu, jak jste se cítil. Smutné, moc.
Majlo: Dost mě tahle opatření namíchla a to jsem nevytáhl paty z Prahy. Až tohle skončí, všechny regiony budou natahovat ruku pro pomoc a znovunastartování ekonomiky a turistického ruchu. Budu se dost ptát, co dělali v době krize a jak pomohli lidem z měst, od kterých teď chtějí pomoci. Zatímco oni mohou na zahrady a s nikým se nepotkat, lidem z měst ať klidně praskne hlava ve 3kk se dvěma dětmi už třetí týden. Při dodržování základních hygienických opatření "nákaza z parkoviště" přece úplná blbost a člověku se v přírodě vyhnu na 5 metrů. Pokud mi tu chce někdo namítat, že si mají vyrazit do parku za barák, doporučil bych jim vidět, jak vypadají parky, pěší zóny a cyklostezky v Praze během víkendu.
Karolína: Naprosto těmto opatřením rozumím. V současné době jsou o víkendech turisticky zajímavá místa atakována Pražáky. Mám v Krkonoších příbuzné,přesto se v současné době omezuji na výlety do lesů v okolí Prahy. Lidi,tohle jsou opatření pro zachování zdraví ne dovolená. A na čerstvý vzduch vám stačí vyrazit do blízkého okolí!!!!!
Martin: Nebylo by od věci se zamyslet, kolik mimopražských občanů, jezdí do Prahy a nevadí jim, že by se zde mohli nakazit, ale vadí jim, že pražák vyrazí k nim na vesnici, kde navíc má svoji chatu. Demence občanů je bezbřehá ...
Michal: Od začátku zastávám názor, aby se chodilo do přirody co nejvíc. A to tu větsina ještě psala, že proč nesedíme doma na prdeli a zůstaň doma a pod. V lesích a na horách jsem neviděl žádná rizika pro sebe ani pro druhé. Kontakt s lidmi byl méně než minimální. Navíc bylo v té době poměrně větrno a to čistilo vzduch.. Pobyt v přírodě na horách měl být doporučován a ne odrazován. Kdyby pánové a dámy v Peci, Harrachově, Špindlu a dalších městech nemysleli jen na sebe, mohli příjezd a opuštění parkoviště organizovat a lifrovat lidi rovnou do kopců, také poskytovat info, jak se chovat poblíž ostatních skupin atd. Ale proč by se starali o "Pražáky", když jim pobyt na čersvém vzduchu mohou zkomplikovat. Horská služba (té si vážím) breptající, že bude potřeba jinde ve zdravotnictví, mohla prohlásit Krkonoše dočasně za divočinu a záchrannou službu zde přestat poskytovat, když jsou nebo možna budou tak potřební někde jinde. Ať se každý rozhodne, zda do hor půjde i za takových podmínek. Nejsnažší řešení často prostě nebývají ta nejlepší. A s těmi parkovišti se to ukázalo na plné čáře. Řekneěe třeba takovému pražskému bronchitikovi, který se chce vydýchat na hřebenech, ať si tam dojde pěsky z Trutnova. A pokud by tedy např. lidé z Harrachova potřebovali služby velkých měst, také jim to zkomplikujeme nebo jim to naopak zorganizujeme co nejlépe? Ja myslím, že odpověd znám..

A na závěr ještě poznámka moje:
Pražák na chatě, v lese, na parkovišti - to je problém. Místní v Praze, to je OK. Byl jsem třeba v Srbsku (u Karlštejna). Všude kameny uzavřená parkoviště. Hlavně ať ti nenáviděn Pražáci nejezdí. No jsem dost zvědavý, jestli místní uživí ty hospody, kempy, hotely atd... Jednou ta pandemie skončí. Oplatky se pečou.
Jiří Hrbáček

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

1. dubna 2020

Anabáze, která ilustruje stav našeho neakutního zdravotnictví



Omlouvám se všem poctivým a empatickým zdravotníkům, ale dnes jsem si prošel takovou zajímavou anabází a myslím, že výstižně ilustruje stav našeho zdravotnictví. Tak jdeme nato, bude to delší. Několik dní řeším bolest v krku, bolest na hrudi, vykašlávám hlen, mám kašel a jsem po celou dobu bez zvýšené teploty. Podle Ministerstva zdravotnictví mám pár symptomů COVID – 19, sice žádná sláva a podle pokynů Ministerstva nikam nelezu, a volám lékaře.

   Má praktická lékařka mi po telefonu oznámila, že nenaplňuji diagnózu COVID – 19, ale nemůže mne vyšetřit, protože její ordinace má karanténu. Vydám se tedy do místní nemocnice na oddělení centrálního příjmu a propuštění pacientů. U vchodu sedí strážník městské policie a ptá se co potřebuji. Dobrý den, já jsem pacient Panocha a chtěl bych mluvit s lékařem, jsem v nemocnici. Neuspěl jsem.
   Co potřebujete?, zaznělo znovu a důrazněji z úst strážce zákona. Odvyprávím mu své příznaky a potíže. Strážník se odebere přes celé oddělení do recepce a vypráví cosi zdravotní sestře. Poté přicházejí oba dva nazpět ke vchodu a od sestry zazní, co potřebujete?: Dobrý den, jmenuji se Panocha a odvyprávím své příznaky a potíže.
   Co s vámi? Ptá se napůl pro sebe, strážník jen kroutí hlavou. Zeptám se lékaře, napadlo sestru a ťuká na vedlejší dveře. Odvypráví lékaři mé příznaky a potíže. Pošlete ho na plicní, slyším přes dveře lékaře. Sestra odchází. Strážník mi vyplňuje poučení o COVID-19, měří mi teplotu a ukazuje na vzdálený pavilon, kde najdu plicní oddělení. Vydávám se přes celý areál nemocnice do pavilonu F. Na dveřích je uvedeno, že vchod je uzavřen. Volám z mobilu číslo plicního oddělení: Já jsem pacient Panocha a mám tyto potíže. Za deset minut přijde ke dveřím sestra.
   Co potřebujete?. Dobrý den, já jsem pacient Panocha a mám tyto obtíže. Vydržte zavolám lékařku. Po dvaceti minutách se ve dveřích objeví lékařka. Co potřebujete?: Dobrý den, já jsem pacient Panocha a mám tyto obtíže. Ale proč vás sem posílají? To nevím. Já tam zavolám. Zamyká vchod a odchází. Po 15 minutách se otevřou dveře. A odkud vás posílají? Z centrálního příjmu. Tak ještě vydržte. Čekám dalších deset minut. Já vás musím vyšetřit, oznamuje mi lékařka a já si oddychuji. Jde to jako po másle. Tady máte žádanku na rentgen plic, ten je na poliklinice. Lékařka mne propustí z pavilonu a oznamuje, abych se po vyšetření vrátil. Jdu přes celý areál na oddělení centrálního příjmu. Policistu vyruším od telefonu, oznamuji mu, že potřebuji na rentgen. Odkazuje mne na recepci. Co potřebujete?: Dobrý den, já jsem pacient Panocha a mám zde žádanku na rentgen plic. Nevrlá sestra mi ironicky oznamuje, že tady je recepce. Odpovídám, že mne sem poslal strážník. A to vás mám jako vyšetřit v recepci? Opět ironicky, rentgen je v prvním patře. Zmůžu se jen na poznámku, že bych očekával empatičtější jednání. Jdu do prvního patra a podle pokynů zvoním na pohotovost oddělení radiodiagnostického. Přišourá se viditelně naladěná sestra bez roušky, kterou hrabe ve své kapse, převezme mou žádanku, očekával bych tedy alespoň pozdrav, nu což, a řekne do áčka. Pochopil jsem, že mne uvádí do kabinky písmena A. Po vyšetření mi oznamuje, můžete jít.
   Oblékám se, marně přemýšlím, co teď. Mám čekat na nález? Čekám před kabinkami. A čekám. Vyjde sestra a na můj nesmělý dotaz mi odpoví, že mám běžet. Vydávám se přes oddělení centrálního příjmu, kde zdravím strážníka na mobilu a pokračuji přes celý areál do bloku F. Opět nedobytného. Po několika pokusech se dostávám do objektu.
   Plíce jsou v pořádku, zde je recept na antibiotika, ještě podepsat regulační poplatek za pohotovostní službu a tady je nález. Huf. Jedu do lékárny. Příběh ale nekončí. V autě čtu, co mám vlastně za diagnózu. V nálezu mne čekalo docela překvapivé zjištění: mám v pořádku zornice, spojivky, jazyk mám vlhký a prý se plazí středem, břicho mám měkké, končetiny bez otoků atp. A teď se sám pro sebe ptám, kde paní doktorka studovala, že tohle vše zjistila, aniž by mne vyšetřila. Zřejmě slušná univerzita. Ale chyba lávky, paní lékařka umí s počítačem, do mého nálezu cosi kopírovala ze svého wordu.
Konec příběhu.

A teď mám otázky? Je opravdu namístě, abych své zdravotní potíže sděloval strážníkovi městské policie, když jsem na půdě nemocnice? Nebylo by efektivnější, aby mne vyšetřil lékař na místě? Má zdravotnický personál právo být nemístně ironický, uštěpačný, nekomunikující? A jak je možné, že lékař uvede do nálezu závěry, které nemohl učinit? Omlouvám se, ale tady se nelze vymlouvat na koronavirus.
Tady zdravotníci neodvedli svou elementární práci – pacienta vyšetřit, komunikovat s ním a …
Vlastně zdravit patří do etikety a ne do medicíny.
CO S TÍM?


Převzato z facebooku (Honza Panocha).
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

1. března 2020

Výroba amadou - hubky z troudnatce kopytovitého



Dnes se podíváme na amadou. Amadou je pomocník na rozdělávání ohně, hodně se používá při křesání a jedná se o houbu nebo o část houby troudnatce kopytovitého. To jsou ty houby které rostou (ještě jim říkáte choroše - ono je víc druhů) a z toho troudnatce kopytovitého nebo ohňového se to používá většinou, nejčastěji. Sběr je úplně jednoduchý. Musíte si najít houbu, která ještě živá, která není rozpadlá, protože to co nás zajímá je tenká vrstvička, která může být milimetr, ale až třeba 2 cm silná a nachází se přímo pod tím tvrdým vrchem té houby (pod tou skočápkou). Nezajímá nás ani ta tvrdá skořápka, nezajímají nás ani ty chlupy zespoda, takový ty rourky. Momentálně nás zajímá to mezi. To znamená ta tenká vrstvička. Záleží na místě. Někde je to opravdu tenoučké milimetr, někde je to silné několik centimetrů a když to vytěžíte (vyřežete) tak můžete do toho hezky chytat jiskru. Pokud to máte v surovém stavu, to znamená vytěžený, usušený, tak to ne úplně dobře chytá. Dá se to rozcupovat, dá se tomu pomoct. Ale není to úplně ono. Používá se několik fint. Já používám fintu jednu. Houbu, kterou vytěžím namočím do směsi popela, dřevěné uhlí, ale spíš popela jako z ohniště a nechám to tam 14 dní. Nechám to tam prostě 14 dní, aby ten uhlík, který tam je, se dostal, aby to sedlo prostě, zapilo se do té houby. Pak to vyndám, trošku pobouchám klackem nebo hřbetem nože. Většinou to dělám klackem aby se to roztáhlo, aby se to načepýřilo a znova to třeba na týden ponořím do toho nálevu, do toho výluhu, aby to prostě nasáklo to, co má. Tak, po těch zhruba třech týdnech, není dobré to uspěchat, pokud chcete mít houbu, který chytá fakt na první našlápnutí, tak je lepší prostě tomu věnovat ten čas, tu přípravu. Pak to jenom vyndáte, usušíte a máte funkční hubku. V Čechách tomu říkáme hubka.

Video z kanálu Kraken - Bushcraft & Military:
Výroba Amadou - hubky z Troudnatce kopytovitého - video


Video i text převzaty z YouTube kanálu Kraken - Bushcraft & Military

4. července 2018

Rizika spojená s bouřkou v horách a ochrana před bleskem



Bouřka vzbuzuje u některých lidí obdiv a úctu před silou a mocí přírodních sil, u jiných vyvolává strach a hrůzu, ale u všech by měla vzbuzovat respekt. Bouřka představuje poměrně velké riziko hlavně v horách, toto riziko si hodně návštěvníků hor neuvědomuje. Ve střední Evropě bývá průměrně 30 bouřkových dnů v roce.

    Maximální snahou každého návštěvníka hor by mělo být, aby ho bouřka v horách nezastihla na nechráněném místě. Za chráněné a tedy bezpečné místo lze považovat horské chaty, případně jiné budovy opatřené hromosvodem a vnitřní prostory automobilů, autobusů, vlaků a lanovek. Všechna okna a dveře musí být uzavřeny. U auta by neměla být vytažená anténa.
Bouřky se vyskytují častěji odpoledne a navečer než v ranních a dopoledních hodinách. Na přicházející bouřku nejčastěji upozorní hrom, který je slyšet na vzdálenost do cca 20 km. Vzdálenost bouřky můžete poměrně přesně odhadnout podle doby, která uplyne mezi pozorováním blesku a zaslechnutím hromu. Protože blesk vidíte v podstatě okamžitě a zvukové vlny se vzduchem šíří rychlostí 0,33 km/s, odpovídá doba mezi bleskem a hromem v sekundách dělená třemi vzdálenosti blesku v kilometrech. Uběhne-li např. mezi bleskem a hromem 9 sekund, je bouřka vzdálena asi 3 km.

