Informace

Policisté, představitelé státní moci, se v Londýně pokorně "omlouvají" řvoucí lůze. Za co, proboha? Za svoji rasu? Za to, že existují? Chápu, jsou lidi, kterým se u toho postaví. Ale do normální veřejné komunikace bych to fakt netahala, stejně jako chodit nahý s obojkem. Je to perverzní.

Je mi za západní bílou civilizaci, která se "dopracovala" od vynálezu demokracie, humanismu a zázraků technické revoluce k rozbředlé masochistické dekadenci, opravdu stydno. Na tenhle Západ nepatřím a patřit nechci. Propadla bych se hanbou.

Eva Svobodová

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.


Další videa a fotky z USA a Anglie:

Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá.

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY
V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

Foto: Hans Štembera, Popisek: Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

   Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

   Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

   Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

   Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

   Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chytáme se slov, která nám vtloukají do hlav politici a média, a hádáme se o ně, jako by šlo o život.

   Ale pokud se nad tím zamyslíme, pak by nám mělo dojít, že se ve skutečnosti hádáme o chiméry, o pseudoproblémy, že proti sobě stavíme ideje, které jsou iluzorní, neboť pojmenovávají všechno jiné, jen ne podstatu věci. A pak se samozřejmě nikdy nemůžeme dohodnout.

   Bolestí většiny dnešních diskusí je navíc absolutní absence racionality, faktů a logiky. Na názor, který se nějakému oponentovi nelíbí, často odpovídá urážkami. Zažil jsem to i já. Na mnoho mých článků jsem obdržel snůšky urážek, aniž ovšem oponent vysvětlil, v čem se tedy mýlím a proč se mnou nesouhlasí. Za racionální argument se dnes považuje pouhé konstatování, že ten druhý je sluníčkář, komouš, Putinův agent, Obamův agent nebo prostě jen idiot.

   Risknu tuhle škálu odsouzení a dovolím si předložit několik dnes běžně používaných termínů, k nimž se pokusím přiřadit reálný obsah, což znamená správné a logické české pojmenování.

Nejde o migrační krizi, ale nájezd hord, které u nás nemají co dělat

   A čím začít jiným než slovy „migrační krize“. Slovo krize se používá pro různé problémy, ať už jde o stav po živelní katastrofě nebo o hospodářskou cyklickou krizi. Krizí je zlomový stav pacienta nebo neshoda v manželství. Je to však vždy něco, co vzniká více či méně nezávisle na naší vůli. Slovy „migrační krize“ se tak politici snaží navodit dojem, že jde o proces, který se děje mimo nás a my se mu musíme podvolit (stejně jako se podvolíme zemětřesení nebo krachu na burze).

   Jenže to je lež! Tahle událost není krize, protože my ji řešit můžeme! Je to pustý nájezd hord, které nemají na našem území legitimně co dělat. Jistě, existují i ohledy humanitární, ale ty se musejí řešit vždycky v rámci zákonů dané země a při respektování suverenity jejích hranic. Cokoli jiného je zvůle (a neohánějme se vnucenými mezinárodními pakty a úmluvami, jsou-li navíc v rozporu s naší ústavou).

   Příliv migrantů není krize, je to výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které jako správci Evropy mají. Nikdo dnes nechrání evropské hranice, vedou se jen nekonečné žvásty, že je to třeba udělat. Ať už německá kancléřka stoupence islámu pozvala, či nikoli, nemají tu legitimně co dělat a překročení našich hranic je trestný čin.

   Skutečná migrace je ve skutečnosti něco, co má jistý zákonný nebo alespoň hospodářský rámec. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu, musí se v nové zemi přizpůsobit, musí v ní pracovat a uživit sebe a svou rodinu. Nic z toho přicházející hordy neplní, nerespektují a nejsou toho ani potenciálně schopny. V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů.

Zničí byt, obsadí cizí objekt, krade, ale je jen nepřizpůsobivý

   Stejně fatálně se dnes pracuje s pojmem „nepřizpůsobivý“. Zákon stanoví jasně, že člověk je buď bezúhonný, protože zákony plní, nebo je zločinec, případně podle vážnosti přestupku pachatel, neboť zákony a předpisy porušuje.

   Co je to nepřizpůsobivý? Člověk, který se rozhodne, že některé zákony a normy dodržovat nebude. Dostane byt, ale zničí ho. Vláme se do cizího objektu a ve jménu svých ušlechtilých myšlenek ho obsadí. Na ulicích dělá nepořádek, v noci hluk, páchá drobné krádeže, nechce pracovat. To vše se dnes označuje jako nepřizpůsobivost. Proč, vždyť každý, kdo tohle dělá, je přece v dikci zákona pachatel nebo zločinec. Politici a mediální komentátoři to snad nevědí? Pak by si měli zopakovat základy práva.

   Stejně tak je podivné, aby se různé skupiny společnosti přejmenovávaly podle aktuální situace. Před několika lety se vedly vášnivé polemiky na téma, jak hanebná je česká komunistická strana, protože se odmítá přejmenovat (navzdory tomu, že propagace komunismu byla zákonem prohlášena za trestnou – typický právní Kocourkov).

   Komunisté věrni revolučním písním na své barikádě vytrvali a komunisty podle názvu zůstali. Zachovali se rozhodně seriózněji než cikáni (historický název doložený již ve 14. století), kteří nedůvěryhodnou firmu vyměnili za označení „Rom“. Přiznám se, že neznám národ, který by se po staletích existence přejmenoval jen proto, že se mu jeho označení nezdá dostatečně důstojné. A až bude zpochybněno tohle slovo (ono už vlastně je tím, jak ochotně se příslušníci této etnické menšiny přizpůsobují), najdou si třeba jiné označení.

Předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní

   Přemýšleli jste, kdo vlastně je „sociálně potřebný“, nebo dokonce „sociálně slabý“? Hledal jsem na stránkách našich institucí, ale ani na marxistickém ministerstvu není definice, kdo to vlastně je. Všichni se však tím pojmem ohánějí. Takové termíny jsou na nic, protože nikdo pořádně nechápe, co exaktně znamenají.

