Informace

Bedlivě sleduji všechny ty úvahy o "koronavirovém puči" v České republice, v Evropě či ve světě. Ne že by se dala taková eventualita zcela zavrhnout, ale fakt, že koronavirovému šílení podlehl prakticky celý svět, ukazuje na to, že nejde o nějaký izolovaný puč v Evropě nebo dokonce v maličké České republice. Takže pokud máme co do činění s nějakým "pučem", tak rozhodně celosvětovým.

   V úvahu připadají dvě možnosti: Buď se jedná o přerozdělení sfér vlivu nějakých globálních politických struktur mocnějších než kterákoli ze světových velmocí (případně o boj mezi jedinou takovou strukturou a vládami jednotlivých států), nebo se jedná o globální změnu fungování světa, který napříště bude řízen z jednoho centra.

   V obou (případně ve všech třech) případech nedává příliš smysl boj proti místním mocenským strukturám (například proti Babišovi). Více smyslu dává boj proti nadnárodním politickým a vojenským strukturám (EU, NATO). Ale i v takovém případě bychom stejně bojovali proti strukturám, které budou v rámci této globální změny beztak poraženy i bez nás.

   Pokud se jedná o globální změnu řízení světa a nikoli o nějakou šarvátku světových velmocí o posílení vlivu ve světě, opět připadají v úvahu dvě možnosti, obě ovšem totalitárně autoritářské. Jde jen o to, v čím zájmu budou.

   V horším případě jde o naplnění záměru redukce světové populace a přeměnu jejího zbytku v otrockou pracovní sílu, která bude sloužit úzce vymezené skupině "vyvolených". V lepším případě půjde o totalitu v socialisticko-komunistickém smyslu, tj. o sice nepříliš demokratickou, leč dobře míněnou a fundovanou správu společnosti v zájmu jejích členů.

Božena Weitingerová

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Vyslanectví Deep State v Praze: Kdo kavárně vychovává 'kádry'? Školící zájezdy do bažin. Prokurátoři, politici, novináři. Všechno upekli Bakala s Albrightovou. Zahraniční agenty si tu alespoň neplaťme z našich daní!

O co vlastně v tomto případě jde?
The Aspen Institute (oficiální název) je mezinárodní „nezisková“ organizace. Založil ji v roce 1950 chicagský podnikatel Walter Paepcke jako Aspen Institute of Humanistic Studies (Aspenský institut humanitních studií). Oficiálně se zaměřuje na podporu „hodnotově orientovaného vedení lidí a otevřeného dialogu o současných globálních problémech.“ Institut sídlí ve Washingtonu, D.C., a má školící centra v Aspenu ve státě Colorado a na Wye River v Marylandu. Jeho prezidentem a výkonným ředitelem je Walter Isaacson, v minulosti mimo jiné šéfredaktor časopisu Time a ředitel televize CNN. Ve správní radě institutu zasedají například Madeleine Albrightová, Condoleezza Riceová nebo Javier Solana.

Chapadla
   The Aspen Institute (AI) je z velké části financován nejrůznějšími americkými nadacemi, jako jsou Carnegie Corporation, The Rockefeller Brothers Fund a Fordovy nadace. Partnerské (podřízené) instituty působí také v Berlíně, Římě, Madridu, Paříži, Kyjevě, Mexico City, Tokiu, Dillí, Bukurešti, Aucklandu a od července 2012 i v Praze.
   Cílem této (dokonce středoevropské) pobočky AI (založené pod oficiálním názvem Aspen Institute Prague o.p.s., od ledna 2016 pak přejmenované na Aspen Institute Central Europe) je – dle oficiálních materiálů - „rozvíjet mezioborovou spolupráci, podporovat středoevropské lídry z různých sektorů a přispívat k analýze a řešení naléhavých otázek současného hospodářského, sociálního a myšlenkového vývoje na expertním a nestranickém základě, a to jak v rámci České republiky, tak širšího středoevropského, evropského a euroatlantického prostředí ve spolupráci s ostatními Aspenskými instituty.“
   Pobočka vydává čtvrtletník Aspen Review. Jejím výkonným ředitelem je v současné době Jiří Schneider, bývalý český diplomat a politik, v minulosti poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za ODS, v 90. letech český velvyslanec v Izraeli, v letech 2010 až 2014 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR a také bývalý státní tajemník pro Evropskou unii.
Předsedou její správní rady je Ivan Hodáč, někdejší tajemník Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA).
Ve správní radě zasedají mj.:
• Dita Charanzová, europoslankyně ANO 2011
• Jan Farský, poslanec STAN
• Pavel Kavánek, dlouholetý ředitel ČSOB a prezident České bankovní asociace
• Peter Stračár, generální ředitel spol. GE pro střední a východní Evropu
• Tomáš Salomon, generální ředitel České spořitelny
• Tanja Vainio, generální ředitelka spol. ABB Česká republika
• Tania le Moigne, generální ředitelka spol. Google Česká republika

