. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Facebook
Alpy, informace, aktuality, fotografie, videa, doporučení, ceny, popisy cest, aktuální počasí, ubytování v horských chatách, zkušenosti, aktuální situace, dopravní info

24. srpna 2020

Půl Běloruska za 52 milionů eur



V neděli zveřejnila část prozápadní běloruské opozice „svůj“ program. Pokud by uspěli v opakovaných volbách chtějí v zemi provést totální privatizaci ekonomiky, neprodyšně uzavřít hranici s Ruskem a zakázat používání ruštiny. Prozápadní část opozice má podle odhadů podporu asi 10% obyvatel. Je to ta „parta“, které EU podle rozhodnutí Evropské rady posílá na jejich činnost 52 milionů eur. Přispívá jim i český státní rozpočet 40 miliony korun z kapitoly Ministerstvo zahraničních věcí.

   Politický program „západniků“ byl zveřejněn ve formě letáků a na internetu. Většina textu byla dvojjazyčná – v běloruštině i ruštině. Ve verzi psané rusky však byla vynechána pasáž o privatizaci. Více než 80% občanů Běloruska mluví rusky, ale nikoli bělorusky. Připomíná to situaci v Irsku, kde jsou úředními jazyky angličtina – jazyk bývalých okupantů, jimž ale hovoří většin národa - a irština, coby původní řeč keltské většiny, kterou však dnes ovládají jen vlastenečtí „fajnšmekři“.

   Během dneška už text kompletně přeložili stoupenci proruské opozice. Těch je mezi opozičníky naprostá většina. Z dvojí hry „západniků“ udělali pořádný skandál a už mobilizují občany do budoucího politického střetu. Jde o hodně. O více než polovinu podniků v zemi. A také o to, aby Bělorusko nedopadlo jako Ukrajina. Tedy naprostým ekonomickým rozvratem, který nastal po podpisu Asociační dohody EU-Ukrajina, která byly podmíněna zrušením společného trhu s Ruskem.

   V Bělorusku je 60% podniků ve státním vlastnictví. Současný prezident Alexandr Lukašenko se v roce 1994 dostal k moci s programem zastavení divoké privatizace, která do té doby i v Bělorusku, stejně jako v Rusku, probíhala podle západních not. Pro většinu podniků se po nějaké době nutnosti dotování ze státního rozpočtu podařilo najít smysluplnou výrobní náplň. Pomohla jim zejména konsolidace ruského hospodářství, k níž došlo po nástupu prezidenta Vladimíra Putina. Strojírenské výrobky z devítimilionového Běloruska našly dobré uplatnění na stopadesátimilionovém společném trhu Euroasijské ekonomické unie.

   Běloruské podniky se úspěšně účastní i ruských zbrojních zakázek. Exportně nejúspěšnější protiletadlové systémy na světě S 300 míří mimo Ruskou federaci na podvozcích z Běloruska. Kromě toho však na hospodářské spolupráci se zeměmi bývalého SSSR, kterou inspirovalo a organizuje Rusko, Bělorusové vydělávají i nákupem surovin – zejména ropy a plynu - za výhodnější než světové ceny.

   Tohle všechno by chtěli „západnici“ financovaní z Bruselu zničit. Za „pár drobných“ by podle not z Bruselu měly být běloruské podniky rozprodány západním firmám. Nebo zlikvidovány. Po odpojení od společného trhu s Ruskem a dalšími postsovětskými republikami by je čekaly velmi těžké časy. Zde je nutné připomenout, že většina postsovětského asijského trhu rozhodně nejsou žádné „žebrácké státy“. Na tomto území se těží téměř celá Mendělejevova tabulka prvků. Některé z těchto středoasijských států mají na to, aby do svých nemocnic lákaly na lukrativní platy západní lékaře, aby ty jejich učili nejnovějším léčebným postupům. A rádi tam jezdí nejen čeští, ale i němečtí a američtí špičkoví experti.

