Vážení, po některých slovech kandidátů na prezidenta jsem nevěřil vlastním uším ani očím, Než jsem však stačil dopsat právní rozbor věci, tak se objevil tento článek. Nejsem ješitný a tak jej sdílím, protože to prostě bylo napsáno dřív. (V.Filip)

NATO: teorie a praxe

Začnu možná tak trochu mimo téma, které je v nadpisu tohoto článku, položením otázky: Co se má stát s organizací, která zásadním způsobem porušuje mezinárodní (Chartu OSN) a své vlastní, deklarované smlouvy (Washingtonská smlouva)?

Existuje poměrně univerzální odpověď. Představitelé řídících orgánů musí nést osobní odpovědnost, včetně odpovědnosti trestně právní, musí nahradit způsobené škody a v případě přetrvávajících nedostatků musí být tato organizace zrušena. Tento způsob řešení závažného porušování smluv a pravidel se týká nejen organizací ekonomických, ale též organizací politických.

V současné politicky vypjaté době, v rámci kampaně pro volbu prezidenta ČR, jsme svědky různých mystifikací, překrucování faktů, historických skutečností, ale také porušování nestrannosti našimi veřejnoprávními masmédii. Kladu si otázku, jaký dopad bude mít toto nedodržování pravidel na zmíněné subjekty. S vysokou mírou pravděpodobnosti si odpovídám – žádný dopad zde nebude. Nikdo z těch manipulátorů a dezinformátorů neponese osobní odpovědnost. Naopak, řada z nich dostane „zaslouženou odměnu“.

Jako příklad uvedených dezinformací a manipulací ve druhém kole prezidentské volby uvedu jeden příklad za všechny. Je z diskuse občana Babiše a občana Pavla. Uvedu příklad, který má i mezinárodní dopad, když představitelé Norska, Estonska, Litvy a Polska vyjádřili nespokojenost a překvapení z toho, jak odpověděl A. Babiš.

Moderátor položil otázku: „Pokud by bylo napadeno Polsko nebo Pobaltské státy, měli bychom splnit své spojenecké závazky a poslat tam vojáky?"

Na to A. Babiš odpověděl: „Určitě ne, určitě ne. Myslím, že je potřeba mluvit o míru,"

P. Pavel na tuto otázku má jiný názor: „Základním principem NATO je odstrašení. … Je-li kterýkoliv z členů napaden, tak ti ostatní mu přijdou na pomoc. Je to ten článek 5.“

To vše si můžete ověřit ze záznamu vysílání této diskuse na ČT 1 ze dne 22. 1. 2023 vysílaného v době od 20,10 hodin. Konkrétně je tato diskuse vedena v minutáži od 51,40 do 55,00.

A nyní se pojďme podívat na to, jaké jsou základní principy činnosti NATO. Každý stát, který chce vstoupit do této organizace, musí splnit řadu podmínek. Pokud je splňuje, podepisuje základní přístupový dokument, který nese název „Washingtonská smlouva“. Tato smlouva má celkem 14 článků, z nichž je jen jediný závazný. Tím je článek č. 1. Ten zní:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“.

Položme si základní otázku: Kdo z účastníků diskuse odpověděl správně v duchu našeho závazku k NATO?

P. Pavel se odvolává na čl. 5. Výše uvedené smlouvy. Zde je jeho znění: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru.

Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

P. Pavel byl několik roků ve funkci nejvyššího vojenského představitele této organizace. Nevím, zda vojenský velitel NATO má jiné znění smlouvy (jen doufám, že tomu tak není), nebo si P. Pavel upravuje skutečnost podle toho, jak se mu to hodí. Prostě – účel světí prostředky! Nezlobte se, ale prezidenta s takovým přístupem k otázkám bezpečnosti pro ČR nechci.

Podívejme se však na širší souvislosti toho, co jsem zde prezentoval na začátku tohoto mého článku. Jestliže organizace dlouhodobě a zásadním způsobem porušuje uzavřené smlouvy, měla by nahradit veškeré škody, které způsobila, vedoucí osobnosti této organizace by měly nést trestněprávní odpovědnost a organizace by měla být zrušena. Zde chronologicky uvádím jen základní válečné akce některých členských států NATO, které jsou v rozporu nejen s výše uvedenou Washingtonskou smlouvou, ale také s Chartou OSN. Je úplně jedno, jestli se tohoto porušování základních principů deklarovaných Chartou OSN a Washingtonskou smlouvou dopouští jednotlivé členské státy, nebo organizace jako celek. Zde je jejich stručný výčet:


Zahraniční agrese některých členských států NATO:
1953: USA, VB - provedly operaci ke svržení vlády v Íránu
1954: USA - operace ke svržení vlády v Guatemale
1956: Francie, VB, Izrael (není členem NATO) - pokus o změnu režimu v Egyptě
1961: USA- invaze na Kubu (Zátoka sviní)
1964 - 1975: USA - zahájena válka proti severnímu Vietnamu
1986: USA - bombardování Libye
1986: USA - Nicaragua
1989: USA - vojenské napadení Panamy
1991- 1995: některé členské státy NATO - bombardování Jugoslávie
1999: USA, SRN - vojenský zásah v Srbsku
2001 - 2021: USA, VB, Francie, SRN, později i další státy, včetně ČR - vojenská agrese do Afghánistánu
2003: USA, VB - vojenská agrese do Iráku
2011: USA, Francie, VB - vojenská agrese v Libyi
2011: některé státy z Perského zálivu v součinnosti s USA, VB, Francií, (později též SRN) - zahájena vojenská agrese do Sýrie
2015: Saudská Arábie s podporou členských států NATO USA, VB, Francií - vojensky napaden Jemen
2015 - dosud: USA, SRN - Sýrie

Tak to je jen krátký výčet. Když se tak na něj dívám, asi mělo být zrušeno NATO. Fakta hovoří jasně: jedni z těch, kdo by měli nést odpovědnost za závažné porušování deklarované smlouvy, které mělo tragické následky, by měli být, kromě politiků, také nejvyšší vojenští představitelé této organizace. Jedním z nich je i P. Pavel.