   Označují totiž to, co se hodí politikům, úředníkům a aktivistům. Buďme však jazykově korektní. Ve společnosti existují lidé bohatí a chudí. Je-li někdo chudý, má smůlu. Nicméně podle křesťanství chudoba cti netratí. Navíc každý chudý může zbohatnout, pokud se bude snažit. Nebo pokud bude mít štěstí. Žijeme v době pokrokové, která chudobu nepřipouští. Všichni bohatí ovšem být nemohou.

   Dávat peníze na chudé, to se jaksi nenosí. Ale na sociálně potřebné? Kdo by mohl odmítnout pomáhat potřebným? Mimochodem, potřebný je ve své podstatě každý člověk v této zemi. Soused má jaguára, ale já ne. Jsem potřebný, protože bych ho chtěl taky. Být potřebný je psychologicky nebezpečné, je to slovo politicky nabubřelé a prázdné. Být chudý nebo bohatý je však označení jasné, srozumitelné a z hlediska reality správné.

   Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové.

   Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji. Protože naši předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní a bránit svou svobodu a majetek.

Mimochodem, obrat „bránit svou zemi, víru a majetek“ není urážkou!

   Ale dokáže to dnes ještě někdo? Vyrostly nám tady generace „mužů“, které neumí vystřelit ani z praku, mimo jiné proto, že nevědí, co to je. Hrdinové jsou jenom u počítače, ale jinak jsou to větší srabi, než dříve držitelé tzv. modrých knížek. Kdo za to může a jak to napravíme? Jsme možná jediný národ, který vychovává nové generace absolutně bez vztahu k vlasti, státnímu nebo národnímu majetku a jakýmkoliv duchovním hodnotám, bez úcty k autoritám, k ženám, zkušenostem starších generací a vůbec ke stáří.

A to je opravdu smutné.

Autor: Vlastimil Vondruška
Komentář: Jindřiška Plšková

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Těžko říct, kdo a zda vůbec organizuje nepokoje v USA a kdo je vlastně cílem… Víme, co byl spouštěč – smrt černého muže, který platil falešnou bankovkou.
Starosta Minneapolisu Jacob Frey vyhlásil v sobotu ve městě noční zákaz vycházení v obavách z pokračujících protestů a nepokojů, které jsou reakcí na smrt George Floyda, jenž minulé pondělí zemřel při zatýkání poté, co mu bělošský policista Derek Chauvin přes osm minut klečel na krku. Nepokoje se rozšířily po celých Spojených státech a prezident Donald Trump se musel ukrýt v bunkru pod Bílým domem. Mnozí kladou vinu právě jemu a jeho údajné rasistické politice – ale proč byl tedy napaden i štáb CNN, který mu zrovna nefandí?

   Tento incident a mnohé podobné, kdy je těžké určit, komu dav fandí, jednoduché zdůvodnění příliš nepodporují. Spíš to vypadá, že mocnost Amerika, tato výkladní skříň kapitalismu, naplno ukázala, jak velmi je nemocná.

   Franouzský deník Le Figaro k tomu zveřejnil článek s titulkem „V Minneapolisu, v době zákazu vycházení, organizují obyvatelé svou obranu“.
V něm píše, že „Minneapolis bylo ohnisko. Hlavní nepokoje, které minulý týden pustošily město, se zklidnily poté, co byla povolána Národní garda a od vyhlášení stavu nouze, ale rabování pokračuje a obyvatelé organizují svou vlastní ochranu. Po soumraku jsou ulice prázdné a řev neviditelných vrtulníků, které se točí na obloze, přispívá k pochmurné atmosféře.
East Franklin Avenue, která protíná město směrem k Mississippi, je nyní jen zdí z překližkových panelů. Upevněné na oknech jako ochrana před rabujícími, nejsou vždy používány jen kvůli tomu. Některé nesou výzvy a prosby směřované vandalům: „Prosím, nezapalujte, žijí zde lidé.“ Buď v plném rozsahu uvádějí, že majitel je černý nebo patří k etnické menšině, nebo to shrnují do zkratky POC: Person Of Color.“, napsal včera francouzský deník.

   Dnes Le Figaro píše i o New Yorku:
"Centrální Manhattan byl v pondělí večer dějištěm rabování, což přimělo starostu New Yorku, aby oznámil delší zákaz vycházení již v úterý. Značkové obchody, jako je Nike nebo Michael Kors na 5. Avenue, nebo obchody s elektronikou, mobilními telefony nebo obchody Lego jiných hlavních ulic v Midtownu, byly vyloupeny včera večer, dříve než vstoupil v platnost bezprecedentní zákaz vycházení, začínající v 23:00 místního času. Skupiny mladých lidí, často kolem deseti lidí, pobíhaly z jedné ulice na druhou, zatímco celé ulice tohoto okrsku, obvykle zaplněné turisty, ale nyní opuštěné díky pandemii, byly zablokovány policií. Obrázky z místní televize NY1 zobrazovaly lupiče, běžící z obchodu s elektronikou v řetězci Best Buy, kteří byli zadrženi policií.
Starosta Bill de Blasio považuje situaci za „nepřijatelnou“. Oznámil, že zákaz vycházení bude zahájen v úterý dříve, už ve 20 hodin, zatímco původně v pondělí byl od 23:00 do 5:00 ráno. „Město je zcela pod kontrolou a z velké části klidné “, ujistil však starosta televizi NY1.", jehož vystoupení citoval francouzský deník.

   Společnost, kde je velká nerovnost – a ta je v USA jedna z největších, minimum občanů vlastní 99% národního bohatství - vždy bude plodit násilí. A spouštěčem může být cokoli. Když sedíte na sudu s prachem, je jen otázka času, kdy někdo v blízkosti škrtne sirkou….

