. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Facebook
Alpy, informace, aktuality, fotografie, videa, doporučení, ceny, popisy cest, aktuální počasí, ubytování v horských chatách, zkušenosti, aktuální situace, dopravní info

7. července 2020

Rusko má dvě tváře



Tři rozhovory s paní Veronikou Salminen o Rusku, Putinovi, Ukrajině, Krymu a dalších aktuálních tématech, o kterých máte jistě spoustu informací z médií a tedy většinou informací, které šíří novináři. Většina těchto informací je bohužel zatížená propagandou a neznalostí autorů, kteří jsou většinou v publikovaných názorech poplatní svým chlebodárcům mnohem více než realitě.

Veronika Salminen (nar. 1976) vystudovala historii na FF UK a doktorát z oboru antropologie obdržela na FHS UK. Dlouhodobě se věnuje východoevropským a středoevropským moderním dějinám s přesahem do politologie a částečně postkoloniálních studií. Je autorkou více než dvou desítek odborných studii a recenzí. V roce 2015 ji vyšla první monografie věnovaná současné ruské politice „Za vlády Vladimira Putina“, což je první původní česká publikace k tomuto tématu. Věnuje se publicistice a politické analýze se zaměřením především na postsovětský prostor, ale i na českou politiku.

Veronika Salminen 1. díl: Informace a názory o Rusku jsou v mainstreamu většinou negativní


Délka: 38:05
Datum: 27.3.2020
Spisovatel Maxim Gorkij prý kdysi prohlásil: „Rusko má dvě tváře. Jednu laskavou, tu slovanskou. A druhou tatarskou, krutou a zlou.“ Zní to zajímavě, mnohem zajímavěji, než mnoho současných textů o Rusku. Ale je to výstižný popis? Není poněkud černobílý? Co na tom. Černá a bílá jsou základní barvy, které dnes používáme při popisu světa. Faktem je, že o Rusku dnes mluví prakticky každý – a prakticky nikdo mu nerozumí.

A stejně často, a možná pokud je to vůbec možné, ještě častěji se mluví o jeho prezidentovi Vladimiru Putinovi, který je právě v těchto dnech 20 let u moci v nejvyšší pozici ruského státu. Jak vnímá Západ jeho osobu? Když to zestručníme, tak dostaneme opět jen dva černobílé pohledy. Velká část politiků se ho usilovně snaží vykreslit jako ztělesnění všeho zla ve světové politice. A někteří lidé v něm naopak vidí naději a spásu. Kde je pravda? Jak už to tak bývá, asi bude někde uprostřed. Barevnější obraz Vladimira Putina se pokusíme nakreslit s historičkou Veronikou Sušovou-Salminen, která se dlouhodobě zabývá jak Ruskem, tak i osobou Vladimira Putina, a napsala na toto téma několik knih. Je autorkou více než dvou desítek odborných studií a recenzí. V roce 2015 jí vyšla první monografie věnovaná současné ruské politice „Za vlády Vladimira Putina“, což je první původní česká publikace k tomuto tématu.

Přepis úvodní části rozhovoru:

Martina: Pan Veroniko, začnu názvem jedné z vašich knih, protože se dá předpokládat, že jste o této věci a této otázce důkladně přemýšlela. Je to otázka, která je přetřásána v mnoha rozhovorech, článcích, diskusích – otázka zní jednoduše, ale odpověď je velmi složitá. Máme se bát Ruska?

Veronika Salminen: Tak já jsem tuto otázku mimochodem čekala…

Martina: Opravdu? Jsem tak čitelná?

Veronika Salminen: Myslím, že je to stěžejní otázka. Samozřejmě tvrdím ve své poslední knížce, že ne. Že strach není dobrý rádce a není to způsob, jak budovat jakoukoliv zahraniční politiku – a snažit se ji budovat na bázi bezpečnosti pro všechny. Nejenom tedy pro vybrané, ale aby bezpečnost sdíleli všichni, kterých se to týká. Takže podle mého názoru strach z Ruska není koncepce, skrze kterou bychom se měli na Rusko dívat a budovat s ním jakékoliv vztahy.

Martina: A jak byste tedy nazvala cit, pocit, emoci, kterou bychom z Ruska měli mít, když ne strach?

Veronika Salminen: Myslím, že především pragmatický pohled, který vidí plusy i negativa Ruska, a uvědomí si jejich zahraničně politické charakteristiky. Rusko je velmoc, a to samo o sobě s sebou nese určité charakteristiky, určitý styl politiky. A zároveň každá velmoc v Evropě má své specifikace, své charakteristiky. Rusko má specifika, se kterými musíme počítat, brát je vážně, ale to neznamená, že máme vztah budovat na tom, že mu budeme pořád jenom něco vyčítat, nebo se bát, případně se ho budeme snažit změnit. Velice často je kritika Ruska spojena s pocitem, že by se mělo změnit, a pak bychom ho začali brát vážně. Ale to je naprosto naivní představa.


Celý rozhovor najdete na YouTube:
Veronika Salminen 1. díl: Informace a názory o Rusku jsou v mainstreamu většinou negativní


Poslechnout si ho můžete na SoundCloudu:


Poslech rozhovoru v novém okně prohlížeče ...

Celý přepis rozhovoru ...


Veronika Salminen 2. díl: Putin moc dobře ví, co si může dovolit. Není blázen a nikdy by nešel do rizika, kterým by ohrozil Rusko


Délka: 46:56
Datum: 3.4.2020
„Každá velmoc má svá specifika a charakteristiky. Má je také Rusko a musíme s nimi zkrátka počítat. To však neznamená, že bychom měli náš vztah s Ruskem založit jen na tom, že mu budeme donekonečna něco vyčítat, neustále se ho bát nebo se ho permanentně budeme snažit změnit. Kritika Ruska je totiž často spojena s naším pocitem, že by se mělo změnit, a pak teprve ho budeme brát vážně. Ale tato představa je naivní.“

Tato slova zazněla v našem předchozím rozhovoru od historičky a spisovatelky Veroniky Salminen. Ta dále řekla, že „nálada, kterou u nás vytvářejí politici převažujícího proudu, je postavena na rusofobii, a postoji k Rusku, který zdůrazňuje jen negativa.“ Paní Salminen míní, že „o Rusku se musíme snažit dozvědět maximum reálných informací, jak negativních, tak pozitivních. Klidně se na Rusko dívejme s nedůvěrou, ale stejně tak se dívejme s nedůvěrou i na ostatní velmoci.“ V naší minulé debatě o Rusku a jeho politice jsme se samozřejmě nevyhnuli ani ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, o kterém jsme se zatím jen letmo zmínili. A právě otázkami o něm dnes na minulý rozhovor navážeme.