Ladislav Petráš, leden 2023

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Myš byla umístěna na vrchol sklenice naplněné zrním. Byla tak šťastná, že kolem sebe našla tolik potravy, že už neměla potřebu běhat a hledat potravu. Nyní mohla spokojeně žít svůj život. Po několika dnech, kdy si pochutnávala na zrníčkách, se dostala až na dno sklenice.

Najednou si uvědomila, že je v pasti a nemůže se dostat ven. Nyní se musí plně spoléhat na to, že jí zrní do sklenice někdo nasype, aby přežila.

Nyní ji nezbývá nic jiného než sníst, co ji dají.

Z toho plyne několik ponaučení:
1. Krátkodobá potěšení mohou vést k dlouhodobým pastem.
2. Pokud vám věci jdou snadno a zpohodlníte, dostáváte se do pasti závislosti.
3. Když nevyužíváte své schopnosti, ztratíte víc než své dovednosti. Ztrácíte své MOŽNOSTI a SVOBODU.
4. Svoboda nepřichází snadno, ale lze ji rychle ztratit.
5. NIC v životě nepřijde snadno, a pokud to přijde snadno, možná to nestojí za to.

Nenadávejte na své boje. Jsou to vaše převlečená požehnání.

Nechte to na chvíli vstřebat.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Koláři Koláři, práce se ti nedaří…

Přátelé, dneska si zahraju na svého blogerského kolegu Vlka. Můj bratr vládne angličtinou podstatně lépe než já a tak je schopen číst i anglické zpravodajství.

Před několika dny se k němu dostal docela zajímavý odkaz, který jsme nemohli nechat jen tak.

Vězte, že v USA existuje komunistická strana. A tato americká komunistická strana vydávala od roku 1944 až do roku 2016 takové svoje americké Haló noviny.

Jedná se o časopis „Political Affairs“ Anglická Wikipedie o něm píše (v automatizovaném překladu):
Political affairs byly při svém založení teoretickým orgánem komunistické strany, USA , obecně publikovaly články určené téměř výhradně členům KSČ. Koncem 90. let se tato role změnila. Political affairs se zbavily role vnitřního orgánu komunistické strany a zaujaly širší postoj. Poskytuje marxistické pohledy na mnoho současných problémů a zapojuje se do teoretických diskusí relevantních pro marxisty a dělnické hnutí. Kromě článků věnovaných národní a mezinárodní politice časopis nabízí poezii, recenze knih, příležitostné recenze hudby a filmu, rozhovory a příležitostné povídky.

Publikaci lze vysledovat až k The Masses , slavným novinám Greenwich Village z 10. let 20. století. Poté, co byl potlačen vládou, noviny pokračovaly jako Osvoboditel . Nezávisle na tom založili Přátelé sovětského Ruska v roce 1919 další měsíčník Sovětské Rusko . V roce 1924 byl název změněn na Sovětské Rusko obrázkové . Konečně William Z. Foster zahájil činnost Labor Herald jako oficiální publikaci své odborové vzdělávací ligy v březnu 1922. Když Workers Party of Americabyla konečně konsolidována jako jednotná nadzemní komunistická strana ve Spojených státech, bylo rozhodnuto, že strana by měla mít teoretický měsíčník i deník, v souladu s Leninovou směrnicí v Co je třeba udělat?

V těchto novinách vyšel v roce 2008 článek o šedé eminenci našeho generálského kandidáta Petra Koláře o jeho působení v USA jako českého velvyslance. Tehdy ještě v USA panovala téměř absolutní svoboda slova, Cancel culture byla teprve v plenkách a tak se mohly říkat věci nevídané a neslýchané. Z mé strany je to taková pěkná tečka za tím naším volebním případem. Než si člověk plivne do dlaní a sevře meč, zpravidla ještě ucedí nějakou nadávku… Tohle by tomu docela dobře odpovídalo.

Článek v originále najdete zde: http://www.politicalaffairs.net/agent-kolar-bush-s-new-hope-for-destabilizing-cuba

Zde je automatizovaný překlad článku:
Agent Kolar, Bushova nová naděje na destabilizaci Kuby
Bushova administrativa, která až dosud věřila, že se jejím kubánským žoldákům podaří destabilizovat zemi, smazala svou malou důvěryhodnost v otázce Kuby, a vložila své naděje do nedůvěryhodnosti. Čisté ruce bystrého Čecha, zdatného studenta jeho špionážních služeb.

Petr ‚Peter‘ Kolář, velvyslanec České republiky ve Washingtonu, vybraný a naverbovaný CIA na konci 80. let, se za necelé tři roky změnil ze zaměstnance údržby budov a poštovního úředníka na hlavního výzkumníka Institutu strategických studií při na ministerstvu obrany v Praze.

Stalo se tak díky malému postrčení jeho přítele Václava Havla, rovněž napojeného na americké zpravodajské kanály.

Kolář začal svůj závratný vzestup po rozpadu socialistického státu v bývalém Československu, když ho jeho páni přes noc poslali do Washingtonu, aby podle jeho oficiální biografie zahájil výcvikový program pro své nové úkoly. Tento školicí program probíhal v Mezinárodním centru Woodrowa Wilsona (WWIC), instituci financované a provozované vládou USA.

Jeho biografie neříká, že WWIC, připojená k univerzitě v Princetonu, je svázána se CIA . Ve skutečnosti natolik, že nechvalně známý bývalý ředitel CIA Allen W. Dulles odkázal své osobní archivy tomuto institutu.

James Billington, ředitel WWIC v letech 1973 až 1988, začal svou kariéru jako Dullesův asistent a skončil jako poradce Ronalda Reagana. Podle Dullesových odtajněných dokumentů pracovalo velké množství profesorů z tohoto centra také jako poradci „na vysoké úrovni“ pro americké špionážní agentury.

Lee Hamilton, její současný ředitel, má ještě temnější resumé. Bývalý kongresman ze státu Indiana, byl členem prezidentského poradního sboru pro domácí bezpečnost, tajemníkem Národní bezpečnostní studijní skupiny ministerstva obrany a… tajemníkem poradního sboru CIA pro ekonomické zpravodajství. Ještě vážnější: byl v Národní komisi pro teroristické útoky, známé také jako Komise 11. září.