   Pro objektivitu bych chtěl dodat, že v Bělorusku se samozřejmě objevily obavy i z "divoké privatizace" ruskými oligarchy. Ti mají z dob Jelcina bohaté zkušenosti. A někteří i taková pěkná jména, jako třeba bankéř jménem Wekslberg... Bělorusko zkrátka stojí na křižovatce. Jedno je jisté - cesta směr Majdan a ukrajinizace je ta nejhorší možná.

MUDr. Ivan David

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




28. května 2020

Americké jaderné zbraně v Polsku?



Asi tak prolétlo v médiích vyjádření paní Georgette Mosbacherové, velvyslankyně Spojených států ve Varšavě, která uvedla, že Spojené státy hledají náhradu za Německo, které se s jaderným programem rozchází. A nejen v otázce jaderných zbraní. Německo již zahájilo i demontáž a první odstřely svých jaderných elektráren. Tzv. zelená politika, která zachvátila Německo, realizuje své první destrukční kroky, píše v komentáři pro prvnizpravy.

   Jaderné zbraně na území Polska? Ještě včera nemyslitelné, ale dnes možné. Spojené státy totiž dlouhodobě vyslovují znepokojení nad vývojem v Německu a současný úřadující americký prezident, Donald Trump, nešetří nelichotivými slovy. Kancléřce Merkelové raději ani nepodává ruku . Amerika vyčítá evropským státům nezájem podílet se na společném zbrojení a zároveň se diví, že tytéž státy vykřikují, jak si to USA představují, že snad nehodlají plnit své závazky ze smlouvy o NATO. Pravda bude někde uprostřed, Američané chtějí především prodat své zbraně a Evropané hodlají financovat své nesmyslné sociální projekty spojené s dovozem migrantů.

   Co ale v Evropské unii nevnímají správně je to, že aféra s „ruskou stopou“, která se pomalu a jistě mění na Obamagate, neustále již tři roky pomocí hlavních médií štvala Američany do negativního vztahu s Ruskou federací. Donald Trump má v listopadu před volbami a protiruskou kartu hrát musí, i kdyby nechtěl. Názor na Rusko se za půl roku nedá v USA změnit a tak nápad s jadernou zbraní umístěnou v Polsku má možná zabít hned tři mouchy jednou ranou.

   Zaprvé se ukáže Američanům, že Spojené státy se před Ruskem účinně brání. Zda-li to je, či není potřeba, to prostý volič v USA vůbec není chopen posoudit. Zadruhé se Německu ukáže, že je nahraditelné a satisfakce, takto vzniklá, nepostrádá půvab, protože neláska Poláků k Němcům, historicky vzniklá, je známá. Zatřetí to možná donutí Německo nakoupit nějaké ty zbraně z USA.

   Tahem s umístěním jaderných zbraní v Polsku Američané nic neriskují, navíc původní spolehlivý jaderný spojenec, Turecko, je dnes asi vším, jen ne spolehlivým spojencem. Výměna Turecka za Polsko sice jen tak neproběhne, ale odstranění jaderných zbraní z Turecka, které se chce vrátit do doby před Atatürkem , tedy do doby, kdy islám byl rozhodující politickou veličinou v životě Turků, je více než žádoucí. Ostatně válka v Sýrii ukázala, kdo je kdo a jaké má cíle. Pokládat Turecko za spojence v NATO je proto dnes odvážné tvrzení.

   Případným umístěním jaderných zbraní do Polska se v Evropě pokračuje v „novém trendu“. Podle zveřejněných informací jde o naplňování americko-polského plánu Three Seas Inititaive, tedy plánu Trojmoří. Moc se asi Polákům divit nemůžeme, zvláště poté, co jim Evropská komise neustále vyhrožuje absurdními žalobami, navíc před soudem, jehož nestrannost je více než zpochybněna.

   Připomeňme, že USA s podporou všech ostatních členů NATO počátkem února vypověděly smlouvu z roku 1987, která zakazovala vývoj a rozmísťování kategorie střel s doletem 500 až 5 000 kilometrů. Následně stejný krok učinila i Moskva. Závody ve zbrojení se vrací. Je vhodné se ptát, kdo to vše způsobil. Pro osu Brusel-Paříž-Berlín je viníkem Moskva, která zabrala část Ukrajiny a posléze anektovala Krym. Moskva má ale opačný výklad k tomu, co se stalo.