Přepis úvodní části rozhovoru:

Martina: V těchto dnech oslaví prezident Putin 20 let v nejvyšších funkcích ve vedení Ruska. Vy jste mu věnovala knihu. Řekněte mi, když parafrázuji otázku, kterou jsem položila jako první, máme se bát Vladimira Putina?

Veronika Salminen: Moje odpověď je, že strach není dobrý rádce a není to způsob, jak hodnotit Vladimira Putina. Vladimir Putin je specifická osobnost, určitě obrovským způsobem zapadá do ruské politické kultury, která je charakteristická silnými muži a lídry. Zapadá do tradice, která zdůrazňuje silnou roli státu, který je dominantní a dominuje společnosti, což zase není západoevropskou tradicí. Ta stojí na tom, že vlastně by měla být silná společnost, a stát poskytuje společnosti určitý servis, vzájemný vztah by měl být vyrovnaný. A stát a jeho moc by měl dostávat brzdy od občanské společnosti, politických stran občanů.

Toto v Rusku samozřejmě částečně existuje, ale je to slabé. Vždy tam měl stát silnou roli pro společnost a Putin to opakuje od roku 2000, kdy vydal svůj programový dokument, co chce s Ruskem dělat. Tam je jasně řečeno, že na Západě je stát chápán takto, ale my stát chápeme jinak. Pro nás je to nenahraditelná instituce, která nám zajišťuje národní přežití. Takže není žádné překvapení, že v čele Ruska je někdo jako Putin.
Když se podíváte na ruské dějiny, na to, co se dělo v Sovětském svazu, jak Sovětský svaz a sovětský systém fungoval, tak Putin je podle mého názoru člověk, kterého se mohou mnozí obávat, protože má dostatek státnického umění. Má zdravou kombinaci předvídavosti a nepředvídatelnosti, což samozřejmě budí obavy. Mimo to, jak jsme mohli vidět například v případě Krymu, je to politik, který se nebojí rizik. Jde do rizika.

Martina: Jaký je Putin podle vás jako státník? Řekla jste: předvídavý, nepředvídatelný. Ale když se podíváme na vyjádření západních politiků, tak ti akcentují spíše tu nepředvídatelnost, zdůrazňují, že je to jakýsi samovládce. Jak to vnímáte vy?

Veronika Salminen: Otázkou je, jestli ta nepředvídatelnost není opět důsledkem minulosti. Protože když neznáte tuto zemi, když máte předsudky a na základě nich hodnotíte, pak jste překvapeni, že Putin jedná nějakým způsobem. Zatímco když víte, máte informace, tak nejste zase tak překvapená. Putin se nebojí rizika, a to zřejmě budí, nebo může budit obavy, protože překvapuje i vlastní společnost. Když budeme mluvit o ústavní reformě, o jeho posledním projevu, tak to byl blesk z čistého nebe, nikdo neočekával, že toto bude projednávat ve výročním projevu a že hned padne vláda. Někteří tvrdí, že on dokáže dělat politiku ve stylu rychlé vojenské operace. Takže je to více méně seskládané.


Celý rozhovor najdete na YouTube:
Veronika Salminen 2. díl: Putin moc dobře ví, co si může dovolit


Poslechnout si ho můžete na SoundCloudu:


Poslech rozhovoru v novém okně prohlížeče ...

Celý přepis rozhovoru ...


Veronika Salminen 3. díl: Rusko je a bude velmoc, která bude formovat mezinárodní vztahy a prosazovat své zájmy ve vztazích k jiným velmocem


Délka: 44:19
Datum: 10.4.2020
„Rusové si v případě Krymu velmi dobře uvědomovali, kde je čára, kam až mohou zajít. A nepřekročili ji ani při podpoře separatistů na Donbase, kterým pomohli jen do té míry, aby nebyli kyjevskou armádou poraženi. Ale nekonala se žádná invaze na Ukrajinu, vytvoření Novorossije, nebo dokonce dobytí Kyjeva, jak se v jedné chvíli na Západě spekulovalo. Nic z toho se nestalo a myslím, že to ani nebylo v plánu. Vladimír Putin se sice neobává jít do rizika, ale není to blázen, nešel by do nesmyslného hazardu. Je to dobrý taktik.“

Tento názor zazněl v předchozí části rozhovoru od historičky a politoložky, která se věnuje Rusku a Vladimiru Putinovi, Veroniky Salminen. Dále jsme hovořili o tom, v jakém stavu Vladimír Putin převzal moc v Rusku. Slyšeli jsme srovnání propadu ruského HDP na začátku devadesátých let s velkou hospodářskou krizí ve Spojených státech na začátku třicátých let. A dostali jsme se až k opatřením a reformám, které prezident Putin udělal, a k nebývalé popularitě, kterou mu přinesly. A právě o těchto tématech budeme pokračovat i v této části rozhovoru s paní Veronikou Salminen.

Přepis úvodní části rozhovoru:

Martina: Když se podíváme zpětně, tak doba nástupu reforem – zmínili jsme reformy ekonomické, sociální, právní a za malou chvíli se ještě zeptám i na politické – zajišťovala Putinovi obrovskou popularitu, která rostla přímo raketově. Řekněte mi, čím především oslovil lidi, čím si je získával?

Veronika Salminen: On ji má do určité míry dodnes, i když teď mu rating klesá. Jsou to dva ratingy, to mohu potom vysvětlit, ale jeden z ratingů mu klesá. Mám s tím vývojem reálnou zkušenost, sledovala jsem ho, když jsem začala jezdit do Ruska, které se docela rychle měnilo k lepšímu. I když nemohu tvrdit, že jsem byla na Sibiři nebo v takzvané glubince, kde to šlo pomaleji. Většinou jsem byla ve velkých městech, kde bylo vidět změny možná dynamičtější, rychlejší, to je jasné, ale mohla jsem sledovat třeba ruské železnice, jak mění služby atd. Touto reálnou zkušeností bylo, že přišla stabilita. Předtím se stávalo, že lidé běžně i 10 měsíců nedostávali žádný plat, ačkoli chodili do práce, nedostávali po řadu měsíců důchody a podobně. Putin jasně řekl, že tohle musí začít fungovat a dokázal to.