   Jedná se o „think-tank“ úzce propojený s americkou vládní administrativou a establishmentem (bez ohledu na to, zda pochází z lůna Demokratické či Republikánské strany), označovanými jako americký „Deep State“, o organizaci, která zcela naplňuje definici „zahraničního agenta“ ve smyslu například maďarské, izraelské, americké, ale i ruské legislativní úpravy činnosti nestátních politických neziskových organizací.

Internacionalizovat zemi
   Otevření středoevropské pobočky v Praze bylo do rozhodující míry výsledkem aktivity M. Albrightové, stále čestné funkcionářky vedení institutu – a v reálné praxi byl hlavním iniciátorem a financiérem jejího vzniku Zdeněk Bakala, historicky nejbohatší český krejčí, legendární privatizér OKD a hornických bytů, dříve též člen orgánů Institutu (jeho dozorčí rady) a dodnes fakticky rozhodující hybatel jeho české afiliace.
   Neskrývaným motivem otevření pobočky bylo „internacionalizovat Českou republiku“, tedy zásadně působit při oslabování ČR jako suverénního národního státu ve prospěch upevňování jeho integrace do nadnárodních struktur typu NATO a EU. V širším „středoevropském“ měřítku pak rozkládat tendence upevňování vztahů a společného postupu zemí V4. A také, opět oficiálně deklarovaná, snaha změnit "stále ještě omezené až uzavřené intelektuální prostředí v České republice"… "Chceme být institucí, která by ráda internacionalizovala náš region, protože když se světu skutečně neotevřeme, jen těžko uspějeme“. Tak zněl vzkaz „Aspenu ČR“ českým občanům v době vzniku.
   Klíčovým rysem (nejen) českého AI je také jeho propojení na nadnárodní, globální, byznys, reprezentované i významným zastoupením reprezentantů nadnárodních korporací v jeho vedení. I z toho je jasné, kam až jeho "prsty" sahají a jaké politické a ekonomické zájmy prosazuje. Jedním z hlavních, ne-li nejdůležitějších, proklamovaných záměrů AI je pak výběr a rekrutace "potenciálních budoucích politických leaderů". Tedy ideová a jiná příprava „politických kádrů“, které nebudou preferovat ve své činnosti české národní zájmy, ale zájmy jiných států či subjektů. Například zájmy supranacionálních organizací a zájmy nadnárodního byznysu.

Kádry
Pokud se podíváme na další personální obsazení české filiálky AI historicky, nalezneme zde další staré známé:
• Michaela Žantovského, ředitele Knihovny Václava Havla
• Tomáše Klvaňu, ("pan Radar" při pokusu instalovat u nás za Topolánkovy vlády americkou vojenskou základnu)
• Vladimíra Dlouhého (poradce Goldman Sachs pro střední Evropu),
• Jana Hamáčka, (současného šéfa ČSSD a ministra vnitra)
• Zdeňka Tůmu, (exguvernéra ČNB)
• Jana Zahradila, ("věčného" europoslance za ODS)
V poradním sboru českého AI figurovali i další vyznavači nadnárodního politického řízení a „podvolení“ ČR cizím zájmům - Jacques Rupnik, Petr Pithart, dále též „prověření“ novináři Martin Šimečka, Jan Macháček, Adam Černý, či Martin Ehl.
Pražský Aspen organizuje též projekt Aspen Young Leaders Program, což je v podstatě školící a rekrutační „kurs“ pro výběr budoucích politických a mediálních „kádrů“. Oficiálně má jít o „interaktivní workshopy, diskuse, které mají vést ke sdílení osobních zkušeností nad společenskými hodnotami, které jsou zásadní pro dnešní společnost, a které mají formulovat nezbytné kvality a schopnosti současného lídra.“