   Moskva musela údajně ochránit ruskojazyčné obyvatele a Krym měl nejen právní základ pro referendum, ale také jej i provedl. Ostatně nově postavený most z Ruska na Krym signalizuje, že Moskva Krym vrátit nehodlá. Proto pod kuratelou EU vyjednané tzv. minské dohody neplní ani jedna ze stran a k nějakému míru je daleká cesta. EU jako vyjednávač míru zjevně selhala a Německo reaguje tak, že si staví, s vyloučením Ukrajiny a Polska, nové plynovody z Ruska tzv. projekt Nord Stream. A to EU v roce 2014 vyzvala členské státy k sankcím proti Ruské federaci. Výmluvně proto skončilo celé ukrajinské majdanské dobrodružství, a to výměnou zajatců mezi „Lidovými republikami “ Doněcka s Luhanskem na jedné straně a Ukrajinou na druhé straně za trapného mlčení EU. Nepřekvapí, že zvuk harašení zbraní v Evropě zesílil.

   Jaderná politika se tak vrací do doby studené války a to není nic povzbudivého. Někdo namítne, že je lhostejné, kdo je tu viníkem, a kdo není. Jenomže Moskva i Washington reagují i na podněty z Evropské unie (EU). A ty nejsou vůbec optimistické, spíše naopak.

   Pro Česko je zajímavé si položit otázku, zda jaderné zbraně na území Polska jsou pro nás lepší, než umístěné na území Německa, byť stále ovládány americkou armádou. Je na politicích, aby si odpověděli. Ale Evropská unie dnes není žádným garantem míru, jak o sobě sama tvrdí. Tak tomu mohlo být v letech paktu Uhlí a ocel, a dále v době EHS, tedy počínaje rokem 1950 do roku 2005. Od této doby se EU natolik změnila, že tvrdit, že je zárukou míru, je přinejmenším nadsazené, zvláště poté, co Velká Británie, nikoliv v dobrém, z EU odešla a vzestup kritických (nacionalistických) stran v EU je nepřehlédnutelný. A předmětem nelibosti těchto nových stran a hnutí je především politika osy Brusel-Paříž-Berlín. Slibovaný politický úplatek 500 miliard eur na odstranění následků pandemie koronaviru ze strany Německa a Francie má odstranit nejen nelibost nových stran a hnutí, ale přesvědčit mnohé vlády k další spolupráci s EU. Ale je to jen šáráda na uklidnění, ve skutečnosti se nic nezmění, protože se nemění sama nedemokratická podstata EU.

   Nedemokratická politika z EU se valí do všech stran, a protože je stále tvrději a ostřeji kritizována, nasazuje EU vůči této kritice nikoliv zlepšení, ale cenzuru a pronásledování. Přesně podle modelu všech totalit, kterým to ale k udržení moci v Evropě nakonec nestačilo. Navíc EU pokračuje s přívaly migrantů jiného náboženství a jiné kultury na území členských států EU. O to více je směšné až dětinské tvrzení, že konec EU by prý znamenal konec vlády křesťanské kultury v Evropě.Jenomže toto vedení EU je dnes právem podezíráno, že usiluje o zničení evropských křesťanských národů, čemuž se právě Polsko a další členské státy velmi vehementně brání.

   Možná, že i to je jádrem úvahy, kam a proč umístit americké jaderné zbraně. Protože cílem jejich umístění je především působit odstrašující silou. Ke skutečnému nasazení by zřejmě jen tak nedošlo, ale v politice platí: Nikdy neříkej nikdy. Stejně tak je k zamyšlení, že potenciálním cílem příp. umístěných jaderných zbraní v Polsku vůbec nemusí být Ruská federace.

   V Evropě se totiž líhne nepřítel mnohem závažnější: Fanatismus. Fanatismus zelený, migrační, antinárodní a další. Stejně nebezpečný jako byl fanatismus nacistický či komunistický. Opět se do Evropy vrátil, opět je nenávistný a zákeřný, skrývající se za líbivá slovíčka povinných solidarit, ekologických vznešených cílů, údajných společných zájmů a pomocí. Slovník, který Evropa zná a pamatuje. Dnes se skrývá pod pojmem: Liberální demokracie, když tento původní demokratický pojem je dnes zcela vyprázdněn a nahrazen novým cílem.