    Některá místa jsou za bouřky zvláště nebezpečná, je proto nezbytně nutné se jim vyhýbat. Jsou to především vyvýšené objekty jako samostatně stojící stromy, výrazné skalní bloky, vyvýšeniny hřebenů a vrcholy hor. Nebezpečné jsou nejen objekty špičaté, ale i oblé a málo výrazné. Zásah v okruhu do 15 m od vyvýšeniny je asi 10x pravděpodobnější než ve vzdálenosti 100 m. Stany netvoří žádnou ochranu a v některých případech mohou být zasaženy s větší pravděpodobností než např. člověk ležící mimo stan. Těsné skalní výklenky jsou nebezpečné, protože člověk, který se zde ukrývá, tvoří propojení mezi horním a spodním okrajem výklenku. Ze stejného důvodu jsou nebezpečné i vstupní otvory jeskyní a okna nebo dveře chat. Protože blesk si hledá cestu s nejmenším elektrickým odporem, jsou také nebezpečná místa se silně podmáčenou půdou a místa s podzemní vodou. Protože se takováto místa těžko lokalizují, vyhýbejte se sníženým místům v sedlech nebo na loukách. Na podmáčená místa může také upozornit výskyt bujnější vegetace. Vyhýbejte se i vlhkým žlabům a korytům.Velmi nebezpečné je pobývat v blízkosti vysokých předmětů, které nejsou zajištěny bleskosvodem. Pobyt ve vzdálenosti menší než dva metry od takového předmětu je nebezpečnější než stát v otevřeném terénu. Potenciálně nebezpečné jsou také blízko stojící stožáry vysokého napětí.

    Pokud už vás bouřka v horách zastihne na nechráněném místě, snažte se alespoň minimalizovat všechna rizika. Opusťte neprodleně vrcholy hor a hřebeny a snažte se dostat co nejníže. Odložte co nejdále od sebe všechny kovové předměty. Pokud jste ve skupině, snažte se rozptýlit po větším prostoru. Pokud dojde k zásahu bleskem, je tak větší pravděpodobnost, že nebudou všichni zasaženi a bude mít kdo poskytnout první pomoc ostatním a přivolat pomoc. Pokuste se odizolovat se od země např. usednutím na batoh. Nohy mějte u sebe, snížíte tak případné napětí (tzv. krokové napětí), které vzniká při průchodu elektrického proudu po povrchu země. Pokud se nacházíte v otevřeném plochém terénu vyhledejte nějakou prohlubeň a v té se ukryjte.

V další cestě pokračujte, až bude bouřka vzdálena alespoň 10 km (čas mezi bleskem a hromem alespoň 30 sekund).
Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

14. března 2017

Palivové dřevo je nejlevnějším tepelným zdrojem

Palivové dříví jako palivo zažívá v posledních letech obrovskou renesanci. Prodává se stále více krbových kamen a krbových vložek. Výrobci jako Jotul, Saey, Nordica, Romotop nebo Thorma si mnou ruce a majitelé nových krbových kamen shánějí palivové dřevo.
    Palivové dřevo je v současné době jednoznačně nejlevnějším tepelným zdrojem – palivem. Topení dřevem patří mezi ekologicky šetrné způsoby vytápění. Dřevo se řadí mezi obnovitelné zdroje. Při topení dřevem je oproti ostatním palivům minimální odpad, který se dá ještě dále využít i jako hnojení. Ve srovnání s uhlím se palivové dřevo mnohem snáze a čistěji skladuje. Také manipulace se dřevem je snazší a čistější.


    Při topení dřevem ale není jedno, jaké použijete, hlavně musí být dřevo dobře vyschlé. Čerstvé dřevo mívá průměrně 50% vlhkosti, v lese vyschlé 25-30% a proschlé (na vzduchu vyschlé) 10-20% vlhkosti. Měkká dřeva by měla schnout alespoň jeden rok, tvrdá asi tři roky. Měkká dřeva jsou například smrk, borovice, jedle, topoly, vrby, modřín, bříza nebo olše. K tvrdým dřevům patří třeba dub, ořešák, javor, třešeň, jabloň, jasan, buk, hrušeň, švestka, akát nebo habr. Výhřevnost dřeva se pohybuje zpravidla od 4,1 do 4,4 kWh/kg.

    Při nákupu palivového dřeva může být užitečné znát jeho objemovou hmotnost v kg/m3. Zde jsou údaje pro několik druhů dřeva. Údaje jsou pro čerstvé dřevo a v závorce pro dřevo na vzduchu vysušené. borovice lesní 700 (520), bříza 940 (600), buk 990 (720), habr 1080 (820), jasan 920 (720).

    Palivové dřevo se většinou měří v prostorových mírách. Základní jednotka je 1 m3 = plnometr (kubík dřeva). To je krychle o stranách 1 metr zcela plná dřevní hmoty. Takto se ale palivové dřevo nedodává, protože je to nemožné. Častěji se používá jednotka prostorový metr rovnaný, což je opět krychle o hraně 1m, ve které jsou vyskládaná jednotlivá polena či štípané dřevo. Skládání je časově náročné a zvyšuje se tak cena dřeva pro odběratele. Často se tedy používá jednotka prostorový metr sypaný, což je neurovnaný, volně dřevem nasypaný prostor krychle o hraně 1m. Je to měření značně nepřesné ale hlavně je levné pro praktické použití.

    Rozhodně při topení nepoužívejte nevhodné dřevo jako je dřevo chemicky ošetřované, železniční pražce a lisované dřevotřískové desky. Při topení těmito materiály se rychle znečišťují topeniště i komín a spalováním vznikají nebezpečné toxické exhaláty a výpary. Nikdy nespalujte staré palety, překližku, odpadky nebo navoskované předměty.

Jaké dřevo kupujete Vy? Jak ho skladujete a jak dlouho sušíte? Přidejte své zkušenosti do komentářů.



13. března 2017

Smart televize JVC (bezúdržbové akvárium)

Jak vybrat SMART TV. Zkušenosti s výběrem moderní SMART televize do menšího obývacího pokoje, nové možnosti televize připojené k internetu, propojení televize s mobilním telefonem, sledování videa z YouTube v televizi, co mne překvapilo a co zklamalo.


Kdysi dávno jsem míval doma akvárium, Většinou ho nikdo nečistil a tak nebylo přes jeho zelená skla vyhublé rybičky téměř ani vidět. Vše ukončila tragická nehoda, při které do akvária spadlo zapnuté elektrické osvětlení a rybičky elektrický šok bohužel nepřežily.
Uklidňující pohled na osvětlené bublající akvárium s rybičkami mi ale už nějakou dobu opět chybí. Hodně stará CRT televize už evidentně dosluhovala, víceméně v ní nic stejně nedávají a tak mě napadlo, jestli by její místo nemohlo opět zaujmout nějaké to akvárko. Vidina klidných večerů v potemnělém obýváků s pohledem upřeným na poklidné osvětlené vodní zákoutí s rybkami mě opravdu nadchla. Vydržím to ale bez televize a bude mě bavit neustále pečovat o můj nový vodní svět? Pak mě to ale napadlo: Co kdyby bylo akvárium v televizi! Ne, že by v ní bylo zabudované, ale nějaká nová televize by mi mohla pohled do akvária jen přehrávat. Televize přece už dlouho umí přehrávat videa a videa jsou na YouTube. Stáhnu video na flash disk a budu si ho v televizi jen promítat. Budu mít televizi a zároveň bezúdržbové akvárium. Průzkum na YouTube byl úspěšný. Videí s rybičkami je tam dostatek i se zvukem a dokonce v HD kvalitě. Našel jsem nádherná videa nejen z akvárií. Nadchla mě i videa s mořským příbojem, ohněm v krbu, krásnými vodopády nebo jen prostý pohled z okna do hustého deště s uklidňujícím zvukem kapek dopadajících na okenní parapet.
Teď už bylo jasno. To fakt chci: Poklidný večer v potemnělém pokoji se skleničkou dobrého pití v ruce a pohled na akvárium nebo na jiná odpočinková videa s romantickým (nebo i třeba rockovým) zvukovým doprovodem. To bude něco.

Výběr televize

Velikost obrazovky jsem moc řešit nemusel. Vzhledem k velikosti výklenku v obývací stěně bylo celkem jasno. Obrazovka o velikosti úhlopříčky 32" tam padne téměř přesně. Velikost 'čelní stěny akvária' i 'okna na pláž' tím byla daná. Na řadu přišel internetový vyhledávač. Ceny televizí s touto úhlopříčkou se pohybovaly od 4500 do 9000 Kč. OK. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jakou značku si mám vybrat? Televizí je více jak 20 od asi 10ti výrobců. Kdyby prodávali dvě, mám asi celkem jasno, ale jak si vybrat z dvaceti? 
Začal jsem studovat parametry jednotlivých televizí.
televize SMART, 600Hz PPI, Full HD 1920x1080, DVB-T2/S2/C, H.265/HEVC, 3x HDMI, 2x USB, SCART, VGA, CI+, LAN, Audio Video Share, NETFLIX, Youtube, Screen Share,WiFi, HbbTV, web prohlížeč Opera, Skylink FASTSCAN, USB HEVC playback, hotelový mód, repro 12W, energ. třída A+
Většina informací v popisu televizí byly jen jakési podivné shluky písmen a číslic. Google musel poradit, co to vlastně všechno znamená. Tomuto svému studiu jsem věnoval poměrně hodně času. Nebudu zdržovat podrobnostmi. Postupně jsem zjistil, že nové televize umí nejen přijímat televizní nebo kabelový signál a přehrávat videa z flash disku, ale dají se připojit do lokální počítačové sítě a videa tak nebude nutné přehrávat jen z USB flash disku nebo připojeného externího HDD ale i přímo z mého počítače. Stejně tak se dá k televizi připojit i chytrý mobilní telefon (pokud je připojený do stejné sítě jako televize). Televize se dokonce mohou připojit i k internetu. Takové chytré televize nesou označení SMART TV. Postupně jsem zjišťoval, že cena nové televize se bude pohybovat asi někde na horním konci původního cenového rozpětí. Pokud bude možné na televizi přehrávat mimo jiné i kvalitní videa z internetu, hlavně z YouTube, pak do toho ty peníze dám. Výběr favoritů na novou televizi se tedy zúžil na nějakých šest. Parametry těchto televizí v užším výběru jsou už víceméně velmi podobné. Moje volba padla na 32" JVC LT-32VF52J za necelých 8500,- Kč. Papírově má vše co od ní požaduji: detailní Full HD rozlišení, udrží ostrost v akčních scénách, SMART funkce, skvělý zvuk (Dolby Digital Plus), kompletní sada tunerů včetně DVB-T2 s podporou H.265/HEVC, bezdrátové i drátové spojení se sítí, 3x HDMI, 2x USB, SCART a navíc mimořádná podpora (záruka 42 měsíců). Jediné co televize nemá (a teď mi to chybí) je podpora bluetooth.

Zprovoznění a nastavení nové televize

Jedním slovem jednoduché. Není celkem co popisovat. Vše je očekávatelné a intuitivní. Při prvním spuštění se televize zeptá na výběr jazyka a dále už postupujete podle instrukcí na obrazovce. V menu se pohybujete pomocí šipek na dálkovém ovládání, potvrzování se provádí tlačítkem OK. Nastavením televize vás postupně provede průvodce nastavením. Většina voleb je už přednastavena správně. Pokud je televize propojena s internetem pomocí kabelu, také není třeba nic nastavovat. Pouze v případě, že se připojujete k síti bezdrátově pomocí WiFi, je třeba vybrat správný název vaší sítě a vyplnit heslo. Není to o nic složitější než bezdrátové připojení mobilního telefonu.

Další, mnou dříve netušené možnosti SMART TV

Předem jsem věděl, že by moje nová SMART televize měla umět přehrávat videa z internetu (YouTube, archiv ČT) nebo by na ní měly jít prohlížet webové stránky. Počítal jsem s tím, že vyhledávání na YouTube nebo zadávání webových adres bude složité (na dálkovém ovladači samozřejmě není alfanumerická klávesnice). Vše se dělá pomocí šipek na ovladači a klávesnici zobrazené na obrazovce televize. Pokud ale jde o YouTube netušil jsem, že je možné vyhledávat a spouštět videa na televizi pomocí mého chytrého telefonu. Navíc to samé lze dělat i z počítače. Jedinou podmínkou je, že televize a mobil (případně počítač) jsou ve stejné domácí počítačové síti. Pokud je tato podmínka splněná, a na mobilu pustím aplikaci YouTube objeví se na horním okraji nová ikonka.
Po klepnutí na ikonu vyberete ze seznamu SMART televizi (nejspiš tam bude jediná - ta vaše). Tím dojde k propojení telefonu a televize a jakékoli video z YouTube, které na telefonu spustíte, se začne přehrávat i na televizi. Snadno lze tedy vyhledávat videa v mobilním telefonu a pak je spustit na televizní obrazovce. Vyhnete se tím poměrně nepraktickému vyhledávání přímo v televizi. Při vlastním přehrávání videa netečou videodata přes mobilní telefon, ale z YouTube jdou přímo do televize. Telefon pouze pošle příkaz televizi, které video má na YouTube spustit. Po zahájení přehrávání se na mobilu můžete klidně věnovat něčemu jinému, nebo ho i vypnout. Televize bude přehrávat dál. Podobně se chová i internetový prohlížeč Chrome v mém počítači.


Na závěr mám jen jedno upozornění. Aby se video na televizi začalo přehrávat, musí být televize v režimu TV nebo YouTube.

Celkové hodnocení a zkušenosti po pár týdnech provozu

Televize má skvělý obraz, nemám k němu žádné výhrady. Horší je to se zvukem ze zabudovaných reproduktorů (to se ostatně i dalo očekávat). Hlasy zní celkem dobře, ale reprodukce hudby za moc nestojí. Problém jsem vyřešil jednoduchým připojením domácí reprosoustavy k televizi. Teď už je i zvuk fantastický. Kdyby měla televize bluetooth, mohl bych připojit i bezdrátová sluchátka. Tady mi teď bluetooth u televize chybí.
Připojení k internetu jsem z původního bezdrátového (WiFi) přepnul na kabelové a televizi s domácím routerem propojil raději kabelem. Spojení je teď spolehlivější a úplně bez výpadků i při přehrávání videí z YouTube ve Full HD . Pokud máte v místě televize silný WiFi signál a  jinými zařízeními ne příliš zatíženou bezdrátovou síť, dá se použít bez problémů i WiFi.
Internetový prohlížeč (Opera) zabudovaný přímo v televizi k prohlížení internetu nepoužívám. Ovládání kurzoru na obrazovce pomocí šipek na ovladači je pro mne zbytečně zdlouhavé a nepraktické. Načítání složitějších stránek je poměrně pomalé. Tady mi zase trochu vadí absence bluetooth. Kdybych mohl k televizi připojit myš a klávesnici pomocí bluetooth, pak by bylo prohlížení internetu daleko jednodušší a téměř normálně použitelné.
Další internetové aplikace předinstalované v televizi nepoužívám (kromě YouTube). Snad jen výjimečně použiji některou z aplikací na předpověď počasí.
Přehrávání videí na televizi přímo z YouTube je fantastické. Televizi jsem pořídil hlavně kvůli tomu a jsem maximálně spokojený. Videa spouštím z mobilu nebo domácího PC, je to jednodušší a praktičtější. Tady by se zase hodila bluetooth myš a klávesnice.
Přehrávání videí z USB externího disku nebo flash disku je bez problémů.
Televizi sleduji přes IP TV, tak že chování televize jako televizního přijímače hodnotit nemohu.
Po registraci televize na stránkách www.jvc-tv.cz jsem dostal certifikát na prodlouženou záruku na 42 měsíců. Snad to nebudu potřebovat.
Jako bezúdržbové akvárium nebo krb se televize maximálně osvědčila. Je to naprostá pohoda, přesně jak jsem si to představoval. V tomto směru skutečnost dokonce předčila má očekávání. Jen mám bohužel velmi málo času televizi tímto způsobem využívat. No snad se to zlepší. Rozhodně mám alespoň jistotu, že se mi mé nové akvárium nezanese řasami a že rybičky nepochcípají i když je vůbec nekrmím.


Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

22. dubna 2015

Jak přežít ekonomický kolaps (Argentina)



Argentinský kolaps
Toto téma není nové. Když Argentina spadla po spirále do sociálního a ekonomického kolapsu na konci 90. let, změnil se každému život. Bez ohledu na příčiny je zde mnoho, z čeho se můžeme poučit od země, která byla prosperující, ale dnes se vzpamatovává z ekonomické krize, která uvrhla okolo 60% lidí do chudoby.
Populární článek survivalové sféry „Lekce z ekonomického kolapsu Argentiny“ od Ferfala dokumentuje zápasy o přežití lidí v kolabující společnosti. Stáhnout si jej můžete ve formátu PDF zde: Argentinský kolaps (v angličtině) nebo si jej jednoduše přečíst níže:

Můj bratr před několika týdny navštívil Argentinu. Žije již několik let ve Španělsku. Během prvního týdne onemocněl silnou chřipkou, i když nebyl v chladném klimatu a pečoval o sebe. Není pochyb o tom, že onemocněl kvůli spoustě nových virů v mé zemi, které nenaleznete v zemích první třídy. Bída a hlad nás vedou do situace, kdy i přestože máte potraviny, přístřeší a zdravotní péči, většina ostatních toto nemá a proto onemocní a šíří nemoci po celém regionu.
Co mě zarazilo na této zprávě je to, že jsem to vlastně viděl přicházet měsíc předtím, než se nové viry rozšířily a ve zprávách začali mluvit o tomto novém zdravotním poplachu, což dokazuje, že mluvení, přemýšlení a sdílení myšlenek s podobně myslícími lidmi (ano, vy) pomáhá vidět věci, které přicházejí a připravit se na ně s předstihem. Tak jsem začal přemýšlet o několika otázkách, o kterých jsem se dozvěděl (buď tvrdě, nebo pomocí tohoto fóra) po všech těch letech života ve zkolabované zemi, která se pokouší dostat z ekonomické katastrofy a všeho co s tím souvisí. I když je moje angličtina omezená, doufám, že budu schopen předat hlavní myšlenky a koncepty, která vám poskytnou lepší obrázek o tom, jak se vypořádat se dny, kdy ekonomika ve vaší zemi zkolabuje.


Část 1: Město nebo venkov?

Jednou se mě někdo zeptal, jak se žije lidem na venkově. Jestli se mají lépe, než obyvatelé měst. Jako vždy, neexistuje jednoduchá odpověď. Přeju si, abych mohl říct, že venkov je dobrý a město špatné, ale nemohu, protože – pokud mám být plně upřímný, a snažím se o to – existuje řada otázek, které musí být analyzovány, obzvláště otázka bezpečnosti. Samozřejmě, ti na venkově mají kus země a zvířata a jsou lépe připravení v otázce potravin. Není potřeba mít několik akrů plodin. Pár ovocných stromů, pár zvířat (např. drůbež , krávy a králíci) a malý sad by vás zajistily roky dopředu oproti lidem ve městech. Kuřata, vejce a králíci by poskytovali proteiny, jedna nebo dvě krávy na mléko a sýr, trochu zeleniny a ovoce, vejce a králíci by mohli být obchodováni za mouku na chléb, za těstoviny a cukr, nebo za sůl.
Samozřejmě že existují výjimky, například některé provincie na severu mají pouštní podnebí, a téměř nikdy tam neprší. Je téměř nemožné žít bez země a zvířat vyžadujících potravu a vodu, kterou budete muset koupit. Takoví lidé to měli těžké; není divu, severní provincie trpí nejvíce v mé zemi. Ti žijící ve městech se prostě musí zařídit jak mohou. Ceny potravin se zvýšily o 200 až 300%. Lidé snižovali náklady co jen mohli, ab si mohli koupit jídlo. Někteří jedli co se dalo; lovili ptáky nebo jedli toulavé psy a kočky, jiní hladověli. Pokud dojde na potraviny, při krizi města prohrávají. Obvykle nedostatek potravin nebo nemožnost je získat je to, co spouští nepokoje a rabování při SHTF (SHTF = Shit Hits The Fan = výraz používaný survivalisty pro popis katastrofické situace).
Když dojde na otázku bezpečnosti, je to ještě více komplikované. Zapomeňte na střílení z 300 metrů na ty, kteří vám chtějí ublížit. Toto přenechejte ozbrojeným komandům a 12ti letým dětem, které vyrostly na Internetu a předstírají dospělost.
Nějaká fakta:
1. Ti, kteří vám budou chtít ublížit nebo vás okrást nepřijdou s mávající pirátskou vlajkou nad hlavami.
2. Ani na vás nezačnou střílet 200 metrů od vás.
3. Nepřijedou za velkého randálu na kolech, nebo oblečeni do oranžové, uprchlí trestanci prostě utečou v trestaneckých uniformách, takže je lépe poznáte. Ani nebudou nosit řetězy okolo krku a kožené bundy. Kdybych dostal dolar pokaždé, když mě okradla osoba, která vypadala normálně, oblečená stejně běžně jako my, pak bych měl dost peněz na pěknou zbraň. Existují výjimky, ale nebudou oblečeni jako ve filmech.
4. Muž se ženou se dvěma nebo třemi dětmi se nemůže jen tak zastavit a čekat. Nezajímá mě, jestli jste SEAL, SWAT, nebo Rambo, žádný šestý smysl vám neřekne, že na vás někdo míří zbraní, když se právě snažíte opravit rozbitou vodní pumpu, nebo když nesete velký batoh sušených fazolí, které jste ráno koupil.
Nejlepší alarm, který každý může mít na farmě, jsou psi. Ale psi mohou být zabiti a otráveni. Mému příteli přes jednu noc někdo otrávil čtyři psy, všichni zemřeli. Po všech těch letech jsem se dozvěděl, že i když osoba, která žije v této zemi, je bezpečnější, když přijde čas na malé loupeže, tatáž osoba je vystavena extrémně násilným domácím loupežím. Zločinci vědí, že jsou izolovaní a jejich pocit nezranitelnosti je posílen. Když zaútočí na venkovský dům nebo hospodářství, obvykle zůstanou po celé hodiny nebo dny a budou mučit vlastníky. Slyšel jsem to všechno: Ženy a děti stále znásilňovány, lidé přivázáni k posteli a mučeni elektřinou, biti, páleni acetylenovou pochodní. Velká města nejsou o mnoho bezpečnější pro survivalistu, který se rozhodne zůstat ve městě. Bude muset čelit únosům, loupežím a docela hodně riskovat, že ho postřelí kvůli tomu, co má v kapsách, nebo dokonce i kvůli jeho oblečení.
Tak kam jít? Betonová džungle je nebezpečná a tak žití daleko od toho všeho je na vlastní pěst. Řešením je zůstat daleko od měst, ale ve skupinách a to buď v malé městské komunitě nebo pokud máte přátele nebo rodinu, která myslí jako vy, tak s nimi vytvořit vlastní malou obci. Někdo si může myslet, že sousedé v rámci vzdálenosti, na kterou je slyšet mluvení, znamená ztrátu soukromí a svobody, ale to je cena, kterou budete muset zaplatit, pokud chcete mít někoho, kdo vám pomůže, pokud byste to někdy potřeboval. Pro ty, kteří si myslí, že nikdy nebudou potřebovat od někoho pomoc, protože budou mít vždy po ruce svou pušku, kontrolovat obzor puškohledem každých pět minut a celou dobu mít na zádech v batohu lékárničku …. Dospěte!
Služby
Jakémukoliv scénáři čelíte, služby pravděpodobně utrpí na kvalitě nebo zmizí. Myslete dopředu, analyzujte možné scénáře a které služby by měly být ovlivněn ve vaší oblasti. Přemýšlejte o nejpravděpodobnějším scénáři, ale také myslete „mimo krabici.“ Co je pravděpodobnější? Tornádo? Ale teroristický útok není tak šílený, jak jste si myslel před několika lety, že?
Také analyzujte důsledky upadajících služeb. Pokud nepůjde elektrický proud, budete muset něco udělat se vším tím masem co máte v lednici – můžete jej vysušit nebo zavařit. Přemýšlejte o zásobách, které pro tyto úkoly budete potřebovat, ještě dříve, než budou potřeba. Máte ve vašem počítači kompletní návod, jak připravit maso…ale jak si jej přečtete, když nepůjde elektrický proud? Vytiskněte si vše, co považujete za potřebné.
Voda
Nikdo nevydrží dlouho bez vody. Městský survivalista může zjistit, že voda je nekvalitní (v takovém případě může využít vodního filtru), nebo že není voda k dispozici vůbec. Když se to stane, ve velkých městech miliony lidí vyčerpají balenou vodu během několika minut. V mém případě voda z vodovodu není příliš dobrá. Vidím v ní malé černé částečky a některé další věci, které vypadá jako mrtvé řasy. Chuť ale není tak špatná. Není dobrá, ale vím, že existují části země, kde je to mnohem horší. Mám-li být upřímný, vysoké procento země nemá pitnou vodu vůbec.
Pokud si můžete postavit studnu, udělejte to, dejte si to na začátek svého survivalového seznamu priorit. Voda má větší prioritu než zbraně, léky nebo dokonce jídlo. Našetřete tolik vody, kolik jen můžete. Naplňte PET lahve vodou a uskladněte na studené místo a dejte do černého plastového pytle, aby na vodu nesvítilo slunce. Voda bude mít po pár měsících plastovou pachuť, ale je to lepší než vodu nemít. S jakýmkoliv scénářem se setkáte, voda bude problém. V mém případě ekonomická krize vytvořila problémy firmám s vodou, které omezily údržbu a kvalitu kvůli snížení nákladů. Voda vyžaduje zvláštní péči a bude tak či tak v nějakém katastrofickém scénáři problémem. I pokud máte vodu z vodovodu, tak kvalitní filtr je nutný, stejně tak jako čerpadlo, pokud nějaké seženete. Snažte se mít zásobu vody alespoň na 2 až 4 týdny.
Elektrická energie
Strávil jsem spoustu času bez elektřiny. Elektřina byla problém v mé zemi i před krizí v roce 2001. Opravdový problém začíná, když jste několik hodin bez světla. Při krizi v roce 2001 byla polovina země bez elektřiny 3 dny. Buenos Aires bylo jedním velkým temným hřbitovem. Lidé uvízli ve výtazích, potraviny se kazily, nemocnice měly palivo do generátorů jen na několik hodin. Bez elektřiny jsou dny kratší. Po západu slunce není moc co dělat. Četl jsem při svíčkách a svítilnách, po chvíli z toho začne bolet hlava. Můžete pracovat okolo domu, ale jen s nářadím bez elektřiny. Zločinnost po západu slunce stoupá, takže pokud po západu slunce někam jdete, mějte v jedné ruce svítilnu a ve druhé zbraň.
Být ve městě bez světla je po chvíli depresivní. Strávil jsem noci posloucháním rádia, jedením jídla z konzerv a čištěním mých zbraní pod světlem čelovky. Pak jsem se oženil, měl syna a zjistil, že když máte koho milovat, výpadky elektřiny nejsou tak špatné. V takových situacích rodina morálně pomáhá.
Co se týče baterek – mějte dvě nebo tři LED čelovky. Nejsou drahé, mají hodnotu své váhy ve zlatě. Silně svítící baterka je nezbytná, zvláště pokud kontrolujete váš majetek kvůli vetřelcům. Ale na prozaičtější věci, jako je příprava jídla, odchod na toaletu nebo dělání věcí kolem domu, je LED čelovka k nezaplacení. Zkuste mytí nádobí ve tmě, zatímco držíte 60ti lumenovou baterku v jedné ruce a budete vědět, o čem mluvím. LED diody mají také tu výhodu, že mají schopnost téměř celý týden nepřetržitého provozu a diody vydrží navždy. Nabíjecí baterie jsou nutností. Mějte zdravé množství náhradních kvalitních baterií a snažte se je sjednotit co nejvíce to půjde. Také mám 2 nebo 3 balení obyčejných Duracell baterií, pro případ nouze, datum spotřeby mají do roku 2012.
Dobíjecí NM baterie mají nevýhodu ztráty energie po určité době, takže mějte běžné baterie i nabíjecí a jednou za čas je zkontrolujte.
Po všech těch letech problémů s elektřinou, které dva přístroje bych nejraději vlastnil?:
1) Generátor.
2) Nabíječka baterií, která má solární panel, nebo malou kliku.
Plyn
Plyn klesl na kvalitě a je ho málo. Snažte se mít elektrický sporák v případě, že jste bez plynu. Pokud elektřina a plyn přestane fungovat, lze použít plynový vařič pro kempování, pokud máte dostatek plechovek s plynem. Ty, které pracují s kapalným palivem se zdají být dlouhodobě lepší, protože mohou používat různé typy paliva.
Můžete skladovat pouze omezené množství stlačeného plynu. Mimochodem, město, které je bez plynu po dobu delší než dva týdny je smrtící past, vypadněte odtamtud, než bude příliš pozdě.
Rozdílná mentalita
Díval jsem se na kanál People & Art v noci s manželkou. Byla to show, kde se natáčel pár během daného časového období a jiní lidé hlasovali o tom, kdo z nich má nejhorší zlozvyk. Byli jsme v naší posteli a když jsem se snažil usnout, slyšel jsem, že ten chlápek je policejní zbrojní instruktor a to mě zajímalo a snažil jsem se neusnout. Manželka toho chlápka řekla, že jí vadí, že její manžel utrácí 500 dolarů měsíčně za krém na obličej, speciální šampon a kondicionér a vyleštění nehtů! „Co to je za idiota? 500 dolarů – to je malý generátor a zbraň a několik balení munice,“ řekl jsem manželce. „To je jídlo na dva měsíce,“ řekla. Oba dva jsme přemýšleli nad praktickým využitím pro tyto peníze, peníze, které ten chlápek v podstatě vyhazoval. Při SHTF se peníze již neměří penězi, ale uvidíte je jako nezbytné zboží, které si za ně můžete koupit. Věci jako potraviny, léky, paliva, soukromé lékařské služby. Mně přijde nepřijatelné utratit 500 dolarů za kosmetiku. Já to vidím tak, že někdo s takovou mentalitou nedokáže přežít týden bez kreditní karty.
Jakmile jednou zažijete nedostatek věcí, které berete za samozřejmé, jako jídlo a léky, vaše priority se náhle změní. Například jsem si nechal odstranit dva zuby moudrosti v loňském roce. V obou případech mi byla předepsána antibiotika a silný ibuprofen proti bolesti. Vzal jsem si antibiotika (koupil jsem si dvě balení na stejný předpis, abych měl jedno balení pro případ nouze) ale nepoužil jsem ibuprofen, přidal jsem ho ke své hromádce léků. Proč? Protože léky nejsou vždy dostupné a nejsem si jistý, jestli budou dostupné v budoucnu. Jistě, bolelo to jako čert, ale bolest sama o sobě vás nezabije. Dobré pro budování charakteru, pokud se mě ptáte.
Přinášet oběti kvůli lepší budoucnosti – to je mentalita, kterou byste měli mít, pokud chcete být připraveni. Jsou věci, u kterých je „hezké je mít“, které ale musí být obětovány kvůli získání nezbytných věcí. Jsou věci, které nejsou základní, ale přesto jsou důležité. Moje žena jde ke kadeřníkovi jednou za měsíc nebo dva. Není to otázka života a smrti, ale díky tomu se cítí lépe a zvyšuje to její morálku.
Koupil jsem si konzoli Xbox a nebo se dívám se ženou na filmy, prostě jen pro relaxaci. 7 nebo 10 dolarů měsíčně mě nezabije. Survivalisti by se měli vyhnout závislostem na alkoholu, drogách a cigaretách. Jsou špatné pro vaše zdraví, stojí spoustu peněz, které byste mohli utratit jinak a vytváří závislost na něčem, co by v budoucnu nemuselo být dostupné. Kdo by pak musel tolerovat vaši nevrlou náladu, když budete při SHTF bez cigaret?