Ukázka ze školení programu v roce 2018:
„Účastníci si během víkendu poslechli řadu inspirativních osobních příběhů - například od generálního ředitele České spořitelny Tomáše Salomona, který nabídl svůj pohled na to, co to znamená být dobrým lídrem. Nebo od generála Petra Pavla o jeho cestě na pozici předsedy vojenského výboru NATO a o leadershipu v armádě. Zakladatel mezinárodního festivalu dokumentárních filmů věnovaných problematice lidských práv Jeden svět, Igor Blaževič, si pro účastníky připravil workshop zaměřený na dilemata, kterým humanitární pracovníci a organizace musí čelit při podpoře lidských práv po celém světě“.

Absolventy tohoto programu jsou mj.:
• Adam Vojtěch, (ministr zdravotnictví za ANO 2011)
• Aleš Michl (člen Bankovní rady ČNB)
• Andrea Procházková – (novinářka z Bakalova Respektu)
• Emma Smetana, (novinářka z Bakalovy DVTV)
• Vít Rakušan, předseda STAN
• Jan Farský, poslanec STAN
• Jiří Mádl, (aktivistický herec a režisér, mj. protagonista někdejší nechutné předvolební kampaně „Přemluv bábu“)
• Lukáš Kovanda, ("mediální ekonom")
• Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09

A kdo třeba přednáší na výročních konferencích Aspen Institut Central Europe?
• Bob Kartous, (EDUIN, lobbistická společnost snažící se zcela změnit systém českého školství, podpora inkluze atd.)
• Ivan Gabal
• Josef Středula, šéf největší odborové centrály ČMKOS
• Jiří Fajt, exředitel Národní galerie
• generál Petr Pavel
• Vladimír Dlouhý
• Jana Maláčová
• Jan Lipavský, poslanec za Pirátskou stranu
• Robert Plaga, ministr školství za ANO 2011
• Aleš Chmelař, náměstek ministra zahraničí, dříve státní tajemník pro EU, ČSSD

Mladí lídři
Projektem, který je z činností poboček AI mimo USA též velmi těsně propojen, a jehož cílem je taktéž uplatňování americké politické agendy v cílových zemích (tedy i v ČR) na základě vhodného „personálního managementu“ je program International Visitors Leadership.
Jde o americký vládní program (konkrétně je podřazen pod ministerstvo zahraničních věcí USA) několikatýdenní stáž placená a organizovaná americkou exekutivou. Jde v podstatě o projekt exekutivy USA na získání "klientů" z řad (často mladých resp. budoucích) zahraničních politiků. U nás jde vesměs o lidi předem vytipované velvyslanectvím USA v ČR, kteří již předtím prošli například výše zmíněným školícím programem české pobočky Aspen institutu pro „mladé lídry“.
   Tito „lídři“ jsou poté v rámci studijního pobytu v USA instuováni k prosazování zahraničněpolitických zájmů USA ve své vlasti. Jde o program (zahájený již v roce 1940), v němž americká administrativa vždy připraví okružní stáž pro perspektivní kádry. Ti pak absolvují řadu setkání s americkými politiky, univerzitními osobnostmi, lidmi z vedení amerických think-tanků a politických neziskovek, zpravodajských služeb atd.
   Mezi frekventanty projektu lze nalézt již více než 500 českých občanů, kteří tento americký program absolvovali po roce 1989. V ČR dokonce působí Klub českých absolventů International Visitors Leadership, a to v rámci Amerického centra v Praze na adrese Tržiště 13, Praha 1, Malá Strana - a je financován ministerstvem zahraničí USA…