   S případnými jadernými zbraněmi dislokovanými na území Polska, nebo dokonce států V4 (Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Polsko) by se studená válka vrátila s plnou silou. Nikoliv ta původní, ale díky politice osy Brusel-Paříž-Berlín upgradovaná. Možná tu už dávno je, jenom jsme si toho v zápalu řešení banalit nevšimli.

R.M.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

26. května 2020

Turci obsadili 16 hektarů řeckého území



Turecko zkouší co si může dovolit okupací malé kapsy řeckého území u pohraniční řeky Evros.
Turecké ozbrojené síly provedly invazi na řecké území a okupují malou kapsu řeckého území u příhraniční řeky Evros. Jedná se o další incident ze série provokací islamistické vlády v Turecku, která nejspíše zkouší co vše si může vůči Řecku dovolit. Zatím EU a NATO všechny turecké provokace tichým souhlasem schvalují ...
Všechno to začalo před asi týdnem v jižním Evrosu poblíž Feres, když tam Turecké vojenské a policejní síly vstoupily do malé kapsy řeckého území a odmítly opustit oblast. Tato oblast, ve které turečtí muži z bezpečnostních sil zřídili stan a mění si směny, patří do Řecka, jak je znázorněno na mapách Google.

   Zdá se však, že sami řečtí politici nejsou v otázce jednotní. V rozhovoru pro ERT se ministr zahraničí Nikos Dendias pokusil tuto záležitost bagatelizovat. "Doufám, že můžeme dosáhnout dohody" Je zde otázka přesného určení hranic kvůli změnám v korytu řeky. Nerad vytvářím napětí mezi dvěma zeměmi, které jsou spojenci", řekl Dendias. Naproti tomu řecký ministr obrany Thodoris Dritsas a opoziční ministr George Katrougalos onoho Dendiase kritizovali: "Myslíte si, že příslušný obranný výbor měl být svolán dříve, než v této oblasti podnikla Geografická služba armády?" Odpověď nedostali... Závěrem zdůrazňují, že tyto otázky vyžadují znalosti, vyrovnanost, obezřetnost a odhodlání a varují, že „nedostatek strategie a diplomatické vakuum, které se objeví ve vztahu k Turecku, představuje pro zemi zjevná rizika.“

   Vůdce „Pratta“ a bývalý řecký ministr zahraničních věcí Nikos Kotzias se k této otázce rovněž vyjádřil a na Twitteru uvedl :"Turci obsadili 16 hektarů řeckého území. Zvedli bojovou vlajku. Vláda hovoří diskrétně o řecké zemi. Podporuje dnešní evropskou teorii tzv. „mírně těhotných“ ve věcech svrchovanosti a územní celistvosti. Potřebujeme aktivovat armádu. Musíme bránit každý centimetr Řecka,“ řekl na Twitteru.

   Nedávno také turecké vojenské letadla provedla simulovaný útok na řecké ostrovy Lesbos a Chios. Jednalo se o záměrné narušení řeckého vzdušného prostoru s výraznou simulací bombardování řeckých cílů. EU a NATO k těmto tureckým útokům mlčí. Je možné, že islamističtí vládci v Turecku si mlčení EU a NATO interpretuji jako souhlas se svou politikou vůči Řecku.



Zdroj informací: greekcitytimes.com.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

15. května 2020

Řecko, Kypr, Francie, Egypt a SAE – nový obranný spolek proti Turecku



EU jako celek nechala své dva členy, Řecko a Kypr, „ve štychu“. I přes opakované žádosti řecké vlády o pomoc s odrážením tureckých vojenských výpadů se k urovnání sporu svých dvou členů Řecka a Turecka nijak nemá ani NATO. Vládám Řecka a Kypru tedy nezbylo nic jiného než si vyjednat nový obranný spolek proti Turecku. Mimo rámec EU i NATO.