Co tedy mohl agent Kolar ve Washingtonu studovat?

Jisté je, že ještě v Praze ho Havlova spojka rychle poslala na cestu na ministerstvo zahraničí, kde by raketovou rychlostí stoupal od jedné intriky k druhé, až se stal náměstkem.
Nyní mohl Washington sklidit, co zasel.

PŘICHÁZÍ S FIASKEM MAFIE
Dne 2. prosince 2005 doktor Kolar (teď se mu říkalo doktor) předal své pověřovací listiny George W. Bushovi. Věděl, jaké jsou priority. Počkal až po novoročních svátcích a 17. ledna 2006 byl v Miami, kde se setkal s těmi nejodpornějšími mafiánskými živly.

V květnu byl připraven vyjít jako hvězda protikubánské show.

Docela hrubým krokem si spiklenci vybrali kanceláře Centra pro svobodnou Kubu, nechvalně známého agenta CIA Franka Calzóna, aby svolali tiskovou konferenci. Kolář pozval řadu diplomatů z jiných bývalých východoevropských socialistických zemí, aby zahájili to, co nazval „iniciativou na podporu vnitřní opozice na Kubě“.

Mezi jeho doprovod patřil kongresman Lincoln Díaz-Balart, syn vládního ministra za diktatury Fulgencia Batisty; Caleb McCarry, vedoucí Bushova plánu na anexi Kuby; Orlando Gutiérrez Boronat, terorista rekrutovaný z kubánského demokratického ředitelství; silně dotovaná Sylvia Iriondo z MAR por Cuba; Angel de Fana ze skupiny Plantados hasta la Libertad y la Democracia, kontrarevoluční organizace bývalých trestanců; a Mauricio Claver Carone, ředitel americko-kubánského demokratického politického akčního výboru, který se věnuje uplácení členů kongresu.

Kolář v tu chvíli netušil, že před koncem roku bude jeho tlupa spiklenců rozprášena hurikánem: prosincová zpráva úřadu Government Accountability Office (GAO) odhalující, že úředníci USAID přidělení na Kubu zatajili konečný cíl ve výši 65,4 milionů dolarů v grantech této federální agentury, které šly jejich přátelům v Miami a Washingtonu.

Mezi podezřelými uvedenými ve zprávě GAO byli dva nejlepší Kolarovi podporovatelé: Frank Calzón a Orlando Gutierrez-Boronat, kteří dostávali milionové dotace.

Rána byla příliš těžká. O několik dní později Adolfo Franco, správce latinskoamerických fondů pro Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj, okamžitě rezignoval na svůj post… a připojil se k týmu republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina, který je shodou okolností ředitelem Mezinárodního republikánského institutu (IRI). ), jeden z velkých příjemců Francovy štědrosti.

Skandál v USAID pokračoval v následujících měsících s dalšími rezignacemi a policejním vyšetřováním, které nedávno „vyhodilo do povětří“ Felipe Sixta, Calzónovu pravou ruku a strůjce ziskového schématu zpronevěry, který se několik měsíců skrýval jako „zvláštního“ poradce prezidenta.

Další aktivita, kterou před chvílí zorganizovali Kolarovi ‚poradci‘ v hotelu Coral Gables Biltmore, přinesla na světlo nový plán na vytvoření podvratné činnosti na Kubě, jak si jej představovali strůjci v Langley.

Kubánsko-americký senátor Mel Martinez, který vedl neobvyklé setkání, uznal izolaci Washingtonu v jeho špinavé válce proti ostrovu a zdůraznil potřebu zapojit „jiné země“ do jejich protikubánské operace. To mělo připomenout Kubáncům, kteří „byli vycvičeni k nenávisti“ k americké vládě, že tato „není jejich jediným spojencem“. José Cárdenas, „prozatímní“ ředitel nahrazující Franca v USAID, řekl, že USAID brzy začne „sledovat model zavedený východoevropským blokem v 90. letech“, čímž potvrdil, že jako první bude mít prospěch.

Mafiánská schůzka skončila výmluvným nesmyslem amerického ministra obchodu Carlose M. Gutiérreze. Podle tohoto bývalého manažera společnosti s mnohamilionovými zisky, je třeba věnovat pozornost Kubě „stejně jako tomu bylo s Tibetem a Dárfúrem“, čímž se připouští zásah USA do obou těchto krizí.

Mezitím český velvyslanec schvaloval takové absurdní pokyny, jeho bystrý spolupracovník Calzón neztrácel čas zbytečným představením. Čekal na příhodně pojmenovaném letišti Dulles ve Washingtonu na další let do Prahy.

Věděl, že od nynějška bude Cárdenasův náhradník zvýhodňovat české hlavní město při rozdělování milionů z USAID.

Za Calzónem následovali všichni jeho kolegové žoldnéři, kteří se snažili zajistit nové zdroje financování, počínaje Robertem Ménardem, v řadě, ve které byli také Boronat a Iriondo.

Václav Havel ze své strany právě 16. dubna v Bruselu inauguroval další organizaci na „obhajobu demokracie“ a je za ní chlupatá ruka kmotrů subverze na Kubě… stačí říci, že koordinátor pro „novou“ ‚ programem je Češka Kristina Prunerová z Člověka v tísni, skupiny vytvořené v Praze CIA a silně dotované National Endowment for Democracy, další agenturou napojenou na americké zpravodajské služby.

V Miami se nyní různé frakce, které se po desetiletí živily protikubánskými křižáckými výpravami federální vlády, zmítají tváří v tvář Kolarově plánu a přemýšlejí, jak se spojit s tou podvratnou strukturou, z níž mají prospěch evropské nevládní organizace a satelity USAID, NED a další. kanály.

Audit GAO týkající se protikubánských aktivit USAID se dostal do titulků s luxusními nákupy najatými „demokratickými aktivisty“ z Miami: kašmírové svetry, čokolády Godiva, hry pro Nintendo a Sony Playstation, všechny údajně určené pro údajné disidenty.