Zmiňme alespoň některé zajímavější "účastníky zájezdu":
• Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně, Praha
• Ivo Ištvan, vrchní státní zástupce, Olomouc
• Petr Šereda, Vrchní státní zastupitelství, Olomouc
• Daniela Zemanová, soudkyně, předsedkyně Soudcovské unie
• Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Jan Farský (STAN), Jan Chvojka (ČSSD), Helena Langšádlová (TOP 09), Marek Ženíšek (TOP 09), Martin Půta, hejtman Libereckého kraje (STAN)

Společný jmenovatel
Velmi zajímavý je rovněž vysoký počet vedoucích funkcionářů českých politických neziskovek, kteří projektem prošli. Právě zde leží kořeny současného neúměrného vlivu těchto organizací na politické rozhodování v ČR včetně jejich inkasa desítek miliard korun z českých veřejných rozpočtů.
Program absolvovali mj.:
• Radko Hokovský, dlouholetý ředitel think tanku Evropské hodnoty
• Jiří Kopal, Evropské hodnoty
• Iveta Jordánová, ředitelka "protikorupční" neziskovky Růžový panter
• Lucie Sládková, dlouholetá předsedkyně české pobočky mezinárodní Organizace pro migraci
• Tomáš Vyhnálek, ředitel fundraisingu agentury Člověk v tísni
• David Záhumenský, někdejší ředitel Ligy lidských práv, který mj. nedávno podal ústavní stížnost proti vyhlášení nouzového stavu na českou vládu
• Czeslaw Walek, organizátor Prague Pride
• Oldřich Kužílek, Open Society Fund Praha
• Magdalena Karvayová, koordinátorka projektů Romské iniciativy v Open Society fund Praha
• Vlaďka Votavová - Asociace pro mezinárodní otázky AMO, asociace DEMAS - Asociace pro podporu demokracie a lidských práv.
• Jelena Silajdžić, Slovo 21, spolek, který jen v roce 2015 obdržel celkem na grantech a dotacích více než milion korun a který je také podporován Norskými fondy resp. fondy Evropského hospodářského prostoru
• Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, o.p.s.
• Jarmila Balážová, členka správní rady Romea o.p.s..
• Patrik Banga. Člen dozorčí rady Romea o.p.s.
• Katarínu Klamková, bývalá ředitelka IQ Roma servis.
Projektem prošli i někteří novináři, např. Nora Fridrichová z ČT, anebo Ondřej Kundra z Respektu. Mezi absolventy tohoto amerického vládního programu jsou tedy vrcholoví politici, reprezentanti nevládních organizací, představitelé médií, akademici, ekonomové a
další, vytvářející poté vzájemně propojenou síť „nové elity“, utužovanou i do budoucna právě skrze zmíněný Klub absolventů programu. Společným jmenovatelem je jednotná agenda a ideologie, jeden směr uvažování a prosazování shodných strategických zájmů - rozhodně ne těch českých.