   V pondělí 11. 4. 2020 uspořádali ministři zahraničí Řecka, Kypru, Francie, Egypta a Spojených arabských emirátů videokonferenci, na níž řešili opakované porušování mezinárodního práva Tureckem. Od nelegálních vrtů tureckých těžebních lodí, které kradou ropu a plyn v pobřežních vodách Kypru a nejnověji i Řecka. Přes vojenskou invazi do Libye, kam kromě zbraní, jejichž vývoz zakazuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN, vyslala turecká armáda armádní expediční sbor posíleny islamistickými žoldáky, kteří předtím bojovali v řadách Islámského státu v Sýrii. Až po vznesení územních nároků na řadu ostrovů v Egejském moři, které byly přiřčeny Řecku smlouvou z Laussane. Ta v roce 1923 oficiálně ukončila 1. světovou válku zemi vítěznými západními mocnostmi Dohody a poraženou Osmanskou říší. Laussaneská mírová dohoda stanovila i hranice mezi Řeckem a Tureckem.
   Během videokonference podepsali ministři zahraničí společný dokument, který Turecko „vykazuje do patřičných mezí“ stanovených mezinárodním právem. Všechny nově spojenecké země mají podle řeckého serveru pronews.gr lidově řečeno „plné zuby“ agresivního chování turecké vlády, která neustále vyvolává vojenské incidenty se všemi svými sousedy kromě Íránu. Turecko bylo v minulosti usvědčeno z financování a zbrojní podpory řady džihádistických teroristických skupin, které ohrožují mír v širokém pásu od Perského zálivu až po Libyi. Včetně Islámského státu.

   Každá ze zemí, které v pondělí podepsaly společný dokument, jehož každý z originálů je nyní pomocí diplomatů rozvážen okružní cestou k podpisu ostatním státníkům, se doposud snažila agresivním praktikám Turecka bránit sama. Tu více, tu méně úspěšně. Žádný ze signatářských států by sám vojensky nebyl schopen Turecko porazit. Společně však jejich armády a námořnictva disponují silou, která je schopna tureckou armádu zastavit a odrazit, pokud by se pokusila napadnout jednoho z členů.

I.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.


22. dubna 2020

Turecko je nyní největší bezpečnostní hrozbou pro evropské země



Opět se ukazuje, že NATO není žádnou zárukou míru a bezpečnosti ani pro své členy. Řekové se nyní přesvědčují, že členství v NATO je stejně mizernou zárukou jako spojenecké smlouvy, které mělo před 2. světovou válkou se západními spojenci Československo. US ministerstvo obrany a US Pobřežní stráž podle řeckého serveru pronews.gr vydaly sadu aktualizovaných námořních map. V nich jsou neobydlené řecké ostrovy, v jejichž pobřežním šelfu se nachází ložiska ropy a plynu, vyznačeny jako součást Turecka.

   Na neobydlené ostrovy, jež Řecku přiřkla Lausanneská mírová dohody z roku 1923, která ukončila 1. světovou válku mezi západními mocnosti a Osmanskou říší a stanovila hranice Řecka a Turecka, loni vzneslo územní nároky Turecko. Vláda tureckého prezidenta Recepa Erodgana se tím pokouší „legalizovat“ krádeže ropy a plynu v pobřežním šelfu kolem Kyperské republiky, která je členem EU. V pobřežních vodách Kypru před rokem turecké firmy začaly provádět nelegální těžby ropy a plynu z mořského dna. Kypr se proti tomu ohradil stížností k OSN. Turecko na to reagovalo prováděním nelegální námořní blokády ostrovní republiky.

   Kypr se loni obrátil se žádostí o pomoc i na EU, jejímž je členem. Při jednání o nelegální námořní blokádě Kypru a prohledávání lodí členských států EU tureckým vojenským námořnictvem jsem v Evropském parlamentu navrhoval, aby na Turecko byly uvaleny ekonomické sankce. Mělo by dojít zastavení všech plateb z rozpočtu EU do Turecka, zavedení vízové povinnosti pro turecké občany. Spolu s ostatními členy frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí europoslanci za SPD, navrhli při projednávání problému tureckých krádeží ropy a plynu Kypru zrušení celní unie s Tureckem a zavedení trestných cel na dovoz zboží z Turecka. EU Kypru nijak nepomohla. Místo zavedení sankcí proti Turecku EU pouze vyslovila „znepokojení“.

