Informace

Po vědcích z AV ČR a Karlovy Univerzity se od "Výzvy jedenácti" mediálních prominentů distancovalo vedení České lékařské komory. Reakce prezidenta ČLK na Výzvu jedenácti:

Jako prezident České lékařské komory považuji výzvu, mezi jejímiž signatáři není žádný skutečný odborník na danou problematiku – tedy epidemiolog nebo infekcionista, za nezodpovědnou.

   Jen díky rychlému zavedení protiepidemických opatření se nám zatím podařilo zabránit katastrofě a udržet rychlost nárůstu nakažených v mezích, které naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví dokáže zvládat.

   Takzvané „přirozené promořování“ populace nezvládli nikde na světě a neexistují žádné důkazy pro to, že právě my Češi bychom mohli být výjimkou. Evidované počty mrtvých ze zemí, kde nástup epidemie včas nezachytili, jsou alarmující: USA 45 000, Itálie 27 000, Španělsko 22 000, Francie 21 000, Velká Británie 17 000.

   Covid-19 totiž není žádná „chřipka“. U seniorů nad osmdesát let se smrtnost pohybuje okolo dramatických 15 %. Umírají však i lidé mladí a zdaleka nejde jen o pacienty, kteří trpí nějakou další závažnou chorobou. Jediným pozitivem tak zůstává skutečnost, že děti v drtivé většině případů mají jen velmi lehký průběh onemocnění, či u nich infekce probíhá bez příznaků. O to nebezpečnější mohou být jako její přenašeči.

   Oblíbeným argumentem těch, kdo z nejrůznější důvodů potřebují současnou pandemii zlehčovat, jsou údajné tisíce lidí, které u nás každoročně zahubí chřipka. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) však vyplývá něco jiného. Chřipku každoročně prodělají statisíce pacientů, přičemž na ni zemře přibližně 200 nemocných a u dalších cca. 300 osob existuje souvislost příčiny úmrtí s chřipkou. Tedy žádné tisíce úmrtí na chřipku se u nás nekonají.

   Z dostupných statistik vyplývá, že smrtnost na Covid-19 se pohybuje okolo 2,5%. Pokud by tedy v naší populaci, která nemá přirozenou imunitu, onemocněl milion osob, tedy pouhých 10 % lidí, pak bychom mohli očekávat cca. 25 000 mrtvých. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by nedošlo k explozivnímu nárůstu počtu nemocných, který by zdravotnictví nestačilo zvládnout, v takové případě by nemocných začalo umírat více. Zahlcení zdravotnictví pacienty s Covid-19 by však mělo zároveň katastrofální důsledky pro ostatní nemocné, kteří by se se svými, třeba i závažnými diagnózami, do nemocnice vůbec nedostali.

   Ze zemí, kde došlo, třeba jen k přechodnému, zhroucení zdravotního systému, totiž přichází čísla o smrtnosti mnohem vyšší: Itálie 12%, Velká Británie 9,5%, Španělsko 9%, Francie 9%, Belgie 7%. Naproti tomu Německo 1,3% a USA 2,5%. Příčiny takových rozdílů ve statistikách jsou v zásadě dvě. Jedna je spíše pozitivní a to skutečnost, že při nezvladatelném nárůstu počtu pacientů se nestíhá testovat, takže jsou vyšetřeni pouze pacienti s těžším průběhem a skutečný počet nakažených tedy zůstává vyšší. Druhá je však rozhodně negativní. Zahlcené nemocnice nemohou poskytovat péči všem a řada nemocných umře zbytečně jen proto, že pro ně není dostupný ventilátor nebo třeba i jen lůžko v nemocnici. Kolegové z Lombardie nebo Madridu zažili v uplynulých dnech „válečnou medicínu“, kdy se nemocným od určitého věku již v podstatě žádná péče neposkytovala. Něco takového přece zažít nechceme.

   S postupujícím jarem stále více našich spoluobčanů podléhá falešné iluzi, že se vlastně nic neděje a že to nejhorší máme již za sebou. Obávám se, že to není pravda. Pro výraznější rozvolňování protiepidemických opatření nejsou zatím splněny základní podmínky. Počet prováděných testů zůstává velmi nízký a ani se neblíží slibovaným 20 000 vyšetřených za den. Takzvaná chytrá karanténa reálně nefunguje a nebyla zatím provedena ani populační studie, která by ukázala kolik procent populace se s infekcí setkalo a má tedy vytvořeny patřičné protilátky. Iluzorní zůstává i představa o jakési specifické izolaci starých a nemocných spoluobčanů. Kdo by se o ně staral, pokud by jejich příbuzní či ošetřovatelé byli nakažení?

   Nastavená rovnováha je zkrátka zatím velmi křehká a jakýkoliv neuvážený krok může znamenat pád do propasti, ze které se budeme škrábat jen za cenu tisíců mrtvých. Už z psychologického hlediska by podle mého názoru měl být stav nouze prodloužen. V opačném případě se obávám, že lidé přestanou omezující opatření dodržovat, což by se nám mohlo šeredně vymstít.

MUDr. Milan Kubek

Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Univerzita vám nepatří, reagují na Zimovu Výzvu jedenácti lékaři a vědci. Jedenáct lékařů z Univerzity Karlovy včetně kardiochirurga Jana Pirka nebo rektora školy Tomáše Zimy vydalo minulý týden prohlášení nazvané Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti. V této výzvě žádají rychlé ukončení nouzového stavu nebo odstranění překážek pro chod ekonomiky.

Text Zimovy Výzvy jedenácti najdete zde zde ...

Tato výzva pobouřila jejich kolegy, vědce a lékaře z Karlovy univerzity, kteří zveřejnili na stránkách školy svou odpověď.

V odpovědi upozorňují, že podepsaní lékaři jsou často odborníky "ve vzdálených oborech" a o koronaviru, jeho šíření nebo o imunitní reakci, kterou vyvolává, toho nevědí o moc víc než ostatní. Poukazují i na to, že je zatím málo vědeckých poznatků na to, aby na nich někdo dokázal postavit takto přesvědčivá tvrzení. "To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor" - tom píší autoři, mezi kterými je například molekulární imunolog Václav Hořejší nebo děkan 1. lékařské fakulty Šedo.
Jim a dalším kolegum připadá matoucí a zavádějící, když vědci a lékaři z Výzvy jedenácti "k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity". Proto proto v oponentní výzvě své akademické tituly vynechali.

Výzvy veřejnosti aneb názory mějme, ale argumentujme fér

Před několika dny se v médiích objevila „Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti“. Laik naslouchající skupině respektovaných lékařů ověnčených odbornými a akademickými tituly a zaštiťujících se jménem největší vzdělávací instituce v zemi musí nutně nabýt dojmu, že tito lidé jsou odborníky a mají v ruce vědecká fakta, ze kterých vychází jejich stanovisko.

Není tomu tak – ve skutečnosti jsou odborníky v často velmi vzdálených oborech a vědí o vlastnostech koronaviru, který vyvolal pandemii covid-19, jeho šíření a jím vyvolané imunitní reakci jen to, co si můžeme zjistit i my ostatní. A mnoho toho nyní ke zjišťování není – objektivních prokázaných dat je pomálu, na rozdíl od hojně se šířících spekulací. To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor.

Mají na něj nepochybně právo jako kdokoli z nás. Považujeme však za matoucí, pokud k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity.

Podepsáni (v abecedním pořadí):

Ondřej Beran, infektolog
Ondřej Cinek, lékařský biolog
Eva Froňková, genetička
Michal Holub, infektolog
Václav Hořejší, imunolog
Ondřej Hrušák, imunolog
Aleksi Šedo, biochemik
Jan Trka, hematolog

Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byla zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii COVID-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země.

   Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní, či ekonomickou, a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení COVID-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem.

V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné:

ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020;

obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři;

obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020;

odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků;

postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci, jako jsou například Německo či Rakousko;

přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření.

V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků.

1/ JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE OBNOVIT PLNOU LÉKAŘSKOU PÉČI PRO VŠECHNY OBČANY
Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou COVID-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů.

   Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha (prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní), drobných poruch hybnosti či mluvení (mozkové příhody) či bolesti v rameni nebo v zádech (akutní infarkty myokardu), a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace.

   Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je COVID-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti koronaviru.

2/ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM NEZKOLABOVAL A NEZKOLABUJE POD NÁPOREM PACIENTŮ S COVID-19
Z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 % závažnějších symptomů jich 5 % vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50% úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25–30 % příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s COVID-19 je mezi 8–10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška (21. 4. 2020) jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 % kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu!

3/ KORONAVIRUS NEZVÝŠIL PŘIROZENOU ÚMRTNOST V ČR
Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá.

   Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 000 lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován COVID-19, je za den průměrně 5 – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním COVID-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním.

   Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 (zdroj: data SZÚ). Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR.

4/ (NE)ZÍSKÁNÍ KOLEKTIVNÍ IMUNITY
Velká pozornost se v tuto chvíli upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit.

   Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech (buněčná imunita) přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu.

   Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy (tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci), kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se.

   Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent.

   Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu.

   Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná.

5/ STARŠÍ OBČANÉ POTŘEBUJÍ BEZPEČNÝ SOCIÁLNÍ KONTAKT, NE ABSOLUTNÍ KARANTÉNU
Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s COVID-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí.

   V rámci řešení krize COVID-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení COVID-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 % obyvatel republiky, včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru.