Jak z toho ven?
   Vidíme složitý propletenec téměř neviditelných chapadel obří medúzy. Je i zřejmé, že veřejně dostupné informace (a z žádných jiných autoři tohoto textu nečerpali) nepokryjí zdaleka vše, nicméně dávají dostatečný obraz o tom, kdo a proč se nachází na určitých pozicích. Dává to i obraz k pochopení toho, proč zaujímají někteří z absolventů uvedených programů například vysoké exekutivní posty a navzdory zdaleka patrné nekompetenci, jsou z nich nesestřelitelní. Jak si lze všimnout, není mezi nimi žádný člen SPD - a i to je jednou z odpovědí na otázku, proč po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 hnutí SPD nebylo přizváno k vládní zodpovědnosti.
Je zde řada důkazů o tom, jakým způsobem naši domácí vrcholovou politiku ovládl tzv. deep state po česku. Systémem dlouhodobé "přípravy kádrů", masivním financováním nátlakových politických neziskovek pomocí systému různých fondů ze zahraničí a prostřednictvím (pod)placených novinářů vytvářejí neustálý tlak na společnost a politickou scénu, aby se neodchýlila od té jediné správné cesty do amerického pozadí. Představa například našich standardních a pragmaticky vedených vztahů s Ruskem a s Čínou, je pro ně noční můrou.
   Celý tento cirkus je financován částečně ze zahraničí a částečně z českých veřejných zdrojů. Nejenom dlouhodobě SPD, ale v poslední době už i KSČM volají po zastavení financování vlivových politických neziskovek ze státních peněz. Je totiž jasné, že demokratické struktury plánům těch, kteří řídí absolventy všech výše uvedených "kurzů", nevyhovují. Snaží se je infiltrovat a ovládnout, anebo alespoň ovlivnit. Jsou to vpravdě "zahraniční agenti".
   Je jasné, že ani případná stopka státního financování této chobotnice její podvratné aktivity zcela nezastaví. Zahraniční fondy jsou natolik silné, a jejich zájmy natolik velké, že takový výpadek časem nahradí. To, co potřebujeme, je kompexní obdoba amerického zákona FARA - o financování neziskovek ze zahraničí a o povinnosti deklarovat se jako zahraniční agenti.
Dočkáme se, když mezi těmi, kdo o tom budou spolurozhodovat, jsou právě oni?

J.K a .T.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

EU je zděšena. Místo štvavých vysílaček je štve svoboda sociálních sítí. EU vyzývá k cenzuře.

Na Twitteru Rady ministrů EU jsem nalezl dvě pozoruhodné prezentace.

Na té včerejší se EU snaží dokázat svoji nepostradatelnost.

V emotivní videoprezentaci proklamuje EU tyto své zásluhy: 1. Stimuluje zdravotnické zásobování 2. Masově investuje do výzkumu vakcín a prostředků diagnostiky 3. Chrání pracovní místa a firmy v zemích EU prostřednictvím pomoci státům a finanční pomocí 4. Chrání naše hranice, zatímco zelené pruhy dál fungují pro základní a zdravotnické produkty 5. Repatriuje tisíce občanů EU 6. Prosazuje masivní ozdravný program, aby ochránila evropské hospodářství.

   Ani jedno z tvrzení nedokládá nezbytnost Evropské unie. Jak to bylo a je se zdravotnickým zásobováním dobře víme, hodí se mnohem více slova nepřipravenost, bezradnost. Že investuje peníze občanů jednotlivých států, není zásluha, to činí státy i bez EU. Při této charitě zdaleka nepřijdou zkrátka farmaceutické koncerny a producenti zdravotnických prostředků. Pracovní místa se snaží ochránit jednotlivé státy, ne komise. Pomoc zadluženým státům blokují velké bankovní domy, hlavně německé a nizozemské, které na „pomoci“ chtějí co nejvíce profitovat. O ochraně hranic by měla Rada EU zcela pomlčet. Není schopna se ohradit ani proti nelegální imigrací, a už vůbec ne proti turecké agresi.

   Omezení dopravy kvůli pandemii prosadily jednotlivé státy, představitelé Evropské komise zprvu naopak proti tomu protestovali. Repatriaci prováděly a provádějí jednotlivé státy, a to dokonce solidárně. Pokud tak činí EU, je to okrajové a nezbytnost její existence to rozhodně nedokládá. Projekt „ozdravného programu“ pokud by byl koncipován jako "pomoc EU" Řecku v dluhové krizi 2008 těžko někomu pomůže. Po unijní "pomoci je Řecko ještě zadluženější než před ní. Strašlivě mu vzrostla nezaměstnanost. A hlavně německé firmy prostřednictvím Bruselu ukradl při privatizaci Řecku v Bruselem řízené privatizaci všechny ziskové státní a veřejné podniky jako letiště a přístavy.

   Dlouhodobě působící restrikce uplatňované EU zejména slabším státům vysloveně škodí, a zcela nesmyslný projekt „zelený úděl“ zůstává stále hrozbou dalšího unijního avanturismu v hospodářství.