Toto je shnilý plod důvěry kubánsko-amerických členů kongresu Ileany Ros-Lehtinenové a Lincolna a Maria Díaze-Balarta, senátora Martíneze a vůdců kubánské rady svobody. Budou se miliony USAID nadále sklízet v Miami?

Jak vidno, nic se nezměnilo. Co se v mládí naučíš, u prezidentské volby jako když najdeš.

Vidlák 26. ledna, 2023


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Tak přece jen volby...

Asi víte, že jsem se už dříve rozhodl minimalizovat svoji závislost na tomto systému. Opravdu mi dělá radost každý drobný krůček, kterým jsem snížil svoji závislost na něm.

Volby považuji za nástroj systému jak upevňovat a legalizovat svoji moc. Proto jsem byl rozhodnutý je ignorovat. Nakonec jsem názor změnil.
Mám k tomu hned několik důvodů.

Musím reagovat na to, že prezidentem naší republiky by se mohl stát voják, který zastával nejvyšší vojenskou funkci v NATO, kterou já považuji za teroristickou organizaci.

Tyto volby beru i jako jakési referendum o současné vládě. Nemohu tedy mlčet k tomu, jak se současná situace podobá situaci v Německu před WW2. Nástup fašismu je už zcela neskrývaný. Současní váleční štváči směřují v rámci EU ke stejným koncům k jakým směřovalo Hitlerovo Německo.
Považuji tyto volby za poslední, o kterých si ještě alespoň část lidí myslí, že jsou svobodné.

Pokud nebude Babiš zvolen prezidentem, tak bude s největší pravděpodobností nejpozději za 30 měsíců zvolen premiérem. Tam může napáchat škod mnohem více, jak jsem viděl při jeho minulém působení v době tečkování.

Celkem pravděpodobně se do současného konfliktu na Ukrajině nakonec zapojí i NATO. Myslím otevřeně a ne jen skrytě, jak to dělá teď. Kdyby chtěli mír, tak by válku jednak nevyprovokovali a jednak by už dávno jednali o míru místo dodávek zbraní a finanční podpory.
Kdo chce mír nedodává zbraně a nefinancuje cizí válku.
V takovém případě jsem přesvědčený, že pokud vláda navrhne vojákovi, aby nařídil mobilizaci na podporu organizace, které sloužil, tak ji bez mrknutí oka nařídí.
U nevojáka takovou jistotu nemám.

Babiš zde jako první zavedl diskriminaci části vlastních obyvatel a prosazoval násilnou aplikaci experimentálních a neotestovaných látek zdravým lidem. Nikdy mu tyto odporné činy nezapomenu.

Nevolím Babiše.
Chci vyjádřit svůj odpor k fašismu.
Nechci v čele státu vojáka, který šéfoval (byť jen formálně) organizaci, kterou považuji za teroristickou.
Chci vyjádřit odpor k vládě, která podporuje a financuje cizí válku a zároveň se snaží potlačovat svobodu slova.
S volbou zla v podobě Babiše se morálně nějak vyrovnám.
S mlčením a tedy tichou podporou vlády a tohoto vojáka v čele státu bych se nemohl podívat do očí svým potomkům.

Jiří Hrbáček


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Máme dvě možnosti...

Toto je můj poslední příspěvek k volbám. Než se zavřou volební místnosti, neuvidíte ode mne už ani písmenko. Ani zde, ani na Twitteru. A ani jinde. Volby jsou svobodnou záležitostí každého občana a jeho rozhodnutí. A v těchto má dvě možnosti...

"Mám dvě možnosti," přemítá Švejk v zákopu, zatímco kolem sviští střely. "Buď mě minou, nebo trefěj. Jestli minou, je to dobrý. Ale když trefěj, mám dvě možnosti. Buď mě zraněj, nebo padnu. Jestli zraněj, je to dobrý. Ale když padnu, mám dvě možnosti. Buď mne pohřběj, nebo zpracujou. Jestli pohřběj, je to dobrý. Ale když zpracujou, mám dvě možnosti. Buď ze mě vyroběj mejdlo, nebo hajzpapír. Jestli mejdlo, je to dobrý. Ale když hajzlpapír, mám dvě možnosti. Buď skončím na dámskejch, nebo na pánskejch. Jestli na dámskejch, je to dobrý, mám dvě možnosti. Ale jestli na pánskejch, tak jsem definitivně v pr..."

Proč mne napadl zrovna Švejk a proč zrovna v arabštině? Protože vychází i tam. Jen je to "Šafik". Kniha, ačkoli se na více místech vyjadřuje hanlivě o Turcích a muslimech, je kupodivu populární i v arabském světe. Proč? Protože první válka znamenala pád muslimského světa na ústa. Turci, jakožto spojenci Habsburků, byli poraženou velmocí. A s rozpadem Osmanské říše ukončil Blízký východ dlouhou mnohasetletou kapitolu dějin. Zbytky říše se koloniálně rozdělily mezi Anglii, Francii a Turecko, které po válce s Řeckem odvrhlo Islám a stalo se republikou. Tím Blízký východ ztratil moc. Teprve až rozvoj automobilismu a ropného průmyslu dal zemím Orientu nové, ale o to silnější politické páky...

https://www.pakistantoday.com.pk/2023/01/17/saudi-arabia-joining-brics-a-strategic-game-changer/

No, a proč o tom píšu? Protože ty páky se teď pohnuly. Moc se tu o tom nepíše. Vlastně vůbec. Pro tyto informace si musíte až někam do médií třetího světa. Je to zvláštní.Západní méééédia, která předtím šílela z každého výkyvu cen ropy jak pominutá, Média, která intimní vztah USA k Saudům prezentovala coby pilíř mezinárodní politiky na Blízkém východě. A teď nic. Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie totiž chtějí vstoupit do BRICS. A Rusko souhlasí. A nastalo mrazivé mediální ticho...

https://www.aa.com.tr/en/economy/russian-fm-says-brics-group-to-consider-common-currency/2797085

To je v podstatě revoluce. Místo petrodolaru tak může být brzy petrorubl. A Američané mohou být brzy tam, kde Švejk na pánských záchodcích. Co jim tedy zbývá? Osvědčená metoda. Zahojit se na rekonstrukci poválečné Evropy. Ale k tomu jim chybí jedna věc. Válka. Tedy, ne už tak docela. Na Ukrajině se jim to nakonec rozšťourat podařilo. A atmosféra v Evropě připomíná období před první válkou jako nikdy předtím...