   Ukazuje se, že zhoršení prognózy COVID-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se COVID-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů.

   Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí COVIDu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu (zdatnosti, odolnosti, adaptability) nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu.

   Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny – obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj.

6/ NEJDE JEN O ZDRAVÍ FYZICKÉ A DUŠEVNÍ, ALE I O ZDRAVOU EKONOMIKU A DEMOKRACII
Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socioekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání.

   Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity.


Závěrem:

   Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali.

V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.

V Praze dne 21. 4. 2020

Podepsáni (v abecedním pořadí):
doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D.
prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA
prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.
MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.
prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.
prof. MUDr. Robert Lischke, PhD.
prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
MUDr. Jaroslav Svoboda
prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA


Související informace:
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Myslím, že je na čase zrušit všechna protipandemická opatření.
Kdybychom byli společností moudrých lidí, nebyla by to dobrá volba.
Protože jsme ale společností modlící se k bohatství, penězům a ekonomickému růstu, mám pocit, že je to potřeba.

   Čím víc se ukazuje, že u nás v důsledku pandemie skutečně neumírá tolik lidí jako jinde, tím víc sílí hlasy těch, kteří si myslí, že se v podstatě nic neděje. Tato stále se zvětšující skupina má v čele i poměrně hodně mediálně známých lidí, kterým novináři rádi dávají prostor pro jejich vyjádření. Při podrobnějším prostudování podobných článků často zjistíte, že obsah až tak úplně neodpovídá bombastickému titulku. Na podobné triky novinářů jsme ale už zvyklí. Obsah článku pak většinou opakuje známé a obecné pravdy, se kterými souhlasí skoro všichni, dokonce pravděpodobně i vláda se svým krizovým štábem.

   Podstatný rozdíl mezi těmi, co rozhodují a těmi, co kritizují je ten, že křiklouni v novinách, videích a peticích nenesou žádnou zodpovědnost za své jednání. Na rozdíl od těch, co rozhodují. Ti co rozhodují budou kritizováni vždy. Ať už rozhodnou jakkoli, bude polovina národa i mediálních exhibicionistů křičet, že je to špatně. Ti, co neustále publikují svá odmítavá stanoviska v podstatě k čemukoli, nemají co ztratit. Maximálně prohlásí, že "mýlit se je lidské" a že "změnit názor je normální". A když se ukáže, že měli pravdu, uslyšíme neustále "já jsem to říkal". Jak malé děti. Ve skutečnosti jsem velmi, velmi dlouhou dobu nenarazil na nějaký článek, který by se alespoň trochu snažil hodnotit situaci objektivně. Většinou je to pouhá reklama (většinou na ego autora nebo jeho politickou stranu).

Proč bych teď zrušil protipandemická opatření?

   Můj důvod je jediný. Lidé se potřebují poučit. Potřebují si uvědomit, které věci jsou důležité. Je evidentní, že při současném stavu naší společnosti nestačí jen varování, kterým tato pandemie je. Pořád je zde příliš mnoho lidí, pro které je nutné, aby umíralo mnoho lidí a aby umírali i jejich blízcí. Pak by možná pochopili, o co v životě skutečně jde a na čem skutečně záleží. No možná, že někteří by to nechápali ani v takovém případě a sveřepě i přes všechny oběti by se snažili vrátit k původnímu způsobu života. Vždy bude část lidí nepoučitelných, to ale nevadí, důležité je, aby se poučila většina.

Ukončeme všechny restrikce
   Pokud to nastane a skupina křiklounů o nesvobodě, ekonomické katastrofě a nekompetentnosti každého kromě nich samotných zvítězí, pak možná uvidíme více poučených lidí, kteří přehodnotí své osobní zájmy a priority.

   Pokud to nastane, dostaneme se paradoxně do podobné situace, jako kdyby šlo o nějakou hodně smrtelnou nákazu nebo jiný typ velké katastrofy. V aktuálním případě nás vláda nebude nijak omezovat ani chránit, protože si to lidé nepřejí. V případě velké katastrofy nás vláda nebude omezovat a ani chránit, protože to reálně nepůjde a ani se s tím nepočítá.
V obou případech nastane situace, kdy si musí každý poradit sám. Ukáže se, kdo je připravený. Opět konečně začne fungovat základní pravidlo přírody a evoluce:
PŘIROZENÝ VÝBĚR
(ano teď to bude jen jako, v případě velké katastrofy by to bylo už naostro)
   Pravidlo, které se poslední dobou snažíme různými způsoby obcházet a myslíme si jak jsme dobří, že přirozenému výběru bráníme v jeho neúprosné selekci. Tím si ovšem kopeme vlastní hrob. V době, kdy se budete muset rozhodovat sami, kdy nebudete jen čekat na to, co vám kdo dovolí nebo zakáže, se ukáže kdo si zaslouží přežít. Dříve nebo později už ani bohatství a peníze nepomohou k přežití. Nevyhnutelně nastane doba, kdy přežijí připravení, zkušení a moudří. Přežijí ti, kteří si zaslouží mít potomky. Přirozený výběr u lidí je trochu jiný než u ostatních živočichů. U lidí nejde už jen o přežití a zplození další generace. U tvorů myslících kromě toho jde také o kvalitu života budoucí generace. Znovu tedy nastane doba, kdy staří, zkušení a moudří budou pro společnost stejně důležití jako třeba mladí, silní a zdraví.

Podle mého názoru k poučení většího procenta lidstva současná "lehká forma" pandemie nebude stačit. Bude asi muset přijít něco daleko horšího.
Jiří Hrbáček

Paradox epidemiologie:
Fajn je, když něco děláte špatně. Když všechno děláte dobře, nebudete mít protilátky.
Jiří Hrbáček                                                                                                                                                                                

Karanténa nás baví: Koho ne, toho si dron najde. Kde bychom mohli být? Čína na nás nemůže, máme Svěráka. Greta se pokusila o zmrtvýchvstání. Chytrý koordinátor nás ochrání. Vzhůru do hobbymarketu!
Hobbymarkety jsme otevřeli proto, aby se občané o víkendu nenahrnuli do parků, prohlásil ministr vnitra. Aha. Takže nahrnout se o slunném velikonočním víkendu do hobbymarketů je podle mínění vlády mnohem bezpečnější a hlavně zdravější než se nahrnout do parků? Poctivě se v tom snažím najít byť jen záblesk nějaké logiky, ale nedaří se. Asi proto, že nejsem čobol, vojenský epidemiolog, profesionální sociální demokrat, úředník nebo aspoň mgr. et mgr.

Třetího dne vstanu z mrtvých
   Měla jsem asi koronavirus a uzdravila se, napsala Greta Thunberg. Respektive taťka Thunberg. Nebo to možná byl pan Prathap. Nicméně to chápu. Pro psychicky nemocné a zneužívané dítě musí být hrozné upadnout bleskově z léčivého mediálního výsluní do totálního mediálního zapomnění kvůli nějaké blbé breberce. Greta kvůli tomu asi už zase nemluví, nejí a má deprese. Do školy teď nechodí nikdo, takže alespoň tohle pana Thunberga trápit nemusí. Obšlehnout proto před velikonocemi zmrtvýchvstání se ale jejímu týmu mohlo jevit jako dobrý nápad jak to všechno vrátit zase k normálu, to chápu. Jen aby to na breberku a hlavně na breberkovou mediální i společenskou hysterii nebylo málo. Co takhle zkusit raději Fridays for Take it easy?

Ghostbusters
   S nástupem covidu 19 se jako houby po radioaktivním dešti rozmohla takzvaná „zábavná“ videa z prostředí složek Integrovaného záchranného systému. Policisté, hasiči, zdravotní sestry nebo jako v tomto případě pardubičtí strážníci na nich buď hudebně „zábavnou“ formou předvádějí pravidla hygieny nebo jen tak křepčí v rytmu nějaké populární melodie. Prý aby tu vážnou situaci odlehčili vtipem. Videa mají tisíce lajků a jsou mediálně populární. Zřejmě postrádám smysl pro humor, protože já na tom nic lajkovatelného natož vtipného nevidím. Dva uniformovaní šašci se v pracovní době a za mé peníze chvilku nekoordinovaně pitvoří a tisíce podobných pitomců to pobaví. Bravo, hned se cítím veseleji a už na tu breberku nemyslím. Kromě toho se ten pardubický ghostbuster za volantem zcela evidentně nevěnuje za snížené viditelnosti dostatečně řízení a měl velké štěstí, že ho nelapli dopraváci, kteří jinak bývají právě na tohle vysazení. Taky má kliku, že pardubická policie asi nesleduje online fejsbuk pardubických městapáků.
To českolipské tajné dopravní vokurky jsou jiný formát, jen dáte jejich fotečku na fejsbuček, už vás zastaví a oflastrují. Nevěnování se řízení taky moc pěkně tepe pan Besip, ale já vcelku chápu, že když jste za volantem v uniformě a navíc hrozně vtipní, tak se vás pravidla pro plebs netýkají.

Jak jako perské princezny?
   Poeticky se pokusíte ženám sdělit, že rouška na obličeji jim neubírá ženskost a mohou ji tedy nosit zcela bez obav a dostanete za to padáka. Krásný příklad zpotvořenosti doby v níž je nám dáno žít své životy. Snažím se představit si někoho, komu něco takového stojí zato, aby sedl a napsal stížnost zaměstnavateli autora a prostě se mi to nedaří. Fantazie nestačí. A v dalším kole si zkouším představit, že bych svého zaměstnance na základě toho všeho vyhodil a to už mi teprve nejde.