   Videoprezentace odráží fakt, že nejvyšší představitelé EU vážně bojí, že občané prohlédnou přinejmenším neefektivnost EU a možná dokonce její škodlivost zejména pro slabší státy. Tato propaganda moc nezabírá, videoprezentace měla po 12 hodinách 3600 zhlédnutí.

Tady se můžete podívat na zmíněnou videoprezentaci ....

   To je právě to, co konstruktéry projektu Evropské unie děsí. Lidé si mohou vyměňovat názory a informace zcela svobodně. Některé informace jsou chybné, některé dokonce úmyslně nepravdivé. Nepravdivými, překroucenými a účelově vybranými informacemi vytrženými z kontextu se však mediální mainstream jen hemží. A mnoho důležitých informací je v něm záměrně zatajeno. Proto Evropská komise v čele s Věrou Jourovou (ANO) prosazuje cenzuru pod záminkou boje proti nebezpečným desinformacím. Oni chtějí mít monopol na informace.

Charakterizuje snad něco dokonaleji totalitu než právě potlačování svobody slova?

   A právě o tom byl druhý tweet ve formě videoprezentace Rady EU, který jsem včera našel. Nese hlavní titulek „Fake news o koronaviru se rychle šíří online a snaží se ohrozit naše demokracie a diskreditovat Evropskou unii.“ Lidem z mé generace to sotva může nepřipomenout velmi podobně formulované tvrzení o „štvavých vysílačkách, které se snaží ohrozit nejdříve fašistické a následně socialistické zřízení“. Ty vysílačky se o to opravdu snažily, za tím účelem byly zřízeny a financovány a také se podílely na úspěchu své snahy. To co nazývají „fake news“ jsou ve skutečnosti jen názory, které jsou jim nepohodlné.

   Jakéže „desinformace“ mají podle propagandy EU ohrozit jejich „demokracii“ a diskreditovat Unii? Je uveden příklad: „Koronavirus je Černobylem EU.“ Debilnější příklad opravdu nemohli najít. Případné srovnání epidemie COVID-19 s Černobylem (sám jsem se s takovým srovnáním nesetkal a nepokládám je za výstižné) totiž není žádná „informace“, tedy nemůže to být ani úmyslně nepravdivá informace, tedy „desinformace“. Je to metafora. Co je to za individua, že se nedokáží vyrovnat s metaforou? Přece, kdyby neměla ani náznak přesvědčivosti, nemohla by jim vadit…!

   Další „nebezpečná desinformace“ je prý tvrzení, že „virus není nebezpečný“. Tomu přece prakticky nikdo nevěří, nehledě na to, že jde o kategorické tvrzení a každá nebezpečnost má svoji míru. Další údajná desinformace je že „Schengen se zhroutil“. To také není žádná „informace“, ale nadsázka neboli hyperbola. Hranice nejsou volně prostupné, to je pravda, jestli to někdo v nadsázce nazývá „zhroucení“, to může být nanejvýš předmětem diskuze, pravdivost nebo nepravdivost nelze dokázat, dokud není přesně definováno, co je to „zhroucení“.

   „Oni se snaží vystavovat lidi strachu“, tvrdí Rada EU a sama se snaží touto svojí propagandou vyděsit. Konstatují: „Ministři zahraničních věcí mají povinnost bojovat proti desinformacím.“ Zobrazen je pak typický eurokrat Josep Borrell s tvrzením: „Čelíme info-demii s nebezpečným vlivem na veřejné zdraví. Budeme pokračovat v řešení desinformací a posilovat naše koordinované úsilí s členskými státy a sociálními médii.“

   Jak již víme ze zkušeností, jde o zavádění cenzury, tedy „s členskými zeměmi koordinované úsilí“ potlačovat svobodu slova. Josep Borrell je španělský „neomarxista“ a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a bývalý předseda Evropského parlamentu.
„Vy také můžete pomoci“, hlásá videoprezentace s obrázkem dívky hledící na displej mobilu: „a to nesdílením neověřených informací z pochybných zdrojů“. Už nedodávají, že co je ověřené a co pochybné, chtějí určovat oni.