Část 2: Černý / šedý trh

Při SHTF se černý / šedý trh objeví všude kolem vás. V mé zemi jsou nakonec šedé trhy přijatelné. Zpočátku to bylo o obchodních dovednostech nebo řemeslných výrobcích za potraviny. Okresy a města si vytvořily své vlastní trhy, a vytvořily si vlastní lístky, podobně jako peníze, které byly použity k obchodu. Toto netrvalo dlouho. Lístky bylo snadné vytvořit na svém domácím počítači, nebyla žádná kontrola a nakonec se lidé vrátili k papírovým penězům.
Tyto trhy se obvykle nacházely ve skladech nebo na prázdných pozemcích a byly řízeny několika chytrými chlápky a několika gangstery, nebo bezpečnostní službou. Každý si může pronajmout stánek uvnitř těchto trhů za 50 až 100 pesos (20 až 30 dolarů) za den a prodávat své zboží nebo služby. Mír na těchto trzích je obvykle respektován…řekněme, že organizátoři nevolají policii, když někdo zkusí něco jako krádež, bitku nebo využívání žen. Není to dobré pro jejich obchod a kdokoliv zkusí takový bordel tak zjistí, kolik bolesti lidské tělo schytá. Někdy dokonce sami uniformovaní policisté zajišťují bezpečnost na těchto trzích, samozřejmě za malý poplatek. Ale jako vždy, musíte být opatrní. Můžete se setkat s kapesními zloději, nebo dokonce s útokem, když opustíte trh. Jakmile opustíte trh, jste v tom sám na vlastní pěst, jako vždy.
Tyto trhy se vyvíjí a nyní je dostupná spousta produktů. Dnes jsem navštívil svůj místní trh – sklad, který je celkem dobře zařízen a udržován čistý. Měli před pár dny problémy s prodejem odcizeného zboží a falešných značek oblečení.
Co se dá najít na těchto trzích? Většinou jídlo a oblečení. Některé mají větší výběr, ale obecně vždy mají sýr, konzervovaná jídla, koření, med, vejce, ovoce, zeleninu, pivo, víno a maso, stejně tak pečivo a těstoviny. Je to levnější než v supermarketech. Někdy jsou k dispozici i čerstvé ryby, ale ne vždy, lidé nevěří potravinám, které potřebují lednici – dostanou je naopak v supermarketech.
Oděvy jsou také populární a najdete kopie značek, napodobeniny, nebo dokonce ukradené originály, to samé platí pro boty. Dětské oblečení, spodní prádlo, ponožky, ložní prádlo a ručníky jsou velmi populární. Někteří prodávají hračky, ale vždy z Číny, především se špatnou kvalitou i když existují výjimky. Jiní prodávají nástroje, také z Číny, ale jsou také většinou nekvalitní. Některé nabízejí své služby a opravy věcí nebo nabízí práci jako údržbář. Divili byste se, jaké haraburdí,tito lidé dokážou opravit: televize, CD přehrávače, elektrické nářadí, atd.
Po jídle a oblečení jsou třetí nejpopulárnější skupinou CD, DVD, filmy, hudba, herní konzole, programy, videohry, prostě to co zde skončí dva dny po oficiálním uvolnění v USA. Každopádně, je možné sehnat téměř vše, pokud chcete, zeptejte se v okolí, promluvte si těmi správnými lidmi a seženete i ilegální věci, jako jsou drogy, nebo na černém trhu zbraně a munici.
Zlato
Každý chce koupit zlato! „Kupuju zlato. Platím v hotovosti .“ signály jsou všude, i v TV! Nespojil jsem si to s tím, co se tady děje, protože šlo o podřadné zlato jako šperky a to buď ukradené nebo vyprodané, protože potřebovali peníze, ne zlaté mince o kterých mluvíte. Nikdo neplatí za skutečnou hodnotu věcí, takže velký POZOR! Zaměřte se na lidi kupující zlaté mince. Vzhledem k tomu, že není možné určit skutečný minerální podíl zlata, tak malé obchody a prodejci za ně zaplatí stejně jako za běžné zlaté šperky. Co bych dělal být vámi: Místo kupování zlatých mincí kupte mnoho malých zlatých prstýnků a dalších šperků. Měly by být levnější než zlaté mince a pokud nastane SHTF, tak nebudete ztrácet peníze prodejem kvalitních zlatých mincí v hodnotě podřadného zlata. Kdybych mohl cestovat zpátky v čase, tak bych koupil malý sáček naplněný zlatými prsteny.
Malý zlodějíčci budou krást zlaté řetízky přímo z krku a prodávat je u těchto malých všudypřítomných prodejců. To je velmi běžné na nádražích, v podchodech a další přeplněných oblastech.
Takže moje rada – pokud se připravujete na malou ekonomickou krizi, zlaté mince mají smysl. Zachováte hodnotu věcí a budete schopni je prodat za tuto hodnotu dealerům zlata, nebo jiným survivalistů, kteří znají skutečnou hodnotu této věci. V mém případě byly zlaté mince výborná investice, zabránily abych přišel o peníze, když místní ekonomika zkrachovala. I když je to tu špatné, můžu jít do banky a dostat za zlaté mince skutečnou hodnotu, to samé platí o čistém stříbru. Ale tam kde žiji vám místní dealeři zaplatí za zlaté mince stejně jako za obyčejné zlaté šperky, bez ohledu na to o jaký typ zlata jde. Takže musím říct, že pro obchodování jsou lepší zlaté šperky než zlaté mince.