Může za to Čína
   Představte si, že Čína v lednu, když už tam běžela epidemie ostopéro a u nás jsme měli ještě v blažené nevědomosti nohy na stole a státní sklady plné pontonových mostů a cisteren, skupovala v Čechách respirátory. Zjistil to Respekt. No, to tedy respekt. Odhalit čínský komunistický hybridní útok na naší demokracii spočívající v tom, že v prostředí globálního volného trhu nakupujete u vás momentálně vysoce potřebné a nedostatkové zboží všude, kde se jen dá, to chce investigativní mozek skutečně velkého kalibru. Ještěže to demokratické státy nedělají, protože všechny měly od začátku respirátorů dost.

Nebylo nutno
   Není nutno si zazpívala se Svěrákem celá republika, píše Agrofertdnes. Určitou naději do neveselé a truchlivé budoucnosti téhle republiky skýtá fakt, že celá rozhodně ne.

Nebojte se, zneužití je zakázáno zákonem
   Zneužití chytré karantény se nebojte, říká podle Hovinek její koordinátor. No, rozhodně nechci nikomu radit, ale silně doporučuji každému, aby nedal na chlácholivé blábolení vrchnosti o pojistkách, zodpovědnosti či službě dobré věci a jejího zneužití se konstantně bál. A hlavně to dával hlasitě najevo. Protože co může být zneužito, bude zneužito a vždycky zneužito bylo. Jsme jen lidi, že. A nebo teď věřte koordinátorovi a pak, až se třeba provalí, že jste byli někde, kde jste být rozhodně neměli, si jděte stěžovat na lampárnu.

Pomáhat a chránit? Došlapávat!
   Nemáte roušku? Policie si na vás došlápne z dronu, oznamuje radostně Agrofertdnes. Musím říci, že v téhle redakci jedou zřejmě na mimořádně fortelném matroši. Tak často se tady rozplývají nad něčím, nad čím se normálnímu člověku chce zvracet, až by už zasloužili metál za vlezdoprdelismus 1. stupně. Trpím totiž utkvělou představou, že policii si rozhodně neplatím od toho, aby si na někoho došlapávala. Ani v dopravě, ani nikde jinde. A už vůbec ne na slušné lidi.
Od policie hlavně chci, aby slušné lidi chránila před neslušnými a mám silné pochybnosti, že mediálně vděčná buzerace pomocí dronu a následné došlapávání si na někoho, kdo jede sám na kole liduprázdnou krajinou bez roušky do téhle kategorie patří.

Příliš benevolentní STK
   Technická kontrola se zpřísní, nově o ni řidiče připraví i drobnosti, píší do třetice všeho dobrého Vládní řepkové rozhledy. Jistě, na chudý lid musí být přísnost. To by tak hrálo, abyste si na vlastní zodpovědnost jezdili čím chcete a v jakém stavu chcete. Stát nejlépe ví, co je pro vás dobré a proto úzké skupince vyvolených přihraje ze zákona, o kterém silně pochybuji, že vznikl z vůle lidu, další lukrativní byznys. Ta státní péče o naše bezpečí na silnicích je opravdu dojemná. Od radarů a kamer na každém rohu a policajtů v každém křoví až po neustálé zvyšování pokut a odebrání technické za nefunkční boční okénko či prasklou žárovku.
Ještěže ten demokratický a svobodný stát máme, co bychom si bez jeho láskyplné péče počali. Jezdili bychom šedesátkou nepřipoutaní s prasklou žárovkou u espézetky po městě jako za totality, hádám.
L.L.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Na tomto článku chci ukázat jak zbytečné je to snažení a hlavně, že autoři se většinou nesnaží najít pravdu, ale spíš se snaží dokázat, že ostatní lžou. Tak se ale pravda najít nedá.

---

Řeč je o tomto článku:
Pravda o nCOV-19: zfalšované statistiky, souboj epidemiologů s imunology, mediální hysterie ...

---

   Když mi někdo chce v případě koronaviru sdělit PRAVDU, tak jsem vždy hodně na pozoru. Záplavu všech čísel lze interpretovat hodně odlišně a ani v článku sdělená pravda není samozřejmě ta jediná pravdivá. Článek se snaží například na porovnání s chřipkou dokázat, že o nic moc nejde. Celkem to chápu. Pisatelé podobných článků by si ale měli uvědomit, že dělají stejné chyby jako ti, kterým se snaží dokázat jejich omyl.
Například když se v tomto článku dokazuje jak je špatně udávaná smrtnost u koronaviru, tak je nutno připomenout, že se stejně špatně udává i smrtnost u běžné chřipky. Taky nikdy není známo, kolik se skutečně nakazí lidí. V případě chřipky to bývá opravdu o hodně více než se udává, protože běžně se lidé netestují na chřipku. Velká část ji přechodí nebo nejde k lékaři nebo nemá příznaky a do statistiky se nedostanou.

   Když chce autor dokazovat chybu v údajích o koronaviru, musel by započítat i chybu v údajích o chřipce. Pak ale vlastně dokazuje, že ve skutečnosti je teď situace mnohem horší než u chřipky a to pravděpodobně autor moc nechtěl.
Většinou podobným autorům nejde o to najít pravdu, ale dokázat, že jsme obelháváni.
Ano jsme obelháváni stále - a to i podobnými články, které se pomocí nejrůznějších konstrukcí snaží dokázat tu svoji pravdu.
V současné době ještě pravdu o tomto koronaviru prostě najít nelze. Každý takový článek má šanci tak 50/50, že se trefí do reálného stavu, který ale bude znám až po delší době.
Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Názory a poznámky z facebookových skupin:
Po "delší" době jsem jel pracovně do Krkonoš (Mísečky, Rokytnice a Harrachova). Těšil jsem se (díky nouzovému stavu) po měsíci stráveným s rodinou v Praze a okolí - na hory a horaly ...
Harrachovská (město, kde mám svoji druhou domácnost) místní samospráva + s.Půta - blokuje většinu parkovacích míst s ideou ochrany místních horalů proti VIRU.... namířeným proti všem ostatním NÁVŠTĚVNÍKŮM (občanům-nedávno ještě "spoluobčanům" lidské rasy bez vlast. parkování v obci).
Po projetí městem (v roušce a s vytaženými okénky, abych nenakazil místní) jsem u sebe v bytě pouze zalil kytky a znechuceně/pošpiněně jsem odjel do Prahy, kde je sice hlava na hlavě, ale nechovají se tu - jako stavitelé ostnatých drátů za 2. sv. války (které rozdělovaly spořádané občany a ty druhé -určené "k likvidaci")
HORALÉ Z HARRACHOVA... je mi Vás tímto upřímně líto a dnes poprvé nevím zda se ještě chci mezi Vás vrátit

-nenapadlo mne , že po 30 letech od listopadu 1989 je tohle ještě možné
‎Milan Činka‎

Pod příspěvkem se bouřlivě diskutovalo:

Vítězslav: Takových míst, kde teď místní hystericky brání své území proti cizákům (hlavně Pražákům, ale i ostatním), je bohužel celá řada. Inicioval to "snaživý" hejtman a starostové a celé samosprávy se toho aktivně chytly a strážníci a policie to kontrolují a postihují pokutami.

Václav: On by nikdo nikoho neomezoval, ale je problém že si lidé neužijí ani kousek přírody u sebe za městem a musí jezdit na hory v době, kdy to není úplně nutné a nejlépe na co nejznámější místa, ačkoliv v životě nevystrčili paty z domu. Například to co se dělo na Jizerkách bylo neúnosné. Takové množství lidí tam bylo jen v případě závodů nebo Anenské pouti. Proto je úsměvné že v době omezení je tam největší nával a dokážu pochopit že místní z toho nejsou úplně nadšení. Já osobně si myslím, že je šířená zbytečná panika, že omezení jsou potřeba ale ne tak drastická. Ale lidé by se měli zamyslet zda jim nestačí i obyčejný les, kde je stejně krásně jako na profláknutých místech. Z toho nářku se mi ale zdá, že lidi nevydrží den se sebou, natož se svojí rodinou doma a nedokáží si užít to co mají za barák

Vítězslav: Ale právě, že je to všude. Třeba u nás, když chci dojet kamkoliv k lesu (abych nemusel pěšky s rouškou po silnici), tak všechna parkoviště, kde se chodí na houby, do lesa, do skal..., jsou "opáskovaná" - no prostě hysterie!

Dušan: Tak, a konec hloupých diskusí o tom, zda Pražáci smí jet z města ven, či musí být zavřeni ve svém 3+kk, protože poblíž žádný les nemají.
Z nařízení vlády:
"s účinností od 7. dubna 2020 0.00 hodin do konce nouzového stavu se zákaz volného pohybu osob podle bodu nevztahuje na sportování na venkovních sportovištích, v parcích, v přírodě.
VČETNĚ CESTY ZA ÚČELEM TOHOTO SPORTOVÁNÍ."

Lenka: Máme dům na Šumavě, polosamota, s kusem lesa, bez potřeby vycházet kamkoli. Včera jsem, s pražskou značkou, jela na nákup potravin, jíst musíme, aspoň trochu... Cestou zpět se za mě pověsili policajti a jeli za mnou 10 km až k baráku. Cítila jsem se jak nějaký zločinec....přitom jsem cestou na několika místech a i přímo v Sušicích viděla několik part (opravdu NE po 2), lidé si posedávali na kapotě aut, vyhulovali si, bavili se. Ráda jsem to neviděla neb sami karanténu dodržujeme, ale nenapadlo by mě je udávat..... chápu, jak jste se cítil. Smutné, moc.