Martina: Fascinuje mě, že lidé stále do té práce chodili…

Veronika Salminen: Chodili, ale práci potom využívali k získávání neformálních příjmů, protože jim nic jiného nezbylo. Policisté brali úplatky. Šla jste skládat zkoušku na univerzitu a musela jste zaplatit profesorovi za zkoušku, protože nedostával plat, tak si holt zkoušky zprivatizoval. Nic jiného mu nezbylo. Teď si představte situaci, že opravdu nedostáváte nic, nemáte peníze a do toho ještě řádí inflace. Takže reálná zkušenost lidí s Vladimirem Putinem byla v tomto ohledu určitě pozitivní, protože tyto věci za něj začaly postupně fungovat.
Jak jsem říkala, bylo to i tím, že ruský stát měl vyšší příjmy na základě světové konjunktury, což bylo velice důležité. Putin měl v tomto ohledu štěstí a reformy také podpořily tento vývoj. Tudíž lidé určitě jednak prodělali zkušenost, že za vlády Putina se mnoho podstatných věcí zlepšilo. A za druhé měl Vladimir Putin vždy velmi dobré PR, uměl komunikovat s veřejností. V Rusku tomu říkají politická technologie, prostě politický marketing. Vzali to za dobrý konec a byli schopni jeho práci dobře prezentovat lidem.
Všimněte si, že Putin má určité charisma a když se stal premiérem a později prezidentem, působil docela normálně. Dnes už tomu tak možná není, protože po dvaceti letech ve vrcholné politice se člověk mění, to není normální život. Ale on tehdy působil jako člověk, který je pracovitý, oproti Jelcinovi vypadal zdravě a čile, do dnešních dnů je sportovec, mimochodem nepije, což byl u Jelcina obrovský problém, a lidé to samozřejmě vnímali. Jelcin bohužel začal symbolizovat rozpad a na jeho osobě to lidé mohli vidět. Putin je člověk, který se nebál říct některé věci natvrdo tak, že to obyčejný prostý člověk pochopil. Existuje slavný výrok, kdy Putin, když došlo k teroristickým útokům, dokonce použil slangové výrazy z mafiózního prostředí, že si to s nimi prostě vyřídí. Takže PR mu, myslím, velice pomohlo – a do dnešních dní myslím, že mu pomáhá. Je to dobře vymyšlené, když umí využívat média a televizi, umí dobře mluvit – i když ne nutně konzistentně.


Celý rozhovor najdete na YouTube:
Veronika Salminen 3. díl: Rusko je a bude velmoc


Poslechnout si ho můžete na SoundCloudu:


Poslech rozhovoru v novém okně prohlížeče ...

Celý přepis rozhovoru ...

28. května 2020

Americké jaderné zbraně v Polsku?



Asi tak prolétlo v médiích vyjádření paní Georgette Mosbacherové, velvyslankyně Spojených států ve Varšavě, která uvedla, že Spojené státy hledají náhradu za Německo, které se s jaderným programem rozchází. A nejen v otázce jaderných zbraní. Německo již zahájilo i demontáž a první odstřely svých jaderných elektráren. Tzv. zelená politika, která zachvátila Německo, realizuje své první destrukční kroky, píše v komentáři pro prvnizpravy.

   Jaderné zbraně na území Polska? Ještě včera nemyslitelné, ale dnes možné. Spojené státy totiž dlouhodobě vyslovují znepokojení nad vývojem v Německu a současný úřadující americký prezident, Donald Trump, nešetří nelichotivými slovy. Kancléřce Merkelové raději ani nepodává ruku . Amerika vyčítá evropským státům nezájem podílet se na společném zbrojení a zároveň se diví, že tytéž státy vykřikují, jak si to USA představují, že snad nehodlají plnit své závazky ze smlouvy o NATO. Pravda bude někde uprostřed, Američané chtějí především prodat své zbraně a Evropané hodlají financovat své nesmyslné sociální projekty spojené s dovozem migrantů.

   Co ale v Evropské unii nevnímají správně je to, že aféra s „ruskou stopou“, která se pomalu a jistě mění na Obamagate, neustále již tři roky pomocí hlavních médií štvala Američany do negativního vztahu s Ruskou federací. Donald Trump má v listopadu před volbami a protiruskou kartu hrát musí, i kdyby nechtěl. Názor na Rusko se za půl roku nedá v USA změnit a tak nápad s jadernou zbraní umístěnou v Polsku má možná zabít hned tři mouchy jednou ranou.

   Zaprvé se ukáže Američanům, že Spojené státy se před Ruskem účinně brání. Zda-li to je, či není potřeba, to prostý volič v USA vůbec není chopen posoudit. Zadruhé se Německu ukáže, že je nahraditelné a satisfakce, takto vzniklá, nepostrádá půvab, protože neláska Poláků k Němcům, historicky vzniklá, je známá. Zatřetí to možná donutí Německo nakoupit nějaké ty zbraně z USA.

   Tahem s umístěním jaderných zbraní v Polsku Američané nic neriskují, navíc původní spolehlivý jaderný spojenec, Turecko, je dnes asi vším, jen ne spolehlivým spojencem. Výměna Turecka za Polsko sice jen tak neproběhne, ale odstranění jaderných zbraní z Turecka, které se chce vrátit do doby před Atatürkem , tedy do doby, kdy islám byl rozhodující politickou veličinou v životě Turků, je více než žádoucí. Ostatně válka v Sýrii ukázala, kdo je kdo a jaké má cíle. Pokládat Turecko za spojence v NATO je proto dnes odvážné tvrzení.

   Případným umístěním jaderných zbraní do Polska se v Evropě pokračuje v „novém trendu“. Podle zveřejněných informací jde o naplňování americko-polského plánu Three Seas Inititaive, tedy plánu Trojmoří. Moc se asi Polákům divit nemůžeme, zvláště poté, co jim Evropská komise neustále vyhrožuje absurdními žalobami, navíc před soudem, jehož nestrannost je více než zpochybněna.

   Připomeňme, že USA s podporou všech ostatních členů NATO počátkem února vypověděly smlouvu z roku 1987, která zakazovala vývoj a rozmísťování kategorie střel s doletem 500 až 5 000 kilometrů. Následně stejný krok učinila i Moskva. Závody ve zbrojení se vrací. Je vhodné se ptát, kdo to vše způsobil. Pro osu Brusel-Paříž-Berlín je viníkem Moskva, která zabrala část Ukrajiny a posléze anektovala Krym. Moskva má ale opačný výklad k tomu, co se stalo.

   Moskva musela údajně ochránit ruskojazyčné obyvatele a Krym měl nejen právní základ pro referendum, ale také jej i provedl. Ostatně nově postavený most z Ruska na Krym signalizuje, že Moskva Krym vrátit nehodlá. Proto pod kuratelou EU vyjednané tzv. minské dohody neplní ani jedna ze stran a k nějakému míru je daleká cesta. EU jako vyjednávač míru zjevně selhala a Německo reaguje tak, že si staví, s vyloučením Ukrajiny a Polska, nové plynovody z Ruska tzv. projekt Nord Stream. A to EU v roce 2014 vyzvala členské státy k sankcím proti Ruské federaci. Výmluvně proto skončilo celé ukrajinské majdanské dobrodružství, a to výměnou zajatců mezi „Lidovými republikami “ Doněcka s Luhanskem na jedné straně a Ukrajinou na druhé straně za trapného mlčení EU. Nepřekvapí, že zvuk harašení zbraní v Evropě zesílil.

