Informace

Dávejte si pozor na flash disky. Flash disk je úžasná vymoženost dnešního světa počítačů. Za rozumnou cenu si dnes už může každý koupit flash disk s poměrně velikou kapacitou v řádu mnoha GB. Málo kdo si ovšem uvědomuje nebezpečí a problémy, které může takový USB flash disk způsobit.

    USB flash disk je velmi praktické zařízení pro přenos dat. Malé rozměry, velká kapacita a hlavně téměř bezproblémové připojení skoro ke každému počítači činí toto datové médium téměř ideálním zařízením pro přenos dat mezi počítači i vhodným datovým úložištěm pro data, která chceme mít stále u sebe.

    Flash disk USB nemá neomezenou životnost a počet cyklů zápisu je omezen, proto hrozí nebezpečí ztráty mnohdy i velmi cenných dat. Rozhodně nikdy nenechávejte data na flash paměti bez zálohy, nikdy nevíte, kdy přestane váš USB flash disk fungovat a kdy dojde ke ztrátě dat na něm uložených.

    Poslední dobou, se ale také flash paměť stává poměrně významným médiem na kterém se přenášejí počítačové viry. Jak uvedl Pavel Louda ve svém článku v časopise Computerworld zaznamenaly virové laboratoře firmy Eset znatelný nárůst elektronických hrozeb, které využívají soubor autorun.inf. Tento soubor se při standardním nastavení Windows automaticky spustí hned po připojení USB flash disku k počítači a provedou se všechny instrukce v souboru autorun.inf obsažené. Tím je u každého nakaženého média aktivována případně přítomná počítačová hrozba. Velmi pohodlné a uživatelsky příjemné nastavení, kdy se ve Windows automaticky otevře vložené přenosné médium se tak stává velikým bezpečnostním rizikem.

    Už několik let bývají poměrně často počítačové hrozby jako třeba nejčastěji různé varianty trojských koní doplněny o schopnost šířit se přes přenosná média. To se samozřejmě v současnosti týká především flash disků, které mnoho lidí zcela bezmyšlenkovitě přenáší a připojuje k různým počítačům a tím rozšiřují počítačové viry. Podle uvedeného článku bylo už v roce 2008 v Česku přes 13 % počítačových hrozeb doplněno o schopnost šířit se přes přenosná media. Na Slovensku je to pak byla již celá třetina ze všech zachycených hrozeb.

    Zajímavý také byl výrazný vliv konce školního roku na nárůst šíření škodlivého software, který byl pravděpodobně způsoben přenášením mnoha souborů mezi počítači studenty, kteří si přenášeli svá školní data domů. Mohli tak pravděpodobně výrazně přispět k nárůstu případů zachycených počítačových hrozeb v tomto období.

Otázkou proč je všude málo peněz se zabývá téměř každý. Teoretizují o tom politici, i když ty to nejspíš příliš netrápí, protože sami pro svoji potřebu mají peněz nejspíš dostatek. Z mého pohledu to vlastně je ten hlavní důvod proč lidi do politiky jdou. Jak to tak okolo sebe vidím, tak ty výjimky, kterým jde hlavně o blaho svých spoluobčanů jsou stejně dříve nebo později z politiky odstraněni. Jsou to totiž ti slušní a ti mezi ostatními politickými dravci nemají většinou žádnou šanci. Ti co dělají politiku hlavně pro své ego, peníze, budoucí kariéru nebo bůh ví proč ještě většinou moc morálkou neoplývají a poměrně snadno se svých v úvozovkách slušných politických soupeřů zbaví.

    Nechtěl jsem ale mluvit o politice, ale o nedostatku peněz. A ne o nedostatku peněz v domácnostech nás obyčejných lidí, kteří se hlavně staráme o to abychom si vydělali na splácení úvěrů, hypoték a půjček, které jsme si byli nuceni vzít od našich bankovních ústavů. Chci zde prezentovat jen pár názorů na finance veřejné - proč není na dostavbu dálnic, důchody, zdravotnictví a pod.

    Podle mých zkušeností jde především o nedostatek kontroly. Český národ už je bohužel v současné době takový, že pokud nad většinou z nás nestojí nějaký kontrolor, tak leccos neuděláme, odpustíme, přejdeme, ošidíme či dokonce ukradneme nebo nepřiznáme - třeba daně.

