Německý kancléř Olaf Scholz varoval před závody západních zemí ve zbrojení na Ukrajině a prohlásil, že je připraven jednat s prezidentem Vladimirem Putinem o ukončení války na Ukrajině píše dnes Bloomberg.

Je mi ho vlastně líto a náš zvolený prezident ho určitě nepodpoří, o vládě nemluvě. Při své návštěvě v Jižní Americe opakoval, že Německo není ve válce a nepovažuje ho za jednu z válčících stran. Poněkolikáté vyvracel slova bláznivé Baerbock, která pro mě symbolizuje přesně ty lidi (mj. náš ministr Lipavský nebo premiér), co o nich mluvil Robert Castel cituji:

"Válečník starých časů děs války cítí ve svých útrobách.... Pach krve, spáleného masa a korditu ho pronásleduje u každého táboráku a zkazí mu každé víkendové grilování nebo honitbu..

Naproti tomu většina (pozn. bývalých) pacifistů nikdy nezažila, co to je válka. ... Když si pak uvědomí, že existuje něco, co je ještě větší zlo než válka, odhodí náš pacifista brýle s tlustými černými obroučkami od Clarka Kenta, rozepne si sako, dotelefonuje a předstoupí před svět jako svatý Jiří Drakobijce. Nikdy nezažil válku, ani ji nestudoval, a tak se jí neobává, necítí strach ani zábrany. Vše je přikryto mozkovou mlhou morální erekce.... Pokud bude třeba, zmáčknou TO tlačítko.

Naprostá většina voličů je v otázce války stejně neinformovaná a lhostejná. Protože nevědí, o čem je řeč, lze je krmit čímkoli, jen když kromě chleba a her dostanou svou každodenní dávku morálního dopaminu. Prožíváme poslední dny dlouho trvajícího míru. V pozadí pacifisté horečně nosí dříví k ohni nové světové války. Činí tak s čistým srdcem a přesvědčením. Svatá prostoto." (překlad Andrea Platznerová)

Ještě před pár dny Scholz k dodávce vojenských letadel řekl: "nepřipadá v úvahu". Ale ukrajinská fronta se hroutí. Vedoucí Mnichovské bezpečnostní konference Christoph Heusgen už se nechal slyšet, že letadla ano, dokonce šéfka německé SPD to nevylučuje a vráží tak Scholzovi nůž do zad. Ostatně i Podoljak řekl, že "Ukrajina a její západní spojenci vedou "urychlené" rozhovory o možnosti vybavit Ukrajinu raketami dlouhého doletu a vojenskými letadly". Scholz bude nakonec zase muset souhlasit, jinak ho progresivci odsoudí jako Orbána.

Čínský Globaltimes docela chladně a dobře komentuje, že podle čínských vojenských expertů se nebezpečí "další světové války" v Evropě zvyšuje. Číňané předpokládají, že rakety dlouhého doletu a letadla jsou již dohodnutá. Číňané si samozřejmě všimli prohlášení Bauera, ale předpokládají, že "NATO bude reagovat pouze v případě, že Rusko překročí červenou linii napadením některého z členských států NATO." Také si všímají, že od zvolení Gerasimova velitelem "speciální vojenské operace" na Ukrajině se výkonnost ruských sil na Ukrajině zlepšila.

Global Times zmiňuje názor vojenského experta, že "Kyjev se bude vždy snažit zatáhnout své spojence z NATO do přímého boje s ruskými jednotkami na Ukrajině, protože to je pravděpodobně jediný způsob, jak může Kyjev zvrátit současnou situaci.

Washington prý sice není hloupý, takže se nebude chtít nechat Kyjevem využít a bude Kyjev nadále využívat k podkopávání Moskvy, ale podle analytiků nyní někteří členové NATO, jako například Polsko, podnikají vlastní kroky k posílení Ukrajiny, což může vyvolat nepředvídatelné a nejisté situace.

Dalším problémem podle Číňanů je, že pokud Rusko nedosáhne významného vojenského vítězství dříve, než NATO poskytne avízovanou vojenskou pomoc, mohla by Ukrajina přinést ruské straně velké ztráty na Krymu a v dalších regionech na ruském území a Moskva by pak musela tvrdě odpovědět. Argumentují dále, že Rusko zahájí nové kolo ofenzivy dříve, než se plánovaná pomoc NATO projeví na bojišti. Rusko prý nebude čekat, až se ukrajinské jednotky plně vyzbrojí zbraněmi NATO, takže ruské jednotky pravděpodobně zahájí nové kolo velké ofenzivy, aby maximalizovaly svou převahu a vítězství dříve, než se situace v budoucnu zkomplikuje.

Pokud by se NATO zapojilo více přímo, situace by se okamžitě změnila v konfrontaci mezi NATO a Ruskem a vypuknutí třetí světové války v Evropě by se stalo událostí s vysokou pravděpodobností, tvrdí čínští analytici.

Vzhledem k tomu, že Bauer prohlásil, že NATO je připraveno na přímou konfrontaci s Ruskem, je jasné, že NATO se prý připravuje na nejhorší scénář, a stejně tak i Rusko.

Scholz už asi proti logice války nic neovlivní..

Pavel Šik


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Po volbě Pavla děs. „Začíná vláda jedné strany. Schovejte syny, přežijte!“ Petr Hampl odhaduje další vývoj

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Před dvěma týdny odhadl, že generál Petr Pavel zvítězí v prezidentských volbách nad Andrejem Babišem o milion hlasů. A téměř přesně se trefil. Na co se podle sociologa Petra Hampla připravit dále?