   Jaderná politika se tak vrací do doby studené války a to není nic povzbudivého. Někdo namítne, že je lhostejné, kdo je tu viníkem, a kdo není. Jenomže Moskva i Washington reagují i na podněty z Evropské unie (EU). A ty nejsou vůbec optimistické, spíše naopak.

   Pro Česko je zajímavé si položit otázku, zda jaderné zbraně na území Polska jsou pro nás lepší, než umístěné na území Německa, byť stále ovládány americkou armádou. Je na politicích, aby si odpověděli. Ale Evropská unie dnes není žádným garantem míru, jak o sobě sama tvrdí. Tak tomu mohlo být v letech paktu Uhlí a ocel, a dále v době EHS, tedy počínaje rokem 1950 do roku 2005. Od této doby se EU natolik změnila, že tvrdit, že je zárukou míru, je přinejmenším nadsazené, zvláště poté, co Velká Británie, nikoliv v dobrém, z EU odešla a vzestup kritických (nacionalistických) stran v EU je nepřehlédnutelný. A předmětem nelibosti těchto nových stran a hnutí je především politika osy Brusel-Paříž-Berlín. Slibovaný politický úplatek 500 miliard eur na odstranění následků pandemie koronaviru ze strany Německa a Francie má odstranit nejen nelibost nových stran a hnutí, ale přesvědčit mnohé vlády k další spolupráci s EU. Ale je to jen šáráda na uklidnění, ve skutečnosti se nic nezmění, protože se nemění sama nedemokratická podstata EU.

   Nedemokratická politika z EU se valí do všech stran, a protože je stále tvrději a ostřeji kritizována, nasazuje EU vůči této kritice nikoliv zlepšení, ale cenzuru a pronásledování. Přesně podle modelu všech totalit, kterým to ale k udržení moci v Evropě nakonec nestačilo. Navíc EU pokračuje s přívaly migrantů jiného náboženství a jiné kultury na území členských států EU. O to více je směšné až dětinské tvrzení, že konec EU by prý znamenal konec vlády křesťanské kultury v Evropě.Jenomže toto vedení EU je dnes právem podezíráno, že usiluje o zničení evropských křesťanských národů, čemuž se právě Polsko a další členské státy velmi vehementně brání.

   Možná, že i to je jádrem úvahy, kam a proč umístit americké jaderné zbraně. Protože cílem jejich umístění je především působit odstrašující silou. Ke skutečnému nasazení by zřejmě jen tak nedošlo, ale v politice platí: Nikdy neříkej nikdy. Stejně tak je k zamyšlení, že potenciálním cílem příp. umístěných jaderných zbraní v Polsku vůbec nemusí být Ruská federace.

   V Evropě se totiž líhne nepřítel mnohem závažnější: Fanatismus. Fanatismus zelený, migrační, antinárodní a další. Stejně nebezpečný jako byl fanatismus nacistický či komunistický. Opět se do Evropy vrátil, opět je nenávistný a zákeřný, skrývající se za líbivá slovíčka povinných solidarit, ekologických vznešených cílů, údajných společných zájmů a pomocí. Slovník, který Evropa zná a pamatuje. Dnes se skrývá pod pojmem: Liberální demokracie, když tento původní demokratický pojem je dnes zcela vyprázdněn a nahrazen novým cílem.

   S případnými jadernými zbraněmi dislokovanými na území Polska, nebo dokonce států V4 (Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Polsko) by se studená válka vrátila s plnou silou. Nikoliv ta původní, ale díky politice osy Brusel-Paříž-Berlín upgradovaná. Možná tu už dávno je, jenom jsme si toho v zápalu řešení banalit nevšimli.

R.M.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

20. května 2020

Averjanov: V lednu Putin zmařil vzpouru oligarchů



Ani Putin to nemá tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí! Státní převrat se sázkou na Medveděva: Vzpouru oligarchů v lednu Putin zmařil, je přesvědčený Averjanov.
Filozof a spisovatel Vitalij Averjanov v rozhovoru s listem Byznys online sdělil, že "v Rusku byl odvrácen státní převrat", který "se nejenom rýsoval, ale už prováděl v plíživé podobě, pokradmu". Expert přitom poukázal na evidentní znaky" - neplnění výnosů a nařízení prezidenta, což se stalo bičem pro ruský stát".

   Filozof a spisovatel Vitalij Averjanov v rozhovoru sdělil, že "v Rusku byl odvrácen státní převrat". V důsledku toho oligarchové a "medveděvští" členové vlády nezůstali v procesu, vyjádřil svůj názor expert.

   Proč Averjanov dospěl k těmto závěrům? Expert uvedl, že změny měly skokovitý charakter, což "vůbec neodpovídá duchu Putina". Filozof nazývá prezidenta "evolučním politikem, který není nakloněný prudkému porušení rovnováhy sil". V lednu jsme však pozorovali něco jiného.

   "V prosinci prezident získal definitivní důkazy o spiknutí, které proti němu spřádali šéfové řady oligarchických klanů a vysoce postavení funkcionáři, včetně členů medveděvské vlády", sdělil svůj názor v rozhovoru s listem Byznys online" Vitalij Averjanov a dodal, že "jde o zlom".

   Podle názoru filozofa se "zdá, že byl odvrácen státní převrat", který, jak se domnívá expert, "se nejenom rýsoval, ale už prováděl v plíživé podobě, pokradmu".

   Když vyjmenovával zjevné znaky této události, spisovatel uvedl "neplnění výnosů a nařízení prezidenta, což se stalo bičem pro ruský stát, a podrývání důvěry k němu". Podle vyjádření Averjanova to bylo obzvlášť jasně demonstrováno na příkladu důchodové reformy.

   O definitivní "porážce" "spiklenců" však filozof zatím nespěchá hovořit a upozornil na to, že v zemi "boj elit neskončil", ale pouze "vstupuje do ostré fáze".

I.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

8. května 2020

Je podáno trestní oznámení na komisařku Věru Jourovou



Trestní oznámení pro přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle a pro zločin šíření poplašné zprávy.