Část 4: Mezihra

Učitel sociálních studí vysvětloval různé druhý sociálních pyramid. První pyramida vysvětluje základní společnost. Pyramida se dvěma horizontálními liniemi rozdělující ji na horní část (vyšší sociální třída) , na prostřední část (střední třída) a na spodní číst (chudí, proletariát). Učitel vysvětloval, že střední třída se chová jako polštář mezi bohatými a chudými a že se stará o sociální napětí.
Druhá pyramida měla velkou prostřední část, to je pyramida reprezentující nejrozvinutější země světa (1st Word countries). Spodní část je velmi tenká a šipky naznačují, že je možnost dostat se z nejnižší do střední třídy a ze střední do nejvyšší třídy sociální pyramidy. Náš učitel nám řekl, že to byla klasická demokratická kapitalistická společnost a v zemích, jako jsou ty evropské a socialistické, je pyramida podobná, ale o trochu plošší – střední střída zabírá nejvíce místa a zbylé dvě málo místa. Je jen málo rozdílů mezi těmito třemi pyramidami.
Třetí typ pyramidy ukazuje komunistickou společnost, kde šipky z nejnižší a střední třídy se snaží dosáhnout vrcholku, ale pak se odrazí zpátky. Malá nejvyšší vrstva a jedna velká nižší vrstva, mezi nimi je minimální střední třída. Pak jsme otočili stránku a uviděli čtvrtou pyramidu, na které šipky vedou ze střední do nejnižší chudé třídy.
„Co to je?“ zeptali se někteří z nás. Učitel se na nás podíval a řekl: „Tohle jsme my. Je to zkolabovaná země, která se proměnila v zemi třetího světa, kde střední třída skoro neexistuje – jedna velká chudá nejnižší třída a velmi malá nejvyšší třída.“
„Co jsou ty šipky, které směřují ze středu do spodu pyramidy?“ zeptal se někdo. „To se střední třída mění v chudé.“
„Jak vidíte, příjmy střední třídy nestačí, aby vůbec mohla fungovat jako střední třída. Někteří z nejvyšší spadnou na střední třídu, ale obrovská většina střední třídy se změní na chudé.“ řekl učitel.
Nevím kolik lidí v místnosti najednou pochopilo, že jsou chudí.
Učitel pokračoval: „Máme střední třídu, která se náhle promění v chudé – v podstatě vytvoření společnosti chudých lidí, již neexistuje střední třída, která by zmírnila napětí. Střední třída náhle zjišťuje, že mají příliš vysokou kvalifikaci pro práci, kterou najdou, nezaměstnanost vyletí do závratných výšek – příliš mnoho nabídky, příliš málo poptávky. Vy nyní studujete architekturu, ale jen 3 nebo 4 procenta z vás se tím bude skutečně živit.“
Po několika měsících se vše vyplnilo. I počet studentů se snížil alespoň o 50%. Neviděli smysl ve studiu něčeho, čemu se nebudou moci věnovat, nebo neměli na studium peníze.
Někdo kdysi na tomto fóru řekl, že pokud by se toto stalo v USA, sociální nepokoje by byly mnohem horší. Za prvé, řekl jsem mu, že nesouhlasím, protože se všichni lidé přizpůsobí, když nemají jinou možnost. Ale nyní to více zvažuji, možná měl pravdu. Většina z nás jsou lidé, jejichž prarodiče unikly z občanské války, buď ve Španělsku, nebo v Itálii – naši rodiče přežily špinavou válku. Mohou občané USA přežít to co jsme přežili my? Samozřejmě že mohou, i když si myslím, že jich tolik nebude – mnoho se jich nepřipravuje a berou vše jako samozřejmost. To budou ti, kteří budou zodpovědní za sociální nepokoje při SHTF, kteří jsou příliš líní se o sebe postarat před SHTF, nebo kteří si zvykli během let na pohodlí a věří, že se o ně vláda „postará, protože platili daně.“ Ale nakonec se přizpůsobí, lidé se vždycky přizpůsobí. Byli byste překvapeni. A ti, kteří se nebudou chtít přizpůsobit nové realitě, tak umřou mladí a tím se vyčistí genofond a zajistí se pokračování druhu. Bylo to tak po tisíce let.
Trestné činnosti a nebezpečí
I když trestné činy byly vždy problémem v Jižní Americe, moje země byla celkem výjimka. Bylo to nebezpečné, ano, ale nic podobného jako po ekonomické krizi v roce 2001. Člověk byl schopen nechat hrát si děti na chodníku nebo je nechat vracet se domů z párty. To se vše ale změnilo. Na chodnících si už děti nehrají. Možná děti jezdí na kole pár metrů po chodníku, ale vždy pod dohledem dospělé osoby. Dítě jedoucí na kole na vlastní pěst by bylo o kolo ihned okradeno, pravděpodobně by při tom bylo zraněno – proto rodiče nikdy nenechávají zodpovědní rodiče děti na ulici samotné. Teenageři představují větší problém. Nemůžete je držet celý den doma a i když jsou dokonce tak velcí, že můžou sami ven, když zapadne slunce, je zle.
Když je rodiče organizují sami, vezmou je s sebou k někomu dom, nebo do klubu a v určitý čas si je vyzvednou. Taxíky se používají zřídka, bylo zde totiž hodně případů znásilnění, takže žádný rodič za babku nepustí svého syna či dceru do rukou cizího člověka. Po letech takového života, se téměř každý naučil být opatrný, někdy se to museli tvrdě naučit. Prakticky nikdo nenechává otevřené nebo odemčené dveře a okna. Také se nikdy nevyklání z okna, aby mluvili se svými přáteli. Mohl by to zahlédnout špatný člověk, vidět vás jako snadný cíl, vytáhnul by zbraň a vzal by vás dovnitř vašeho domu.
Neexistují žádné „zbojnické zákony“. Dříve jste slyšeli, jak lidé říkali: Neměl by ses při přepadení bránit, dej jim co chtějí a oni tě nechají jít.“ To už neplatí. Tihle chlápci jsou pod vlivem drog a nebo vás prostě nenávidí, protože máte lepší život než o kterém oni kdy snili, protože byli od narození zneužíváni, takže vám ublíží a poníží vás jak jen můžou. Puštění kriminálníka do domu rovná se tomu, že znásilní/zmlátí/bude mučit a zneužívat kohokoliv koho najde.
Před pár lety jsem osobně nakreslil čáru a po dlouhé a vážné konverzaci s mou ženou jsem se rozhodl, že nikoho za žádnou cenu za tuto čáru nepustím. Zjistili jsme, že jsou horší věci než smrt. Rozhodl jsem se, že u sebe budu mít vždy zbraň. Draze by zaplatili za můj život, i s úroky.
Zdaleka nejnebezpečnější okamžik dne je, když já (nebo moje manželka) opouštím/vstupuji do mého domu. Pevný bezpečný dům nemůže být snadno prolomen, takže zločinci počkají, až budete stát přede dveřmi s klíči a pak na vás skočí. To je důvod, proč si dávám veliký pozor, když se přibližuji k domu – rozhlédnu se po okolí a pokud nevidím nic zvláštního, pokračuji v chůzi nebo jízdě okolo bloku. Nikdy neotevírám dveře, pokud je v okolí podezřelá osoba. Kdokoliv, koho neznáme, zaťuká na dveře je tázán z druhého postranního okna. Zločinci se často vydávají za pracovníky energetických společností, že prý jdou něco opravit. NE! Pokud něco musí opravit, můžou to opravit na chodníku. Cokoliv uvnitř vašeho domu je vaše zodpovědnost a společnost vám to neopraví. Ať tak či onak, je vždy lepší hrát na jistotu – je lepší být hrubý, než mrtvý.
Co se týče dopravy autem – okna a dveře musí být vždy zavřena, zbraň musí být na dosah ruky a dopravní značky a semafory mají při SHTF naprosto nový význam. Pokud vaše země zkolabuje stejně tak jako ta moje, tak si na mě vzpomenete, kdykoliv uvidíte semafor. Nikdy nezastavujte na červenou nebo na stopce, pokud není velký provoz – a to zejména v noci.
Nejprve by vám policie napsala pokutu za nezastavení na červenou, pokud vás uvidí (další způsob, jak si říct o úplatek, pokud vás uvidí projet na červenou), ale po několika měsících si uvědomili, že nic nezmůžou – lidé raději riskují pokutu než své životy, tak se rozhodli permanentně dát na semafory žlutou po osmé nebo deváté večer. To je samozřejmě velmi nebezpečné. Noční dopravní nehody bývají časté a brutální, protože někdy se oba vozy mezi sebou srazí v plné rychlosti.
MissinLink položil dobré otázky, které by vás mohly zajímat, protože jde o bezpečnostní problém, tady jsou:
„Jezdí si zločinci v autech nebo v nákladních vozech? Skrývají se nebo plíží? Jak tito zločinci útočí na venkově? Podobná otázka by mohla být položena i co se týče měst.“
Někdy prostě přijedou na místo kde pracujete, pokud jste daleko od domova, ale většinou času se za vámi plíží. Zločinci nejsou hloupí – stráví celé dny čekáním na určitých místech, především na místech vašich každodenních činností. Například pokud uvidí, že zamykáte v noci bránu, tak počkají za stromem dokud se nepřiblížíte. Toto se děje často. Psi jsou nejlepším alarmem, který můžete sehnat – a zločinci to ví. Otráví je léky když spíte a zaútočí uprostřed noci. Vím o mnoha lidech, kteří takto přišli o psa. Pokud mají strach z bezpečnosti, ukryjí se blízko hlavní brány a počkají si na vás dokud neodcházíte, nebo se nevracíte. Když zastavíte u brány a musíte vystoupit z vozidla abyste otevřeli/zavřeli bránu, tak zaútočí. Řekl bych, že je to nejčastější typ útoku.
„Nejčastější doba útoku? Den, noc, večer, ráno? Chápu, když je to při odchodu/příchodu domů, atd.“
7 hodin ráno, 9 hodin ráno, 1 hodina odpoledne, 7 hodin odpoledne – to jsou nejčastější doby útoků. Neexistuje žádná „bezpečná hodina“. Noc je obzvláště nebezpečná. Možná jsou útoky během dne rychlejší, chtějí vás oloupit a pak rychle zmizet, zatímco v noci mají více času. Ale nejsou zde žádné pevné vzorce chování. Pokud bych mohl dát jednu radu ohledně bezpečnosti při SHTF, bylo by to: Mít oči a uši otevřené při příchodu/odchodu do/z domova. Pokud je to možné, mějte v obou případech po ruce zbraň. Pokud se vám zdá něco divné, pak objeďte blok a znova to pečlivě zkontrolujte. Pokud to pořád vidíte, zavolejte policii (pokud je ještě dostupná) nebo vyhledejte pomoc. Pokud jdete k domu s velkým počtem lidí, odejdou. Jednou jsem uviděl pár divných lidí vyhlížejících u mých dveří. Objel jsem celý blok a stále je tam viděl. Začal jsem blikat světly a troubit a oni odešli. Měl jsem u sebe zbraň, tak buďte opatrní pokud to zkoušíte. Také si pamatujte, že auto je jeden těžký a silný kus stroje. Znal jsem týpka, který měl na nárazníku velké chromované trubky – specielně na odrážení těch, kteří byli tak hloupí, že se jej snažili zastavit postavením se před auto.
Tu a tam se mě někdo pokouší zastavit tak, že se mi postaví před auto (předpokládám, že jsou stále blázní, kteří se takto nechají okrást) uprostřed ulice. Prostě jsem se plnou rychlostí rozjel proti nim. Vždy uskočili stranou. Poprvé mě tohle znervózňovalo, ale věřte mi, nyní je to pro mě běžné stejně jako řazení. Myslím, že je to trochu smutné.


Část 5: Nezbytné věci

Seznam věcí, které byste si obstarali, pokud byste „měli druhou šanci.“
Je to dobrý nápad, protože vám může pomoci vyhnout se chybám, které jsem udělal já. Jsou věci, na které nemyslíte dokud je nepotřebujete – a pak už je pozdě.
Řekněme, že jste varování 2 roky předem – objeví se víla s kouzelnou hůlkou a řekne: „Tvá země se propadne do stoky do dvou let, byl jsi varován.“
Existuje několik věcí, které bych byl býval udělal jinak a věci, které bych si koupil jsou:
Potraviny – Brzy se dostanu k otázce jídla, ale nikdy nemůžete mít dostatek konzerv a jiných trvanlivých potravin. Toto byla pravděpodobně moje největší chyba, přehlédl jsem otázku potravin.
Ptal jsem se své ženy co by udělala, pokud by se vrátila zpět v čase před krizi v roce 2001. Moje žena se moc nezajímá o přípravu (preparedness), ale odpověděla: „Koupila bych potraviny“. Pamatuješ si všechny ty prázdné regály v supermarketech?
Rozhodně více potravin – zvláště ty, co vydrží několik let.
Automobil
Koupil bych si auto s pohonem 4×4, i pro život do města, které vám umožní jezdit přes chodníky i pustiny – daleko od zátarasů a nepokojů. Vůz 4×4 má také více hmoty a síly v případě, že by se vás někdo snažil srazit jiným autem.
Nádrže na palivo
Nejen kanystry, ale i velké kovové nádoby. Nejsem si jistý jejich kapacitou, ale viděl jsem je na stavbách a nebyly tak drahé před krizí v roce 2001. Nyní nevím, nějakou dobu jsem je neviděl.
Generátor: Jsou k nám dováženy a pro nás velmi drahé. Myslím si, že je v dnešní době vyrábějí u nás, ale nejsem si jistý kvalitou.
Televize a DVD přehrávač
Chození na večeři nebo do kina je nejen nebezpečné, ale i drahé. Najdete mnohem lepší využití pro tyto peníze při SHTF.
V Buenos Aires jsou místa, kde si můžete zajít na večeři, filmy či divadelní představení a strávit čas v bezpečí. Mají buď vlastní zabezpečení, nebo jsou dohodnutí s policií na zvýšené bezpečnosti. Ale to jsou místa jen pro turisty a pro extrémně bohaté. Mám dobré socio-ekonomické postavení, lepší než 96% populace, takže si mohu dovolit tento obnos peněz utratit jednou, nebo dvakrát do měsíce. Chození na procházku je také možnost a my to děláme každou chvíli, ale řekněme, že ten pohled není tak dobrý – a můžete chodit pěšky pouze 6 bloků stejným směrem, než se dostanete mimo bezpečnou zónu, pak jste na území „na vlastní pěst.“ Můžete jít ven na procházku, ale neriskoval bych to.
Před pár dny čekala mladá žena se svou šestiměsíční dcerou na autobusové zastávce. Policista pronásledující zločince v autě zahájil palbu bez ohledu na kolemjdoucí – tak jako vždycky. Kulka ráže 9mm prošla přímo skrze dítě i matku. Zázrakem kulka nezasáhla žádný důležitý orgán dítěte a matka také přežila. Byla to jen náhoda? Možná, myslím si, že Bůh koná nevyzpytatelně. Máme zde mnoho případů jako je tento, kdy nevinní lidé byli postřeleni policií.
Takže zpět k televizi. Dobrá místa jsou příliš drahá a procházka v noci se ženou/přítelkyní je vyloučena. Popcorn, pizza a film zní jako dobrý plán. Neříkám, abyste strávili celý den před TV jako zombie. Čtení je fajn, sám ho mám rád, ale při SHTF. Kopie DVDček lze nalézt všude a stojí jen pár dolarů. TV je levná a bezpečná zábava. Play Station nebo Xbox se také hodí. Dokonce i když země zkolabuje, vždycky se najde týpek s DVD vypalovačkou co dělá kopie. Je o čem přemýšlet, pokud máte rádi filmy.
Knihy
Pokud máte rádi knihy, kupte si je nyní, i když je nějakou dobu nebudete číst. Pokud vaše ekonomika zkolabuje, stane se papír pro mnoho lidí zdrojem příjmu. Máme zde tisíce sběračů papíru a kartonu. Výsledkem je, že knihy nejsou levné, protože mají samy o sobě hodnotu v papíru. Knihy jsou také těžké a dělají transport dražší, mnoho z nich je tištěno v cizině. Jeden příklad: Vrátil jsem se z návštěvy rodičů ve Španělsku se třemi kufry. Jeden kufr byl plný knih. Knihy tu stojí o 80 až 200% více než v USA nebo ve Španělsku.
Zbraně a munice
Vždycky jsem měl rád zbraně, takže jsem je vždycky měl. Pokud nemáte dobrý výběr zbraní pro přežití, kupte je nyní, nebo jakmile to rozpočet dovolí. Je to jedna z vašich priorit hned po potravinách, vodě a obydlí. Sežeňte si alespoň pistoli a poloautomatickou vojenskou pušku, opakovací pušku.
Další vybavení
Moje rada je vidět to co pravidelně používám o čem si myslíte, že budete po SHTF potřebovat. U těchto výrobků zjistěte kde jsou vyráběny. Pokud se vyrábí mimo vaši zemi, tak jejich cena buď vzroste, nebo se přestanou kompletně dovážet po SHTF. V mém případě jsou dobrým příkladem žiletky Gillette. Vyrábí se v USA a právě teď stojí majlant. Ale jak jsem řekl předtím – zkontrolujte si, co se dováží. Věci, jako je alkohol / víno, hezké pero, parfémy, make-up a další obdobné druhy předmětů se budou hodit, když se budete potřebovat „skamarádit“ s určitými typy lidí. Rtěnka před krizí stála 4 dolary, ale protože se vyrábí ve Francii, tak stála 20 dolarů a před dvěma měsíci ji přestali úplně dovážet.
V ostatních případech lidé dají vědět, že chtějí prostě a jednoduše „úplatek“, tu a tam 50 nebo 100 dolarů v závislosti na situaci odvede svou práci. Používal jsem „dárky“ (parfémy), abych rychleji dostal pas – ušetřil jsem několik měsíců a použil jsem úplatek pokaždé, když mě policie zastavila kvůli „kontrole“. Vím, že to neplatí pro vyspělé země, kde je většina důstojníků čestných, ale prosím pochopte, že v zemích třetího světa se to děje, nenechám se zastřelit rozzlobeným policistou za 10 nebo 20 pesos, dám jim jejich úplatek. Jednou jsem je zkusil neuplatit a už to nikdy znova neudělám.
Potraviny
Choulostivá otázka. I když ne stejným způsobem, týká se nás všech. Mějte na paměti, že při SHTF, ať už jste připravení nebo ne, potraviny budou vždy ve vašich myšlenkách. Pokud potraviny nemáte, uděláte COKOLIV, abyste je získali a pokud jste připravení, budete mít starosti, abyste jich získali více do budoucna. Jakmile ceny potravin vzrostou o 200 až 300%, nebo jednoduše nebudou, tak si uvědomíte, jak cennou komoditou potraviny jsou. Pro ty co si myslí, že v USA nikdy nebude problém s potravinami: Přijeďte se podívat do mé země, ačkoliv je tu na severu pár pouští, většina země je úrodná „pampa“.