Po volbě Pavla děs. „Začíná vláda jedné strany. Schovejte syny, přežijte!“ Petr Hampl odhaduje další vývoj

Sněmovna patří pětikoalici, Senát také, prezident též a přes něho předseda Ústavního soudu. Dá se říci, že začíná éra vlády jedné strany? Co to může přinést?

Ano, začíná vláda jedné strany. Zvolením Petra Pavla dostala Fialova vláda jednoznačný a velmi silný mandát, aby pokračovala ve změně poměrů. Je to srovnatelné s vítězstvím komunistů v únoru 1948. K těm institucím, které jste jmenoval, je zapotřebí přidat také mandát ke změně volebního zákona tak, aby ani v budoucnu nemohla zvítězit žádná konkurenční strana a žádný konkurenční prezidentský kandidát.

A co to může přinést? Faktický program Fialovy vlády je jednoznačný. Zavedení eura, migrační kvóty, LGBT programy na základních školách, zvyšování daní pro nejchudší vrstvy, snižování sociálních dávek, likvidace českého zemědělství, likvidace stovek výrobních podniků, plynulé snižování celkové životní úrovně, masový nárůst chudoby a ve hře je i nedobrovolné nasazení českých kluků na ukrajinské bojiště. A zavedení represe blízké úrovni z padesátých let, zmírněné ovšem tím, že zůstanou otevřené hranice, takže odpůrci režimu budou mít možnost se odstěhovat.

Ale aby to nevyznělo příliš depresivně. Po prezidentských volbách v USA to taky vypadalo, že nastává éra jedné strany, a ukázalo se, že Demokrati jsou tak naprosto neschopní, že té situace nedokázali plně využít. Kéž by se stejná míra hlouposti a neschopnosti projevila i zde.

A na druhou stranu, znamená to také, že teď má pětikoalice plnou odpovědnost za stav České republiky? Že se nemůže vymlouvat, že jí někdo hází do vládnutí vidle?

Samozřejmě, že se budou vymlouvat! Může za to Babiš. Můžou za to Židi. Můžou za to tajní ruští agenti. A tak dále.

Nepřipomínají tyto volby ty americké z roku 2020? Útok na Sněmovnu asi nebude, ale aktivizace PROTI jednomu kandidátovi byla velice silná, shoduje se také velice silný mandát prezidenta i to, že „jeho“ strana teď bude mít dva roky převahu.

Aktivizace proti jednomu kandidátovi je u nás normální. Před pěti lety jsme měli stejnou aktivizaci proti Miloši Zemanovi.

Americké volby skončily velice těsně. U nás je situace jiná. Tandem generál – Fiala dostali jednoznačný mandát. V podstatě nikde v západním světě se už dlouho nestalo, že by nějaké volby skončily tak jednoznačně, vyjma Orbánova vítězství v Maďarsku.

Mohou to být právě dva roky nepřerušeného vládnutí, které provládní voliče ukolébají nebo je dokonce znechutí u voleb do Poslanecké sněmovny?

Takhle to nefunguje. Vládní propaganda bude své příznivce neustále aktivovat a neustále vybičovávat jejich emoce. Každých pár měsíců se objeví téma nového veřejného nepřítele, a bude následovat další kampaň, další vlna demonstrací atd. Jedna generálova volička mi řekla, že její pubertální syn se v noci budí strachem z Babiše. Takové strašáky bude vládní propaganda vytvářet znovu a znovu.

I mnozí z těch, kdo dnes jásají nad generálovým vítězstvím, časem zjistí, že byli zařazeni do takové skupiny nepřátel a že jim nezbývá než tvrdá a ponižující sebekritika. A ani to nemusí stačit.

Samozřejmě tomu bude tak, že někteří z dnešních podporovatelů tandemu Pavel – Fiala budou zklamáni. Zjistí, že se s nimi nepočítá. Že přišli o práci, byli zahnáni do exekucí, nemají na základní potraviny apod. Takových lidí je už dnes přes milion a mnozí dnešní příznivci tandemu Pavel – Fiala mohou mezi ně snadno spadnout. Teď si připadají vznešeně – hlasovali jako honorace, takže jsou vlastně honorací. Brzy budou vyvedeni z omylu.

Spíš je otázka, jak bude pokračovat Babišova politická kariéra, jestli se hnutí ANO dokonce nerozpadne a samozřejmě poroste tlak, aby Andrej Babiš prodal Agrofert nějaké nadnárodní skupině. To je, myslím, ten hlavní důvod současného honu na něj.

Může Petr Pavel dosáhnout toho, že se společnost skutečně „semkne“, jak to chce Petr Fiala?

Obávám se, že je to nedorozumění. Tandemu generál – Fiala není nic vzdálenější než spojování společnosti. Zatímco před 10 lety bylo rozdělení společnosti výsledkem určitých více méně spontánních ekonomických procesů, Fialova vláda je první, která se cíleně snaží českou společnost rozdělit. Všimněte si, že veškeré kroky současné vlády jsou koncipovány tak, aby všechny výhody směřovaly k určitým společenským vrstvám a všechny nevýhody k jiným společenským vrstvám. Pro jedny manažerské bonusy, pro druhé nezaměstnanost, osekání sociálních dávek a vyšší daně. A potenciálně umírání dětí na ukrajinských bojištích.