JUDr. JIŘÍ VYVADIL
sídlo: Panenky 353, 190 16 Praha 9,GSM: 606647760; E-mail: J.Vyvadil@seznam.cz;

Městské státní zastupitelství v Praze

Oznamovatel : JUDr. Jiří Vyvadil, nar. 2. 8. 1954, doručovat na adresu shora, či lépe na datovou schránku
Podezřelá: Věra Jourová, nar 18. srpna 1964 v Třebíči, adresu nechť si opatří orgány činné v trestným řízení
Trestní oznámení
- pro přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 TZ
- zločin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1,4 TZ
Do datové schránky
Podezřelá coby eurokomisařka pronesla dne 27. Března 2020 ostré výpady a ničím nepodložené čili nepravdivé výroky proti Rusku a Číně s tím, že kůli pandemii nesmíme zapomínat na ruské dezinformace a užitečné idioty. Takže posíláme 5 milionů euro „nezávislým médiím. Uvedla, že Celá Evropská unie se potýká s koronavirem a podle eurokomisařky Jourové nelze ani dnes zapomínat na boj s dezinformacemi, které šíří Čína a Rusko. Tyto země musí dostat na srozuměnou, že se EU umí bránit, i když se musí vypořádat s užitečnými idioty na vlastním území.
(Viz Příloha č. 1)
Podle § 356 odst. 1 TZ se přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod dopustí ten kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel odnětím svobody na šest měsíců až tři léta pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Výhružný, ničím nevyprovokovaný tón vůči národům těchto supervemocí, zemí, které tak mohutně pomáhají v Itálii i po celé Evropě, a to jak materiálně, tak i vysíláním lékařů a zdravotníků je výrazem šíření předsudečné nenávisti založené na účelové politické motivaci, bez existence reálných podkladů. Připomeňme, že bez pomoci Číny a existence strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, umocněnou osobními vazbami českého a čínského prezidenta, ocitli bychom se v situaci USA, které díky stupňované protičínské fóbii, prakticky nemají žádné ochranné pomůcky.
Podezřelá ovšem vůbec nedoložila existenci nějakých dezinformací z těchto zemí. Její chování lze připodobnit pro lepší pochopitelnost chování například demokratických zákonodárců v USA, kteří vyvolali dva roky trvající vyšetřování údajného ruského zasahování do amerických voleb v roce 2016, hnali zemi na hranici mediální občanské války a ani po dvou letech se tento fakt neprokázal.

Lze tedy jednoznačně konstatovat, že žádné zásadní dezinformace, jejichž původcem by byla Čína či Ruska podezřelá neuvedla a proto její tvrzení je nepravdivé.

Podle § 357 odst 1 TZ se zločinu šíření poplašné zprávy dopustí ten, kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá. Podle odst. 4 písm.a) odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo Pandemie, která zasáhla celý svět a i Českou republiku ohrožuje život i zdraví lidí. Šíření těchto rusofóbických a čínofóbických úvah silně podlamuje už tak ohroženou psychiku podstatné části české veřejnosti, která nesdílí tuto nenávist šířenou jak úzkými skupinami intelektuálů, pirátů či ostatní pravicové opozice, tak i eurokomisařkou Jourovou.
(Viz Příloha 1 obsahující část zásadně negativních reakcí veřejnosti k článku podezřelé ze dne 27. Března uveřejněné v Parlamentních listech)
Naopak, lze konstatovat, že vztahy mezi jednotlivými státy Evroské unie jsou v současné době vyhrocené na nejvyšší míru a rozhodně nejsou způsobeny Čínou či Ruskem.
Navíc, a to je podstatné, obě tyto velmoci mají eminentní zájem na pozitivních hospodářských i politických vztazích se Západem a tedy i Evropskou unií.
Podezřelá navíc podlamuje i úsilí českých nejvyšších představitelů, prezidenta republiky i předsedy vlády, kteří jednoznačně vyjadřují například představitelům Číny vděčnost za pomoc a to jen prohlubuje vyvolávání znepokojení.

Vše budí dojem, že šířením těchto nepravdivých informací se snaží podezřelá coby významná představitelka Evropské komise odvést pozornost od faktu, že uprostřed Evropské unie roste otevřená a ostrá kritika na fungování Evropské unie a neschopnost reálně řešit pomoc zejména nejpostiženějším zemím, Itálii, Španělsku. Do této kritiky se zapojili předsedové vlád Itálie, Španělska či Portugalska, ale i následně prezident Francie, kteří kritizovali sobeckost zejména Německa a Holandska, které na posledním summitu odmítli odsouhlasit pomoc těmto těžce zkoušeným zemím. Rusko a ni Čína v žádném případě nemusí činit jakékoliv pokusy o destabilizaci Evropské unie, protože ta se bortí sama svým vnitřním rozkladem. Nebezpečnost jednání podezřelé výrazně roste tím, že se tak děje uprostřed celosvětové pandemie, které vyústí ve smrt tisíců lidí, tak jak to vidíme již dnes.
(Viz Příloha 2 citace několika vybraných článků západní provenience kritizující poměry v EU)
V Praze, dne 30. 3.2020


Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

5. května 2020

Tři čtvrtě století: Dvojí metr oslav



Na tom, co se událo, již nemůžeme nic změnit. Pouze se můžeme pozastavovat nad tím, jak stejné události jsou v různých obdobích různě vysvětlovány. Také dnes můžeme žasnout nad různými "názory" na osvobození Československa v květnu 1945.Když si přestaneme myslet, že Československo bylo středem světa, kolem něhož se točí světové dějiny, a jehož osvobození bylo hlavním cílem armád bojujících proti nacistickému Německu, možná začneme na události konce druhé světové války nahlížet trochu jinak, trochu méně namyšleně. A také se možná lépe smíříme s mnohdy zaujatými, historicky neobjektivními zprávami, kterými nás zásobují "naše" korporátní sdělovací prostředky.

Osvobození nebo porážka?
V materiálech, dokumentech i filmech o této etapě druhé světové války jsou popisovány mnohé bitvy, vítězství i prohry. Dlouhá tažení armád Osy i spojenců na východ i na západ, od Egypta, přes Libyi, Tunis a Alžírsko po Maroko - nikdo se nezabývá specificky tím, že ta a ta armáda osvobodila ten či onen stát, který právě byl v trase jejího postupu. A právě tak byl jeden středně velký - sice nikoli bezvýznamný, ale v širších souvislostech určitě ne klíčový - stát uprostřed Evropy v trase postupujících armád na konci 2. světové války.
Jistě, demarkační čára, která nastavila postup spojeneckých armád ze západu na východ a z východu na západ, byla původně narýsována v trase hranic Bavorska a ČSR a až následně byla posunuta poněkud východněji. Umožnila další postup Američanů, kteří k této linii dorazili dříve než Rudá armáda, jež musela překonávat zuřivý odpor Němců na mnohonásobně větším území.
Snad toto dodatečné posunutí demarkační čáry způsobilo, že americká správa na našem osvobozeném území postupovala podle stejných principů jako americká okupační správa na obsazeném území Německa. Ostatně větší část území ČSR obsazeného Američany, byly Sudety - v té době vlastně ještě prakticky součást Německa. Můžeme proto konstatovat, že spojenecké armády na východě i na západě bojovaly se stejným cílem: porazit nacistické Německo. Postupovaly a obsazovaly další a další území, jejichž obyvatelstvo se mohlo, ale zčásti také nemuselo, považovat za osvobozené. A nemuselo to být pouze na území Německa, ale také na území jeho spojenců, mezi něž patřilo Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Černá hora, Srbsko, Itálie i Slovensko. Vezmeme-li to důsledně, pak ani Protektorát Čechy a Morava nelze z této skupiny zcela vyjmout. Navzdory odoboji a Benešově londýnské vládě, díky níž jsme získali statut "vítězů", technicky šlo o území Říší "chráněné".