Připomínám svoji zásadu: Bát se mají ti druzí. A tak to také zřejmě je.

I.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Byly doby a není to tak dávno, kdy zemřít pro svobodu bylo považováno za čest. Svoboda byla hodnotou, za kterou stálo za to bojovat, chránit ji. A mnoho lidí za ni v minulosti položilo svůj život. Jak si této oběti ceníme dnes? Jak moc si dnes ceníme své svobody? Svobody národa? Svobody volného pohybu mezi státy, svobody shromažďování, svobody slova, svobody podnikání, svobody vyznání...?

   Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody.

   Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzýváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná.

   Naše společnost je posedlá prodlužováním života za každou cenu. Nejsme ochotni přijmout, že nad smrtí nemáme moc. Nebo dokonce to, že smrt je v pořádku. Že všichni jednou zemřeme. Je v pořádku, pokud umírají velmi staří lidé? Je v pořádku, že umírají velmi nemocní lidé? Je smrt problém nebo může být osvobozením?

   Přeji si jednou zemřít důstojně. Přeji si zemřít stará. Nebojím se smrti, která přijde v ten správný čas. Ať už to bude o dva měsíce dříve nebo později. A nevím zda jsme to my lidé, kteří máme rozhodovat o tom, kdy je ten správný čas.

   Jsem znepokojena současným vývojem situace s opatřeními proti epidemii koronaviru. Celý ten humbuk mi zkrátka nepřijde adekvátní situaci. Zdroje informací se tak liší. A uvědomuji si navíc, že jediné co víme, víme z médií. Je nelehké se v tom zorientovat. Dostávají se k nám čísla, která jsou iluzí. A přesto pokud z nich vyjdeme: V současné době je u nás evidováno něco přes tisíc nakažených. I kdyby toto číslo bylo ve skutečnosti desetinásobné tedy bylo nakažených deset tisíc lidí, pořád to znamená, že na jednoho nakaženého Čecha připadá přes tisíc zdravých. Znamená to, že když jdu nakoupit nebo kamkoli ven, musela bych přijít do kontaktu s tisícem lidí, aby byla nějaká pravděpodobnost že alespoň jeden z nich byl nakažený... Tato čísla mě neznepokojují.

   Co mě znepokojuje je, jak snadno jsme byly ochotni vzdát se své svobody. Která byla kdysi tak draze zaplacena. Vidím že jsme ochotni udělat cokoli, abychom dosáhly alespoň pocitu, že jsme udělaly všechno, všechno proto, abychom oddálili smrt ohrožených skupin. Jsme ochotni smířit se i s opatřeními, která zcela evidentně zasahují do základních lidských práv – jako je například zákaz přítomnosti otce u porodu, což je z hlediska epidemiologického naprosto neopodstatněné opatření, které prakticky nemůže mít jakýkoli znatelný efekt na šíření koronavirové nákazy (což už připouští i ti, kteří tento nesmyslný zákaz vydali – Roman Prymula v Partii TV Prima 22.3.2020). Tento fenomén ve mě vzbuzuje mnoho otázek. A především tu jednu nejpalčivější: Je to vše, co se nyní děje skutečně o koronaviru, nebo je za tím něco úplně jiného? Když jsme se nyní tak lehko vzdali svobody, jak lehké nebo těžké bude zase se k ní vrátit? Kdo z toho všeho má prospěch? Kdo se postará o všechny ty, pro které jsou opatření spojená s koronavirem likvidační? Budeme ještě někdy svobodní? Nebo se nyní potvrdilo, jak snadno je společnost manipulovatelná strachem a v budoucnu bude velmi snadné toto zjištění využít/zneužít?

Není pro mě lehké svěřit svou svobodu do rukou několika psychopatů v čele této země. Nevěřím jim.
Přeji si co nejdříve žít ve svobodné zemi. S moudrými lidmi v jejím čele.
Přeji si taková protiepidemická opatření, která by skutečně chránila ohrožené skupiny a přitom neničila životy ostatních.