Nově zvolený prezident se k téhle koncepci jednoznačně přihlásil, když hned na úvodní tiskové konferenci řekl, že nebude naslouchat těm, kdo by snad chtěli kritizovat vládu. Když k tomu připočteme jeho temné vyhrůžky, které mu občas uletěly během volební kampaně, obávám se, že 40% poražených a ti, kdo u voleb nebyli, se mají na co těšit. Semknou se bohatší části společnosti a semknou se proti chudším.

Co znamená u Petra Koláře označení „přítel po boku“?

Každý režim má nějaká slabá místa. Je ale otázka, jestli existuje opozice, která toho dovede využít. Před dvěma týdny jsem v rozhovoru pro parlamentky předpověděl, že generál Pavel vyhraje o milion hlasů. To, že jsem se trefil téměř přesně, není otázka osobní geniality, ale toho, že sleduji výzkumy. Většina opozičně smýšlejících lidí má ale za to, že výzkumy jsou stejně zfalšované. To je podobné, jako by během války jedna strana odmítla používat mapy, protože by si nechala nakukat, že jsou mapy zfalšované. Samozřejmě by prohrála.

To je jenom jeden z mnoha příkladů. Potřebujeme, aby tu konečně vyrostla inteligentní opozice s rozumnými analytickými schopnostmi. To zabere celé roky, když budeme intenzivně pracovat. Když intenzivně pracovat nebudeme, nevyroste nikdy. Když budeme mít štěstí, může se to protnout s nějakou příští krizí současné vládnoucí moci. Ale dokud tu nebude taková opoziční vrstva, jsou demonstrace, zakládání stran a spojování spolků naprostou ztrátou času. Obávám se, že podzimní vlna demonstrací dokonce nechtěně posílila vládní moc.

Co tedy má smysl? Především jakkoliv přežít, schovat své syny před odesláním na frontu, vytvářet vztahové sítě a tvrdě na sobě pracovat. A nečekat rychlou změnu.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Sociolog Petr Hampl:

Letošní volby probíhají za konfliktu na Ukrajině, předcházela jim dvouletá pandemie. Jakou roli hraje ve volbách strach?

Velmi malou. Zvítězil optimistický pohled. Všechno jsme zvládli a zvládneme, Putinovo Rusko se už brzy zhroutí, s vysokými cenami energií se vyrovnáme, chudé lidi zlikvidujeme a nebudou nám překážet. Zrušíme samostatné národní instituce a Američani se s námi rádi rozdělí o své bohatství. Musíme se jen zbavit pár špatných a smradlavých lidí, co hovoří špatným přízvukem. Pak bude skvěle. Tak to lidé chtěli vidět, tak jim to kandidát nabídl, a jednoznačně zvítězil.

Během prezidentské kampaně se voliči nedozvěděli o generálu Pavlovi zásadně nové informace, jeho veřejné image stále vypadá hladce a příznivě. Přidalo to Pavlovi body navíc?

Voliči se dozvěděli, že se jednalo o špičkového exponenta komunistické tajné policie, který ještě v roce 1987 vychvaloval sovětskou invazi z roku 1968, že mlátil manželku a že byl v NATO u přípravy řady koloniálních válek, které všechny skončily debaklem. Převládl ale názor, že to v jeho případě nevadí. Neexistuje žádná potenciální informace, která by jeho voliče odradila.

Řada kritiků vyčítá generálu Pavlovi, že jeho zkušenosti v ekonomické a sociální sféře nejsou dostačující. Jsou podle Vás politické zkušenosti zásadním předpokladem pro úspěšné vykonávání funkce prezidenta?

Prezident Pavel bude plně podporovat vládu Petra Fialy a ve sporných případech se může zeptat na americkém velvyslanectví. Žádné zkušenosti nepotřebuje.

Oba finalisté voleb budí rozporuplné emoce mezi konzervativními voliči. I Babiš i Pavel jsou probruselští. Pan Pavel přitom prosazuje výraznou proatlantickou politiku. Kdo z těchto dvou by podle Vás skutečně hájil české národní zájmy?

Ani jeden. Nicméně od Andreje Babiše bychom mohli čekat manévrování a pragmatický přístup. Prezident Pavel bude hájit zájmy nadnárodních centrál. Jakákoliv obhajoba českých národních zájmů nebude přicházet v úvahu. Dost možná, že téma bude kriminalizováno.

V posledních letech se dalo hovořit o dost rozdílné prezidentské, vládní a parlamentní politice. Povede se novému prezidentovi stmelit politické prostředí?

Ano. Přecházíme do faktického režimu vlády jedné strany. Velmi bych se divil, kdyby toho nevyužili i k takové změně volebního zákona, který jim zajistí převahu dlouhobou - bez ohledu na budoucí vývoj veřejného mínění.

Jaký vývoj nabyde zahraničně politická agenda s novým prezidentem?

Stejný jako dosud. Bude pokračovat koncepce bakaláře Lipavského spočívající v tom, že Česká republika bude vykonávat za Američany tu špinavou práci, kterou by se oni sami zdráhali otevřeně dělat.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Po prohrané bitvě

Je dobojováno, jasným vítězem voleb je Petr Pavel, který získal víc než 58% hlasů. Andrej Babiš získal víc než 41%. Není o čem spekulovat, není důvod něco zpochybňovat, výsledek je nad slunce jasnější. My si musíme říct, co Pavlovo vítězství znamená a co nám to všem přinese.