https://euractiv.cz/section/cr-v-evropske-unii/news/cesky-berlusconi-na-ktereho-nikdo-neceka-evropa-reaguje-na-ceske-prezidentske-volby/

Tak se zkuste zamyslet, proč jsou zde takové tlaky na to, abychom my, v podstatě další nárazníková země ukrajinského konfliktu, měli zrovna proamerického prezidenta. Generál Petr Pavel je politicky nezkušený. On sám nic rozhodovat nebude. Jeho šedou eminencí je Petr Kolář, bývalý diplomat a zaměstnanec vlivných amerických lobbistů ze společnosti Squire Patton Boggs...

http://www.politicalaffairs.net/agent-kolar-bush-s-new-hope-for-destabilizing-cuba

V Americe, kde dělal velvylance až do roku 2010, si nebrali zrovna moc servítky. Prý je agentem pro destabilizaci Kuby. U nás to zkoušel už s Drahošem, ale tehdy naštěstí proti Zemanovi neuspěl. Jeho mediálním zázemím je František Vrábel, bojovník proti dezinformacím a zastánce tvrdé, automatizované cenzury českého Internetu. Panoptikum pak doplňuje Radko Hokovský, předchůdce pornoherce Jakuba Jandy na pozici ředitele v neziskovce Evropské hodnoty a programu Kremlin Watch. Tam s nimi byl ostatně Petr Kolář také. Ale jak to celé vlastně začalo, to se podívejme někdy do roku 2015...

https://hn.cz/komentare/c1-63859070-startuje-obcanska-iniciativa-pro-evropske-hodnoty-chceme-zmenit-pristup-k-politice-v-cesku

Blíží se volby. A amerika má už jen jednu možnost. Tu Švejkovu, z pánských. Ale v té bruseli máme být my. Aby tam nebyli oni...

My máme stále možnosti. Dvě. Třetí není. Volí se dva kandidáti. A každá akce jednoznačně vede buď k zvýšení šance u jednoho, nebo u druhého. Nevolit nebo házet neplatné hlasy je zcela prázdné, alibistické gesto. Pokud tam chcete Pavla, tak mu to hoďte rovnou a pak si nestěžujte. Pokud ho tam nechcete, musíte volit Babiše. Nedá se svítit, karty jsou tak rozdány...

Vadí Vám Bureš natolik, že to psychicky nedáte? Dobře, pokud nebude Babiš prezidentem, pak bude s vysokou pravděpodobností, nejpozději za 30 měsíců, premiérem. Nebo snad myslíte, že Fialovi, po tom, co předvádí, naskočí těch jeho ušmudlaných sedmnáct procent ve sněmovně na třicet? To asi ne, že. To by museli mezitím změnit volební systém. Ale tam by rozhodoval ústavní soud. A jeho nového předsedu na příštích pět let určí...

Tak rozum do hrsti, a já se mohu už jen modlit, aby ho tam zbylo co nejvíc...

Pavel Cimbal


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Dopis, který si Petr Pavel určitě nepřečte, ale vy byste měli

12. 01. 2023 21:25:10
Příběhy jsou mocná a nebezpečná zbraň a v těchto dnech na Hrad vedou člověka, který si nezaslouží úctu, ale opovržení.


Petře Pavle,
Jsme skoro stejně staří, vy 1961, já 1962. To je asi tak všechno, co máme společného. Váš život a můj život nejsou jenom dvě různé stránky ilustrující historii naší země. Jsou to úplně odlišné knihy.

Začnu dobou, kdy nám oběma bylo 6 let.

V roce 1968 byli u vás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. „Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší.

Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“ To jste napsal v životopise v roce 1987. Mne ráno 21.srpna vzbudila plačící babička. Zažila obě světové války, bála se. Rodiče jsem v těch dnech viděl málokdy. Nerozuměl jsem, proč se máme vyhýbat vojákům v cizích uniformách, proč jim lidé spílají, ale začal jsem to chápat brzy.

Vy jste žil dál život prominentního syna vysoce postaveného armádního důstojníka, registrovaného agenta STB.

U nás se v následujících měsících a letech změnilo všechno. Otec na schůzi prohlásil, že se nikdy nesmíří s tím, aby jeden stát zasahoval do suverenity státu jiného, matka byla „zarytá dubčekistka“. Oba přišli o práci, z vedoucího odboru kultury byl jeřábník a z ředitelky knihovny dělnice v manufaktuře v garáži, kde se vyráběly svíčky. Soudruzi nás vyštvali z mého rodného města, otec v novém bydlišti vykonával podřadnou práci v továrně a matku vyhazovali z práce vždy, když došel její kádrový posudek. Měla zákaz práce v kultuře, a tak ji vyhodili dokonce i z místa vrátné v muzeu. Sebrali nám telefon, otec musel pravidelně chodit na STB na „pohovor“, chyběly nám prostředky k životu. Na základní škole jsem pochopil, že jsem jiný, když šli ostatní na nějakou akci Pionýra a já jsem seděl v šatně, měl jsem do té organizace zakázaný vstup.

Vy jste v roce 1974 nastoupil na vojenské gymnázium.

Moje starší sestra měla zakázané střední školy a mne to čekalo také. Přijal mne na vlastní riziko jeden odvážný ředitel, na obor, který mne vůbec nezajímal. Za texty Kryla nalezené v tašce zapomenuté na nádraží jsem stál před jakousi komisí, dostal dvojku z chování.

K stigmatu syna kontrarevolucionářů brzy přidali nálepku potenciálního ideového nebezpečí pro mládež. Vás podle vašich vlastních slov ideově formovala měsíční prázdninová cesta do Sovětského svazu, mne letní brigády, jediná cesta, jak vylepšit ubohý rodinný rozpočet a koupit si vysněný kazeťák z druhé ruky.

Vy jste po vojenském gymnáziu šel na vojenskou vysokou školu.