I.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Jsem v ŠOKU a to nikterak nepřeháním. Ocitnout se před soudem v České republice za komentář na sociální síti se stává již běžným jevem, to bohužel vím, ale aby státní zástupce trval na nepodmíněném trestu vězení, to je už jiná liga. Jestli nás toto nekatapultovalo zpět před rok 89 do doby tvrdé normalizace, tak už nevím co jiného by to mohlo více připomínat. Jsem zděšen z prokurátora, ano, používám předrevoluční termín, Martina Bílého, který se své role zhostil s fanatickou chutí do práce. Je to celkem příznačné, jelikož si v těchto dnech připomínáme politický proces s Miladou Horákovou, takže pro pana Bílého musí být prokurátor Urválek jistě velkým vzorem.
   Lidé si neuvědomují, že tím největším problémem, který tu máme, je pomalá likvidace SVOBODY SLOVA A PROJEVU. Jakýkoliv jiný problém je oproti tomuto banální, poněvadž nemožnost o problémech mluvit, se rovná nemožnosti je i vyřešit.
   Teď si dovolím rozebrat onen příspěvek, který paní napsala. Souhlasím, že terorismus by se schvalovat neměl, ale... Nechápu, jak může být někdo souzen za schvalování něčeho, co se stalo mimo Českou republiku, notabene, když to napsala v době, kdy oficiálně onen člověk za žádný trestný čin terorismu odsouzen nebyl (nevím, v jaké fázi se to momentálně nachází).
   Jak může náš stát trestat lidi za něco, na co nemá důkazy, když to vezmu ad absurdum. Soudce nemá oficiální spis k danému útoku, ví jen to, co si přečetl v novinách nebo viděl v televizi. Věc druhá, kdo určí, že to byl teroristický čin? My nebo oni? Když Saudská Arábie rozhodne, že jít do křesťanského kostela je podle jejich práva teroristický čin a někdo zde napíše, že chození do kostela schvaluje, bude i jemu hrozit 15 let za schvalování terorismu?
Doufám, že přátele chápete co se tím vším snažím naznačit. Je to celé nesmysl, který se skutečně rovná totalitě.
   Ona žena nenapsala reálně nic nebezpečného. Vím to JÁ, ví to jistě i soudce a ví to i onen prokurátor. Můžeme se jistě bavit o tom, zda byl její názor hloupý, případně jak moc, ale určitě by tu neměl být prostot pro to, zda to je či není trestný čin.
   Je šílené, že státní zástupci jsou spokojení s podmínkami u závažných trestných činů, kdy dojde k vysoké újmě na majetku, korupci či fyzickému násilí, ale u slovního projevu žádají trest vězení.
   Příspěvek dané paní neschvaluji, ale ani neodsuzuji. Napsala něco, co bych JÁ nikdy nenapsal, ale jen proto nepatří do vězení. Podobné věci má řešit přestupková komise v rámci nějaké pokuty, nikoliv trestní soud.

Matouš Bulíř

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Příspěvkem na Facebooku, ve kterém zastupitel středočeské Jesenice Martin Lang (ODS) také uvedl, že Miloš Zeman je „druhý Hitler a je potřeba podřezat ho jako svini”, se podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 Lang nedopustil trestného činu, ale maximálně přestupku.

   Když to porovnáme s případem tzv. tykadlového řidiče Romana Smetany, který před volbami přikreslil tykadla politikům ODS a KDU-ČSL na autobusech olomoucké MHD, kde sám pracoval jako řidič, tak můžeme vidět, proti komu a pro koho rozhodují naše soudy.

   V obou kauzách figuruje politická strana ODS. V kauze, kdy byla politikům ODS přikreslena tykadla, padl trest obecně prospěšných prací, který byl později změněn na trest vězení. Kauza ve které politik, který je členem ODS, veřejně vyzve k likvidaci prezidenta republiky, je zhodnocena jako "maximálně přestupek".

   Svoboda dostal za tykadla 100 hodin obecně prospěšných prací, které ale odmítl vykonat, a soud mu za to trest přeměnil na 100 dnů vězení. NS před rozhodnutím vyslechl samotného Smetanu, který konstatoval, že jeho čin představoval projev jeho politické vůle a motivací k pomalování reklam bylo jeho znechucení ze sledování politické scény. „S nelibostí jsem dlouhodobě vnímal i polistopadový vývoj v zemi, rozkrádání společného majetku, zotročování lidí - dnes lidských zdrojů - ve jménu trhu, konkurenceschopnosti, produktivity. Politici napříč politickým spektrem mají, dle mého mínění, na tomto stavu podíl a profitují z něj,“ poznamenal ve vyjádření Smetana.
Smetanu odsoudila u olomouckého soudu soudkyně Markéta Langerová, manželka někdejšího ministra vnitra Ivana Langera (ODS).

V Langově kauze samosoudce Miloslav Sládek prohlásil, že by Langův případ neměl být řešen trestněprávně, ale v přestupkovém řízení nějakou pokutou.
Lang slova napsal loni v dubnu na svůj soukromý facebookový profil v reakci na Zemanův souhlas se zdaněním církevních restitucí.
Kromě přirovnání Zemana k Hitlerovi se také vyjádřil, že poslanci, kteří pro zdanění církevních náhrad zvedli „své ničemné pazoury“, jsou „smradlavá, proradná prasata”.

   „Chci zdůraznit, že se cítím naprosto nevinný a svým příspěvkem jsem pouze uplatňoval svá ústavní práva zaručená Listinou základních práv a svobod,“ uvedl na začátku své výpovědi Lang.
„Své trestní stíhání považuji za zneužití práva mocí výkonnou za účelem zastrašení obyvatel, aby zvedli hlavu a využili svého práva na názor,“ dodal.

Jiří Hrbáček

Zdroje informací např.:
⇨ Smetana, který kreslil politikům tykadla, se musí vrátit do vězení
⇨ Příspěvek na sociální síti o podřezání Zemana je maximálně přestupek, rozhodl soud

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Výborný projev maďarského premiéra Viktora Orbána v Evropském parlamentu, ve kterém se postavil proti diktátu Bruselu a vnucování imigrantů.