Těsně po druhé světové válce Argentina prakticky krmila Evropu, Argentina byla známá v Evropě jako „obilnice světa“. Dobytek a obilí uživily svou vlastní zemi a jiný kontinent. Takže co se stalo? Proč tu máme tak málo, pokud vůbec nějaké, jídla a nakonec ho jíme z kontejnerů? Ta země tu přece pořád je ne? No, země je pořád stejná, ta země, která se kdysi nazývala obilnice světa, ale některé věci se změnily. Několik velkých nadnárodních společností jako je Benetton koupily stovky tisíc akrů přírodních zdrojů. Neznám přesné číslo, ale vzpomínám si, že média začala mluvit o integritě suverenity země, která je v nebezpečí, takže si dovedete představit, kolik akrů bylo koupeno. Poté záhadně média opustila toto téma.
Dalším důležitým faktorem je, že s naší novou ekonomikou není pro obchod dobré prodávat argentinské potraviny v Argentině. Proč prodávat 1kg masa na tuzemském trhu za 17 pesos, když může být prodáno do Španělska za 17 euro, přičemž 1 euro = 3,5 pesos? [Poznámka redakce: Irský bramborový hladomor nebyl výsledkem nedostatku jídla v Irsku, ale irští rolníci byli příliš chudí na to, aby si cokoliv koupili, angličtí vlastníci pozemků prodávali zboží tomu, kdo zaplatil nejvíce.]. To vše v kombinaci s vysokou nezaměstnaností, platy, které nestačí na zakoupení minimálního množství kalorií pro typickou rodinu a vysoké ceny vyústily v to, že země začala pomalu trpět hladem.
Mohu přesně zaostřit na okamžik, kdy si celá země uvědomila, co se děje. Po krizi v roce 2001 to bylo špatné, ale lidé v Buenos Aires, v hlavním městě a nejbohatší provincii, si neuvědomili, jak špatné věci ve skutečnosti jsou v ostatních provinciích. To bylo do doby, než si učitelé všimli, že děti mají problémy se vzděláním. Všimli si, že mají problémy se soustředěním, že usínají a že je pro ně obtížné řešit matematické rovnice.
Později zjistili, že to bylo kvůli podvýživě, děti nedostávaly minimální množství živin pro zdravě fungující tělo. Zlomový bod byl, když reportér vedl rozhovor s malou holčičkou okolo 8 nebo 9 let. Reportér se holčičky zeptal, čím by chtěla být až vyroste. Dívka se rozbrečela a řekla, že nechce být ničím, že jí to je jedno. Reportér se ji zeptal, proč brečí. Řekla, že brečí, protože má hlad, že po celé dny nic nejedla – a pak jsem si uvědomil, jak hubena ta holčička vlastně byla.
Vidět hladové děti je hrozné, myslím, že jsme všichni viděli obrázky hladovějících dětí v Africe. Ale když je vidíte, jak mluví stejným jazykem, se stejným přízvukem ve vaší vlastní zemi, pak je to skutečně na nervy.
Lidé o tom mluvili celé týdny a vedli rozhovory s pediatry, kteří potvrdili, že počet dětí umírajících hladem v posledních několika měsících prudce stoupl. Takže ať se stane cokoliv – hurikán, ekonomický kolaps, zemětřesení, nebo Zemi zasáhne meteorit – potraviny a voda jsou vždy na prvním místě.
V ideálním případě již máte zásobu jídla ve sklepě na jeden rok…nebo nemáte? Ani já jsem ji neměl při SHTF a řekněme, že jsem měl knedlík v krku po celou tu dobu, měl jsem strach, že supermarkety budou úplně zavřené a že já a moje rodina budeme ponecháni bez jídla. Pokud nemáte vyřešenou otázku potravin, udělejte to co jsem udělal já: začněte kupovat navíc trochu potravin pokaždé, když jdete do supermarketu. Znaky potravin, které byste měli hledat, pro skladování jsou (seřazeny podle důležitosti):
1) Není potřeba lednička.
2) Vysoká nutriční hodnota.
3) Datum spotřeby v rozmezí 1 až 5 let.
4) Není potřeba voda.
5) Není potřeba vaření.
Obvykle jde o konzervy masa, ryb, zeleniny, sušené těstoviny, dehydrované polévky, čokoláda, sušené mléko, marmelády, polévky, rýže a sušené fazole. Potraviny v konzervách jsou dobré z hlediska data spotřeby, většinou nejsou dehydrované, takže nepotřebují vodu a můžete je jíst rovnou z konzervy. Jen si dejte pozor, aby se konzerva nepoškodila, jakmile se do ní dostane vzduch, tak se zkazí – pokud se to přesto stane, tak obsah konzervy rychle snězte. Mou oblíbenou konzervou je tuňák. Vydrží dlouho a obsahuje proteiny a bez ohledu na to, jak často ho jím, tak mi chutná. Kromě toho je možné ho zkombinovat s mraženou zeleninou nebo s rýží. Konzervované ovoce a zelenina jsou také dobré, ale mají méně vitamínů, než když jsou čerstvé, proto pijte i tekutinu, ve které jsou naložené.
Sušené těstoviny sice potřebují velké množství vody a vaření, ale jsou nejlepším způsobem jak uchovat sacharidy k pohodlnému použití. Pšenice může být také skladována ve velkém množství a je výživná, ale vyžaduje více přípravy ke konzumaci.
Stali jsme se celkem nezávislí na lednici a používáme ji jen ke zmražení našich čerstvých těstovin, pizzy a kadeřavé zeleniny. Prakticky zmrazíme vše, protože to déle vydrží, prakticky napořád a i když vypadne proud, tak zmražené potraviny vydrží ještě hodiny, někdy i den nebo dva. Čím větší množství potravin zamrazíte, tím déle si udrží svou teplotu. Přesto každý, kdo byl nějakou dobu bez čerstvého ovoce ví, že po určité době začne trpět kurdějemi. Jakmile začnete jíst opět čerstvé ovoce a zeleninu, tak kurděje zmizí.
Zdraví a fitness
Navštivte IHNED vašeho doktora a nechte se dát do pořádku. Navštivte zubaře a ujistěte se, že vaše zuby jsou v perfektním stavu. Není nic horšího než mít bolesti zubů a nikoho kdo by se o to postaral. Pamatujte, že doktoři nemusí být v budoucnu tak snadno dostupní jako nyní. Například jsem podstoupil operaci očí a teď vidím dobře i bez brýlí. To se hodí, při SHTF by se brýle mohly rozbít a pak by bylo téměř nemožné je nahradit. Lidé vás pak i jinak hodnotí, když nenosíte brýle. Lidé jsou pořád po tom všem instinktivní zvířata.
Zločinci se na vás budou dívat jako na slabou osobu, pokud nosíte brýle. Staří lidé a ženy jsou obzvlášť zranitelní. Po nich a dětech přichází na řadu menší lidé, čím menší jste, tím více zranitelní vypadáte a je větší pravděpodobnost, že si vás vyberou jako oběť. Zní to krutě, ale takovým způsobem to prostě funguje. Mladý, dobře vyvinutý a svalnatý muž se širokými rameny se jen tak nestane obětí zlodějů. Pokud si vás ale vybere profesionální skupina, pak je to samozřejmě o něčem jiném.
Ptej se hodně svého doktora. Zvykni si na tuhle filozofii a ptej se všech – mechaniků, doktorů, policistů – vždycky se můžeš naučit něco nového od lidí s kvalifikací. Jako survivalista a chytrá osoba byste měli vědět od všeho trochu, vždycky buďte zvědaví. Takto jsem se naučil mít rozšířené zásoby antibiotik. Doktor mi řekl, že si tělo zvykne, pokud používáte stejný druh antibiotik, což je poté dělá částečně nefunkční, obzvláště to platí u malých dětí, takže mám nyní dva rozdílné druhy antibiotik.
Cvičení na sobě pár hodin třikrát do týdne vás udrží ve formě. Cvičím doma, mám lavičku a pár činek. Zkuste třeba aerobik a nebo posilování. Boxovací pytel se také hodí – procvičuje většinu svalů a budete mít v pěsti větší údernou sílu. Běžecké pásy a cyklistická kola jsou také dobré.
Survivalista, který stráví týdně 3 hodiny cvičením se zbraněmi a žádný čas cvičením svého těla to nedělá správně. Představte si, kdyby jste museli utéct daleko od nepokojů/střelby/útoků – popadnete své evakuační zavazadlo a bojujete holýma rukama proti někomu, kdo vás překvapil. To platí pro život obecně, před i po SHTF, člověk by měl vědět, jak bojovat holýma rukama. Nemusíte být Bruce Lee nebo Miek Tyson, stačí jen vědět, jak vykrýt úder, jak si krýt obličej a nebo znát něco z bojového umění. Procvičování obranných pohybu je užitečné, zvláště pokud to cvičíte s někým, kdo v tom má praxi.
Znát první pomoc je vždy užitečné. Projdu kurzem první pomoci u Červeného kříže. Mějte lékárničku a další speciální leky, můžete je potřebovat. Pokud berete pravidelně nějaké léky, mějte jich zásobu alespoň na jeden rok. Léky je těžké sehnat a jsou drahé, mnoho z nich se vyrábí v zahraničí a při SHTF můžou být nedostupné.
Mám v zásobě tolik léků, kolik jen můžu. Vedle běžné lékárničky první pomoci mám i Ibuprofen a antibiotika, oboje jak pro děti, tak pro dospělé. Antibiotika jsou zde vzácná. Plicní infekce jsou velmi nebezpečné. Také nezapomeňte udržovat dům čistý a větraný, což je jedna z cest k prevenci nemocí. To je těžké, když je město plné špíny, švábů a krys. Moje okolí není tak špatné, jsou mnohem horší místa, kde lidé doslova spí a jí s krysami. Švábi jsou problém, ale držím je na uzdě jeden, který je dodávám ve stříkačkách, které se rozmístí okolo domu.
To mi připomíná, že byste měli mít zásobu jedů na krysy a švábi. Služby jsou obecně špatné a popeláři nejsou výjimkou. Jednou týden stávkovali a pak jste mohli vidět pobíhat krysy v hromadách odpadků, které lidé vyházely na ulice. To je samozřejmě nezdravé a pomáhá to šířit nemoce po městě, takže to mějte na paměti.