Majlo: Dost mě tahle opatření namíchla a to jsem nevytáhl paty z Prahy. Až tohle skončí, všechny regiony budou natahovat ruku pro pomoc a znovunastartování ekonomiky a turistického ruchu. Budu se dost ptát, co dělali v době krize a jak pomohli lidem z měst, od kterých teď chtějí pomoci. Zatímco oni mohou na zahrady a s nikým se nepotkat, lidem z měst ať klidně praskne hlava ve 3kk se dvěma dětmi už třetí týden. Při dodržování základních hygienických opatření "nákaza z parkoviště" přece úplná blbost a člověku se v přírodě vyhnu na 5 metrů. Pokud mi tu chce někdo namítat, že si mají vyrazit do parku za barák, doporučil bych jim vidět, jak vypadají parky, pěší zóny a cyklostezky v Praze během víkendu.

Karolína: Naprosto těmto opatřením rozumím. V současné době jsou o víkendech turisticky zajímavá místa atakována Pražáky. Mám v Krkonoších příbuzné,přesto se v současné době omezuji na výlety do lesů v okolí Prahy. Lidi,tohle jsou opatření pro zachování zdraví ne dovolená. A na čerstvý vzduch vám stačí vyrazit do blízkého okolí!!!!!

Martin: Nebylo by od věci se zamyslet, kolik mimopražských občanů, jezdí do Prahy a nevadí jim, že by se zde mohli nakazit, ale vadí jim, že pražák vyrazí k nim na vesnici, kde navíc má svoji chatu. Demence občanů je bezbřehá ...

Michal: Od začátku zastávám názor, aby se chodilo do přirody co nejvíc. A to tu větsina ještě psala, že proč nesedíme doma na prdeli a zůstaň doma a pod. V lesích a na horách jsem neviděl žádná rizika pro sebe ani pro druhé. Kontakt s lidmi byl méně než minimální. Navíc bylo v té době poměrně větrno a to čistilo vzduch.. Pobyt v přírodě na horách měl být doporučován a ne odrazován. Kdyby pánové a dámy v Peci, Harrachově, Špindlu a dalších městech nemysleli jen na sebe, mohli příjezd a opuštění parkoviště organizovat a lifrovat lidi rovnou do kopců, také poskytovat info, jak se chovat poblíž ostatních skupin atd. Ale proč by se starali o "Pražáky", když jim pobyt na čersvém vzduchu mohou zkomplikovat. Horská služba (té si vážím) breptající, že bude potřeba jinde ve zdravotnictví, mohla prohlásit Krkonoše dočasně za divočinu a záchrannou službu zde přestat poskytovat, když jsou nebo možna budou tak potřební někde jinde. Ať se každý rozhodne, zda do hor půjde i za takových podmínek. Nejsnažší řešení často prostě nebývají ta nejlepší. A s těmi parkovišti se to ukázalo na plné čáře. Řekneěe třeba takovému pražskému bronchitikovi, který se chce vydýchat na hřebenech, ať si tam dojde pěsky z Trutnova. A pokud by tedy např. lidé z Harrachova potřebovali služby velkých měst, také jim to zkomplikujeme nebo jim to naopak zorganizujeme co nejlépe? Ja myslím, že odpověd znám..

A na závěr ještě poznámka moje:
Pražák na chatě, v lese, na parkovišti - to je problém. Místní v Praze, to je OK. Byl jsem třeba v Srbsku (u Karlštejna). Všude kameny uzavřená parkoviště. Hlavně ať ti nenáviděn Pražáci nejezdí. No jsem dost zvědavý, jestli místní uživí ty hospody, kempy, hotely atd... Jednou ta pandemie skončí. Oplatky se pečou.
Jiří Hrbáček

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Bedlivě sleduji všechny ty úvahy o "koronavirovém puči" v České republice, v Evropě či ve světě. Ne že by se dala taková eventualita zcela zavrhnout, ale fakt, že koronavirovému šílení podlehl prakticky celý svět, ukazuje na to, že nejde o nějaký izolovaný puč v Evropě nebo dokonce v maličké České republice. Takže pokud máme co do činění s nějakým "pučem", tak rozhodně celosvětovým.

   V úvahu připadají dvě možnosti: Buď se jedná o přerozdělení sfér vlivu nějakých globálních politických struktur mocnějších než kterákoli ze světových velmocí (případně o boj mezi jedinou takovou strukturou a vládami jednotlivých států), nebo se jedná o globální změnu fungování světa, který napříště bude řízen z jednoho centra.

   V obou (případně ve všech třech) případech nedává příliš smysl boj proti místním mocenským strukturám (například proti Babišovi). Více smyslu dává boj proti nadnárodním politickým a vojenským strukturám (EU, NATO). Ale i v takovém případě bychom stejně bojovali proti strukturám, které budou v rámci této globální změny beztak poraženy i bez nás.

   Pokud se jedná o globální změnu řízení světa a nikoli o nějakou šarvátku světových velmocí o posílení vlivu ve světě, opět připadají v úvahu dvě možnosti, obě ovšem totalitárně autoritářské. Jde jen o to, v čím zájmu budou.

   V horším případě jde o naplnění záměru redukce světové populace a přeměnu jejího zbytku v otrockou pracovní sílu, která bude sloužit úzce vymezené skupině "vyvolených". V lepším případě půjde o totalitu v socialisticko-komunistickém smyslu, tj. o sice nepříliš demokratickou, leč dobře míněnou a fundovanou správu společnosti v zájmu jejích členů.

Božena Weitingerová

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Na Velký pátek jsem si přečetl zprávu, že Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil trestní stíhání kvůli odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Praze. Stalo se tak na základě nového zákona, který tento týden podepsal prezident Vladimír Putin, a to podle článku o znesvěcení symbolů vojenské slávy Ruska, spáchaných veřejně.
Sankce za tento trestný čin, v případě, že se pachatel dostane do pravomoci ruských soudů obnáší až jeden rok odnětí svobody, peněžní trest ve výši příjmů za poslední dva roky, případně 360 hodin veřejně prospěšných prací. V případě pachatelů pobývajících v zahraničí lze vůči nim uplatnit mezinárodní zatykač, takže jim může hrozit zatčení při každé zahraniční cestě.

   Přiznám se, že jsem tuto zprávu přijal s velmi smíšenými pocity. Na jedné straně jsem byl rozhořčen počinem zastupitelstva Prahy 6 , které zneužilo vyhlášení výjimečného stavu a zákazu shromažďování k demontáži sochy a jejímu uložení do depozitáře. Dvojnásob mi vadilo, že se tak stalo v předvečer 75.výročí osvobození Československa v rámci snahy o přepisování dějin a rehabilitaci nacismu.

   Pan starosta Prahy 6 Ondřej Kolář navíc svým vtípkem o tom, že socha maršála Koněva neměla roušku, a proto musela být demontována v očích Rusů naplnil jeden kulturní stereotyp, dobře známý všem divákům sovětských (ale také amerických) válečných filmů. Podobné cynické žerty pronášeli esesáci před popravou partyzánů. Vyvolal tedy nenávist přímo předsudečnou.

České ministerstvo: My nic, to oni, pomník přece patří Praze 6

   Na tento exces zastupitelů městské části reagoval pouze prezident České republiky Miloš Zeman, vláda až doposud mlčela. Neuvědomila si totiž jednu zásadní věc – předá-li zahraniční politiku do rukou municipalit, ohrozí tím suverenitu České republiky zevnitř. Stát se začne rozpadat na prvočinitele, tedy samosprávné celky, v případě Prahy řízené pubertálně se chovající politickou reprezentací, primárně zaměřenou proti vlastním občanům. Na druhou stranu, jestliže někdo svévolně přebírá kompetence naší republiky v oblasti zahraniční politiky, bere na sebe osobně i rizika, která z toho vyplývají.

   Tento proces odumírání státu samozřejmě svádí velmoci k tomu, aby zasahovaly do našeho politického dění bez ohledu na českou suverenitu. Nový ruský zákon a trestní stíhání viníků demontáže sochy maršála Koněva v Praze 6 takovým zásahem bezesporu je. Proto ruský postup jako český občan neschvaluji, ale coby vlastenec a historik chápu. Ve svém důsledku by nás mohl naučit hájit naše národní zájmy a naši čest.

J.B.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Z Číny přišel malý nebuněčný virus a nám se hroutí kapitalismus. Ne nemylme se, virus za to nemůže. Je pouze spouštěčem procesu, který doutná světem dlouhodobě.
V roce 1989 jsme prožívali konec reálného socialismu. Ve srovnání s kapitalismem se ukázal ne konkurence schopný. Majitel firmy má větší motivaci k tomu, aby podnik prosperoval než někdo, kdo na zisku či ztrátě firmy příliš zainteresován nebyl. Tržní ekonomika prosperovala víc než plánovací. Jenže je tu jeden problém. Aby společnost fungovala dobře s volným trhem vyžaduje stabilitu. Stačí přitom jen velmi malý zásah z vnějšku a systém padá. Proč je tomu tak?

   Odpověď může být překvapivá. Je to stejný důvod jako ten, který vedl ke krachu reálného socialismus. Je to lidský egoismus, který vždy oslabí každou lidskou společnost na něm založenou, což se nejvíce projeví v čase krize.