Každý národ, každý členský stát má právo podle sebe uspořádat život ve své zemi. My budeme chránit svoje hranice a určíme, s kým budeme žít pospolu. Postavili jsme plot a zastavili jsme ilegální imigranty. Bránili jsme Maďarsko, bránili jsme Evropu…Maďarsko bude odsuzováno, protože maďarský národ rozhodl, že Maďarsko nebude zemí migrantů. Maďarsko se vašemu vydírání nepodvolí. Maďarsko bude chránit svoje hranice, bránit ilegální migraci a obhajovat svoje práva kdekoli, to bude potřeba – i proti vám, - řekl například Orbán.
Ve videu za povšimnutí stojí i kyselý obličej eurokomisařky Věry Jourové z ANO, která v EU bojuje za zcela jiné hodnoty.

Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde:
Projev maďarského premiéra Viktora Orbána v Evropském parlamentu ...


Kompletní přepis titulků z videa:
   Pane předsedo, drazí členové, je mi jasné, že jste se už rozhodli. Většina z Vás schválí tuto zprávu a vím, že s mým projevem nezmění váš názor. Přesto jsem sem přišel, protože neodsuzujete pouze vládu, ale také zemi a národ. Hodláte odsoudit Maďarsko, které je členem křesťanské evropské rodiny národů 1000 let. Hodláte odsoudit Maďarsko, které přispělo slavné historii Evropy tvrdou prací a prolévalo krev, když to bylo potřeba. Hodláte odsoudit Maďarsko, které se chopilo zbraní a povstalo proti největší armádě světa, Sovětům, prolévalo krev za svobodu a demokracii a otevřelo své hranice přátelům z východního Německa. Maďarsko bojovalo za svobodu a demokracii a já tu dnes stojím a pozoruji že ti, kdo obviňují Maďarsko, demokracii zdědili a nemuseli osobně riskovat pro zajištění svobody. Tito lidé chtějí zavrhnout protikomunistický demokratický odpor v Maďarsku.
   Vážení členové, stojím tu před vámi a bráním svoji zemi, to že pro Maďary svoboda, demokracie, nezávislost a Evropa jsou otázky cti. Proto říkám že zpráva před vámi uráží Maďarsko a čest maďarského národa. Rozhodování Maďarska bylo určeno v parlamentních volbách a vy neuvedete nic víc než že Maďarsko není dost spolehlivé, aby určovalo svůj zájem a tvrdíte, že znáte lépe, co Maďaři potřebují, než oni sami. Musím říct, že tato zpráva neprojevuje Maďarům náležitou úctu. Zpráva používá dvojí metr, zneužívá svoji moc a přesahuje své kompetence. Její přijetí porušuje smlouvy. Vážení členové, v Maďarsku demokracie a svoboda nejsou politickými záležitostmi, ale morálními a vy chcete zaujmout morální stanovisko na základě přečíslení, onálepkovat zemi a odsoudit národ. Máte na svých bedrech odpovědnost za to, že poprvé v historii EU chcete vyloučit národ z evropského rozhodování. Chcete připravit Maďarsko o právo zastupovat své zájmy v Evropské rodině, kam patří. Existují rozepře a ty budou existovat i v budoucnu. Máme odlišné vnímání povahy křesťanství v Evropě, o úloze národa a národní kultury, smýšlíme odlišně o podstatě a účelu rodiny a zaujímáme radikálně jiný pohled na migraci. Pokud se tvrdí, že chceme Evropu jednotnou v rozdílnosti, pak taková rozdílnost nesmí být důvodem nálepkovat jakoukoli ze zemí a vylučování ze společného rozhodování. My bychom nikdy nezašli tak daleko, že bychom umlčovali ty, kdo s námi nesouhlasí.
   Pane předsedo, Vy chcete vyloučit zemi, která učinila jasná rozhodnutí. (Křik: Lháři!) v evropských volbách v roce 2009 s 56% většinou a v roce 2014 s 52% většinou volila pro nás. Jsme nejúspěšnější stranou v evropském parlamentu. Socialisté a liberálové nejsou rádi, když se nám daří. To je pochopitelné, ale mstít se Maďarům, protože je nevolili je nespravedlivé a nehodno Evropanů. Tato zpráva byla napsána lidmi, kteří nemají jasno v základních faktech. Zpráva uznává, že neproběhlo vyšetřování a žádná oficiální delegace nebyla do Maďarska vyslána. Zpráva je složena z 37 vážných dezinterpretací, které jsme popsali v dokumentu o 108 stranách zaslanému každému členovi. Naše unie je držena pohromadě tím, že své spory řešíme spořádaným způsobem. Maďarsko přistoupilo na dohody a kompromisy s Komisí ohledně mediálního zákona, soudního systému a několika částí Ústavy. Tato zpráva porušuje několik smluv a pokud můžete ty smlouvy porušovat, jaký je potom význam dohod s evropskými institucemi? To, co předvádíte, je facka do tváře Unie a konstruktivnímu dialogu. Každý národ, každý členský stát má právo uspořádat podle sebe život ve své zemi. My budeme chránit svoje hranice a určíme, s kým budeme žít pospolu. Postavili jsme plot a zastavili jsme ilegální imigranty, stovky tisíc. Bránili jsme Maďarsko a bránili jsme Evropu. Toto je poprvé, kdy Evropská unie odsuzuje ostrahu svých hranic.
   Pane předsedo, buďme k sobě upřímní. Maďarsko bude odsuzováno, protože maďarský národ rozhodl, že naše země nebude zemí migrantů. Se vší úctou, ale zcela rezolutně odmítám v Evropském parlamentu urážky, vydírání a hanobení silami podporujícími migraci proti Maďarsku a maďarskému národu. Musím uvést, že Maďarsko se vašemu vydírání nepodvolí. Maďarsko bude chránit své hranice, bránit ilegální migraci a obhajovat svoje práva kdekoli to bude třeba, i proti vám. Maďarsko je připraveno na volby v květnu příštího roku, kde lidé rozhodnou o budoucnosti Evropy a navrátí demokracii do evropské politiky.
Děkuji mnohokrát.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Tento příklad jsem publikoval zhruba před rokem na svém facebookovém profilu jako odpověď na nějakou diskuzi o věrohodnosti ČT a o tom jak toto médium, které jsme povinni si všichni platit, překrucuje pravdu. Nechtěl jsem přebírat cizí příklady lží a nepravd, které tato televize vysílá, tak jsem zpracoval vlastní ukázku. Nechtěl jsem tím dokazovat, že ČT lže víc než ostatní televize, ale poukázat na to, že za lži na ČT si, na rozdíl od ostatních televizí, musíme navíc i zaplatit. Se zpožděním svůj rozbor publikuji i zde, aby má práce nezanikla spolu se zánikem mého profilu na FB.