Koho oslavovat
Asi také není možno tvrdit, že všichni vojáci vítězících vojsk se při vstupu do území dobytých na Němcích nutně museli považovat za osvoboditele. Mohli se stále považovat za dobyvatele na nepřátelském území, přičemž přátelská nálada obyvatelstva, které je oslavovalo, jim jistě musela být příjemná. Ale že nikdy v dějinách nebyla přítomnost válčící armády – a to ani vlastní, ani cizí – ničím příjemným pro civilisty, to snad není potřeba připomínat.
Takže uznejme, že ten probíhající absurdní mediální spor, zda máme více slavovat naši osvoboditelku Rudou armádu nebo osvoboditelku armádu americkou, je věcně bezpředmětný. Neměli bychom se tedy nechat zatahovat do uměle vytvářené "bojové atmosféry", která má jediný cíl: ještě víc rozeštvat národ proti sobě, aby nevnímal nebezpečí, která mu hrozí odjinud. Rozdělený národ se lépe ovládá, než národ jednotný, hájící společné národní zájmy.
Oslavujme prostě 75. výročí konce 2. světové války v Evropě. Oslavujme, že náš stát byl po této strašné válce způsobené Německem obnoven, že nezanikl náš národ. Uctěme památku všech padlých a čiňme vše pro to,, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo.
Nechce-li snad někdo uctít památku všech obětí, chce-li někdo oslavovat pouze tu "svoji" oblíbenou armádu, má na výběr: Uctít památku oněch 116 padlých Američanů, nebo 144.000 vojáků Rudé armády padlých na našem území. Ta rozdílná čísla by však každého měla vést k zamyšlení.
Velkolepé oslavy osvobození, které se v posledních desetiletích každoročně konají v Plzni, jsou nepoměrné ke vzpomínkovým akcím v Praze. Proč - alespoň mediálně - nelze stejně vděčně připomenout také Rudou armádu, jejíž zcela dominantní účast na porážce Německa a osvobození Československa se z "nějakých důvodů" zdaleka tak silně nepřipomíná.
V Plzni byl opět postaven pomník "Díky, Ameriko!". Byly přivezeny nové žulové kvádry až z Francie. U původního pomníku totiž popraskaly sedm metrů vysoké žulové pylony. Asi vlivem překrucování dějin, které u nás má nevykořenitelnou "tradici".

Nepříjemná pravda
Proto nikdo nepřipomíná, jak se ve skutečnosti americká armáda na našem území chovala. Podle některých názorů to bylo stejné, jako chování americké okupační správy v Německu, podle jiných názorů ještě horší.
Pamětníci vyprávěli, že když v Plzni vypuklo 5. května 1945 povstání, německé vojenské posádky a velitelství složily zbraně. Plzeňský rozhlas už rovnou hlásil do éteru: "Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří", zatímco ten pražský volal o pomoc, neboť v hlavním městě se tvrdě bojovalo.
Američané vstoupili do Plzně 6. května 1945. Měli své rozkazy. Odmítli žádost Revolučního národního výboru v Plzni o poskytnutí vozidel a zbraní pro dobrovolníky, kteří chtěli jet na pomoc bojující Praze. Pomoc Praze jim zakázali, české vojáky a četníky odzbrojili. Pokusili se zakázat i Revoluční národní výbor a zakázali vydávat české noviny. Všímali si jiných věcí Na "osvobozeném" československém území bylo množství skladů a zásob nejrůznějšího zboží, pohonných hmot a potravin. Co americká armáda neodvezla do americké okupační zóny v Německu, to cíleně zničila. Zvláštní osvobození.
Nebo jak si vysvětlit, že Američané bombardovali Škodovy závody v Plzni 17., 18. a 25. dubna 1945? Tedy v době, kdy byla válka již u konce. Na Škodovku svrhli přes 5.000 tříštivých a zápalných bomb. 29 objektů bylo zcela zničeno, 21 těžce poškozeno, infrastruktura byla zcela rozvrácena. Při bombardování Plzně bylo zničeno 505 budov, seřazovací nádraží a další objekty. Přitom bylo zabito - Američany 14 dnů před koncem války - 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno.
Když si ruiny prohlížel oslavovaný osvoboditel, americký generál Patton, prohlásil: "Dobrá práce, jsem spokojen." Z toho vyplývá, že taktika spálené země, kterou Američané uplatňovali také u nás, byla záměrná a cílená. Důvod je prostý. Po zveřejnění Košického vládního programu Američané pochopili, že ČSR bude dosti vzdálena sféře jejich vlivu, takže zdejší továrny je nutno zničit, aby nemohly být konkurencí západních firem.
Když k tomu ještě přidáme velké množství dalších bezohledných amerických náletů na jiná česká města, které v roce 1945 již nemohly mít na vývoj války žádný vliv, ale stály nás ohromné materiální škody a způsobily zbytečnou smrt tisíců Čechů, můžeme dojít k závěru, že Američané na našem území zabili více Čechů, než Němců.

M.S.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Otevřený dopis starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře předsedkyni EK



Vážená paní předsedkyně,
dovolte mi, abych se nejprve představil. Jmenuji se Ondřej Kolář a jsem starostou Prahy 6, jednoho z obvodů hlavního města České republiky.

   Píši Vám nejen jménem svým, ale jménem celé naší městské rady a velké části zastupitelstva, a to ve věci pomníku sovětského maršála Koněva, který nechala Praha 6 na základě svobodného a demokratického hlasování v zastupitelstvu odstranit a sochu zapůjčila nově vzniklému Muzeu paměti XX. století v Praze. Na tom by jistě nebylo nic zvláštního – socha je majetkem suverénní městské části Prahy 6, a ta je oprávněna se sochou nakládat v souladu s českým právem.