Já jsem se na VŠ přihlásil, i když jsem věděl, že mne nepřijmou. K přijímačkám mne ale pustit museli, ze 3 předmětů včetně ruštiny jsem absolvoval za 1, přijat jsem nebyl. Byl jsem u toho, když profesor, který na VŠ vyučoval a znal otce řekl “přece jste si nemysleli, že ho můžeme vzít?“.

Vy jste v roce 1983 nastoupil k výsadkářům. Chtěl jsem létat. Kamarádi se v místním aeroklubu hlásili na bezmotorové létání. Můj pokus byl rovnou zamítnut, snad mohu zkusit parašutismus, prý na padáku za hranice neuletím. Výcvik nás na podzim v tělocvičně začalo několik desítek, balení padáku a trénink doskoku, na jaře jsem si pilně na brigádě dopředu odpracoval všechny seskoky. Vydrželo nás to asi sedm. Když instruktor na jaře oznámil, že druhý den bude první seskok, nikdo nejásal víc než já. Do chvíle, kdy mi sdělil, že já skákat nebudu, protože mi to zakázali a vyloučili mne ze Svazarmu, prý mne tam vzali omylem.

I já jsem v roce 1983 začal vojenskou kariéru. Na začátku ledna jsem jako politicky závadný nastoupil k „elitnímu“ vojenskému útvaru 3513, 1.stavební a silniční prapor Horní Počernice. Pohrobek PTP. Major Jožo Gábriš, který pamatoval reálné postavy z Černých baronů, občas poskakoval po buzeráku s výkřiky „keby to videl Švandrlík“. Na celém útvaru byli asi jenom tři vojáci z povolání, z toho za trest jeden kapitán, který měl kvůli jménu Tomáš Baťa zaražený služební postup. Zbytek nám odveleli „špagáti“. Jediná výzbroj byly dvě bedny samopalů se zacementovanými hlavněmi, které se vyndaly jenom na přísahu. Ve znaku buldozer, práce na stavbách a ošacení tak bídné, že jsme se styděli jet na vycházku do Prahy. "Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám!" Vy jste takhle přísahat chtěl, já jsem musel.

Vy jste vstoupil v roce 1985 do KSČ, začal jste potom kariéru rozvědčíka, cvičil jste se na podvratnou činnost na území kapitalistického nepřítele, stal se z vás předseda organizace strany.

Já jsem po vojně začal pracovat divadle. Když krajský tajemník KSČ pro kulturu zjistil, že tam dělám zvukaře, tak přišel pokyn mne vyhodit. Statečný ředitel divadla neuposlechl. Vaše manželka, důstojnice armády, také vstoupila do KSČ. Moje tehdejší manželka, sólistka opery, zažila, co to znamená být mou ženou, když jí kvůli mně odmítli v Národním divadle.

Vy jste konec osmdesátých let prožil jako agent Pávek. Ještě v září 1989 jste jako stranický funkcionář odsuzoval kolegy, kteří se zamýšleli nad Několika větami. Já jsem dění sledoval z ciziny, domů jsem mohl až po amnestii, která smazala trest za nepovolené opuštění republiky. Kvůli hrozbě trestu za protirežimní tiskoviny jsem totiž skončil v emigraci, udal mne „kamarád“, našel jsem ho po letech v registru svazků STB. Vy jste na začátku nové historie naší země ještě do roku 1991 sloužil pod Varšavskou smlouvou, vedenou z Moskvy. Já jsem konečně začal žít bez stigmatu protispolečenského antikomunistického živlu. Nebyl jste sám, podobnou kariéru udělalo mnoho vašich soudruhů. Nikdo ale neměl tu drzost se ucházet o úřad prezidenta republiky. Nikdo kolem sebe neupletl takovou konstrukci lží jako vy.

Nebudu vás volit za prezidenta, budu volit kohokoliv, kdo bude stát proti vám. Pokud zvolen budete, nebudu vás jako prezidenta mé rodné země akceptovat.

Tomáš Kubín


Dovětek pro čtenáře
V knize Mlachim gimel (Třetí kniha královská) od Yochi Brandes píše autorka: „Příběhy jsou nebezpečnější než meče. Meče mohou ublížit pouze těm, kteří stojí přímo před námi, zatímco příběhy určují, kdo bude žít a kdo zemře v příštích generacích.“ V knize příběhy, které píší najatí písaři, dnes bychom řekli propagandisté, převrací na ruby biblické události z časů králů Saula, Davida, Šalamouna, Jeroboama, ze zločince Davida dělají hrdinu, z jeho obětí vyvrhele, přepisují dějiny ještě v době, kdy jsou teprve tvořeny.

Lidé jako Pavel také pracují s uměle vytvořenými příběhy. Štáb propagandistů a on sám lžou, překrucují a maskují fakta. Příběhům, stejně jako v knize a nesčetněkrát v dějinách, věří dav ochotný vytěsnit z hlavy fakta a ukájející se historkami o hrdinovi a diplomatovi, který vše odčinil. Děsí mne, že i jinak nedůvěřivý a skeptický český národ se dá doslova zblbnout tak, že oslavuje člověka s jeho minulostí.

Příběhy jsou mocná a nebezpečná zbraň a v těchto dnech na Hrad vedou člověka, který si nezaslouží úctu, ale opovržení.


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Jak to tenkrát bylo?

Prezidentská volba na pozadí války, deindustrializace a zbídačení chudších vrstev národa. Prezidentská volba v zemi, která je největším exportérem elektřiny, ale zároveň má nejvyšší ceny za energie na světě. Prezidentská volba v době projednávání zákona o dezinformacích, který ukončí svobodu slova v této zemi. Prezidentská volba v národě, který je rozdělen na Prahu a lásku proti vsi a nenávisti. Alespoň takhle to říkají v Praze. Prezidentská volba, o které se dá tušit, že bude na dlouhou dobu poslední svobodná.