ČT1 vysílala ve své hlavní zpravodajské relaci Události 20.5.2014 v 19:00 reportáž, na kterou se můžete stále ještě podívat.

   "Lidé zaplnili stadion Šaktaru Donětsk" uvádí moderátorka Aneta Savarová před reportáží. V záběru potom vidíte doslova dav lidí mávající vlaječkami a také záběr na velkoplošnou obrazovku, kde hovoří Rinat Achmetov, který svolal demonstraci. Vše je ale nejspíš trochu jinak. Zaplněný stadion se omezil na pár set lidí na jedné tribuně, kterou dychtivě fotili a natáčeli novináři. Kapacita Donbas arény je 52 187 míst.

Na YouTube je video z akce, ze které je velmi pravděpodobně i spot na ČT. Dost času jsem věnoval analýze obrazu na obou videích a jsem přesvědčený, že je to stejná akce.

Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde:
Donetsk, Donbass Arena. Akhmetov Rally for United Ukraine ...

Teď k textu reportáže.
Poslechněte si začátek reportáže:
   Doněck na východě Ukrajiny ovládl mírový protest proti separatistům. Statisíce zaměstnanců k akci vyzval tamní nejbohatší podnikatel Rinat Achmetov. Auta v poledne vyjela do ulic, lidi zaplnili stadion Šachtaru Doněck ...

   Možná jste si toho nevšimli, ale je tam uvedeno "Statisíce zaměstnanců k akci vyzval" a ne, že "Statisíce zaměstnanců se zúčastnily". Je to jedna z dobře psychologicky zpracovaných reportáží, která se snaží vzbudit dojem masovosti. Při poslechu během vysílání si toho jen těžko všimnete a vyvolá to ve Vás dojem, že tam byly statisíce lidí, což ale moderátorka ve skutečnosti neříká, jen se snaží vzbudit dojem. Není to lež, ale je to manipulace veřejným míněním.
Že v "poledne auta vyjela do ulic" je dost pravděpodobně pravda. Auta ve většině měst vyjíždí do ulic po celý den. O tom, že lidi někdy zaplnili stadion Šachtaru Doněck také nepochybuji, ale pravděpodobně to nebylo v kontextu obsahu reportáže.

   Opravdu nevím, jestli tehdy v květnu 2014 Doněck ovládl mírový protest proti separatistům. Nebyl jsem tam. Podle toho, co se dá zjistit z dostupných informací, to ale bylo jen zbožné přání proamerických a protiruských lhářů, kteří ovládají naše média. Záměrně je neoznačuji za dezinformátory, protože tak jistě někdo označí mě a já rozhodně nechci být stejný jako oni.
Zdroje informací máte uvedeny, další si můžete najít na internetu. Udělejte si vlastní závěry.
Největší problém naší vlasti je, že lidem je všechno jedno (vyjma jejich osobních zájmů).
Zkuste se nad tím zamyslet.
Připojím ještě dvě fotky. Jedna je z videa na ČT, druhá z videa na YouTube


Fotka z reportáže na ČT1


Fotka z videa na YouTube


Už čekám kdo se ozve: "A komu tím prospějete, co? Druhé straně?"
Chci tím jen pomoci lidem rozlišit pravdu a manipulaci - tentokrát v podání naší veřejnoprávní ČT. Nic víc.

Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Když tu tak bájíme o návratu do post-Covid normálu, není špatné se podívat jak to vypadá ve Wu-chanu dnes.

Pro informaci, v Číně (miliardová země) je dnes virus vlastně na nule. Denně nějakých 20 nových případů - to je úplné nic. CELKOVÝ počet aktivních případů v Číně je 600, a za posledních čtrnáct dní mají jedno jediné úmrtí. V celé zemi.

Takže jak vypadá život po uvolnění ve Wu-chanu:
- po příchodu do práce automaticky celkem čtyři kontroly teploty
- je-li naměřeno víc jak 37.3%, dorazí do firmy speciální tým ("anti-virus task force"), který začne vyšetřovat, zjišťovat
- jednačky ve firmách zredukované na max 3 lidi zaráz, v kantýnách vertikální plastové přepážky znemožňující (záměrně) konverzaci
- vypnuté výtahy, chodí se po schodech, aby se dodržovala vzdálenost
- lidé jsou otagováni štítky (zelený, žlutý, červený, podle toho zda v minulosti někdy přišli do kontaktu s infikovaným), pokud nemáte zelený štítek, nemůžete cestovat mimo město, nemůžete cestovat hromadnou dopravou (ani technicky - systém vám neprodá lístek, "deep stat" kontroluje každý váš krok)
- všude a stále se nosí roušky, personál v místech kde dochází k většímu kontaktu s jinými lidmi i ochranné prostředky, neustále se opakovaně dezinfikuje
- povinnost dodržovat několikametrové rozestupy tam kde se tvoří fronty
- školy jsou otevřené, ale je povinnost social distancingu, tlak na dodržování
- celkově extrémní opatrnost, do restaurací se nechodí (i když se to smí), jídlo se objednává na dálku, přísné restrikce jsou např. u návštěv hřbitovů (?!), policie a další bezpečnostní síly neustále dozírají na dodržování pravidel.