   Kypr se v březnu dohodl s Ruskem na nepřímé vojenské pomoci. Oblast, kde turecké firmy ovládané armádou nelegálně těží ropu a plyn, počátkem dubna poskytl jako cvičiště pro ruské námořnictvo a letectvo. Nyní v oblasti probíhá série ruských cvičení s ostrými střelbami, které donutily turecké lodě, aby se z oblasti stáhly.

   Turecký prezident Recep Erdogan loni oznámil vypovězení Lausanneské mírové dohody a jménem Turecka vznesl nároky na neobydlené řecké ostrovy, v jejichž pobřežním šelfu se nachází ložiska ropy a plynu. Pokud by ostrovy Turecku patřily, mohly by turecké firmy provádět těžbu ropy a plynu hned vedle míst, z nichž je prozatím vyhnalo ruské vojenské cvičení. Donedávna turecké nároky na tyto ostrovy žádná země neuznala. Situace se však prudce změnila vydáním aktualizované US mapové příručky pro vojenské námořnictvo a pobřežní stráž. Americký prezident ani žádný jeho ministr se nenamáhal veřejně ani diplomatickou cestou sdělit Řecku, že se ve sporu o ostrovy USA přidávají na stranu Turecka.

   Podle mezinárodního práva však úředně vydané navigační dokumenty vyjadřují postoj země k problematice uznání svrchovanosti konkrétních zemí nad konkrétním územím. USA tedy „tichou cestou“ zradily Řecko a ve svých oficiálních dokumentech vydaných ministerstvem obrany USA uznaly nároky Turecka na řecké ostrovy s ropou a plynem. Fakticky jde o neveřejnou obdobu Mnichovské konference, kde v roce 1938 naši tehdejší západní spojenci zradili Československo a předali naše pohraničí nacistickému Německu.

   A Turecký prezident Recep Erdogan postupuje stejně jako Adolf Hitler. Když vidí ústupky ze strany západních zemí, hned vznáší další územní požadavky. Ihned po vydání nových US námořních map Turecko vzneslo nároky na 23 OBYDLENÝCH řeckých ostrovů, z nichž mnohé jsou vyhledávanými turistickými destinacemi. Náčelník štábu tureckého námořnictva generálporučík Džihád Yaizi včera podle řeckého serveru pronews.gr uvedl na trhu knihu „Řecké požadavky: problémy v Egejském moři: Otázky a odpovědi“. V ní je uvedeno, že Turecko vznáší územní nároky na ostovy Rhodos, Kos, Samos, Chios, Agios, Efstratios, Antipsara, Samothrace, Limnos, Lesbos, Ikaria, Astypalea, Halki, Karpathos, Kassos, Ileki, Nisyros, Kalymnos, Leros, Patromos, Kamilos a Lipsi. Všechny tyto ostrovy jsou obydlené řeckými rodinami. Polovina z nich patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace v Řecku.

   Náčelník štábu tureckého vojenského námořnictva turecké nároky odůvodnil údajnou militarizací ostrovů ze strany Řecka. Podle mírové dohody z roku 1974, která ukončila řecko-tureckou válku o Kypr měly být řecké ostrovy u tureckého pobřeží demilitarizovány. V reakci na soustavné narušování řeckých pobřežních vod tureckým námořnictvem souvisejícím s přípravou námořní migranční invaze na ostrovy řecké námořnictvo do oblasti vyslalo 2 válečné flotily. Stálé vojenské základny však na uvedených ostrovech v souladu s dohodou nejsou.

   U vysokých aktivních důstojníků platí zásada, že každá jejich publikace před vydáním podléhá oficiálnímu souhlasu vlády. Uvedením knihy na trh je tedy oficiálním vyjádřením Turecka, i když jej nevyslovil prezident ani žádný z ministrů. Potvrzuje se obava, kterou počátkem roku vyjádřil EastMed Strategic Studies, že se Turecko bude snažit získat řecké ostrovy. A že při tom hrozí vznik války mezi Tureckem a Řeckem.