Začnu barvotiskovou příhodou. Včera ráno jsme si picli prasátko, pěkně si ho paříme, škrábeme štětiny… a najednou telefonát. Policie. Prý abych se dostavil v příštím týdnu na stanici, protože moje psaní už natolik leží někomu v žaludku, že se to dostalo až k nim. Ne, žádné detaily nevím a asi se je ani nedozvím. Ale je to taková pěkná symbolika. Prezidentem se stal generál a nad blogery se smráká. To vše v jeden den.

A to je první výsledek voleb. Generál Pavel se nijak netajil, že bude klidu a řádu dosahovat zasahováním proti těm, kteří dělají problémy, kladou nevhodné otázky, mají pochybnosti o směřování naší země a chtěli by to jinak. Fialova vláda chce přesně to samé. Jedna a jedna jsou dvě. V tomto ohledu zřejmě Pětikolka nebude na nic čekat a generál také ne. Brzy už si policie nebude zvát blogery na stanici, ale dojde si pro ně se zatykačem.

Budu muset maličko přehodnotit své úmysly s distribucí mé knihy. Původně jsem s ní chtěl objet republiku, ale nějak si nejsem jistý, jestli to vůbec ještě stihnu. Vy, co jste mě podpořili a chcete moji knihu, tak si ji budete moci vyžádat pro zaslání domů. Již brzy ve vašich kinech…

Druhým výsledkem voleb je celkem unikátní situace, kdy jedna víra ovládla v podstatě všechny mocenské instituce v zemi. Na jednu stranu je to pro nás průšvih, na stranu druhou se poprvé od revoluce nemůže vláda vymlouvat na sněmovnu, senát, ústavní soud nebo prezidenta. Všichni táhnou za jeden provaz, mají všechnu moc a tedy i všechnu odpovědnost.

Třetím výsledkem voleb je potvrzení stávajícího stavu, který se projevil už v parlamentních volbách, ale dal se ještě svést na milion propadlých hlasů. Komunální a senátní volby už ukázaly, že se jedná zřejmě o trend, ale ještě se to dalo brát jako náhoda. Volbu prezidenta bychom už měli brát vážně a nemá smysl se na něco vymlouvat. Celkem jednoznačně se ukázalo, že v této situaci není jak vyhrát.

Řekneme si pár faktů:

Volební účast byla o dvě procenta vyšší, než v prvním kole. O cca 140 tisíc voličů. Andreje Babiše v podstatě volili všichni jeho voliči z prvního kola, pak i všichni voliči Jaroslava Bašty a ještě získal 200 tisíc dalších voličů, kteří buď k volbám v prvním kole nepřišli a nebo volili někoho z ostatních kandidátů.

Pokud to budu brát takto, pak babišova kampaň měla logiku. Babiš o nic nepřišel, získal všechny voliče od SPD, přesvědčil 140 tisíc voličů navíc, aby přišli k volbám a volili ho… a ještě posbíral nějaké drobky u ostatních kandidátů. Vzhledem k tomu, jakou kvadraturu kruhu museli jeho marketéři řešit, tak neodvedli vůbec špatnou práci. Dokázali navýšit babišův výsledek z prvního kola. Ale stejně nebylo jak vyhrát.

Z tohoto hlediska vlastně vůbec nevadilo, že Babiš mluvil o Gerasimovi, jako o vrahovi, byl poměrně hodně protiruský a byl proti Okamurovi. Stejně posbíral jeho hlasy. A pokud je neposbíral, tak místo nich dostal hlasy středových voličů, kteří mu ztrátu hlasů z SPD bohatě vyrovnali. Veľký Bocian hrál vlastně docela dobrou hru, ale měl od začátku nedostatečné karty. Většinový volič nám nevěří, že jsme na pokraji války, nevěří, že se chystá jejich ožebračení a nevidí problém v omezování svobody slova. To je prostě realita. Babišova kampaň se dostala do každé domácnosti, ale s 58% voličů to nehnulo.

Na druhou stranu, díky výrazné Babišově prohře utekl Okamura hrobníkovi z lopaty. Může teď klidně vyhlásit, že to od začátku věděl, že mu bylo jasné, že oligarcha agrobaron nikdy nevyhraje, protože Babiš není autentická opozice, tou je pouze a jedině SPD a Babiš prostě není cesta. Může dodat něco o tom, že kdyby byl Pavlovým soupeřem Bašta, mohlo by to vypadat úplně jinak. Prohra Babiše značně neutralizuje chyby, které SPD před vlastní volbou udělala.

Tato volba prostě ukázala naše limity. Jestliže v minulých prezidentských volbách liberální demokracii chybělo pár desítek tisíc hlasů, teď už jim jich asi sedm set tisíc přebývalo. Když si vezmete, že za těch pět let zemřelo cca 500 tisíc lidí a nových 500 tisíc lidí dospělo a dostalo volební právo, tak máte celý volební výsledek bez problémů vysvětlen. Je nás prostě míň a zatím to na větší změnu smýšlení ve společnosti nevypadá.