Na obrázku je kantýna fabriky na počítače Lenovo ve Wu-chanu.

Jiri Hlavenka

Zdroj informací: bloomberg.com

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Na tom, co se událo, již nemůžeme nic změnit. Pouze se můžeme pozastavovat nad tím, jak stejné události jsou v různých obdobích různě vysvětlovány. Také dnes můžeme žasnout nad různými "názory" na osvobození Československa v květnu 1945.Když si přestaneme myslet, že Československo bylo středem světa, kolem něhož se točí světové dějiny, a jehož osvobození bylo hlavním cílem armád bojujících proti nacistickému Německu, možná začneme na události konce druhé světové války nahlížet trochu jinak, trochu méně namyšleně. A také se možná lépe smíříme s mnohdy zaujatými, historicky neobjektivními zprávami, kterými nás zásobují "naše" korporátní sdělovací prostředky.

Osvobození nebo porážka?
V materiálech, dokumentech i filmech o této etapě druhé světové války jsou popisovány mnohé bitvy, vítězství i prohry. Dlouhá tažení armád Osy i spojenců na východ i na západ, od Egypta, přes Libyi, Tunis a Alžírsko po Maroko - nikdo se nezabývá specificky tím, že ta a ta armáda osvobodila ten či onen stát, který právě byl v trase jejího postupu. A právě tak byl jeden středně velký - sice nikoli bezvýznamný, ale v širších souvislostech určitě ne klíčový - stát uprostřed Evropy v trase postupujících armád na konci 2. světové války.
Jistě, demarkační čára, která nastavila postup spojeneckých armád ze západu na východ a z východu na západ, byla původně narýsována v trase hranic Bavorska a ČSR a až následně byla posunuta poněkud východněji. Umožnila další postup Američanů, kteří k této linii dorazili dříve než Rudá armáda, jež musela překonávat zuřivý odpor Němců na mnohonásobně větším území.
Snad toto dodatečné posunutí demarkační čáry způsobilo, že americká správa na našem osvobozeném území postupovala podle stejných principů jako americká okupační správa na obsazeném území Německa. Ostatně větší část území ČSR obsazeného Američany, byly Sudety - v té době vlastně ještě prakticky součást Německa. Můžeme proto konstatovat, že spojenecké armády na východě i na západě bojovaly se stejným cílem: porazit nacistické Německo. Postupovaly a obsazovaly další a další území, jejichž obyvatelstvo se mohlo, ale zčásti také nemuselo, považovat za osvobozené. A nemuselo to být pouze na území Německa, ale také na území jeho spojenců, mezi něž patřilo Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Černá hora, Srbsko, Itálie i Slovensko. Vezmeme-li to důsledně, pak ani Protektorát Čechy a Morava nelze z této skupiny zcela vyjmout. Navzdory odoboji a Benešově londýnské vládě, díky níž jsme získali statut "vítězů", technicky šlo o území Říší "chráněné".

Koho oslavovat
Asi také není možno tvrdit, že všichni vojáci vítězících vojsk se při vstupu do území dobytých na Němcích nutně museli považovat za osvoboditele. Mohli se stále považovat za dobyvatele na nepřátelském území, přičemž přátelská nálada obyvatelstva, které je oslavovalo, jim jistě musela být příjemná. Ale že nikdy v dějinách nebyla přítomnost válčící armády – a to ani vlastní, ani cizí – ničím příjemným pro civilisty, to snad není potřeba připomínat.
Takže uznejme, že ten probíhající absurdní mediální spor, zda máme více slavovat naši osvoboditelku Rudou armádu nebo osvoboditelku armádu americkou, je věcně bezpředmětný. Neměli bychom se tedy nechat zatahovat do uměle vytvářené "bojové atmosféry", která má jediný cíl: ještě víc rozeštvat národ proti sobě, aby nevnímal nebezpečí, která mu hrozí odjinud. Rozdělený národ se lépe ovládá, než národ jednotný, hájící společné národní zájmy.
Oslavujme prostě 75. výročí konce 2. světové války v Evropě. Oslavujme, že náš stát byl po této strašné válce způsobené Německem obnoven, že nezanikl náš národ. Uctěme památku všech padlých a čiňme vše pro to,, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo.
Nechce-li snad někdo uctít památku všech obětí, chce-li někdo oslavovat pouze tu "svoji" oblíbenou armádu, má na výběr: Uctít památku oněch 116 padlých Američanů, nebo 144.000 vojáků Rudé armády padlých na našem území. Ta rozdílná čísla by však každého měla vést k zamyšlení.
Velkolepé oslavy osvobození, které se v posledních desetiletích každoročně konají v Plzni, jsou nepoměrné ke vzpomínkovým akcím v Praze. Proč - alespoň mediálně - nelze stejně vděčně připomenout také Rudou armádu, jejíž zcela dominantní účast na porážce Německa a osvobození Československa se z "nějakých důvodů" zdaleka tak silně nepřipomíná.
V Plzni byl opět postaven pomník "Díky, Ameriko!". Byly přivezeny nové žulové kvádry až z Francie. U původního pomníku totiž popraskaly sedm metrů vysoké žulové pylony. Asi vlivem překrucování dějin, které u nás má nevykořenitelnou "tradici".