   Všimli jste si, jak nyní ve společnosti takřka vymizely pravicové neoliberální metody ekonomické politiky? Je zde ještě příliš čerstvá historická vzpomínka na třicátá léta minulého století, kdy hospodářské krizi byl zpočátku dán poměrně volný průběh. Každý jen trošku vědoucí státník si uvědomuje, že nechat nyní působit volnou ruku trhu bude znamenat hromadné sebevraždy tisíců lidí, fronty nezaměstnaných na polévku, tlupy lidí zapalujících auta v ulicích a možná i příchod diktátora podobného Hitlerovi.

   A tak aby tomu vlády předešly zvolili jinou cestu. Obrovské finanční investice do ekonomiky. Investice, na které sice zadlužené země nemají peníze, nicméně díky centrálním bankám je především mocné státy typu USA mohou vytvořit prakticky neomezeně. Není třeba již ani papíru a tiskárny. Stačí jen pár kliků na počítači úředníka centrální banky a máme tu z ničeho tisíc, milión, miliardu či bilión dolarů, kolik jen budeme chtít.

   Jak dlouho může ten experiment fungovat? Peníze mají takovou hodnotu, jakou se těší ve společnosti důvěře. Je jen otázkou času, kdy si lidé začnou hromadně uvědomovat, že to centrální banky neomezeně vytváří nemá žádnou reálnou hodnotu, začnou se toho zbavovat a pokoušet se to měnit za něco co faktickou hodnotu má. Může se spustit hyperinflace, či to co se v ekonomii nazývá “run na banku”. Lidi v panice se začnou hromadně pokoušet vybírat své vklady, což banky nemající v sejfech příslušnou hotovost rychle položí. A chaos v ulicích kterému jsme se snažili vyhnout je opět tu.

   Jaké je tedy řešení? Jsme v pasti, ze které je jediná cesta. Změna filozofie lidské společnosti, která upřednostní spolupráci a solidaritu před bojem a konkurencí. Ale ne v podobě státní direktivy, ale dobrovolně. Pak se objeví i řešení, které například za nějaký čas povede k systému, ve kterém již peníze nebudou potřeba, ač se to dnes bude většině zdát naprostou utopií.

   Součástí řešení problému je ještě jedna zásadní věc, o které se bohužel vůbec nemluví. Funkční změna musí být spojena s dobrovolným snížením populace lidí na Zemi. Žádný trvale udržitelný rozvoj neexistuje. Planeta není schopna dlouhodobě snést tolik lidí na zemi, a tedy jen otázkou, zda problém přelidnění se bude řešit na dobrovolné či nedobrovolné bázi. Klimatická změna je reálná a nezmizí jen proto, že tu máme problémy z koronavirem. Příště to může být třeba zase nějaká klimatická epizoda, která spustí všechny společenské problémy, třeba náhlý kolaps Golfského proudu který podle mnohých měření nebezpečně slábne díky tání grónských ledovců.

   Jak je to tedy. Čeká nás socialismus nebo se opět regeneruje kapitalismus? Jsou to jen ismy. V egoistické společnosti bude socialismus i kapitalismus zlem. Ve společnosti, kde egoismus bude v rovnováze s altruismem budeme zažívat ráj bez ohledu, zda bude formálně více připomínat kapitalistickou či socialistickou formu vlády. Článek jsem zvolil jako příspěvek do diskuze o tom, zda současný situace vede k návratu k myšlenkám a postupům socialismu.

P.B.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Epidemie ukázala hodně věcí o české společnosti, kterých si předtím všiml málokdo. O některých se už diskutuje. Třeba o totálním selhání neziskovek, z nichž asi nejbrutálnější případ představuje Člověk v tísni, který se okázale odmítl zapojit do jakékoliv pomoci, a když se nejhorší přehnalo, začal tvrdit, že vlastně celou dobu pomáhal. Dokonce na sebe vyhlásil sbírku. A když sbírku vyhlásí Člověk v tísni, je to podobně dobrovolné jako předlistopadová sbírka na Fond solidarity. Zkuste tam neposlat peníze, když je výzva na firemní nástěnce, váš šéf je tam okázale pošle a významně se na vás dívá.

Něco tu chybí
   Ukazují se ale i další věci, o kterých se tolik nediskutuje. A sice to, že v České republice, a potažmo v celém západním světě, zoufale chybí mainstreamová média. Ano, jsou tu obrovské propagandistické aparáty, ale mainstream na rozumné profesionální úrovni neexistuje.
   Odborná média přitom fungují. Pokud si chcete přečíst třicetistránkovou studii recenzovanou třemi nezávislými experty s profesorským titulem, můžete jít třeba do Bioscience Trends nebo Tropical Medicine and International Health.
   Stejně dobře fungují alternativní média, kde jsou široce diskutovány možnosti, které ostatní z různých důvodů opomíjejí. Třeba variantu, že virus vznikl v amerických vojenských laboratořích. Nebo naopak, že jde o čínskou zbraň proti USA. Že jde o projekt tajné elity. A také možnost, že je to celé jen zbytečně nafouknutá bublina, kde banální infekce ospravedlňuje razantní omezení občanských svobod. Konec konců je to správné.
   Dobře funguje i bulvár. Koho to zajímá, může si přečíst, která filmová hvězda byla nakažena a jak jsou namíchány celebritní dvojice pro trávení karantény.
   Ale mainstream chybí. Tedy, existují média, která mají hodně čtenářů či diváků, a která se tématu občas věnují, ale chybí ta základní práce, kterou tradičně dělala a kterou od nich můžeme čekat.
Bývávalo
Za prvé. Souhrnné zpravodajské články. To je text, který člověk proletí očima a během pár minut se dozví o tom nejdůležitějším z čerstvě publikovaných statistik, shrnutí hlavních prohlášení předsedy vlády a hlavního epidemiologa, reakci představitele politické opozici či příznivců alternativního přístupu. Mělo by to být jednoduché, přehledné a neměl by v tom být obsažen názor redaktora.
Když si vezmete 20 – 25 let staré papírové noviny, najdete takové články na první stránce. Zpravidla je pod tím podepsáno několik lidí.
Za druhé. Popularizační publicistika. To by mělo spočívat v tom, že někde uprostřed novin najdete delší obsáhlý text, ve kterém se dozvíte:
• Co jsou viry a jak fungují (včetně toho, jak se liší od mikrobů)
• Jak vznikají nové viry přirozenými mutacemi a jak jsou vytvářeny v laboratořích
• Které laboratoře ve světě viry veřejně vytvářejí (a co se šušká o těch neveřejných)
• Jak se liší uměle vytvořené viry od těch přirozeně zmutovaných
• Jak různé viry působí v lidském těla a jak tělo reaguje
• Jaká jsou specifika COVID 19
• Jak se taková nemoc šíří
• Jaké jsou statistické modely pro šíření nemoci
• Jaké ukazatele se používají, proč a co znamenají
• Jaké jsou zkušenosti z minulých epidemií
• Jak by mohly působit případné léky či očkovací vakcíny
• Konfrontace několika nejrozšířenějších pohledů na celou záležitost

A opět bez toho, že by do toho redaktor vnášel svůj pohled. Jak to vidí redaktor, to bychom se měli dozvědět až z komentáře na další stránce.

Diletanti ze Seznamu
Co je na tom mainstreamového? Jen velká média zaměřená na masové publikum k tomu mají čas a prostředky. K vytvoření takových textů potřebujete desítky hodin studia a další desítky hodin strávené diskusemi s různými experty. Žádné malé či alternativní médium si nemůže dovolit takovou nákladnou investici.
Ti velcí sice mají prostředky, jenže zase narážejí na nedostatek schopností. 17. března se stalo, že na vládní tiskové konferenci vystoupila redaktorka Seznamu Jana Lipská s dotazem, jestli premiér zvažuje rezignaci. Člověk si chtěnechtě musí položit otázku, co od toho ta mladá novinářka čekala. Jaký chtěla postavit článek? Jakou zajímavou novinku se chtěla dozvědět? Možná chystala palcové titulky „Premiér Babiš nezvažuje rezignaci“. Pak by to na Seznamu mohli mít jako úvodní zprávu příští dva roky.
Je to v první řadě svědectví o totální neumělosti a neschopnosti. Ale nejen té novinářky. Je to výpověď o tom, že šéf není schopen úkolovat a není schopen své podřízené vysvětlit, v čem vlastně spočívá práce novináře.
Nebo jiný příklad ze stejné redakce. Daniel Zeman. Přibližně před rokem ještě nebyl novinářem, ale aktivistou Žít Brno. Usiloval o zákaz mé besedy v Brně, tak napsal do městské knihovny e-mail, ve kterém mě nařkl z antisemitismu. Shodou okolností to bylo v době, kdy jsem měl společné přednášky s rabínem a kdy jsem byl uveden na nějakém neonacistickém seznamu Židů. Kdyby Daniel Zeman věnoval pouhých pět minut brouzdání na internetu, dozvěděl by se to, a našel by si jiný důvod. Ale nestálo mu to za tu námahu. Napsal první blbost, která ho napadla. Cítil jsem se tehdy skoro víc uražen tou laxností než tím cenzurním pokusem. Nicméně zafungovalo to. V městské knihovně v Brně se informace neověřují. Ředitelka knihovny vydala zákaz, aniž by věděla, o co jde. Inu, centrum vzdělanosti.
Nicméně o tom již bylo napsáno dost. Uvádím tu příhodu jen jako příklad, jak Daniel Zeman zachází s informacemi. O pár měsíců později nastoupil Daniel Zeman do redakce Seznamu, kde píše články na zajímavá témata. Třeba o tom, že jsou v posledním díle Hvězdných válek nedostatečně zastoupeny menšiny, že je to urážlivé a že je to způsobeno „zhoubným vlivem“ diváků . Nebo perlu o tom, že dnešní Řekové se jednou budou před svými dětmi stydět, že do své země nepustili hordy trpících uprchlíků, a že obrana vlastní hranice je projevem „genocidních tendencí“ .