   Potvrzuje se také to, co od loňské invaze turecké armády do Rojavy tvrdí SPD. S Tureckem nemůžeme být v jednom spolku v NATO. NATO je pozůstatek studené války, kdy nepřítelem západoevropských zemí byl SSSR. Nynější Rusko žádné územní nároky vůči evropským zemím na rozdíl od Turecka nevznáší. Je na čase, aby evropské země, včetně ČR - z NATO vystoupily a vybudovaly si proti Turecku nový obraný spolek. Turecko je nyní největší bezpečnostní hrozbou pro evropské země a to i včetně nás ! ! !

I.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

12. dubna 2020

Velikonoční humanitární bombardování před 21 lety



Tento den, druhý den pravoslavných Velikonoc, 1999 dubna 12, bombardovala letadla NATO osobní vlak v Grdelica.

Vlak mířil z Nis směrem do Leskovac s 15 minut zpožděním. Čtyři rakety byly vypáleny z letadla NATO. Dva srazili vlak a dva spadli na nedaleký silniční most přes jižní Moravu. Od první střely, vypálené přesně v 11:39 hodin, lokomotiva a první vůz oddělila od zbytku složení a druhá střela usmažila třetí vůz, zatímco čtvrtá zůstala přilepená na kolejnice.

   Při výbuchu v plamenech těchto zásahů zahynulo a bylo zraněno mnoho cestujících. Přesný počet mrtvých a zraněných nebyl s jistotou určen, protože mnoho těl byl zcela spálen v plamenech a ve válce nebyly vedeny žádné přesné záznamy cestujících. Kvůli tomu se mnoho lidí pohřešuje.

   Podle výsledků vyšetřování po nehodě byl počet cestujících ve vlaku vyšší než 50 a mezi zjištěnými úmrtími byly děti a těhotné ženy. V den bombardování, pozdní odpoledne, bylo z nemocnice Leskovac hlášeno, že bylo přijato 16 těžce zraněných cestujících, ale mnoho zraněných skončilo v jiných nemocnicích.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

24. března 2020

Výročí humanitárního bombardování Jugoslávie



Zahlceni informacemi o aktuální situaci si jen málo kdo včera vzpomněl na 21. výročí začátku “humanitární bombardování” Srbska.
23. března 1999 vydal tehdejší generální tajemník NATO Javier Solana příkaz k bombardování Srbska, které začalo 24. března. Tato akce se stala nechvalně známou jako tzv. “humanitární bombardování”, jak byla nazvána jeho tehdejšími podporovateli.

   Motivem bombardování Svazové republiky Jugoslávie byla snaha Západu přinutit jugoslávskou vládu vedenou Slobodanem Miloševićem k ukončení zásahů na území Kosova, k nimž docházelo v rámci ozbrojeného konfliktu mezi jugoslávskou armádou na jedné straně a tzv. albánskou Osvobozeneckou armádou Kosova (UÇK), ve skutečnosti teroristickou organizací financovanou z kriminální činnosti na straně druhé. Tuto válku schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Šlo tedy o válku nelegální. Bombardování trvalo 3 měsíce a na mnoha územích způsobilo zvýšenou radioaktivitu a obrovské materiální škody. Po bombardování si USA “za odměnu” mohly postavit na území bývalé Jugoslávie největší vojenskou základnu v Evropě.

   Nelze si také nevšimnout velice zarážejícího postoje mnohých vrcholných světových politiků k válce v Kosovu. Zatímco byli tito lidé (Clinton) nadšenými zastánci úderu v Kosovu a často bombardéry do útoku přímo hnali, o několik let později ti samí kritizovali George Bushe mladšího, za válku v Iráku. Útok proti teroristickému iráckému režimu jim vadil, zatímco bombardování civilních cílů suverénního evropského státu nikoli. Největším vtipem potom je kritika Bushe staršího za útok na Irák přes odmítavé stanovisko OSN ze strany lidí, kteří několik let předtím udělali (či podporovali) to samé v Jugoslávii.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...