Babiš může pokračovat v tom, čemu sám pomáhal teď během volební kampaně – může se stát hegemonem opozice, hlasem chudších lidí a seniorů, může se rozkročit směrem k alternativě, i k SPD. Ale i pokud to bude dělat dobře, nikdo ho nepřibere do hry. Bude mít svých 40% (nebo ANO a SPD budou mít spolu 40%), ale to nebude stačit na vládu. Těch zbylých 60% prostě volí současné směřování a naše síly jsou prostě menší, Halík… jsou kurva menší.

Nebo se Babiš může snažit dělat to, co dělal předtím, než si uvědomil, že se bez širší podpory prezidentem nestane. Být zase středovým hnutím. Ale jeho osoba je pro pětikolku tak nepřijatelná, že by musel udělat předsedu hnutí z někoho jiného a sám se z politiky stáhnout a řídit to odněkud ze zákulisí.

Obě cesty hnutí ANO neskýtají žádné velké možnosti. Pokud ANO bude autenticky opoziční, tak může mít 40% hlasů, ale nikdo ho nevezme do vlády. Nebo bude středové, má šanci se sblížit s ODS, ale zároveň přijde o radikálnější voliče, bude slabší a stane se takovými druhými Modroptáky. Se vším, co to bude obnášet.

Dovolím si jednu dlouhodobou věštbu – pokud se ve společnosti nějak rapidně nezmění nálady, tak hnutí ANO sice možná vyhraje příští parlamentní volby, ale bude zase v opozici. Změna u nás nastane jedině tak, že se celá současná koalice strašlivě zdiskredituje a nebo se tu objeví nějaká jiná strana, která dokáže svým programem sebrat Pětikolce skoro milion voličů a zároveň dokáže spolupracovat s Babišem (případně i s SPD), což považuju za naprosté sci-fi.

Tyto volby podle mě ukázaly, že radikalismus na naší straně spektra nemá žádný smysl. Soutěžíme o stále stejné voliče a ani velmi vyhrocená kampaň a velmi vážná témata na tom nic nezměnila. Ani válka za humny na tom nic nezměnila, ani vysmátý ksicht Blyštivého Péti na tom nic nezměnil. A budu si muset promyslet, jestli má smysl jakékoliv další demonstrování. Pětikolka potvrdila, že má většinu. Za takových okolností bychom nejspíš byli totéž co Milion chvilek.

Babišův volební výsledek prostě ukázal čtyřicetiprocentní limity opozice a dokud se nevyplní všechny ty dezinformace, o kterých jsme mluvili, tak se se na těchto limitech nic nezmění. V této chvíli nám zbylo jedno jediné – kus té jednoty, která tu v posledních dvou týdnech vznikla. Byli jsme si schopní podat ruce a shodnout se na kandidátovi, který rozhodně nebyl bez vady. Měli bychom si to hýčkat.

Vidlák, 28. ledna, 2023


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Vážení, po některých slovech kandidátů na prezidenta jsem nevěřil vlastním uším ani očím, Než jsem však stačil dopsat právní rozbor věci, tak se objevil tento článek. Nejsem ješitný a tak jej sdílím, protože to prostě bylo napsáno dřív. (V.Filip)

NATO: teorie a praxe

Začnu možná tak trochu mimo téma, které je v nadpisu tohoto článku, položením otázky: Co se má stát s organizací, která zásadním způsobem porušuje mezinárodní (Chartu OSN) a své vlastní, deklarované smlouvy (Washingtonská smlouva)?

Existuje poměrně univerzální odpověď. Představitelé řídících orgánů musí nést osobní odpovědnost, včetně odpovědnosti trestně právní, musí nahradit způsobené škody a v případě přetrvávajících nedostatků musí být tato organizace zrušena. Tento způsob řešení závažného porušování smluv a pravidel se týká nejen organizací ekonomických, ale též organizací politických.

V současné politicky vypjaté době, v rámci kampaně pro volbu prezidenta ČR, jsme svědky různých mystifikací, překrucování faktů, historických skutečností, ale také porušování nestrannosti našimi veřejnoprávními masmédii. Kladu si otázku, jaký dopad bude mít toto nedodržování pravidel na zmíněné subjekty. S vysokou mírou pravděpodobnosti si odpovídám – žádný dopad zde nebude. Nikdo z těch manipulátorů a dezinformátorů neponese osobní odpovědnost. Naopak, řada z nich dostane „zaslouženou odměnu“.

Jako příklad uvedených dezinformací a manipulací ve druhém kole prezidentské volby uvedu jeden příklad za všechny. Je z diskuse občana Babiše a občana Pavla. Uvedu příklad, který má i mezinárodní dopad, když představitelé Norska, Estonska, Litvy a Polska vyjádřili nespokojenost a překvapení z toho, jak odpověděl A. Babiš.

Moderátor položil otázku: „Pokud by bylo napadeno Polsko nebo Pobaltské státy, měli bychom splnit své spojenecké závazky a poslat tam vojáky?"

Na to A. Babiš odpověděl: „Určitě ne, určitě ne. Myslím, že je potřeba mluvit o míru,"

P. Pavel na tuto otázku má jiný názor: „Základním principem NATO je odstrašení. … Je-li kterýkoliv z členů napaden, tak ti ostatní mu přijdou na pomoc. Je to ten článek 5.“

To vše si můžete ověřit ze záznamu vysílání této diskuse na ČT 1 ze dne 22. 1. 2023 vysílaného v době od 20,10 hodin. Konkrétně je tato diskuse vedena v minutáži od 51,40 do 55,00.