Starý a nový svět
Možná vás napadá otázka, kdo ty články čte. Nikdo! Možná si je někteří lidé přeposílají jako ukázku, kam až může zajít debilita. Ale normální čtenáře to může mít jen těžko. Jenže ono na tom nezáleží! Ve starém světě a v dnešním světě malých médií musí být novinář osobností. Musí přinést jiný pohled než ostatní. Musí být schopen jej obhájit. Musí být přesvědčivý odborně i autorsky. Musí pochopit, co čtenáře trápí a přinášet nové odpovědi. A jestli se mu to daří, o tom každý den rozhodují jeho čtenáři. Tak jsem na tom já i ostatní autoři. Naše postavení je založeno na tom, kolik toho umíme, kolik jsme toho dokázali nastudovat a jak dobře zvládáme své řemeslo. Naopak nejsme závislí na žádném nadřízeném. Možná tomu čtenáři nebudou věřit, ale v relativně nedávných dobách byla takových osobností v médiích poměrně dost. Není asi zapotřebí zdůrazňovat, že to posiluje určité charakterové rysy (a vede k výběru určitých lidských typů).
Proti tomu si můžete představit někoho, kdo sedí v redakci Seznamu, Aktuálně nebo České televize. Jestli se s ním kýve židle nebo jaký dostává plat, to vůbec nesouvisí se zájmem čtenářů. I nejčtenější autor může na hodinu vyletět, pokud by se snad projevil nekorektně. Rozhodující je znát názory nadřízených a přizpůsobit se. Vyhrávat v soutěži o největšího patolízala. Ale zase to nepřehánět, aby se nestalo, že se méně úspěšní patolízalové začnou bát úspěšnějšího konkurenta. Svým způsobem je to úpadek i proti dobám, kdy se dělaly kariéry přes postel. V tom sice nemám žádné detailní znalosti, ale pochybuji, že by některý z dnešních nadřízených měl odvahu riskovat, že za 20 let mu přijde obvinění.

Horší, než jsme čekali
Takové prostředí logicky brání tomu, aby vyrostli skuteční profesionálové. Tedy lidé schopní soustavné práce, vstřebávání různých informací, kritické práce s nimi a odlišování osobního pohledu od objektivní skutečnosti. Svět byrokratických aparátů a extrémních ideologií úplně zničil profesionalitu. Jen pro ilustraci. Na konci 90. let bylo normální, že za expertem přišel novinář, který nepsal žádný konkrétní článek. Snažil se porozumět určitému tématu, nechal si vysvětlit složité věci a poradit, co by měl nastudovat. Dokážete si to představit v dnešním světě?
„Konkurence v médiích nevede k vyrovnanému informování. Konkurenční vydavatelské domy předkládají stejně upravené informace a shodně cenzurují nepohodlná fakta. Tlak konkurence vede v médiích k nárůstu profesionality. Redaktoři píšou stále šikovněji a čtivěji. Dokážou vytvořit článek za stále kratší dobu. Počínají si stále zdatněji při shánění informací,“ napsal jsem kdysi v článku, který významnou měrou přispěl k tomu, že jsem byl z mainstreamového světa vyobcován.
Dnes vidím, že jsem byl přehnaně optimistický. Velká média už se neucházejí ani tak o přízeň čtenářů, jako o přízeň oligarchů a podpor z evropských fondů. A redaktoři se neucházejí o přízeň čtenářů, nýbrž svých nadřízených. Jak mizí kvalita, mizí i skutečný mainstream.

P.H.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Je potřeba si tohle pamatovat a u voleb se podle toho zachovat. Pokud se nespojíme, marasmu se nezbavíme. Bída české politiky ve své nahotě? Revoluční návrh Klause juniora. Plejáda hlasujících kolaborantů. Poučení z minulého století.

Reakce našich poslanců na přelomový návrh na projednání vypovězení Lisabonské smlouvy a poučení z toho jasně plynoucí

   Pokud se mýlím, tak mne opravte, ale myslím, že to bylo poprvé, kdy namísto planého řečnění se někdo opravdu pokusil legislativní cestou něco udělat s naší absolutní podřízeností zahnívajícímu byrokratickému molochu, jenž se nazývá Evropská unie.

   Předseda Trikolóry Václav Klaus mladší navrhl zařadit na pořad jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bod nazvaný Jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy Českou republikou.

PŘEKVAPILI NEPŘEKVAPILI
   Aby tomu každý správně rozuměl: Následně se ve sněmovně nehlasovalo o vypovězení Lisabonské smlouvy, nýbrž pouze o tom, zda se o tom bavit, zda o tom jednat, zda se tím zabývat, zda o tom smět mluvit. Výsledek se samozřejmě dal předpokládat, nicméně pohled na hlasovací listinu přesto nabízí docela zajímavé informace.

   O tom, že eurohujerské strany, rozuměj ODS, TOP 09, ČSSD, Piráti, KDU-ČSL a STAN, budou proti zařazení, nikdo samozřejmě nepochyboval, ani to nepředpokládal. Speciálně u ODS to pouze potvrzuje, že její občasná kritika EU je pouhým bzučením mouchy v našich uších. Tahle kdysi euroskeptická strana se již dávno přeměnila na Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů.

   Mnohem zajímavější je postoj Babišova hnutí ANO. Také z něj se občas ozývají výhrady. Ale i v tomto případě je to jenom plané řečnění. Když došlo na lámání chleba, Klausem navržený bod podpořil jediný Babišův poslanec, Patrik Nacher. Asi ví, proč. Je totiž autorem knížky Šílenosti doby moderní. Ale ani postoj hnutí ANO není nic nového pod sluncem. Že se Babišovo hnutí chová jinak doma a jinak v Bruselu, víme už dávno.

Předseda KSČM Vojtěch Filip hlasoval pro, poslanec Jiří Dolejš z téže strany samozřejmě proti. Nic překvapivého.

   Úplně nejzajímavější byl ovšem postoj poslanců, kteří se hlásí k vlastenectví a namísto zglajchšaltované byrokratické unie preferují Evropu spolupracujících národních států. Pro zařazení Klausova bodu hlasovali všichni přítomní nezařazení poslanci a také všichni přítomní poslanci SPD. Se dvěma výjimkami: Ruku pro nezvedli první dva muži SPD, předseda SPD Tomio Okamura a první místopředseda SPD Radim Fiala. Zajímavé! Pokrytectví? Žárlivost? Rivalita?

POUČENÍ A VAROVÁNÍ
   Za zmínku stojí také vyjádření Františka Matějky, předsedy mimoparlamentní Strany nezávislosti České republiky. Ten Klause zkritizoval, že něco takového, jako je jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy evropská legislativa nezná a že Klausův postup myšlence nezávislosti České republiky prý škodí.

   Věru zajímavé věty. Proč? Protože ty nejdůležitější historické změny se obvykle nedějí se zářivou legislativní čistotou, nýbrž právě naopak revoluční, netradiční či radikální cestou. Netradiční akt prostě vytvoří novou situaci, novou realitu, jež přinutí zainteresované strany či země jednat a dospět k nějakému řešení.

   On se snad zrod Československa v roce 1918 odehrál podle rakousko-uherských zákonů? On snad Protektorát Čechy-Morava vznikl podle československých zákonů? Ono se snad parašutování poslanců Občanského fóra do Federálního shromáždění v prosinci 1989 uskutečnilo podle tehdejší komunistické legislativy? Ono snad vyhlášení svrchovanosti Slovenska Slovenskou národní radou proběhlo dle tehdy platných federálních zákonů? Ono snad rozdělení Československa v roce 1992 proběhlo přesně podle Ústavy? On snad Cromwell uctivě klepal na dveře anglického parlamentu? Ne. Ne. Ne.

   Co z toho všeho plyne? V naprosté nahotě tu vidíme realitu, možná přesněji bídu české politiky. Pokud se euroskeptičtí politici a vlastenecké strany nedokážou domluvit na elementární spolupráci a vzájemné podpoře, nebudou mít proti spojeným silám Bruselu a jeho zdejších Quislingů nikdy šanci. Jenže to si kriticky naladěná veřejnost, čím dál více znechucená praxí Evropské unie, opravdu nezaslouží.
To, co vidíme, je vážné varování. Vzpomínat na knížete Svatopluka snad netřeba.
P.Š.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Nejde o Soukupa, ale o dnešní stav zemědělství.

V týdnu jste se snažil dělat si prdel z našich bývalých JeZeĎáků. Prý neuměli plánovat, proto nebylo maso. A proto, že o tom něco málo vím (na rozdíl od Vaší osoby, kterou omlouvá jenom to, že jste z Prahy), tak vám to s radostí vysvětlím.
Největším problémem socialistických JeZeDáků bylo podle vás jaro, léto, podzim a zima. To bych ani tak neřekl, protože suché jaro i léto u nás na jihu už přestal být problém od 80. let, kde konkrétně okres Břeclav a Znojmo byl téměř komplet pod závlahami.