   Akt sejmutí sochy z piedestalu ovšem vyvolal zcela nepatřičnou reakci Ruské federace, která se v reakci na toto zcela legální rozhodnutí Prahy 6 rozhodla reagovat vyhrožováním a zcela nepatřičným vměšováním se do vnitřních záležitostí Prahy 6, Prahy jako takové a ve finále celé České republiky. Rusové nás již rok označují za nacisty, já osobně jsem podle jejich oficiálních představitelů „Gaulaiter“, ruská ambasáda v Praze a ruští oficiální činitelé vyzývají české občany prostřednictvím sociálních sítí a dezinformačních webů k fyzické likvidaci těch, kdo v odstranění sochy „mají prsty“. V důsledku toho jsme museli já, pražský primátor Hřib a kolega starosta jiné pražské městské části, přijmout policejní ochranu.

   Rusko obviňuje Západ z falšování historie a přepisování dějin, vede proti Evropské unii jednoznačnou hybridní válku, jejímž bojištěm se aktuálně stala Praha. Chování, jaké známe z dob Sovětského svazu, je pro naši civilizaci neakceptovatelné a nesmí být tolerováno. Pokud budeme jako Evropa tomuto pseudovelmocenskému tlaku východního obra na hliněných nohách ustupovat, nebude to znamenat nic jiného, než pomalé, ale jisté zhroucení liberální demokracie.

   Vážená paní předsedkyně, žádám a vyzývám Vás, abyste se důrazně zasadila o to, aby Rusku bylo jasně řečeno, že takovéto chování je neakceptovatelné. Vím, že Evropská unie není NATO a nedisponuje ničím, jako je článek V. Washingtonské smlouvy, který zajišťuje členům aliance kolektivní obranu, jsem ale toho názoru, že v případech útoku na samotnou podstatu demokracie a svobody ze strany totalitních režimů, by měla Evropa jasně dát najevo, že jakýkoliv takový útok na kterýkoliv z členských států nebo jeho občany považuje za útok na svou podstatu a měla by jej jednoznačně odsoudit. Rusko a jemu podobní musí slyšet jasné ne a musí se mu jasně ukázat, že existuje jasně vytýčená linie, za jakou nesmí za žádných okolností jít.

   Vážená paní předsedkyně, velice Vám děkuji za čas, který jste věnovala těmto řádkům a věřím, že mou prosbu kladně vyslyšíte. Přeji Vám, Vašim blízkým a spolupracovníkům, jakož i celé EU hodně zdraví, pevné nervy v boji s koronavirem a odvahu v boji s extremisty.

V dokonalé úctě,

Ondřej Kolář, starosta Prahy 6

2. května 2020

Ruský pistolník v Praze



Člověka by při sledování českých médií napadlo, že Zdeněk Troška natáčí novou komedii o likvidaci českých klaunů pistolníky z Divokého Východu. Nebo že naší rozvědce pustili za odměnu některý ze starších dílů Agenta 007.

   Rusofobové mlátí do všeho, co dělá hluk, aby upozornili na rudé nebezpečí a nejraději by okamžitě zavedli tvrdý mccarthismus v české podobě, aby mohli zlikvidovat každého, kdo projeví v tomto blázinci špetku zdravého rozumu a řekne cokoliv sebevíc nevinného, nedejbože, o ruské politice. Alespoň k písemné likvidaci fanatickou klikou v komentářích pod blogy stačí úžas nad ruskou historií, dobýváním vesmíru, vědci, umělci nebo dokonce Větvičkovy výjezdy na Východ.

Protiruské orgie
   Tlak mainstreamových médií ve stylu, že všechno ruské je špatné, dnes už takřka jednoznačně překonává vyhlášené pecky Rudého práva a Československé televize proti imperialistickým Spojeným státům. Velmi podobnou zhovadilost, zase na adresu Číny, v současné době média vytvářejí se smrtí Jaroslava Kubery, která v jejich podání vyznívá už skoro jako vražda na zakázku psychologickou formou.
A to vše v době, kdy si běžný občan i přes stále hustší clonu lží a tendenčních tvrzení vůdčích médií může zjistit mnohem více alternativních pohledů na události, než před lety pouze z rádia Svobodná Evropa, která tehdy ještě opravdu svobodnější byla.
Dnes je například naprosto zbytečné zjišťovat, kdo má na svědomí hackerské útoky na české nemocnice. Naše úžasná rozvědka a novináři ve finále určitě zjistí, že nebezpečí přichází z Východu. Opravdu to do nás perou ještě trapněji než svého času normalizační soudruzi. Pro veřejnoprávní média zase důvod, jak oslavovat osvobození 3/4 republiky Rudou armádou s menším nadšením.

Dva zákony
   Pro Českou republiku by to měla být vlastně čest, když jedna ze světových velmocí má tolik času na přitroublé nápady, aby posílala údajného pistolníka na likvidaci tří, z mezinárodního hlediska (a vlastně i z toho českého), naprosto bezvýznamných osob. Ondřej Kolář je tak zaslepen vlastním egem, že se cítí být asi hrdinou České republiky, když žije v takových bludech.
Možná, kdyby byly na Praze 6 otevřené hospody, že by mu nějaká ta přes držku hrozila. Zde jej však nemusí chránit policie, tady ho chrání koronavirus. Zatím. Na druhou stranu, proč bychom se měli bát Ruska, které nedovede do Česka propašovat pod ostřížími zraky našich skvělých agentů ani jediného likvidátora vzorů českého národa? To se musí v centrále CIA v Langley smíchy válet po zemi, co ti Češi dovedou vymyslet, aby se zalíbili strýčku Samovi. Stejně jako před lety Sovětskému svazu.
Třešničkou na dortu všech podobných stupidností je skutečnost, že nový ruský zákon o trestech za poškození pomníků a památníků padlým i mimo území Ruska je kopií v podstatě stejného zákona Spojených států amerických. Takže kdyby někdo velkou měrou zneuctil například plzeňský pomník Díky, Ameriko!, tak může být americkým soudem odsouzen velmi podobně jako náš hrdinný rek z Prahy 6. Ale takové myšlenky jsou asi velmi nevhodné při současném protiruském tažení, není-liž pravda?
I když je americký a ruský zákon stejný, tak je přece nad slunce jasnější, že ten ruský je nedemokratický.

R.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.


31. března 2020

Putin rozpoutává vůči USA strategické peklo



Jsem vášnivým hráčem šachů. Avšak i přesto jako člověk, který oceňuje křehkou rovnováhu mezi strategií a taktikou, musím říci, že jsem ohromen, jaký má ruský prezident Vladimir Putin smysl pro načasování.

Protože pokud by existoval moment, kdy by mohl Putin a Rusko uštědřit Americe ránu a způsobit maximální bolest prostřednictvím Achillovy paty, finančních trhů a neuhasitelné touhy po dluhu, tak by to bylo právě tento měsíc, kdy koronavirus dosáhl amerických břehů.