A nyní se pojďme podívat na to, jaké jsou základní principy činnosti NATO. Každý stát, který chce vstoupit do této organizace, musí splnit řadu podmínek. Pokud je splňuje, podepisuje základní přístupový dokument, který nese název „Washingtonská smlouva“. Tato smlouva má celkem 14 článků, z nichž je jen jediný závazný. Tím je článek č. 1. Ten zní:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“.

Položme si základní otázku: Kdo z účastníků diskuse odpověděl správně v duchu našeho závazku k NATO?

P. Pavel se odvolává na čl. 5. Výše uvedené smlouvy. Zde je jeho znění: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru.

Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

P. Pavel byl několik roků ve funkci nejvyššího vojenského představitele této organizace. Nevím, zda vojenský velitel NATO má jiné znění smlouvy (jen doufám, že tomu tak není), nebo si P. Pavel upravuje skutečnost podle toho, jak se mu to hodí. Prostě – účel světí prostředky! Nezlobte se, ale prezidenta s takovým přístupem k otázkám bezpečnosti pro ČR nechci.

Podívejme se však na širší souvislosti toho, co jsem zde prezentoval na začátku tohoto mého článku. Jestliže organizace dlouhodobě a zásadním způsobem porušuje uzavřené smlouvy, měla by nahradit veškeré škody, které způsobila, vedoucí osobnosti této organizace by měly nést trestněprávní odpovědnost a organizace by měla být zrušena. Zde chronologicky uvádím jen základní válečné akce některých členských států NATO, které jsou v rozporu nejen s výše uvedenou Washingtonskou smlouvou, ale také s Chartou OSN. Je úplně jedno, jestli se tohoto porušování základních principů deklarovaných Chartou OSN a Washingtonskou smlouvou dopouští jednotlivé členské státy, nebo organizace jako celek. Zde je jejich stručný výčet:


Zahraniční agrese některých členských států NATO:
1953: USA, VB - provedly operaci ke svržení vlády v Íránu
1954: USA - operace ke svržení vlády v Guatemale
1956: Francie, VB, Izrael (není členem NATO) - pokus o změnu režimu v Egyptě
1961: USA- invaze na Kubu (Zátoka sviní)
1964 - 1975: USA - zahájena válka proti severnímu Vietnamu
1986: USA - bombardování Libye
1986: USA - Nicaragua
1989: USA - vojenské napadení Panamy
1991- 1995: některé členské státy NATO - bombardování Jugoslávie
1999: USA, SRN - vojenský zásah v Srbsku
2001 - 2021: USA, VB, Francie, SRN, později i další státy, včetně ČR - vojenská agrese do Afghánistánu
2003: USA, VB - vojenská agrese do Iráku
2011: USA, Francie, VB - vojenská agrese v Libyi
2011: některé státy z Perského zálivu v součinnosti s USA, VB, Francií, (později též SRN) - zahájena vojenská agrese do Sýrie
2015: Saudská Arábie s podporou členských států NATO USA, VB, Francií - vojensky napaden Jemen
2015 - dosud: USA, SRN - Sýrie

Tak to je jen krátký výčet. Když se tak na něj dívám, asi mělo být zrušeno NATO. Fakta hovoří jasně: jedni z těch, kdo by měli nést odpovědnost za závažné porušování deklarované smlouvy, které mělo tragické následky, by měli být, kromě politiků, také nejvyšší vojenští představitelé této organizace. Jedním z nich je i P. Pavel.

Ladislav Petráš, leden 2023

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Myš byla umístěna na vrchol sklenice naplněné zrním. Byla tak šťastná, že kolem sebe našla tolik potravy, že už neměla potřebu běhat a hledat potravu. Nyní mohla spokojeně žít svůj život. Po několika dnech, kdy si pochutnávala na zrníčkách, se dostala až na dno sklenice.

Najednou si uvědomila, že je v pasti a nemůže se dostat ven. Nyní se musí plně spoléhat na to, že jí zrní do sklenice někdo nasype, aby přežila.

Nyní ji nezbývá nic jiného než sníst, co ji dají.

Z toho plyne několik ponaučení:
1. Krátkodobá potěšení mohou vést k dlouhodobým pastem.
2. Pokud vám věci jdou snadno a zpohodlníte, dostáváte se do pasti závislosti.
3. Když nevyužíváte své schopnosti, ztratíte víc než své dovednosti. Ztrácíte své MOŽNOSTI a SVOBODU.
4. Svoboda nepřichází snadno, ale lze ji rychle ztratit.
5. NIC v životě nepřijde snadno, a pokud to přijde snadno, možná to nestojí za to.

Nenadávejte na své boje. Jsou to vaše převlečená požehnání.

Nechte to na chvíli vstřebat.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.

Koláři Koláři, práce se ti nedaří…

Přátelé, dneska si zahraju na svého blogerského kolegu Vlka. Můj bratr vládne angličtinou podstatně lépe než já a tak je schopen číst i anglické zpravodajství.

Před několika dny se k němu dostal docela zajímavý odkaz, který jsme nemohli nechat jen tak.

Vězte, že v USA existuje komunistická strana. A tato americká komunistická strana vydávala od roku 1944 až do roku 2016 takové svoje americké Haló noviny.