    S kýmkoli jsem se na toto téma bavil - většinou nějací šéfové, politici, vedoucí pracovníci - všichni mi tvrdili, že na dostatečnou kontrolu nejsou peníze. To teda fakt nechápu. Třeba například kontrola pravidel silničního provozu. Policie tvrdí, že nemá dost peněz na radary a policisty, kteří by masově dopravu kontrolovali. Někteří čeští řidiči se svými auty prostě podle pravidel silničního provozu jezdit nebudou, dokud se nebudou bát. To bylo vidět po zavedení bodového systému - pár dní si každý dával pozor. Radar je drahá záležitost, vybranýma pokutama se ale dost brzy zaplatí. Byly by to dobře investované peníze. Pokud bude obecně platit že se měří všude a často, budou řidiči jezdit pořád podle pravidel. Státu se to vrátí nejen na pokutách ale i na daních od jinak mrtvých účastníků dopravních nehod.

    Tato situace s jakýmsi nepochopitelným nedostatkem financí na kontroly je téměř všude, nejen u policie. I jednoduchá matematika říká, že finance investované do kontroly obecně se velmi rychle vrátí - většinou rychleji než se kontrolovaní odhodlají kontrolovat se sami a tak ušetřit. Jen namátkou připomeňme absenci dostatečné kontroly ve zdravotnictví, podnikání a daních. Na provádění kontrol obecně není zatím potřeba tolik peněz, kolik by dalo následnými sankcemi získat - alespoň do doby než se většina lidí naučí žít tak, aby kontrolováni téměř být nemuseli. Pak by nám mohlo být celkově i finančně lépe a morálněji.

Úvěry a půjčky umožňují financovat potřeby z cizích zdrojů. Pokud si potřebujete něco koupit, případně pokud potřebujete financovat cokoli jiného pro vás důležitého a nemáte dostatek finančních prostředků, nastává situace, kdy začnete shánět někoho, kdo vám za určitý úrok peníze poskytne. Obvykle tedy vstupuje do hry nějaká banka nebo investor.

    V dnešní době je celkem běžné, že jako nakupující nemusíte vlastnit buď žádné finanční prostředky, nebo jen část peněz, které jsou na nákup potřeba. Zbytek zafinancuje někdo jiný, komu pak budete peníze splácet a protože je to součást běžného podnikání, vrátíte mu navíc peníze v podobě úroků.

    Na trhu je řada společností zde nabízí půjčky, úvěry, hypotéky a další možnosti úvěrování a poskytování peněz. Jistě si každý dokáže vybrat - je důležité zvolit si takový úvěrový produkt, který bude maximálně vyhovovat. Jedná se o to, že někdo potřebuje peníze rychle, jiný s nějakou zárukou, někdo chce garanci úroku a další hledá větší objem peněz půjčit na dlouhou dobu. V podmínkách získávání půjček jsou přirozeně také veliké rozdíly. Hlavní odlišnosti jednotlivých typů půjček a jednotlivých institucí, které vám peníze půjčují jsou v ručení, prokazování schopnosti půjčku splácet, dokladování těchto skutečností nebo ceny za uzavření smlouvy a poskytnutí takového finančního produktu.

Rizika při uzavírání půjček jsou poměrně vysoká a můžete tvrdě doplatit na každou chybu. Základním předpokladem každé smlouvy musí být dobrovolnost a svobodná vůle obou stran takovouto smlouvu uzavřít.