Část 6: Více o bezpečnosti

Seznam věcí, které byste si obstarali, pokud byste „měli druhou šanci.“
Je to dobrý nápad, protože vám může pomoci vyhnout se chybám, které jsem udělal já. Jsou věci, na které nemyslíte dokud je nepotřebujete – a pak už je pozdě.
Řekněme, že jste varování 2 roky předem – objeví se víla s kouzelnou hůlkou a řekne: „Tvá země se propadne do stoky do dvou let, byl jsi varován.“
Existuje několik věcí, které bych byl býval udělal jinak a věci, které bych si koupil jsou:
Potraviny – Brzy se dostanu k otázce jídla, ale nikdy nemůžete mít dostatek konzerv a jiných trvanlivých potravin. Toto byla pravděpodobně moje největší chyba, přehlédl jsem otázku potravin.
Ptal jsem se své ženy co by udělala, pokud by se vrátila zpět v čase před krizi v roce 2001. Moje žena se moc nezajímá o přípravu (preparedness), ale odpověděla: „Koupila bych potraviny“. Pamatuješ si všechny ty prázdné regály v supermarketech?
Rozhodně více potravin – zvláště ty, co vydrží několik let.
Automobil
Koupil bych si auto s pohonem 4×4, i pro život do města, které vám umožní jezdit přes chodníky i pustiny – daleko od zátarasů a nepokojů. Vůz 4×4 má také více hmoty a síly v případě, že by se vás někdo snažil srazit jiným autem.
Nádrže na palivo
Nejen kanystry, ale i velké kovové nádoby. Nejsem si jistý jejich kapacitou, ale viděl jsem je na stavbách a nebyly tak drahé před krizí v roce 2001. Nyní nevím, nějakou dobu jsem je neviděl.
Generátor: Jsou k nám dováženy a pro nás velmi drahé. Myslím si, že je v dnešní době vyrábějí u nás, ale nejsem si jistý kvalitou.
Televize a DVD přehrávač
Chození na večeři nebo do kina je nejen nebezpečné, ale i drahé. Najdete mnohem lepší využití pro tyto peníze při SHTF.
V Buenos Aires jsou místa, kde si můžete zajít na večeři, filmy či divadelní představení a strávit čas v bezpečí. Mají buď vlastní zabezpečení, nebo jsou dohodnutí s policií na zvýšené bezpečnosti. Ale to jsou místa jen pro turisty a pro extrémně bohaté. Mám dobré socio-ekonomické postavení, lepší než 96% populace, takže si mohu dovolit tento obnos peněz utratit jednou, nebo dvakrát do měsíce. Chození na procházku je také možnost a my to děláme každou chvíli, ale řekněme, že ten pohled není tak dobrý – a můžete chodit pěšky pouze 6 bloků stejným směrem, než se dostanete mimo bezpečnou zónu, pak jste na území „na vlastní pěst.“ Můžete jít ven na procházku, ale neriskoval bych to.
Před pár dny čekala mladá žena se svou šestiměsíční dcerou na autobusové zastávce. Policista pronásledující zločince v autě zahájil palbu bez ohledu na kolemjdoucí – tak jako vždycky. Kulka ráže 9mm prošla přímo skrze dítě i matku. Zázrakem kulka nezasáhla žádný důležitý orgán dítěte a matka také přežila. Byla to jen náhoda? Možná, myslím si, že Bůh koná nevyzpytatelně. Máme zde mnoho případů jako je tento, kdy nevinní lidé byli postřeleni policií.
Takže zpět k televizi. Dobrá místa jsou příliš drahá a procházka v noci se ženou/přítelkyní je vyloučena. Popcorn, pizza a film zní jako dobrý plán. Neříkám, abyste strávili celý den před TV jako zombie. Čtení je fajn, sám ho mám rád, ale při SHTF. Kopie DVDček lze nalézt všude a stojí jen pár dolarů. TV je levná a bezpečná zábava. Play Station nebo Xbox se také hodí. Dokonce i když země zkolabuje, vždycky se najde týpek s DVD vypalovačkou co dělá kopie. Je o čem přemýšlet, pokud máte rádi filmy.
Knihy
Pokud máte rádi knihy, kupte si je nyní, i když je nějakou dobu nebudete číst. Pokud vaše ekonomika zkolabuje, stane se papír pro mnoho lidí zdrojem příjmu. Máme zde tisíce sběračů papíru a kartonu. Výsledkem je, že knihy nejsou levné, protože mají samy o sobě hodnotu v papíru. Knihy jsou také těžké a dělají transport dražší, mnoho z nich je tištěno v cizině. Jeden příklad: Vrátil jsem se z návštěvy rodičů ve Španělsku se třemi kufry. Jeden kufr byl plný knih. Knihy tu stojí o 80 až 200% více než v USA nebo ve Španělsku.
Zbraně a munice
Vždycky jsem měl rád zbraně, takže jsem je vždycky měl. Pokud nemáte dobrý výběr zbraní pro přežití, kupte je nyní, nebo jakmile to rozpočet dovolí. Je to jedna z vašich priorit hned po potravinách, vodě a obydlí. Sežeňte si alespoň pistoli a poloautomatickou vojenskou pušku, opakovací pušku.
Další vybavení
Moje rada je vidět to co pravidelně používám o čem si myslíte, že budete po SHTF potřebovat. U těchto výrobků zjistěte kde jsou vyráběny. Pokud se vyrábí mimo vaši zemi, tak jejich cena buď vzroste, nebo se přestanou kompletně dovážet po SHTF. V mém případě jsou dobrým příkladem žiletky Gillette. Vyrábí se v USA a právě teď stojí majlant. Ale jak jsem řekl předtím – zkontrolujte si, co se dováží. Věci, jako je alkohol / víno, hezké pero, parfémy, make-up a další obdobné druhy předmětů se budou hodit, když se budete potřebovat „skamarádit“ s určitými typy lidí. Rtěnka před krizí stála 4 dolary, ale protože se vyrábí ve Francii, tak stála 20 dolarů a před dvěma měsíci ji přestali úplně dovážet.
V ostatních případech lidé dají vědět, že chtějí prostě a jednoduše „úplatek“, tu a tam 50 nebo 100 dolarů v závislosti na situaci odvede svou práci. Používal jsem „dárky“ (parfémy), abych rychleji dostal pas – ušetřil jsem několik měsíců a použil jsem úplatek pokaždé, když mě policie zastavila kvůli „kontrole“. Vím, že to neplatí pro vyspělé země, kde je většina důstojníků čestných, ale prosím pochopte, že v zemích třetího světa se to děje, nenechám se zastřelit rozzlobeným policistou za 10 nebo 20 pesos, dám jim jejich úplatek. Jednou jsem je zkusil neuplatit a už to nikdy znova neudělám.
Potraviny
Choulostivá otázka. I když ne stejným způsobem, týká se nás všech. Mějte na paměti, že při SHTF, ať už jste připravení nebo ne, potraviny budou vždy ve vašich myšlenkách. Pokud potraviny nemáte, uděláte COKOLIV, abyste je získali a pokud jste připravení, budete mít starosti, abyste jich získali více do budoucna. Jakmile ceny potravin vzrostou o 200 až 300%, nebo jednoduše nebudou, tak si uvědomíte, jak cennou komoditou potraviny jsou. Pro ty co si myslí, že v USA nikdy nebude problém s potravinami: Přijeďte se podívat do mé země, ačkoliv je tu na severu pár pouští, většina země je úrodná „pampa“.
Food shelves
Těsně po druhé světové válce Argentina prakticky krmila Evropu, Argentina byla známá v Evropě jako „obilnice světa“. Dobytek a obilí uživily svou vlastní zemi a jiný kontinent. Takže co se stalo? Proč tu máme tak málo, pokud vůbec nějaké, jídla a nakonec ho jíme z kontejnerů? Ta země tu přece pořád je ne? No, země je pořád stejná, ta země, která se kdysi nazývala obilnice světa, ale některé věci se změnily. Několik velkých nadnárodních společností jako je Benetton koupily stovky tisíc akrů přírodních zdrojů. Neznám přesné číslo, ale vzpomínám si, že média začala mluvit o integritě suverenity země, která je v nebezpečí, takže si dovedete představit, kolik akrů bylo koupeno. Poté záhadně média opustila toto téma.
Dalším důležitým faktorem je, že s naší novou ekonomikou není pro obchod dobré prodávat argentinské potraviny v Argentině. Proč prodávat 1kg masa na tuzemském trhu za 17 pesos, když může být prodáno do Španělska za 17 euro, přičemž 1 euro = 3,5 pesos? [Poznámka redakce: Irský bramborový hladomor nebyl výsledkem nedostatku jídla v Irsku, ale irští rolníci byli příliš chudí na to, aby si cokoliv koupili, angličtí vlastníci pozemků prodávali zboží tomu, kdo zaplatil nejvíce.]. To vše v kombinaci s vysokou nezaměstnaností, platy, které nestačí na zakoupení minimálního množství kalorií pro typickou rodinu a vysoké ceny vyústily v to, že země začala pomalu trpět hladem.
Mohu přesně zaostřit na okamžik, kdy si celá země uvědomila, co se děje. Po krizi v roce 2001 to bylo špatné, ale lidé v Buenos Aires, v hlavním městě a nejbohatší provincii, si neuvědomili, jak špatné věci ve skutečnosti jsou v ostatních provinciích. To bylo do doby, než si učitelé všimli, že děti mají problémy se vzděláním. Všimli si, že mají problémy se soustředěním, že usínají a že je pro ně obtížné řešit matematické rovnice.
Později zjistili, že to bylo kvůli podvýživě, děti nedostávaly minimální množství živin pro zdravě fungující tělo. Zlomový bod byl, když reportér vedl rozhovor s malou holčičkou okolo 8 nebo 9 let. Reportér se holčičky zeptal, čím by chtěla být až vyroste. Dívka se rozbrečela a řekla, že nechce být ničím, že jí to je jedno. Reportér se ji zeptal, proč brečí. Řekla, že brečí, protože má hlad, že po celé dny nic nejedla – a pak jsem si uvědomil, jak hubena ta holčička vlastně byla.
Vidět hladové děti je hrozné, myslím, že jsme všichni viděli obrázky hladovějících dětí v Africe. Ale když je vidíte, jak mluví stejným jazykem, se stejným přízvukem ve vaší vlastní zemi, pak je to skutečně na nervy.
Lidé o tom mluvili celé týdny a vedli rozhovory s pediatry, kteří potvrdili, že počet dětí umírajících hladem v posledních několika měsících prudce stoupl. Takže ať se stane cokoliv – hurikán, ekonomický kolaps, zemětřesení, nebo Zemi zasáhne meteorit – potraviny a voda jsou vždy na prvním místě.
V ideálním případě již máte zásobu jídla ve sklepě na jeden rok…nebo nemáte? Ani já jsem ji neměl při SHTF a řekněme, že jsem měl knedlík v krku po celou tu dobu, měl jsem strach, že supermarkety budou úplně zavřené a že já a moje rodina budeme ponecháni bez jídla. Pokud nemáte vyřešenou otázku potravin, udělejte to co jsem udělal já: začněte kupovat navíc trochu potravin pokaždé, když jdete do supermarketu. Znaky potravin, které byste měli hledat, pro skladování jsou (seřazeny podle důležitosti):
1) Není potřeba lednička.
2) Vysoká nutriční hodnota.
3) Datum spotřeby v rozmezí 1 až 5 let.
4) Není potřeba voda.
5) Není potřeba vaření.
Obvykle jde o konzervy masa, ryb, zeleniny, sušené těstoviny, dehydrované polévky, čokoláda, sušené mléko, marmelády, polévky, rýže a sušené fazole. Potraviny v konzervách jsou dobré z hlediska data spotřeby, většinou nejsou dehydrované, takže nepotřebují vodu a můžete je jíst rovnou z konzervy. Jen si dejte pozor, aby se konzerva nepoškodila, jakmile se do ní dostane vzduch, tak se zkazí – pokud se to přesto stane, tak obsah konzervy rychle snězte. Mou oblíbenou konzervou je tuňák. Vydrží dlouho a obsahuje proteiny a bez ohledu na to, jak často ho jím, tak mi chutná. Kromě toho je možné ho zkombinovat s mraženou zeleninou nebo s rýží. Konzervované ovoce a zelenina jsou také dobré, ale mají méně vitamínů, než když jsou čerstvé, proto pijte i tekutinu, ve které jsou naložené.
Sušené těstoviny sice potřebují velké množství vody a vaření, ale jsou nejlepším způsobem jak uchovat sacharidy k pohodlnému použití. Pšenice může být také skladována ve velkém množství a je výživná, ale vyžaduje více přípravy ke konzumaci.
Stali jsme se celkem nezávislí na lednici a používáme ji jen ke zmražení našich čerstvých těstovin, pizzy a kadeřavé zeleniny. Prakticky zmrazíme vše, protože to déle vydrží, prakticky napořád a i když vypadne proud, tak zmražené potraviny vydrží ještě hodiny, někdy i den nebo dva. Čím větší množství potravin zamrazíte, tím déle si udrží svou teplotu. Přesto každý, kdo byl nějakou dobu bez čerstvého ovoce ví, že po určité době začne trpět kurdějemi. Jakmile začnete jíst opět čerstvé ovoce a zeleninu, tak kurděje zmizí.
Zdraví a fitness
Navštivte IHNED vašeho doktora a nechte se dát do pořádku. Navštivte zubaře a ujistěte se, že vaše zuby jsou v perfektním stavu. Není nic horšího než mít bolesti zubů a nikoho kdo by se o to postaral. Pamatujte, že doktoři nemusí být v budoucnu tak snadno dostupní jako nyní. Například jsem podstoupil operaci očí a teď vidím dobře i bez brýlí. To se hodí, při SHTF by se brýle mohly rozbít a pak by bylo téměř nemožné je nahradit. Lidé vás pak i jinak hodnotí, když nenosíte brýle. Lidé jsou pořád po tom všem instinktivní zvířata.
Zločinci se na vás budou dívat jako na slabou osobu, pokud nosíte brýle. Staří lidé a ženy jsou obzvlášť zranitelní. Po nich a dětech přichází na řadu menší lidé, čím menší jste, tím více zranitelní vypadáte a je větší pravděpodobnost, že si vás vyberou jako oběť. Zní to krutě, ale takovým způsobem to prostě funguje. Mladý, dobře vyvinutý a svalnatý muž se širokými rameny se jen tak nestane obětí zlodějů. Pokud si vás ale vybere profesionální skupina, pak je to samozřejmě o něčem jiném.
Ptej se hodně svého doktora. Zvykni si na tuhle filozofii a ptej se všech – mechaniků, doktorů, policistů – vždycky se můžeš naučit něco nového od lidí s kvalifikací. Jako survivalista a chytrá osoba byste měli vědět od všeho trochu, vždycky buďte zvědaví. Takto jsem se naučil mít rozšířené zásoby antibiotik. Doktor mi řekl, že si tělo zvykne, pokud používáte stejný druh antibiotik, což je poté dělá částečně nefunkční, obzvláště to platí u malých dětí, takže mám nyní dva rozdílné druhy antibiotik.
Cvičení na sobě pár hodin třikrát do týdne vás udrží ve formě. Cvičím doma, mám lavičku a pár činek. Zkuste třeba aerobik a nebo posilování. Boxovací pytel se také hodí – procvičuje většinu svalů a budete mít v pěsti větší údernou sílu. Běžecké pásy a cyklistická kola jsou také dobré.
Survivalista, který stráví týdně 3 hodiny cvičením se zbraněmi a žádný čas cvičením svého těla to nedělá správně. Představte si, kdyby jste museli utéct daleko od nepokojů/střelby/útoků – popadnete své evakuační zavazadlo a bojujete holýma rukama proti někomu, kdo vás překvapil. To platí pro život obecně, před i po SHTF, člověk by měl vědět, jak bojovat holýma rukama. Nemusíte být Bruce Lee nebo Miek Tyson, stačí jen vědět, jak vykrýt úder, jak si krýt obličej a nebo znát něco z bojového umění. Procvičování obranných pohybu je užitečné, zvláště pokud to cvičíte s někým, kdo v tom má praxi.
Znát první pomoc je vždy užitečné. Projdu kurzem první pomoci u Červeného kříže. Mějte lékárničku a další speciální leky, můžete je potřebovat. Pokud berete pravidelně nějaké léky, mějte jich zásobu alespoň na jeden rok. Léky je těžké sehnat a jsou drahé, mnoho z nich se vyrábí v zahraničí a při SHTF můžou být nedostupné.
Mám v zásobě tolik léků, kolik jen můžu. Vedle běžné lékárničky první pomoci mám i Ibuprofen a antibiotika, oboje jak pro děti, tak pro dospělé. Antibiotika jsou zde vzácná. Plicní infekce jsou velmi nebezpečné. Také nezapomeňte udržovat dům čistý a větraný, což je jedna z cest k prevenci nemocí. To je těžké, když je město plné špíny, švábů a krys. Moje okolí není tak špatné, jsou mnohem horší místa, kde lidé doslova spí a jí s krysami. Švábi jsou problém, ale držím je na uzdě jeden, který je dodávám ve stříkačkách, které se rozmístí okolo domu.
To mi připomíná, že byste měli mít zásobu jedů na krysy a švábi. Služby jsou obecně špatné a popeláři nejsou výjimkou. Jednou týden stávkovali a pak jste mohli vidět pobíhat krysy v hromadách odpadků, které lidé vyházely na ulice. To je samozřejmě nezdravé a pomáhá to šířit nemoce po městě, takže to mějte na paměti.
Měli byste znát své auto a vědět, čeho je schopné. Otočka o 180 stupňů s použitím ruční brzdy není zase tak těžká a po jednom nebo dvou dnech zkoušení ji budete schopni snadno provést. Pokud vás někdo pronásleduje a situace je vážná, použijte náhle brzdu, pronásledující auto do vás narazí, zničí si chladič a motor. Nabouráte si zadek auta, ale vaše auto bude pořád fungovat, auto pronásledovatelů nikoliv.
Autům blokujících vozovku (únosci, zloději) se vyhněte otočkou o 180 stupňů, nebo rychle zařaďte zpátečku a otočte se pomocí brzd, tak se též otočíte skoro o 180 stupňů. Pokud vám zablokují auty cestu, nebourejte do nich jako v TV. Měli byste POMALU přijet nárazníkem vašeho auta k ose kola auta blokujícího cestu (obvykle dají auto napříč cestou, aby pokryli více místa) a pak zrychlit. Zavazadlový prostor v zadní části auta není tak těžký jako předek auta s motorem. Střelba z pistole během tohoto manévru udrží ostatní dál od vás.
Existuje několik obranných řidičských technik. Jako mnozí, rád jsem poslouchal hudbu během řízení a rád jsem ji měl puštěnou nahlas. Rychle jsem zjistil, že to není příliš chytré, protože neslyšíte, co se děje okolo vás: střelba, řev lidí, zvuk aut, atd. Mějte hlasitost tak nízkou, abyste slyšeli, co se děje okolo vás. Nebo ji vypněte úplně v rizikových oblastech.
Samozřejmě by po celou dobu měly být zavřeny okna a dveře. Také mějte alespoň palivo o objemu poloviny nádrže v kanystrech. Může se stát, že narazíte na zátarasy, se kterými jste nepočítali a které budete muset objet delší cestou. Pak je dobré mít navíc palivo. A vždy mějte oči na stopkách a dívejte se na cestu. Nejen kvůli ostatním autům a lidem, ale i kvůli poškozením na silnici (někdy skoro jako kráter), kvůli objektům, kteří můžou dát zločinci na cestu, aby vás zastavili.