Jedná se o časopis „Political Affairs“ Anglická Wikipedie o něm píše (v automatizovaném překladu):
Political affairs byly při svém založení teoretickým orgánem komunistické strany, USA , obecně publikovaly články určené téměř výhradně členům KSČ. Koncem 90. let se tato role změnila. Political affairs se zbavily role vnitřního orgánu komunistické strany a zaujaly širší postoj. Poskytuje marxistické pohledy na mnoho současných problémů a zapojuje se do teoretických diskusí relevantních pro marxisty a dělnické hnutí. Kromě článků věnovaných národní a mezinárodní politice časopis nabízí poezii, recenze knih, příležitostné recenze hudby a filmu, rozhovory a příležitostné povídky.

Publikaci lze vysledovat až k The Masses , slavným novinám Greenwich Village z 10. let 20. století. Poté, co byl potlačen vládou, noviny pokračovaly jako Osvoboditel . Nezávisle na tom založili Přátelé sovětského Ruska v roce 1919 další měsíčník Sovětské Rusko . V roce 1924 byl název změněn na Sovětské Rusko obrázkové . Konečně William Z. Foster zahájil činnost Labor Herald jako oficiální publikaci své odborové vzdělávací ligy v březnu 1922. Když Workers Party of Americabyla konečně konsolidována jako jednotná nadzemní komunistická strana ve Spojených státech, bylo rozhodnuto, že strana by měla mít teoretický měsíčník i deník, v souladu s Leninovou směrnicí v Co je třeba udělat?

V těchto novinách vyšel v roce 2008 článek o šedé eminenci našeho generálského kandidáta Petra Koláře o jeho působení v USA jako českého velvyslance. Tehdy ještě v USA panovala téměř absolutní svoboda slova, Cancel culture byla teprve v plenkách a tak se mohly říkat věci nevídané a neslýchané. Z mé strany je to taková pěkná tečka za tím naším volebním případem. Než si člověk plivne do dlaní a sevře meč, zpravidla ještě ucedí nějakou nadávku… Tohle by tomu docela dobře odpovídalo.

Článek v originále najdete zde: http://www.politicalaffairs.net/agent-kolar-bush-s-new-hope-for-destabilizing-cuba

Zde je automatizovaný překlad článku:
Agent Kolar, Bushova nová naděje na destabilizaci Kuby
Bushova administrativa, která až dosud věřila, že se jejím kubánským žoldákům podaří destabilizovat zemi, smazala svou malou důvěryhodnost v otázce Kuby, a vložila své naděje do nedůvěryhodnosti. Čisté ruce bystrého Čecha, zdatného studenta jeho špionážních služeb.

Petr ‚Peter‘ Kolář, velvyslanec České republiky ve Washingtonu, vybraný a naverbovaný CIA na konci 80. let, se za necelé tři roky změnil ze zaměstnance údržby budov a poštovního úředníka na hlavního výzkumníka Institutu strategických studií při na ministerstvu obrany v Praze.

Stalo se tak díky malému postrčení jeho přítele Václava Havla, rovněž napojeného na americké zpravodajské kanály.

Kolář začal svůj závratný vzestup po rozpadu socialistického státu v bývalém Československu, když ho jeho páni přes noc poslali do Washingtonu, aby podle jeho oficiální biografie zahájil výcvikový program pro své nové úkoly. Tento školicí program probíhal v Mezinárodním centru Woodrowa Wilsona (WWIC), instituci financované a provozované vládou USA.

Jeho biografie neříká, že WWIC, připojená k univerzitě v Princetonu, je svázána se CIA . Ve skutečnosti natolik, že nechvalně známý bývalý ředitel CIA Allen W. Dulles odkázal své osobní archivy tomuto institutu.

James Billington, ředitel WWIC v letech 1973 až 1988, začal svou kariéru jako Dullesův asistent a skončil jako poradce Ronalda Reagana. Podle Dullesových odtajněných dokumentů pracovalo velké množství profesorů z tohoto centra také jako poradci „na vysoké úrovni“ pro americké špionážní agentury.

Lee Hamilton, její současný ředitel, má ještě temnější resumé. Bývalý kongresman ze státu Indiana, byl členem prezidentského poradního sboru pro domácí bezpečnost, tajemníkem Národní bezpečnostní studijní skupiny ministerstva obrany a… tajemníkem poradního sboru CIA pro ekonomické zpravodajství. Ještě vážnější: byl v Národní komisi pro teroristické útoky, známé také jako Komise 11. září.

Co tedy mohl agent Kolar ve Washingtonu studovat?

Jisté je, že ještě v Praze ho Havlova spojka rychle poslala na cestu na ministerstvo zahraničí, kde by raketovou rychlostí stoupal od jedné intriky k druhé, až se stal náměstkem.
Nyní mohl Washington sklidit, co zasel.

PŘICHÁZÍ S FIASKEM MAFIE
Dne 2. prosince 2005 doktor Kolar (teď se mu říkalo doktor) předal své pověřovací listiny George W. Bushovi. Věděl, jaké jsou priority. Počkal až po novoročních svátcích a 17. ledna 2006 byl v Miami, kde se setkal s těmi nejodpornějšími mafiánskými živly.

V květnu byl připraven vyjít jako hvězda protikubánské show.

Docela hrubým krokem si spiklenci vybrali kanceláře Centra pro svobodnou Kubu, nechvalně známého agenta CIA Franka Calzóna, aby svolali tiskovou konferenci. Kolář pozval řadu diplomatů z jiných bývalých východoevropských socialistických zemí, aby zahájili to, co nazval „iniciativou na podporu vnitřní opozice na Kubě“.