Takřka všechno se už stalo. Dávno. Podepsanými lišáckými smlouvami, kterým nikdo nerozuměl a za které jsme dostali trochu pozlátka a skleněných korálků. Přijetím složitých zákonů, kterými jsme se nechali uvázat na stále kratší řetěz. Jsme země, ve které nám už skoro nic nepatří, ale přesto to polovina národa ještě nevidí, i když platí za elektřinu velmi lichvářské ceny. Zůstávají poslední žalostné zbytky kdysi slavného průmyslu i zemědělství. Poslední zbytky majetku v českých rukách. Poslední zbytky intelektuálů, kteří se ještě neodrodili a nesklonili koleno před Baalem. Všechny státní instituce jsou už na té správné straně, zbývá poslední. Mocensky nepříliš významná, ale s velkou symbolikou. Pražský hrad. Volební bitva vypukne zítra.

Jsem daleko od pravdy, když řeknu, že až to v sobotu skončí, dost se toho změní? Bych byl proto rád, aby se nezapomnělo na tu poslední chvíli před bitvou. Dovolte mi proto tuto švejkovsky patetickou zprávu.

Na jedné straně pole tu máme velkou armádu pod vedením generála. Postavil se pod korouhev svého skutečného pána. Vlaje nad ním velká a nezdolná vlajka NATO. Po jeho pravici stojí šedá eminence Kolář, který dohlíží, aby generál jednal podle pokynů z Washingtonu a postaral se, aby pro tuto bitvu mělo vojsko vše připravené. Zámořští páni nešetřili penězi ani vlivem. Po generálově levici stojí Pavel Řeporyjec Novotný, šašek a provokatér, který je si tak jistý vítězstvím, že už dopředu prozrazoval plány na výměnu českých obyvatel za ukrajinské.

Kousek víc vzadu, aby to nebylo moc vidět, vlaje zástava vlády. Na praporu je vyobrazena vysmátá tvář Blyštivého Péti, který je jen krůček od největšího triumfu mezi všemi porevolučními premiéry. Žádný lokaj mezi Čechy to nedotáhl dál než on. Neschopný hospodář, hrbící se před Verhofštatem, získal za pomoci médií sněmovnu i senát a chybí mu už jen Hrad, aby mohl sáhnout i na Ústavní soud. Už sní o náhubkových zákonech, díky kterým bude moci ještě lépe sloužit svým skutečným pánům. Nezajímá se o spáleniště, které po sobě zanechá, protože i na spáleništi si bude moci ohřívat svojí polívčičku. Korigované informace… to má napsané v erbu.

Hned vedle Fialy stojí Pekarová, Jurečka, Rakušan i Bartoš. Obklopeni novinářským kněžstvem, které jim odezírá ze rtů a stará se, aby celé jejich vojsko prodchnul ten správný duch. Mají výsledky. V Jablonci či Brně už to vypadalo skoro jako drancování. Novodobá uvědomělá mládež je už nachystaná a čeká na uvolnění z řetězu. Bez jakýchkoliv zábran už mluví o střílení do hlav a srážení důchodců k zemi. Jsou natěšení. Vědí, že jejich chvíle se blíží. Vědí, že brzy už nebudou muset používat důvtip, ale postačí staré dobré násilí. Nad hlavou jim vlaje prapor Pravého sektoru, protože přesně tam chtějí patřit.

Vedle těchto marodérů stojí neviditelný Michal Šmarda, kterého už vlastně nikdo nezná, ale někteří ještě matně vzpomínají, že kdysi by ČSSD stála v opačném táboře a byla by nepřehlédnutelně silná. Nebýt velení Sobotků, Hamáčků a Šmardů. Žádný dělník už tam s nimi nestojí. Jen Šabatová a pár dávných disidentů, kteří kdysi bojovali proti komunismu, aby to teď hodili prověřenému komunistickému kádru. Tomu nejlepšímu z nejlepších.

Teď právě rozvinul svoji zástavu i Karel Řehka a má na ní napsáno: „Výběrová mobilizace“ Dali ho dozadu, my to na druhé straně vidíme, ale Praha a láska to má za zády, aby jí to nevyděsilo.

Uprostřed mezi oběma stranami uvízl Libor Vondráček a jeho Svobodná kompanie. Chtěli zůstat stranou, ale místo toho po nich budou dupat všichni. Ve všeobecném ryku jejich hesla o pravicové svobodě nejdou slyšet.

Proti této síle stojí na druhé straně bitevního pole novodobý Albrecht z Valdštajnu. Jeden z největších feudálů, který by vlastně patřil tam k nim, ale oni ho nemají rádi. Je pro ně parvenu a odpadlík, protože si dodnes myslí, že by měli oni poslouchat jeho a ne naopak. Tak dlouho proti němu pletichařili, tak dlouho ho pomlouvali u nejmocnějších tohoto světa, tak dlouho proti němu intrikovali, ba i jeho děti proti němu využili, až se jim prostě přijel pomstít. Své heslo „Invita invidia“ zamaloval a půjčil si z erbu Jana Lucemburského heslo „Ich dene.“ Trochu mu ze štítu ještě kape barva… Stojí tam za sebe, protože takový vždycky byl. Je slabší než protivník, protože nikdy nehledal u nikoho pomoc, nikdy se nesnížil k prosbám. Pokud vítězil, bylo to jeho pracovitostí a tím, že si mohl za služebníky dovolit ty nejlepší z nejlepších.

Pak se stalo něco, co nikdo moc nečekal. Vedle velké zástavy s Čapím hnízdem a nápisem „nevinen“ se začali řadit další. Malí páni i jednotlivci. Vesměs ti, kteří ještě nedávno proti tomuto Valdštejnovi vedli nesmiřitelný boj.

Petr Štepánek a Trikolora tam mají svojí vlajku s desetkrát přeškrtnutým logem České televize. Zuzana Majerová obléká brnění severské Valkýry.

Jindra Rajchl má nad hlavou praporec s českým Trumpem, hned vedle něj stojí Jana Zwyrtek Hamplová v erbu antiwax, který ale v tomto týdnu překročil svůj stín.

Velký Šógun zůstal v Takešiho hradě, protože ho Valdštajn na poslední chvíli řádně urazil… Bojovníci za SPD se začali zvolna vytrácet. Kolik jich odešlo, to nikdo neví. Pokud na poslední chvíli nedojde k velkému smíření, bude to nejspíš zlé. Zatím tu alespoň stojí Jaroslav Foldyna s nočním vlkem na korouhvi, ale kdo ví, co se mu teď honí v hlavě. Jestliže Petru Pavlovi mohou volby prohrát jeho ordneři z Jablonce, tak Babišovi může volbu prohrát nevraživost mezi ním a Okamurou.