Jak jsem již řekl, jsem velký hráč a zvláště miluji takové hry, kde je jemná rovnováha mezi silou hráče, kterou je třeba udržovat, když není na řadě. Útoky se musí překazit, aby hráč nepostupoval tak rychle, ale zase ne natolik, aby bylo možné se bránit při dalším tahu hráče.

To vše slouží k udržení hry, avšak až do doby, než zjistíte, kdy je ten pravý moment pro zasazení úderu a dosažení vítězství. Sleduji hrát Putina tuto hru už osm let, a pevně věřím, že dnes nikdo nemá takovou pozici moci, kdo by ji svíral pevněji, než on.

Skutečně věřím, že tento krok zlomí OPEC+, a poté sledujte, jak Mohamed bin Salmán zlomí OPEC, což bude Putinův velký zpětný tah ve stylu juda. A tímto tahem ani ne za týden zcela uzavře americký finanční systém.

V pátek 6. března Rusko informovalo OPEC, že nepodpoří další omezení těžby ropy. Ve středu 11. března Federální rezervní systém (Fed) již zdvojnásobil denní intervence na trhu s repo operacemi, aby udržel vysokou likviditu bank.

12. března v poledne Federální rezervní systém oznámil 1,5 bilionu dolarů v nových repo prostředcích, včetně tříměsíčních repo smluv. Během obchodování v tom dni byl v jednom momentě celý americký trh dluhopisů bez nabídek. Nebyl tam nikdo, kdo by učinil nabídku za nejlikvidnější a nejvyhledávanější finanční aktiva na světě.

Proč? Protože ceny byly tak vysoké, že je nikdo nechtěl.

Nejen, že došlo k masivní expanzi intervencí na trhu s repo operacemi ze strany Fedu, ale měly i delší trvání. To je jasné znamení, že tento problém je téměř nekonečný. Repo operace, které jsou v této souvislosti delší než tři dny, jsou vzácností.

To, že Fed musí do tříměsíčních repo operací přidat 1 bilion dolarů, jasně poukazuje na to, že nahlížejí na konec čtvrtletí jako na další problém, který bude dále pokračovat.

Stručně řečeno, znamená to, že světové finanční trhy se zcela „zasekly“.

A je to ještě horší... Nezafungovalo to.

Akcie nadále klesaly, zlato a další bezpečná aktiva byly tvrdě zasaženy změnou odlivu kapitálu z USA. V první části těchto nepříznivých důsledků, které nastaly po Putinově rozhodnutí, byl dolar zničen, neboť evropští a japonští investoři, kteří dříve hromadili bezpečné americké akcie, opustili své pozice a přenesli svůj kapitál domů.

Trvalo několik dní, než Christine Lagardeová předvedla na zasedání Evropské centrální banky opatrnou rétoriku a všem sdělila, že nemá žádné jiné řešení, než rozšířit nákup aktiv a pokračovat v tom, co v minulosti selhalo.

To odstartovalo další fázi krize, kdy dolar začíná posilovat. A v této fázi jsme právě teď.

Putin chápe, že svět, topící se v dluzích, je svět, který nedokáže odolat měně, jež je zapotřebí ke splácení dluhu, který prudce narůstá.

To klade další nátlak na jeho geopolitické soupeře a nutí je, aby se zaměřili spíše na domácí zájmy, než na ty zámořské.

Putin už celé roky naléhá, aby Západ zastavil šílenou agresivitu na Středním východě a v Asii. Výmluvně argumentoval na půdě OSN i v rozhovorech, že unipolární moment je pryč, a že USA si mohou udržovat svůj status světové supervelmoci pouze po tak dlouhou dobu. Nakonec dluh podkope jejich sílu a ve správný okamžik se ukáže, že jsou mnohem slabší, než jak se ukazovaly.

To však nejde dohromady s prezidentem Trumpem, který věří ve výjimečnost Ameriky. Bude bojovat za svou verzi „America First“ až do použití poslední zbraně, kterou bude mít k dispozici. Problém s tímto postojem „nikdy neustoupit“ spočívá v tom, že je Trump velmi předvídatelný.

To, že Trump uvalil sankce vůči Evropě, jen aby zastavil výstavbu plynovodu Severní proud 2, bylo hloupé a krátkozraké. Způsobilo to pouze to, že Rusko bude ve své reakci neúprosné a projekt se zpozdí o několik měsíců.

V tomto případě bylo snadné Trumpovi čelit. Podepsat dohodu s Ukrajinou, zoufale toužící po penězích, a přesměrovat kladení potrubí zpět do Baltského moře, aby se plynovod dokončil.

Vzhledem k tomu, že ceny zemního plynu v Evropě slábnou kvůli nadměrným zásobám a mírné zimě, tak to nakonec nebude tak velká ztráta času a peněz. Bude lepší celosvětově snížit cenu ropy výrazně pod výrobní náklady v USA, čímž se zajistí, že Trumpův předražený zkapalněný zemní plyn (LNG) se neobjeví na evropském trhu, neboť mýtus o energetické soběstačnosti USA zmizí v obláčku kouře finančních derivátů.

Nyní bude Trump čelit zhroucení trhu, což se bude dalece vymykat jeho schopnostem přijít tomu na kloub nebo nějak reagovat. Zatímco Rusko je v jedinečné pozici, aby snížilo ceny pro tolik lidí, zatímco díky úsporám přečká bez úhony šok, jaký to bude mít pro globální systém.

Protože peníze tečou tam, kde je nejlepší návratnost, vysoké ceny ropy a zemního plynu zadusí rozvoj ostatních odvětví. Nejen, že snížení cen ropy zredukuje všechny zveličované americké finanční zbraně, ale také omezí sílu ropného průmyslu na domácím trhu. To Putinovi umožní pokračovat v přepracování ruské ekonomiky, společně s obory, na něž je méně zacíleno. Levná ropa a plyn znamenají nižší návratnost investic do energetických projektů, což zase otevírá dostupný kapitál pro další oblasti ekonomiky.

Putin právě řekl celému světu, že nelpí na ruských zdrojích ropy a zemního plynu jako nějaká dojná kráva, ale spíše jde o důležitou součást jiné ekonomické strategie pro rozvoj Ruska.

Je to, jako když se díváte na někoho, kdo hraje první polovinu hry a používá jednu strategii, poté učiní kritickou změnu a rozehraje jinou strategii napůl a využije neopatrnosti svých protihráčů.

Zřídkakdy to funguje, ale pokud ano, výsledky mohou být velkolepé. Hra, pozice, kombinace, Putin.
T.L.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...