Nepříjemná pravda
Proto nikdo nepřipomíná, jak se ve skutečnosti americká armáda na našem území chovala. Podle některých názorů to bylo stejné, jako chování americké okupační správy v Německu, podle jiných názorů ještě horší.
Pamětníci vyprávěli, že když v Plzni vypuklo 5. května 1945 povstání, německé vojenské posádky a velitelství složily zbraně. Plzeňský rozhlas už rovnou hlásil do éteru: "Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří", zatímco ten pražský volal o pomoc, neboť v hlavním městě se tvrdě bojovalo.
Američané vstoupili do Plzně 6. května 1945. Měli své rozkazy. Odmítli žádost Revolučního národního výboru v Plzni o poskytnutí vozidel a zbraní pro dobrovolníky, kteří chtěli jet na pomoc bojující Praze. Pomoc Praze jim zakázali, české vojáky a četníky odzbrojili. Pokusili se zakázat i Revoluční národní výbor a zakázali vydávat české noviny. Všímali si jiných věcí Na "osvobozeném" československém území bylo množství skladů a zásob nejrůznějšího zboží, pohonných hmot a potravin. Co americká armáda neodvezla do americké okupační zóny v Německu, to cíleně zničila. Zvláštní osvobození.
Nebo jak si vysvětlit, že Američané bombardovali Škodovy závody v Plzni 17., 18. a 25. dubna 1945? Tedy v době, kdy byla válka již u konce. Na Škodovku svrhli přes 5.000 tříštivých a zápalných bomb. 29 objektů bylo zcela zničeno, 21 těžce poškozeno, infrastruktura byla zcela rozvrácena. Při bombardování Plzně bylo zničeno 505 budov, seřazovací nádraží a další objekty. Přitom bylo zabito - Američany 14 dnů před koncem války - 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno.
Když si ruiny prohlížel oslavovaný osvoboditel, americký generál Patton, prohlásil: "Dobrá práce, jsem spokojen." Z toho vyplývá, že taktika spálené země, kterou Američané uplatňovali také u nás, byla záměrná a cílená. Důvod je prostý. Po zveřejnění Košického vládního programu Američané pochopili, že ČSR bude dosti vzdálena sféře jejich vlivu, takže zdejší továrny je nutno zničit, aby nemohly být konkurencí západních firem.
Když k tomu ještě přidáme velké množství dalších bezohledných amerických náletů na jiná česká města, které v roce 1945 již nemohly mít na vývoj války žádný vliv, ale stály nás ohromné materiální škody a způsobily zbytečnou smrt tisíců Čechů, můžeme dojít k závěru, že Američané na našem území zabili více Čechů, než Němců.

M.S.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Po vědcích z AV ČR a Karlovy Univerzity se od "Výzvy jedenácti" mediálních prominentů distancovalo vedení České lékařské komory. Reakce prezidenta ČLK na Výzvu jedenácti:

Jako prezident České lékařské komory považuji výzvu, mezi jejímiž signatáři není žádný skutečný odborník na danou problematiku – tedy epidemiolog nebo infekcionista, za nezodpovědnou.

   Jen díky rychlému zavedení protiepidemických opatření se nám zatím podařilo zabránit katastrofě a udržet rychlost nárůstu nakažených v mezích, které naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví dokáže zvládat.

   Takzvané „přirozené promořování“ populace nezvládli nikde na světě a neexistují žádné důkazy pro to, že právě my Češi bychom mohli být výjimkou. Evidované počty mrtvých ze zemí, kde nástup epidemie včas nezachytili, jsou alarmující: USA 45 000, Itálie 27 000, Španělsko 22 000, Francie 21 000, Velká Británie 17 000.

   Covid-19 totiž není žádná „chřipka“. U seniorů nad osmdesát let se smrtnost pohybuje okolo dramatických 15 %. Umírají však i lidé mladí a zdaleka nejde jen o pacienty, kteří trpí nějakou další závažnou chorobou. Jediným pozitivem tak zůstává skutečnost, že děti v drtivé většině případů mají jen velmi lehký průběh onemocnění, či u nich infekce probíhá bez příznaků. O to nebezpečnější mohou být jako její přenašeči.

   Oblíbeným argumentem těch, kdo z nejrůznější důvodů potřebují současnou pandemii zlehčovat, jsou údajné tisíce lidí, které u nás každoročně zahubí chřipka. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) však vyplývá něco jiného. Chřipku každoročně prodělají statisíce pacientů, přičemž na ni zemře přibližně 200 nemocných a u dalších cca. 300 osob existuje souvislost příčiny úmrtí s chřipkou. Tedy žádné tisíce úmrtí na chřipku se u nás nekonají.

   Z dostupných statistik vyplývá, že smrtnost na Covid-19 se pohybuje okolo 2,5%. Pokud by tedy v naší populaci, která nemá přirozenou imunitu, onemocněl milion osob, tedy pouhých 10 % lidí, pak bychom mohli očekávat cca. 25 000 mrtvých. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by nedošlo k explozivnímu nárůstu počtu nemocných, který by zdravotnictví nestačilo zvládnout, v takové případě by nemocných začalo umírat více. Zahlcení zdravotnictví pacienty s Covid-19 by však mělo zároveň katastrofální důsledky pro ostatní nemocné, kteří by se se svými, třeba i závažnými diagnózami, do nemocnice vůbec nedostali.

   Ze zemí, kde došlo, třeba jen k přechodnému, zhroucení zdravotního systému, totiž přichází čísla o smrtnosti mnohem vyšší: Itálie 12%, Velká Británie 9,5%, Španělsko 9%, Francie 9%, Belgie 7%. Naproti tomu Německo 1,3% a USA 2,5%. Příčiny takových rozdílů ve statistikách jsou v zásadě dvě. Jedna je spíše pozitivní a to skutečnost, že při nezvladatelném nárůstu počtu pacientů se nestíhá testovat, takže jsou vyšetřeni pouze pacienti s těžším průběhem a skutečný počet nakažených tedy zůstává vyšší. Druhá je však rozhodně negativní. Zahlcené nemocnice nemohou poskytovat péči všem a řada nemocných umře zbytečně jen proto, že pro ně není dostupný ventilátor nebo třeba i jen lůžko v nemocnici. Kolegové z Lombardie nebo Madridu zažili v uplynulých dnech „válečnou medicínu“, kdy se nemocným od určitého věku již v podstatě žádná péče neposkytovala. Něco takového přece zažít nechceme.