Část 7: Čaj s tetou Sheeple

„Proč se chceš přestěhovat do Španělska? Tady se žije mnohem lépe. Tady si můžeš dovolit 3 pokojské, zahradníka, soukromou školu, soukromé zdravotnické hodiny a hodiny tenisu. Můžeš žít v něčem, co Evropané považují za vilu.“
To byl starý argument, když má matka, teta a babička měly čaj v obýváku mých rodičů. Má matka se opět hádala s mou tetou. Můj otec byl pryč, než hádka vůbec začala. Šel opravit něco v domě, jako vždy, když je v okolí má teta. Je to již několik let, kdy vedle ní naposledy vydržel 5 minut, vedle její ploché mysli a mentality ovce.
V této zemi existuje mnoho lidí, jako je moje teta. Lidé, kteří se překvapivě nebojí SHTF, ale těší se na něj. Znamená to levnější pracovníky, levnější služby a nové využití příležitostí. A nemluvím jen o místních, ale samozřejmě i o mezinárodních korporacích.
Co místní ignorují, nebo je jednoduše nezajímá, je to, že jsou stále nuceni žít s těmi, kteří jsou v mnohem horší pozici. Možná jste bohatý, ale kamkoliv pak půjdete, budete muset být v obrněném voze s bodyguardy. Nebudete mít svobodu, alespoň ne tu reálnou.
Jak jsem již několikrát psal, lidé vás překvapí tím, jak jsou neuvěřitelně vynalézaví a/nebo neuvěřitelně hloupí. Většina je jen „stádo“, které se snaží proplout životem, být šťastný, že jejich oblíbený fotbalový tým vyhrál finále a že si můžou dát pár piv s kamarády.
Povšimněte si, jak se nic nezměnilo od dob starověkého Říma, kde císař tvrdil, že jediné co musíte lidu dát jsou „chléb a hry“, abyste je udrželi pod kontrolou. Lidé jako má teta jsou hlupáci, kteří milují rekreaci v Brazílii a myslí si, že komunismus na Kubě je nejlepší dílo, hned vedle krájeného chleba. Vrátí se zpět zamilovaní do Kuby. Oh! Ty letoviska, jídlo, tolik veselých lidí. Zdá se, že zapomínají, že když Kubánci neudělají hezký úsměv, tak jsou popraveni a mají příležitosti. A mají skvělý čas, protože jsou to turisti s penězi a mohou si dovolit žít jako králové. Proč se tam nepřestěhují bez peněz, tak jak žijí Kubánci? Podívejme se, jestli nekupčí se svými manželkami a dcerami, aby přežili, podívejme se, jestli nežijí jako krysy.
Další problém, který chci vypíchnout. U SHTF jako politické krize nebo ekonomického kolapsu trvá, než se objeví. Nebude deklarován SHTF den. Ano, jsou události jako hraniční kameny a milníky v historii. Ale nějaký čas trvá, než se společnost změní kousek po kousku, dokud není nová realita asimilována a přijata, vědomě či nevědomě, celou populací. Po několika měsících uslyšíte, jak si lidi povídají o minulosti a o určitých událostech, které změnily jejich svět. Pro někoho to může být kurz 1 dolar za 1 peso, pro někoho krize v roce 2001. Lidé to používají v běžné konverzaci. „Takže jsi byl na Havaji? Wau!“, „Ano, ale vrátili jsme se před 1:1, teď je nemožné platit za takový výlet“, „Ano, je to špatné.“
Tento čas nejistoty, dokud lidé nepřijmou, že se svět kolem nich změnil, trvá měsíce nebo dokonce roky. Jednoho dne uvidíte více žebrajících lidí, více prostitutek, domů bez nátěru, auta začnou vypadat opotřebovaně, protože lidé nemají peníze na jejich opravu, a řeknete si: „Wau, takhle to před 6 až 12 měsíci nebylo.“ Věci se nepřijmou ze dne na den, SHTF se může objevit během vteřin, ale trvá měsíce, než se naplno projeví. To důvod, proč byste měli mít otevřenou a nezávislou mentalitu, mít oči a uši nastražené okolo sebe a držet se napřed před stádem.
Finanční bezpečnost a schopnost přestěhovat se = nejlepší survivalová vlastnost
Což mě přivádí k mé finální úvaze o survivalu, můj konečný závěr ohledně přežití velké krize.
Peníze.
Ano, papírové peníze, zlato, investiční stříbro, ale většinou peníze na účtech v několika“bezpečných zemích“ a peníze investované do nemovitostí.
Naše založení společnosti je na penězích. Nejen na těch papírových, ale i na těch na účtech a na virtuálních penězích. Kdyby peníze byly nepoužitelným konceptem, přineslo by to velký celosvětový kolaps, prakticky konec lidstva. Země, několik zemí, dokonce i kontinent se může dostat do bídy, přičemž s sebou strhává i papírové peníze, ale úměrně tomu vyvstává druhý konec. Opravdu věřím a historie také ukazuje, že vždy jsou vítězové a poražení, dobývaní a dobyvatelé, rovnováha jing jang vždy zůstává. Obrovský meteorit by mohl zničit Zemi a malý zelený mužíček by nás mohl zotročit, ale z nekonečného spektra možností jsou tyto scénáře nepravděpodobné. Raději bych se připravil na ty nepravděpodobné. A je velice pravděpodobné, že si vaše země projde ekonomickým kolapsem, zažije občanskou válku nebo přírodní katastrofu, pravděpodobně budete mít možnost utéct někam do bezpečí.
To je přesně to, co tisíce Argentinců udělali, co má rodina udělala a co zamýšlím udělat co nejdříve.
Právě minulý týden mi rodiče řekli, že narazili na staré přátele, kteří se nedávno odstěhovali do Španělska. Zločinci se k nim vloupali domů, když byli doma, nevím co se přesně stalo, ale muselo to být hrozné, takže měli plné zuby nebezpečí a přestěhovali se se svou dcerou do Španělska.
Považuji sám sebe za občana světa a nemám problém se přestěhovat, když musím. Silně vám odporučuji o tom popřemýšlet, protože to může být poslední řešení. Sice věřím v koncept „pevnost-ústup“, ale nevěřím, že je možné odrazit celý hladovějící a poblázněný národ.
Pokud bychom zvažovali dlouhodobý a permanentní TEOTWAWKI (The End Of The World As We Know It = konec světa tak jak ho známe), zvažte přestěhování do jiné vzdálené země a plánujte podle toho. To znamená mít peníze na účtech, mít připravené doklady a cestovní pasy, možná se i naučit jiný jazyk.
Když teď o tom přemýšlím, solidní finanční situace a zajištění světské a bohatě zásobené mentality pro své děti je to, co můj otec, vědomě či nevědomě, zajistil své rodině, aby přežila a skutečně uspěl, zatímco miliony otců selhalo.
Šetřete peníze, investujte, cestuje, hledejte si nové kamarády, navštěvujte dlouho ztracené příbuzné, rádi vás uvidí, cestujte okolo a učte se o rozdílných kulturách, jak být flexibilní a adaptovat se na ně. To jsou nejlepší rady, jaké vám můžu dát, když nastane SHTF. Někdy vám jednoduše dojdou možnosti. Stalo se to tady, stalo se to předtím, stalo se to na několika místech. Může se to stát i vám.
Člověk není survivalistu jednoduše proto, že žije v lesích, nosí celý den maskáče a má vždycky pušku pes rameno. To není to, co v životě chci a není to typ člověka, kterého považuji za flexibilní adaptabilní osobu. Dle mého názoru se survivalista může cítit pohodlně v lesích stejně tak jako na párty obklopený ovcemi. Může hrát oboje, může se adaptovat. Je to osoba, která se umí usmát na ty, kteří myslí jinak. Osoba, která nedokáže tolerovat přítomnost lidí, kteří nejsou jako on, má omezenou schopnost adaptace a je proto omezená, když dojde na přežití. Možná je nejlepší v survivalu v přírodě, ale ne v reálném světě v přežití ve společnosti. Je dobrý v přežití vyžadovaného při pádu letadla v Amazonii, což je skvělé, ale neumí se vyrovnat se společnosti a ostatními lidmi.
Musíte opustit myšlenku, že ústup je jediná poslední odpověď na krizi. To je chybné. Poslední možností je opustit zemi nebo region. A to vyžaduje sociální dovednosti a úspory. Mějte to na paměti, než začnete utrácet peníze za poslední ústup. Ústup do domu, zabarikádování se v něm je velmi důležité, je to předposlední řešení, je to místo, na kterém jste v bezpečí během malých a středních krizí (které jsou pravděpodobnější než velký SHTF) a je to také váš domov, místo, kde strávíte většinu života, když se nic nestane. Ale při SHTF velkého rozsahu musíte odejít, jako mi už mnoho lidí doporučilo.


Část 8: Poslední myšlenka – poselství naděje

Nakonec vám všem chci dát poselství naděje a připomenout vám i mně, že survival je o přežití, ale ne o pouhém faktu žití, ale šťastného a bohatého žití.
Připravujte se, protože je chytré to dělat a ne proto, že se těšíte na SHTF a jiné katastrofy.
Nedělejte tu chybu, že si budete myslet, že je pro vás SHTF novým čistým začátkem a že všechny vaše problémy prostě jen tak zmizí a budete mít nový začátek v novém skvělém světě.
Takto to nefunguje. Spíše opačně – všechno se zhorší, malé problémy se přelijí ve velké, mnohem vážnější problémy. Pokud máte problémy s pitím, budete pít více, pokud si neumíte podržet zaměstnání, strávíte celé roky nezaměstnaní, pokud máte nějakou vážnou chorobu, budete mít těžší sehnat léčbu. Opakuji – všechno se zhorší.
Někdo se mě jednou zeptal: „Jaké to je, když nemůžeš zastřelit zločince 200 metrů od tebe, ale policie nedělá nic pro to, aby ho zastavila?“
SHTF, či jakýkoliv jiný typ krize, není fér. Bude to absolutně nefér.
Budou dobří a čestní lidé, kteří budou hladovět, zatímco ti zkažení budou mít zisk, nebudete mít policistu, který by vás chránil, ale zajisté po vás půjdou, když vás někdo falešně obviní. Takhle to funguje.
Takže kdo se těší na TEOTWAWKI jako na nový začátek – raději se znovu a lépe zamyslete a vyrovnejte se se svým životem nyní.
Survivalisti jsou často považování za temné fatalisty, uctívače konce světa. Tak to není, opravdový survivalista by takový neměl být. Negativní lidé to budou mít těžké v krizi. Naopak to budou mít positivní osoby s dobrou náturou.
Vězte, že jsou nebezpečí a situace, které nemůžete předpovídat a na které se nemůžete připravit jak nejlépe umíte. Ale nikdy nezapomeňte žít život naplno. Vy ani já nevíme, jak dlouho budeme ještě žít, takže z toho dostaňte to nejlepší, každou probíhající minutou.
Survivalista by neměl být pesimista, měl by být vždy pozitivní, veselý a užívat si života víc než kdokoliv jiný, protože chápe, že každá minuta míru, kterou máme, je drahocenná a unikátní a nikdy to nepovažuje za samozřejmost.
Jak to vidím já: survivalista je vitální, v kondici, zvědavý a osoba s humorem. Je v kondici, protože se stará o své tělo a jeho tělo se stará o něj, je zvědavý, protože si myslí, že je důležité se celou dobu učit novým věcem a to učení si užívá, má smysl pro humor, protože si je sám se sebou jistý a zachází s druhými tak, jak chce aby bylo jednáno s ním.
To je způsob, jakým bychom se měli chovat. Být survivalistou je z 90% dáno mentálním postojem. A i když se SHTF neobjeví ve vašem životě, tak tento mentální postoj dělá váš život více bohatým a naplňujícím.
V životě jsou věci, které máme pod kontrolou a které pod kontrolou nemáme. Survivalový způsob myšlení je ten, že jsme si jistí, že máme pod kontrolou to, co můžeme a přijímáme to, co pod kontrolou nemáme.
Takže pokud máte takovou mentalitu, ať už díky plné soběstačnosti, nebo díky zásobám, zbraním, evakuačním zavazadlům, tak si nastavte laťku o kousek výš, choďte napřímení, bez ohledu na to, jestli jste doktor nebo účetní, řidič nebo dřevorubec, buďte hrdí.
Jste nepochybně lepším člověkem.
Pánev
Vím, že si mnoho z vás klade otázku: Kdo je ten člověk s takovým obrázkem?
Pánev je v mé zemi symbolem. Byla použita pro odstranění zbytečných prezidentů, celkem jich bylo pět v jednom týdnu. Lidé bušili pánvemi doma i na ulicích jako znak protestu. Zvuk milionů pánví je…pokořující. Je to jako obrovská vibrační vlna, kterou nikdo nemůže ignorovat, proto musel prezident utéct z vládní budovy ze střechy vrtulníkem.
Je to také znak hladu. Tisíce Argentinců bušily pánvemi na protest vůči zavřeným dveřím u bank, které jim odmítly vrátit peníze.
Vskutku mocný symbol. To jen dokazuje, že nezáleží na zbraních jako M16, FAL, M1A1, je to síla vůle, na čem záleží. Pánev. Když každý Argentinec s ní bušil, síla všech sjednocených byla dostatečná, aby odstranila prezidenta podporovaného celou armádou. Nepadl žádný výstřel, to jen vůle lidí…a byly slyšet pánve.
Překlad článku The Argentina Collapse – Lessons from Argentina’s economic collapse
http://www.survival-spot.com/survival-blog/argentina-collapse/
část převzat z : http://www.freepub.comehere.cz/