   Neřešil se nedostatek organické hmoty (hnoje a kompostů) v půdě, protože ze 100 tisíc kusů hovězího dobytka bylo hnoje, že si to ani nedovedete představit. Ze starých a rozpadajících stohů jsme my, v ACHP vyráběli stovky tisíc tun kompostů, v receptuře 1/3 hnoje a slámy, 1/ 3 ornice ze skrývek a 1/3 kejdy (to jsou hovínka a močka z velkochovů prasat) a po dvou letech to bylo k použití a zaorání.

   Za lidovce Luxe se vymlátilo a spálilo na hromadách desetitisíce kusů krav (údajně nemoc šílených krav způsobená zkrmováním masokostní moučky z uhynulých a nemocných zvířat – tento způsob krmení býložravců byl převzat ze západu po roce 1989) a zůstalo v okrese Břeclav pouhých 30.000 kusů, a to je dodnes. Úbytek víc jak 2/3 nestačí nasrat tolik kravinců jako 100 tisíc, závlahy jsou zničeny jejich nepoužíváním 29 let, protože na to JeZeDák už neměl od roku 1990 peníze.

   Pro úplnost: V roce 1988 byl stav skotu v ČR 3,5 milionu kusů, prasat 4,5 milionu kusů. V roce 2018 stav skotu 1,3 milionu, prasat 1,3 milionu. Hlavním důvodem poklesu stavů jsou nařízení EU, aby byl umožněn dovoz ze západu a vyhlášením sankcí na Rusko jsme ztratili velké odbytiště.

   Produkovalo se tehdy 11-12 milionů tun obilí a dnes ubohých 5-7 milionů. Větší polovina tohoto obilí se přehnala přes živočišnou výrobu pro produkci veškerého masa, vajec a mléka. Nebylo to potřeba dovážet z Německa, Francie, Polska, Maďarska a odjinud podle příkazů EU. A že občas na trhu to maso chybělo? Na tehdejší výrobky československého průmyslu bylo ze západu většinou uplatňováno embargo, a tak nezbytné devizové prostředky zabezpečovalo zemědělství ve formě vývozu jatečného dobytka a telat např. do Itálie, Francie, zemí Beneluxu atd.

   Takže český JeZeĎák dovedl plánovat ukázkově, měl 11-ti honný osevní postup, organiku v půdě, půdu pod závlahami, produkoval zeleninu, ovoce, brambory, cukrovku, olejniny, dostatek krmiva pro dobytek, využíval na polích vojtěšku jako zlepšující plodinu a krmivo pro skot (což dnes u dnešních chemicko-pesticidních zemědělců téměř nevidíte).

   Jestli chcete JeZeĎáky z období před StB-áckou revolucí v r. 1989 kritizovat, zjistěte si fakta, a pak možná zjistíte, že jste zbytečně urazil velkou část národa, lidí, kteří poctivě a na vysoké úrovni vykonávali svá povolání. Je nás dost, kdo jsme v zemědělství pracovali celý život a dobře si pamatujeme, co se dělo.

Neurážejte nás, neboť tím děláte blba ze sebe.
(autora tohoto textu se mi nepodařilo dohledat)

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Co současná krizová situace odhalila na EU a varuji co může přijít a to je to , že si evropské instituce posléze mohou vynutit svoji "hvězdnou hodinu" - a bude ještě hůř...
Otázka, zda nám EU v něčem pomohla, je vlastně zbytečná. Není žádnou mimořádnou odvahou ani projevem zvlášť pronikavého myšlení říci, že Evropská unie v čase koronaviru úplně vymizela. Ti, kteří EU milují, ji teprve dnes začínají za tuto absenci postojů kritizovat. My, kteří ji vážně, seriózně, společensko-vědně, nikoli tedy pouze politicky, kritizujeme celá desetiletí, teď toto téma nevyhrocujeme. Není pro nás na pořadu dne.. My rozumní lidé-EU jako myšlenku nadnárodní struktury, nadřazené členským státům, odmítáme celá desetiletí.

Co je teď nového? Ukázalo se, že
• nutnost rychlých rozhodnutí a okamžitých opatření vymazala důvod téměř nonstop konaných, velmi nákladných summitů evropských politiků (a tisíců úředníků kolem nich);
• národní stát se osvědčil jako nejvíce akceschopná organizace řízení společnosti;
• národní vlády potřebují jednat doma, summity v Bruselu je zdržují;
• hledání nadnárodního konsenzu v situaci každodenního mikromanagementu chodu států není jen nemožné. Je vyloučené;
• vlády národních států jsou demokraticky zvolená tělesa a jednají v souladu s většinovou vůlí svých občanů. Sledují ochranu zájmů těchto občanů – ne zájmů nadnárodních institucí v Bruselu;
• lidé si přejí řešení, která berou v úvahu národní (tedy jejich konkrétní) zájem. Případnému volání po „evropské solidaritě“ skrze evropské instituce rozumí jako požadavku neupřímnému a falešnému;
• z praktického života lidé vědí, že si nejdříve musí uspořádat své věci, až potom přijde čas na něco víc;
• je panevropská solidarita tím menší, čím větší nebezpečí hrozí (zdůraznil P. Robejšek na Neviditelném psu);
• nikdo z „národních politiků“ se EU nedovolává a nic od ní nechce (snad jen s výjimkou našeho ministra zahraničí);
• lidé si samozřejmě uvědomují, že existence EU něco stojí, že jsou to i jejich peníze;
• hranice, které EU Schengenem prakticky zrušila, znovu prokázaly svou funkčnost;
• svoji existenci dnes EU brání hlavně argumentací, že „její oslabování a rozvrat organizuje Rusko“ a jeho pátá kolona v jednotlivých zemích. Je to sice hloupé, ale v zemích jako Česká republika nebo Polsko, o pobaltských zemích ani nemluvě, to může být argumentace účinná;
• EU se prokázala být – což jsme říkali již při krizi let 2008-2009 – projektem pro dobré počasí. V krizi je zcela nefunkční.
Proto nevadí, že nefunguje. Kdyby v současné krizi instituce EU konaly, snadněji by se odhalila jejich schopnost či neschopnost (záleží na pozorovateli – nevycházejme z předpokladu, že to všichni vidí stejně jako my). Takové odhalení by u veřejnosti vedlo k rychlejšímu pochopení, a tudíž i k rychlejší diskreditaci samotné podstaty této nadnárodní struktury.
Žádné odumírání EU se nekoná. Je to spíše opačně – až se převalí to nejhorší, až se „medicínsky“ státy s koronavirem vypořádají, evropské instituce si vynutí svoji „hvězdnou hodinu“. Přijde jejich čas, kdy svoji existenci zdůvodní čímsi jako „celoevropskou rekonstrukcí“, která – podle nich – nemůže být řízena chybujícími národními vládami, které budou navíc koronavirovou krizí vyčerpané, oslabené a u části veřejnosti zdiskreditované. Přijde doba „velké evropské solidarity“ řízené orgány EU a velmocemi. To bude ten nejhorší důsledek koronaviru.
Vzniknou další „záchranné finanční valy“, znovu bude nastolen požadavek (tentokráte výrazně silnější) „evropské koordinace hospodářských a sociálních politik a jejich harmonizací“. Vše bude organizováno Evropskou komisí. Evropský parlament bude pouze fíkovým listem této politiky, ale rychle si „sáhne“ po více pravomocích.

Situace bude usnadněna těmito okolnostmi:
• národní vlády, jejich rozpočty i obyvatelstvo budou vyčerpané, ekonomický pád bude větší, než se předpokládá, stejně jako rozvrat veřejných financí. V takovém prostředí se evropské demagogii bude dařit dobře;
• k návratu EU na scénu pomůže přetrvávající atmosféra šoku z koronaviru (obáváme se, že její vyvanutí bude trvat dlouho);
• evropské elity udělají cokoli, aby prokázaly nárok na svoji existenci;
• Evropský parlament (a Evropská komise) budou ovládány zelenými „všech politických barev“ i po koronaviru;
• místní „prounijní páté kolony“ (nejrůznější neziskové politické organizace, proevropští aktivisté, již vytvořené zájmové vrstvy žijící z produktů současných unijních ideologií) získají obrovský prostor pro své aktivity;
• neexistence silných, důvěryhodných, přesvědčivých lídrů a jejich politických stran v jednotlivých členských zemích bude vodou na mlýn prounijních aktivistů a politiků. Diskreditace silných a odvážných národních lídrů bude zesilovat.
Náš závěr je jednoznačný. Nesmíme dopustit, aby Evropská unie pokračovala v současné podobě. Zásadní revizi je třeba podrobit hlavní unijní projekty – Schengen (likvidace hranic) a euro (společná měna). Radikálně musí být změněna dělba práce mezi Bruselem a členskými státy. Nebo také nemusí, ale pak to s námi i dále půjde s kopce.

Napsal Václav Klaus a kolektiv autorů IVK

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Martin Jaroš přišel s vizí restartovat stát. To bude potřeba. Bohužel to bere zase z toho socialistického konce jak někoho víc zrovňoprávňovat, někomu přidávat, tomu kdo nasekal dluhy to odpouštět a schopným víc sebrat. Takže přispěju se svojí trochou do mlýna i když mi to asi tolik lajků nepřinese. (A prosím, berte to s rezervou, je to facebook příspěvek co mi zabral asi 10 minut, ne programové prohlášení vlády)

1. Budeme potřebovat nastartovat ekonomiku. A to znamená několik věcí. Maximálně zjednodušit podnikání ať všichni ti co nemají práci, nebo přišli o živnost kvůli krizi, můžou začít znovu a líp. Zjednodušit založení firmy, papírování, povolení... Prostě naprosto omezit buzeraci a omezování státu, nechat lidi pracovat a podporovat je v tom.