Porodní asistentka - Kristina Neubertová Zemánková

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Komentář k článku:
Na muslimy budete potřebovat cepy a vidle, vyzýval muž. Policie ho obvinila
Policie obvinila válečného veterána z Kosova a Kuvajtu Martina Zapletala z podněcování k nenávisti. Na demonstraci na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad totiž vyzýval občany, aby vzali do rukou cepy a vidle proti vlastizrádcům a muslimům. Za to mu hrozí až dva roky vězení. Proti zahájení stíhání chce podat stížnost.
Zdroj: idnes.cz

---

Někdo by mohl říct: "Je opravdu hodně smutné, když už ani nesmíme chtít bránit naši vlast. A kdyby bránit, ale ani vyzývat k obraně už nesmíme."

📌 Tento člověk, vlastenec, válečný veterán z Kosova a Kuvajtu, Martin Zapletal jen vyzval k tomu aby, jak řekl, lidi bojovali za vlast a postavili se všem, kteří vedou naši vlast do záhuby. (Podle jeho vlastních slov vyzýval pouze k obraně před islámem.) Za to je teď obviněn a hrozí mu až dva roky vězení.

Někomu by mohla jako naprosto absurdní připadat skutečnost, že po 30 letech od pádu totality je obviněn ten, kdo vyzývá k obraně vlasti. Když ale někdo veřejně nadává prezidentovi (ať už je jakýkoli, je demokraticky zvolený) je nejen tolerován, ale snad dokonce i považován za národního hrdinu. Kam jsme to sakra dopracovali? (To všechno by si někdo mohl říct.)

❗ Pro mé přátele je další čtení už zbytečné.
👼 Ostatní čtěte pečlivě dál:

Jistě jste si všimli jak pečlivě se ve výše uvedeném textu snažím zdůraznit, že to vše řekl Martin Zapletal a ne já. Myslet si to můžu, ale napsat to dnes (i kdybych si to náhodou myslel) už nesmím.

No možná jsem to všechno jen špatně pochopil. Rozhodně nechci nikoho nabádat k žádnému boji proti EU, NATO a proti islámu už vůbec ne. Tu první větu jsem psal v afektu a v podstatě jsem to tak ani nemyslel. Abych uvedl všechno na pravou míru (pro případné bonzáky) tak: ve skutečnosti mám rád všechny rasy, barvy, vyznání, úchylky, plemena, národy a národnosti, muže i ženy. Kdyby se náhodou kdokoli z nich rozhodl tady žít (v Evropě, v ČR, v Praze a nakonec i u mě doma) budu ho nejen tolerovat ale i radostně vítat. Rozhodně nechystám žádné útoky a taky nechystám žádnou obranu - to už vůbec ne! Za to by mě mohli snad i zavřít že?

Jiří Hrbáček

Část facebookem cenzurovaných a blokovaných aktivit se přesouvá na VK.COM. Dočkáme se toho, že cenzura a nesvoboda slova na FB donutí část komunity fungovat na ruských sociálních sítích?

   VKontakte či VK.com (rusky „ ВКонтакте“) je mezinárodní sociální síť, ruská obdoba amerického Facebooku, která byla založena v roce 2006. Podle serveru Alexa.com je to nejnavštěvovanější sociální síť v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku, Moldavsku a Kazachstánu. Je to také druhá nejnavštěvovanější stránka v Rusku a dvacátá druhá nejnavštěvovanější stránka celosvětově.

Vlastníci VK
Dlouhou dobu o vlastnících tohoto serveru nebylo nic známo. Díky tomu vzniklo hodně fám, že projekt vytvořilo FSB (Federální služba bezpečnosti Ruské Federace), aby za pomoci serverů mohla sledovat uživatele. Na konci roku 2007 Pavel Durov potvrdil nesmyslnost podobných úvah. Podle informace z novin Vědomosti, projekt vlastní firma V kontakte s.r.o., zaregistrovaná 19. Prosince 2007. Největší část firmy patří Michalu Mirilashvili.

Další informace najdete třeba v článku Rychle se objevují alternativy za Twitter, Facebook, Yahoo: Tyto stránky vás nebudou cenzurovat!