Tam, dost daleko od Jindry Rajchla, stojí Dominik Ticháček v hloučku bývalých vojáků. Jejich vlajka je jasná. Válka je vůl. Mají tam i Pavla Šika v erbu Sankce jsou na houby a je tam s nimi i můj bratr. Strašně bych si přál, aby se Ticháček s Rajchlem během příštích dvou dnů dostali na dohled od sebe a podali si zase ruce.

Vidím argumentujícího Druláka, čerstvého pána z Nemanic, Kateřinu Konečnou, v erbu třešně a Skály, vidím současného prezidenta i s Ovčáčkem, vidím blogery, influencery, támhle je David Martínek a profesor Budil, tedy jestli mě nešálí zrak. Myslím, že vidím i Petra Hampla a Martina Konvičku, Kláru Samkovou. Láďa Vrabel je tu také. Támhle je mladý Stropnický… Vidím další jednotlivce i skupiny. Některé i maskované, protože ti na druhé straně neodpouštějí. A tam na kraji je i prapor s vidlemi, protože jsem se samozřejmě také dostavil. Chtěl jsem si tam napsat: Rovnost, svornost bratrství, ale měl jsem málo času i schopností, víc to připomíná brouka Pytlíka.

Na budoucí bojiště teď není dobře vidět, protože fejsbůkoví a mediální vodníci začali na poslední chvíli vařit mlhu. Banují, blokují, mažou., překrucují, chytají za slovo, udávají. Dalo se to čekat. Než se zatáhlo, vypadaly síly skoro vyrovnaně. V posledních dnech tekly nervy, hodně se toho řeklo a ledacos se říct vůbec nemělo. Ale to tak bývá, když jde do tuhého. Teď už je to jedno.

Přišli jsme totiž sami. Nikdo nás nezmobilizoval, nikdo nám nic neslíbil, ať výsledek dopadne jakkoliv, žádné odměny nás nečekají. Motivace máme různé, proto jsem tady mlel pantem o těch erbovních heslech. Prosím odpusťte mi, pokud jsem vás při představování špatně vystihl.

Všichni, kdo tu stojí s námi, jsou dobrovolníci. Nemáme tu jediného člověka, který by byl ke své volbě Andreje Babiše někým nucen. Nestojíme tu, protože by nám někdo zakazoval vnoučata. Nemusíme nikomu v pondělí ukázat volební lístek s Petrem Pavlem, aby nás nevyhodili z práce, nikdo nám za něj nedá ani stovku, ani panáka. Přišli jsme ve svobodě. Spousta z nás by si před rokem nedovedla představit, že bychom něco takového mohli udělat. Máme smíšené pocity.

Jsme tady kvůli té vlajce NATO. Kvůli rozesmátému obličeji Petra Fialy. Kvůli tomu jejich chování v Jablonci, Děčíně i Brně. Kvůli té nenávisti, která kape z jejich facebookových profilů. Ano generále, kvůli těm lidem, kterými jsi se obklopil a které hodláš vyzdvihnout. To kvůli tvé podpoře Istanbulské úmluvě, kvůli vaší chuti na válku nejen do posledního Ukrajince. Sice to maskujete jak můžete, ale stejně to všude trčí jako sláma z bot. Jsme tady, protože se nestaráte o slabé a bezbranné a problémy státu řešíte tím, že je přesouváte na ty, co se nemohou bránit. Jsme tu, protože díky cenám energií vidíme, jaká kolonie jsme. Nám jde o hodně a nechceme vám dát naše děti.

Nějak jsme se odhodlali volit menší zlo. Ale jak řekla Lenka Procházková, spíš to bude pokus o prodloužení času, než se setmí. Budeme ho volit, protože mluví o míru, levných energiích a zaklíná se prací za prosté lidi. Ne, neděláme si iluze. Budeme ho volit, protože to, co vlaje tam naproti, to se začíná slévat do obrovského smrtihlava. Má to všechny parametry – bojůvky v ulicích, chytře volená slovíčka před mikrofony, frenetický potlesk, dostatek nenávisti, aby se proměnila v nelidskost, válečné nadšení a pramálo ohledů ke svobodě.

Pokud zvítězí Babiš, budou jeho soupeři tu svobodu potřebovat, aby se do něj mohli dál strefovat. Když vyhraje Pavel, budou potřebovat přesný opak, protože první obětí války je pravda.

Ne, nepřísahali jsme. Dobrovolně jsme přišli, kdo chce, ten dobrovolně odejde. Je třeba bojovat tak, aby bylo možné bojovat i zítra. Pokud prohrajeme, nesmíme být rozprášeni nadobro. Přišli jsme kvůli tomu, jak to cítíme a ne kvůli tomu, že bychom očekávali vděčnost. Víme, co volíme a víme, co nevolíme. Se všemi výhodami i nevýhodami. Až bude po všem, všichni se vrátíme domů a prostě budeme pokračovat v našich životech, pokud to půjde. Chleba levnější nebude.

Přesto bych si přál, abychom si to všichni pamatovali. Že to šlo. Že jsme se mohli postavit do jedné řady a možná jsme si nestáli všichni po boku, ale stáli jsme alespoň vedle sebe. Možná právě tohle bude to jediné, co nám po sobotě zbude. Je to jak smírčí oběť. Všichni se museli něčeho vzdát, překousnout svojí nechuť, přemoci sami sebe. Každý se s tím musel vyrovnat sám. Pokud si v sobotu budeme lízat rány, není to vina nikoho z těch, kdo tady stáli. Udělali jsme, co se dalo za podmínek, jaké byly. Netřeba si nic nalhávat.

Zítra to začne. Měli bychom si dneska všichni podat ruce, jako když u husitů přijímali pod obojí chleba a vína, protože věděli, že budou stát proti přesile. Přeji nám všem, ať naše sounáležitost není dočasná. Bez ohledu na sobotní výsledek.

Vidlák 25. ledna, 2023


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.