Součástí toho je deregulace. Trump, ze kterého si tady všichni tak rádi dělají srandu zrušil v prvním roce své vlády několik desítek tisíc regulací. A překvapivě jim to nakoplo růst a průmysl neskutečným způsobem a taky se díky tomu zvedaly mzdy a tak dále.

2. Když se tohle udělá, nebude potřebovat tolik ouředníků a ti se budou moci místo razítkování a obtěžování pracujících věnovat skutečné práci a tvorbě hodnot. Ano přátelé, když někdo staví dům, peče housky, nebo vyrábí 3D tiskárny, tak pracuje. Když někdo jiný někde sedí a vyžaduje po tom pracujícím nějaké lejstra, razítka, povolení a potvrzení, tak škodí a žádné hodnoty nevytváří.

3. Snížit daně - To samozřejmě nepůjde tak úplně snadno, když bude výpadek jejich výběru díky krizi a celkově budeme ve svrabu. Každopádně je mnohem lepší, když někdo pracuje, nic od státu nechce, uživí se sám a platí aspoň trochu daně, než když je nezaměstnaný, nebo dělá načerno a chce po státu podporu, protože se mu nevyplatí se snažit, když mu toho stát pak půlku sebere a dá to úředníkům. A ti tolik nenávidění boháči, když jim ty peníze stát nesebere a nedá je úředníkům, si za ty peníze budou kupovat věci, které ti chudší vyrobili a taky budou zakládat firmy, zaměstnávat v nich lidi, stavět domy a to všechno efektivněji a lépe než stát.

4. Digitalizace státu - Tak už jsme zjistili, že spousta firem vlastně nepotřebuje drahé kancle a zvládnou stejně dobře fungovat po Skajpu. To samé by zvládnul stát. Obzvlášť, když podle předchozích bodů bude mít míň úředníků a bude míň buzerovat svoje občany.

Existuje možná ještě lepší možnost. Sebrat úředníkům počítače. To by se najednou ukázalo, kolik úkonů není potřeba.

5. Školství - potřebujeme zásadně zmodernizovat školství. A to ani ne tak způsobem, že děti nebudou dostávat známky a budeme jim ve škole dělat přednášky o věcech, které zajímají redakci A2Alarmu, ale že tam začnou učit kvalitní učitelé, moderní předměty a dostanou za to dobře zaplaceno. Spousta peněz se dá ušetřit, když se vyhází všichni trockisti a marxisti z FFUK a MUNI. Protože místo všelijakých věčných darmožroutů z nejrůznějších pseudověd, kteří pak píšou do novin, kdo by měl skončit v práci, protože nasdílel na facebooku špatný vtip a chtějí zavádět cenzuru, potřebujeme programátory, doktory, chemiky a inženýry. Teď se to ukázalo v plné kráse.

6. Volební systém - konečně bychom mohli něco udělat s volebním systémem. Je debilní. Po každých volbách se ukazuje, že nastává patová situace. Parlament je plný vyžírků, kteří jsou v zásadě jen stroje na hlasování. V tolik nenáviděném senátu podle mě sedí mnohem inteligentnější lidé, kteří nejsou jen loutky předsedů stran. Díky volebnímu systému se tady už dekády koukáme na bandu stejných darmožroutů, kteří si pod sebou větev sami nepodříznou a šikovné lidi v této zemi brzdí v rozvoji a škodí.

7. Soudní systém - jestli něco stojí v této zemi opravdu za hovno, jsou to soudy. Naprosto banální spory tu trvají až desítky let. Každý ví, že se u soudu spravedlnosti nedovolá a podle toho to vypadá. Stát, kde nefunguje právo a nedokáže zajistit spravedlnost, je na hovno a brutálně brzdí rozvoj, protože v takovém prostředí nejde podnikat, plánovat do budoucna a mít aspoň nějaké jistoty stability.

8. Odřezat od státních penězovodů nejrůznější parazity, kteří se tváří, že suplují funkce státu, ve skutečnosti ovšem pouze parazitují na často virtuálních problémech a obcházejí demokratické pravidla na prosazování svých politických cílů bez toho, aniž by byli někam zvoleni. Ano mluvím o neziskovkách. Pokud se chce někdo věnovat "zlepšování světa", tak by to měl dělat za svoje a z darů a nikoliv z daní. Pokud chcete zlepšit sociální systém, vstupte do strany, předložte svůj program, nechte se zvolit do funkce, kde to můžete na základě mandátu voličů změnit. Na řízení státu tady máme vládu a její instituce a ty si na rozdíl od aktivistů volíme ve volbách.

9. Korupce, policie, infrastruktura. Za posledních několik dekád se tu téměř nic nepostavilo, to co se postavilo je hnusné, drahé, nebo to ujíždí ze svahu dolů. Vyznat se v tom, jestli se dálnice nestaví, protože všichni kradnů, chtějí pozabíjet vzácného broučka, nebo jsme všichni rukojmí šílenců, kteří se přivazují ke stromům, protože prostě nechtějí v této zemi ŽÁDNÉ dálnice, prakticky nelze. Já chci dálnice, tunely, rychlovlaky...

10. Soběstačnost a nezávislost - v nouzi poznáš přítele a teď se dobře ukázalo, že nejlepším přítelem jsme mi sami a pak naši sousedi na východě, severu a jihu, nikoliv západě. V EU v době všeobecné apokalypsy se všichni starají především sami o sebe a Evropská komise dokázala akorát tak zavádět dny optimismu, varovat před fake news, buzerovat, reagovat tak s měsíčním zpožděním (a ještě špatně) a dál kout svoje retardované plány o tom, kterak až tohle skončí a všichni se budou topit v dluzích, automobilky budou krachovat a bude obří nezaměstnanost, bude nejdůležitější omezování používání igelitek a donutit všechny nezaměstnané aby si koupili Teslu. Místo toho by bylo nejlepší zajistit si aspoň částečnou potravinovou, bezpečnostní a výrobní nezávislost, protože se ukazuje, že být závislý na totalitní nespolehlivé mocnosti na jedné straně a partě tupých úředních šimlů je trochu problém.

A to je přátelé to nejdůležitější. I když chápu, že řeči o tom, že sebereme bohatým víc peněz, se poslouchají líp.

Daniel Vávra


Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Poslanec Václav Klaus
7. 4. 2020

Dobrý den, dámy a pánové,
mám návrh k pořadu schůze. Ekonomickými věcmi se jistě budeme sáhodlouze zabývat v těch bodech, které jsou schváleny. Je to podle mě ta nejdůležitější věc, hrozba toho ekonomického koronaviru a umírání českých firem a živnostníků, je to priorita číslo jedna. Kdybych měl tu moc, tak vyřadím všechny ostatní body, které se netýkají ekonomiky, z tohoto jednání.

   Rozdali jsme vám všem překlad anglických opatření vlády Borise Johnsona pro vládní poslance, snad jako jakési zrcadlo nebo prostě informaci o tom, jak to řeší jiné země, protože si myslím, že není důležité teď vynalézat kolo každý svépomocí, ale inspirovat se i v cizině, kde nějaká plošná opatření by snad mohla fungovat.

   Co se týče zdravotních věcí, to jsme se věnovali tomu před chvílí. Prodloužili jsme nouzový stav o tři týdny a něco. Ale já bych chtěl přinést také něco pozitivního a využít těžkou situaci k ozdravení společnosti. Vycházím přitom z našeho dlouhodobého programu.

   Když se díváte na tuto situaci, která je, tak jedna věc bije do očí. A to je, že globalisté a globální orgány nefungují. Slyšeli jste něco o OSN v poslední době? Sledujete světovou zdravotnickou organizaci WHO, která dva měsíce nedělala nic, pak vydala jedno zmatené prohlášení, pak vydala prohlášení, že se nemají nosit roušky a teď tedy že se nosit mají? Nebo dokonce EU a její činnost? Nikoli. Já myslím, že přišel čas zbavit evropské byrokraty vlády nad touto zemí. Jistě jste zaznamenali neuvěřitelně drzé rozhodnutí Evropského soudu v otázce kvót.

   Zbavme se nadvlády tohoto soudu nad touto republikou. Přijímáme v parlamentu za normální situace nadpoloviční většinu evropských směrnic tu o zbraních, tu o GDPR, tu o dalších nesmyslech. Zbavme se toho. Já bych si dovolil požádat o zařazení bodu, který se jmenuje: Jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy Českou republikou. Když můj návrh neschválíte, budu ho předkládat na každé schůzi, která bude následovat. A protože si nedělám iluze o politickém rozložení současné Sněmovny, byť myslím, že lidé to vidí zcela opačně, tak jenom si dovolím návrh usnesení.

   Za prvé, Poslanecká sněmovna pověřuje vládu, aby zahájila legislativní kroky k jednostrannému vypovězení Lisabonské smlouvy Českou republikou. A bod číslo dva, Poslanecká sněmovna zavazuje vládu, aby okamžitě stáhla z programu parlamentu veškeré evropské směrnice a nařízení.
Děkuji vám.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...