Mezi jeho doprovod patřil kongresman Lincoln Díaz-Balart, syn vládního ministra za diktatury Fulgencia Batisty; Caleb McCarry, vedoucí Bushova plánu na anexi Kuby; Orlando Gutiérrez Boronat, terorista rekrutovaný z kubánského demokratického ředitelství; silně dotovaná Sylvia Iriondo z MAR por Cuba; Angel de Fana ze skupiny Plantados hasta la Libertad y la Democracia, kontrarevoluční organizace bývalých trestanců; a Mauricio Claver Carone, ředitel americko-kubánského demokratického politického akčního výboru, který se věnuje uplácení členů kongresu.

Kolář v tu chvíli netušil, že před koncem roku bude jeho tlupa spiklenců rozprášena hurikánem: prosincová zpráva úřadu Government Accountability Office (GAO) odhalující, že úředníci USAID přidělení na Kubu zatajili konečný cíl ve výši 65,4 milionů dolarů v grantech této federální agentury, které šly jejich přátelům v Miami a Washingtonu.

Mezi podezřelými uvedenými ve zprávě GAO byli dva nejlepší Kolarovi podporovatelé: Frank Calzón a Orlando Gutierrez-Boronat, kteří dostávali milionové dotace.

Rána byla příliš těžká. O několik dní později Adolfo Franco, správce latinskoamerických fondů pro Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj, okamžitě rezignoval na svůj post… a připojil se k týmu republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina, který je shodou okolností ředitelem Mezinárodního republikánského institutu (IRI). ), jeden z velkých příjemců Francovy štědrosti.

Skandál v USAID pokračoval v následujících měsících s dalšími rezignacemi a policejním vyšetřováním, které nedávno „vyhodilo do povětří“ Felipe Sixta, Calzónovu pravou ruku a strůjce ziskového schématu zpronevěry, který se několik měsíců skrýval jako „zvláštního“ poradce prezidenta.

Další aktivita, kterou před chvílí zorganizovali Kolarovi ‚poradci‘ v hotelu Coral Gables Biltmore, přinesla na světlo nový plán na vytvoření podvratné činnosti na Kubě, jak si jej představovali strůjci v Langley.

Kubánsko-americký senátor Mel Martinez, který vedl neobvyklé setkání, uznal izolaci Washingtonu v jeho špinavé válce proti ostrovu a zdůraznil potřebu zapojit „jiné země“ do jejich protikubánské operace. To mělo připomenout Kubáncům, kteří „byli vycvičeni k nenávisti“ k americké vládě, že tato „není jejich jediným spojencem“. José Cárdenas, „prozatímní“ ředitel nahrazující Franca v USAID, řekl, že USAID brzy začne „sledovat model zavedený východoevropským blokem v 90. letech“, čímž potvrdil, že jako první bude mít prospěch.

Mafiánská schůzka skončila výmluvným nesmyslem amerického ministra obchodu Carlose M. Gutiérreze. Podle tohoto bývalého manažera společnosti s mnohamilionovými zisky, je třeba věnovat pozornost Kubě „stejně jako tomu bylo s Tibetem a Dárfúrem“, čímž se připouští zásah USA do obou těchto krizí.

Mezitím český velvyslanec schvaloval takové absurdní pokyny, jeho bystrý spolupracovník Calzón neztrácel čas zbytečným představením. Čekal na příhodně pojmenovaném letišti Dulles ve Washingtonu na další let do Prahy.

Věděl, že od nynějška bude Cárdenasův náhradník zvýhodňovat české hlavní město při rozdělování milionů z USAID.

Za Calzónem následovali všichni jeho kolegové žoldnéři, kteří se snažili zajistit nové zdroje financování, počínaje Robertem Ménardem, v řadě, ve které byli také Boronat a Iriondo.

Václav Havel ze své strany právě 16. dubna v Bruselu inauguroval další organizaci na „obhajobu demokracie“ a je za ní chlupatá ruka kmotrů subverze na Kubě… stačí říci, že koordinátor pro „novou“ ‚ programem je Češka Kristina Prunerová z Člověka v tísni, skupiny vytvořené v Praze CIA a silně dotované National Endowment for Democracy, další agenturou napojenou na americké zpravodajské služby.

V Miami se nyní různé frakce, které se po desetiletí živily protikubánskými křižáckými výpravami federální vlády, zmítají tváří v tvář Kolarově plánu a přemýšlejí, jak se spojit s tou podvratnou strukturou, z níž mají prospěch evropské nevládní organizace a satelity USAID, NED a další. kanály.

Audit GAO týkající se protikubánských aktivit USAID se dostal do titulků s luxusními nákupy najatými „demokratickými aktivisty“ z Miami: kašmírové svetry, čokolády Godiva, hry pro Nintendo a Sony Playstation, všechny údajně určené pro údajné disidenty.

Toto je shnilý plod důvěry kubánsko-amerických členů kongresu Ileany Ros-Lehtinenové a Lincolna a Maria Díaze-Balarta, senátora Martíneze a vůdců kubánské rady svobody. Budou se miliony USAID nadále sklízet v Miami?

Jak vidno, nic se nezměnilo. Co se v mládí naučíš, u prezidentské volby jako když najdeš.

Vidlák 26. ledna, 2023


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

---

Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.
Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.