Je několik zcela zásadních bodů, které by každý, kdo takovou smlouvu uzavírá neměl opomenout.
➡️ Pečlivé a poctivé přečtení celé smlouvy. Důkladně a v klidu.
➡️ Každou nejasnost konzultovat s právníkem nebo protistranou.
➡️ Texty psané malými písmeny bývají často velmi důležité.
➡️ Větší nebezpečí často představují nebankovní instituce.
➡️ Podrobně se seznámit s případnými sankcemi za nedodržení podmínek smlouvy.
➡️ Pečlivě prostudovat nejen smlouvu, ale i podmínky. Obchodní podmínky jsou totiž také součástí podepisované smlouvy.
➡️ Zkontrolovat, zda smlouva obsahuje o půjčce obsahuje zákonem dané náležitosti. Rozhodně musí být mimo jiné ve smlouvě uvedeno RPSN, podmínky za kterých se může RPSN měnit, výše půjčky a splátek (jejich počtu a doby splatnosti), závazek věřitele informovat dlužníka o jakýchkoliv změnách RPSN a další podmínky, které se uplatňují při případných sporech.
Rozhodně je velmi důležitá správná volba instituce, od které si chcete peníze vypůjčit. Hledejte na internetu případné články i informace klientů. Vyberte instituci, která má dobré jméno a spokojené klienty.
Je extrémně nebezpečné reagovat na různé už na první pohled amatérské inzeráty na ulicích.
Je podezřelé, když vám někdo nabízí podmínky na první pohled výrazně výhodnější než je běžné.
Asi nejlepší, i když možná na první pohled finančně méně výhodné, je půjčit si peníze od banky. Vyhnete se tak případným velikým problémům.

Nepovažuji se za počítačového piráta, ale už jsem doplatil na použití fotografie stažené z internetu.

To bylo tak. Dělal jsem webové stránky, na kterých bylo nabízeno ubytování v různých zemích. Mezi jinými také jedna opravdu malá zemička v Evropě. Na každou stránku s ubytováním jsem chtěl umístit fotografie charakterizující tu kterou zemi. Jen tak pro dokreslení, nebylo to nezbytně nutné ale chtěl jsem ty webové stránky mít hezké. Většinou jsem použil vlastní fotografie z dovolené nebo služební cesty - to pro ty běžné destinace, kam jezdí na dovolenou hodně lidí včetně mne. Ale s touto malou zemičkou byl problém, žádnou fotku jsem neměl. Začal jsem tedy hledat na internetu. Nic moc jsem nenašel ale něco přece. Na jedné webové prezentaci, už vůbec netuším kde a čeho jsem fotografii našel. Byla to nějaká soukromá webová stránka s malinkou fotkou té nejmenované zemičky. Tak jsem ji stáhl a použil na své stránce s nabídkou ubytování. To byla ale veliká chyba. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych s tím mohl mít někdy nějaký právní problém.

   Po několika měsících - nebylo to určitě ani půl roku jsem dostal doporučený dopis od jakési nejmenované firmy, která se zabývá mimo jiné vymáháním pohledávek. V dopise bylo uvedeno že mám zaplatit necelých 20.000 Kč za neoprávněné užití fotografie - nebo že mám doložit, že vlastním platnou licenci k použití fotografie na svých webových stránkách. Protože mám několik webových stránek a všude mám vlastní fotografie, považoval jsem to nejdříve za nějaký žert, nebo pokus dostat ze mě nějaké peníze. Vůbec jsem si nevzpomněl na stránku s ubytováním. Zkontaktoval jsem tedy firmu, která platbu požadovala. A oni mi poslali počítačový výpis ve formátu PDF, kde nějaký program udělal snímek mé webové stránky s nabídkou dovolené ve zmíněné zemičce. Tam byla označena fotografie a informace o tom, že digitální podpis ukrytý ve fotografii se shoduje s digitálním podpisem fotografie z nějaké fotobanky, kde byla nabízena k prodeji.

   No teď jsem pochopil, že to je průšvih a že jsem skutečně neoprávněně použil nějakou fotku, kterou jsem sice neukradl z fotobanky ale od někoho, kdo si ji buď koupil, nebo možná taky od někud stáhl. Nedalo se nic dělat. Nejdříve jsem zkusil kontaktovat fotobanku. To v podstatě nebylo možné, protože komukoliv jsem tam zavolal a řekl, že se jedná o neoprávněné použití fotografie, řekli mi, že tam nikdo kompetentní není a vzápětí mi volali z firmy, která pohledávku vymáhala, že jen oni jsou oprávněni vše řešit a že na to mají plnou moc a že fotobanku nemám kontaktovat. Protože se považuji za slušného člověka a nikdy jsem nic vědomě nikomu neukradl, tak jsem si přiznal chybu a zaplatil - tu fotku jsem sám nefotil a z webu stáhl, s tím se nedá nic dělat. Co naplat, že částka skoro dvacet tisíc za obrázek o velikosti cca 200 x 150 obrazovkových bodů se mi zdála hodně vysoká. Nebylo se na koho obrátit. Jediná další možnost byla nechat to řešit u soudu a to se mi opravdu nechtělo.

   Nechť je tento příklad poučením i pro všechny ostatní, kteří nějaké obrázky z cizích webových stránek používají ve svých prezentacích. Můžete za to zaplatit i dost vysokou částku. Dokonce ani stránky, na kterých na autora není žádný kontakt vás nezachrání, protože pak se vymahači obracejí na majitele domény, kde adresa uvedena být musí a je snadno dohledatelná. Není pak s kým diskutovat - buď zaplatíš, nebo bude soud. Roboti kteří bez přestávky prohledávají webové obrázky po celém světě a hledají digitální podpisy dělají svoji práci i právě teď a bez speciálního software nemáte šanci poznat, že vámi použitá fotografie takovýto podpis obsahuje.

Pořídil jsem si telefon s dotykovým displejem a tady jsou mé zkušenosti.
Jsem poměrně věrný značce NOKIA a tak jsem si pořídil mobilní telefon Nokia 5800 XpressMusic. Tento mobilní telefon má pouze dotykový displej, nemá klasickou mobilní klávesnici na kterou jsem byl doposud zvyklý. Právě proto jsem si tento mobil pořídil. Chtěl jsem zjistit jaké výhody a nevýhody má od takovýto typ mobilního telefonu.

    Displej přes celý mobil - první dojem výborný, mám celou obrazovku telefonu jen pro surfování po internetu. To je pravda je to příjemné, klávesnice nezabírá žádné místo, protože tam prostě není. Pokud potřebuji něco napsat, tak se zobrazí klávesnice na displeji. Bylo to výborné až do doby, kdy jsem si na mobil pořídil pouzdro. Pouzdro na telefon má průhlednou přední část. Okraje telefonu jsou ale trochu vyvýšené a tak se tato průhledná fólie kolem okrajů přímo nedotýká displeje. To způsobuje nepřesnosti při dotykovém ovládání, protože při stisku blízko okraje displeje mobilního telefonu se ochranná průhledná fólie pouzdra dotýká displeje postupně a ne přesně v místě dotyku. Často tak vznikne chyba při psaní. Nezbývá mi než pouzdro na tento mobil nepoužívat, bohužel nebylo nejlevnější. Používám tedy alespoň ochrannou fólii nalepenou přímo na displej telefonu, tady vše funguje bez problémů.

    Dalším problémem je jistota při zmáčknutí klávesy. U klasické mobilní klávesnice je potvrzením zmáčknutí klávesy kromě zvukového signálu i jakési mechanické lupnutí, které zmáčknutí potvrdí. To u dotykového displeje samozřejmě není. Pokud potřebuji aby telefon nevydával žádné zvuky, nemám jinou než vizuální kontrolu zmáčknutí a to mě dost vadí.

    Nejsem příznivcem hraní her na mobilním telefonu ale občas, když opravdu není jiná možnost zábavy si nějakou tu hru na mobilu rád zahraji. Bez klávesnice je to ale u mnoha her problém. Dá se sice používat jakási virtuální klávesnice přímo na mobilním dotykovém displeji ale zase to není ono. Není odezva a klávesy nejsou nahmatatelné, jsou pouze zobrazené, bez pohledu na ně se nedají správně lokalizovat.

    Telefon Nokia 5800 XpressMusic má také pohybový senzor. Podle toho jak je telefon nakloněný, tak se obrací obraz na displeji. To je příjemné ale pouze pokud necestuji nějakým dopravním prostředkem. Odstředivá síla v zatáčkách způsobí že i když telefon držím pořád stejně, tak obraz se často otočí. Musím potom mobil otočit opačným směrem, aby se obraz na displeji vrátil do původní polohy. Občas si připadám jako když taky držím volant a ne mobilní telefon. Naštěstí se dá tento pohybový senzor vypnout.

    Až si budu příště vybírat nový mobil a až budu bohatý, tak si nejspíš pořídím telefon s velkým displejem ale i s klávesnicí, nejlépe QWERTY na kterou jsem zvyklý od počítače. To už je ale v jiné cenové kategorii. Doufám, že i nadále budou mobilní telefony zlevňovat a pak snad budu spokojený. Dotykový mobil mě tedy až tak neuchvátil.
Jiří Hrbáček

Test blogu