   S postupujícím jarem stále více našich spoluobčanů podléhá falešné iluzi, že se vlastně nic neděje a že to nejhorší máme již za sebou. Obávám se, že to není pravda. Pro výraznější rozvolňování protiepidemických opatření nejsou zatím splněny základní podmínky. Počet prováděných testů zůstává velmi nízký a ani se neblíží slibovaným 20 000 vyšetřených za den. Takzvaná chytrá karanténa reálně nefunguje a nebyla zatím provedena ani populační studie, která by ukázala kolik procent populace se s infekcí setkalo a má tedy vytvořeny patřičné protilátky. Iluzorní zůstává i představa o jakési specifické izolaci starých a nemocných spoluobčanů. Kdo by se o ně staral, pokud by jejich příbuzní či ošetřovatelé byli nakažení?

   Nastavená rovnováha je zkrátka zatím velmi křehká a jakýkoliv neuvážený krok může znamenat pád do propasti, ze které se budeme škrábat jen za cenu tisíců mrtvých. Už z psychologického hlediska by podle mého názoru měl být stav nouze prodloužen. V opačném případě se obávám, že lidé přestanou omezující opatření dodržovat, což by se nám mohlo šeredně vymstít.

MUDr. Milan Kubek

Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Univerzita vám nepatří, reagují na Zimovu Výzvu jedenácti lékaři a vědci. Jedenáct lékařů z Univerzity Karlovy včetně kardiochirurga Jana Pirka nebo rektora školy Tomáše Zimy vydalo minulý týden prohlášení nazvané Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti. V této výzvě žádají rychlé ukončení nouzového stavu nebo odstranění překážek pro chod ekonomiky.

Text Zimovy Výzvy jedenácti najdete zde zde ...

Tato výzva pobouřila jejich kolegy, vědce a lékaře z Karlovy univerzity, kteří zveřejnili na stránkách školy svou odpověď.

V odpovědi upozorňují, že podepsaní lékaři jsou často odborníky "ve vzdálených oborech" a o koronaviru, jeho šíření nebo o imunitní reakci, kterou vyvolává, toho nevědí o moc víc než ostatní. Poukazují i na to, že je zatím málo vědeckých poznatků na to, aby na nich někdo dokázal postavit takto přesvědčivá tvrzení. "To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor" - tom píší autoři, mezi kterými je například molekulární imunolog Václav Hořejší nebo děkan 1. lékařské fakulty Šedo.
Jim a dalším kolegum připadá matoucí a zavádějící, když vědci a lékaři z Výzvy jedenácti "k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity". Proto proto v oponentní výzvě své akademické tituly vynechali.

Výzvy veřejnosti aneb názory mějme, ale argumentujme fér

Před několika dny se v médiích objevila „Výzva jedenácti: lékaři Univerzity Karlovy veřejnosti“. Laik naslouchající skupině respektovaných lékařů ověnčených odbornými a akademickými tituly a zaštiťujících se jménem největší vzdělávací instituce v zemi musí nutně nabýt dojmu, že tito lidé jsou odborníky a mají v ruce vědecká fakta, ze kterých vychází jejich stanovisko.

Není tomu tak – ve skutečnosti jsou odborníky v často velmi vzdálených oborech a vědí o vlastnostech koronaviru, který vyvolal pandemii covid-19, jeho šíření a jím vyvolané imunitní reakci jen to, co si můžeme zjistit i my ostatní. A mnoho toho nyní ke zjišťování není – objektivních prokázaných dat je pomálu, na rozdíl od hojně se šířících spekulací. To, co předkládá skupina jedenácti kolegů, je tedy jejich spíše politický než odborný názor.

Mají na něj nepochybně právo jako kdokoli z nás. Považujeme však za matoucí, pokud k ovlivňování veřejného mínění využívají autoritu svých titulů či Karlovy univerzity.

Podepsáni (v abecedním pořadí):

Ondřej Beran, infektolog
Ondřej Cinek, lékařský biolog
Eva Froňková, genetička
Michal Holub, infektolog
Václav Hořejší, imunolog
Ondřej Hrušák, imunolog
Aleksi Šedo, biochemik
Jan Trka, hematolog

Související informace:
   Zimova Výzva jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byla zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii COVID-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země.

   Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní, či ekonomickou, a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení COVID-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem.

V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné:

ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020;

obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři;

obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020;

odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků;

postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci, jako jsou například Německo či Rakousko;

přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření.

V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků.

1/ JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE OBNOVIT PLNOU LÉKAŘSKOU PÉČI PRO VŠECHNY OBČANY
Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou COVID-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů.

   Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha (prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní), drobných poruch hybnosti či mluvení (mozkové příhody) či bolesti v rameni nebo v zádech (akutní infarkty myokardu), a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace.

   Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je COVID-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti koronaviru.

2/ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM NEZKOLABOVAL A NEZKOLABUJE POD NÁPOREM PACIENTŮ S COVID-19
Z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 % závažnějších symptomů jich 5 % vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50% úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25–30 % příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s COVID-19 je mezi 8–10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška (21. 4. 2020) jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 % kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu!

3/ KORONAVIRUS NEZVÝŠIL PŘIROZENOU ÚMRTNOST V ČR
Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá.

   Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 000 lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován COVID-19, je za den průměrně 5 – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním COVID-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním.

   Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 (zdroj: data SZÚ). Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR.

4/ (NE)ZÍSKÁNÍ KOLEKTIVNÍ IMUNITY
Velká pozornost se v tuto chvíli upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit.

   Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech (buněčná imunita) přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu.

   Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy (tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci), kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se.

   Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent.

   Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu.

   Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná.

5/ STARŠÍ OBČANÉ POTŘEBUJÍ BEZPEČNÝ SOCIÁLNÍ KONTAKT, NE ABSOLUTNÍ KARANTÉNU
Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s COVID-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí.

   V rámci řešení krize COVID-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení COVID-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 % obyvatel republiky, včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru.

   Ukazuje se, že zhoršení prognózy COVID-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se COVID-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů.

   Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí COVIDu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu (zdatnosti, odolnosti, adaptability) nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu.

   Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny – obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj.

6/ NEJDE JEN O ZDRAVÍ FYZICKÉ A DUŠEVNÍ, ALE I O ZDRAVOU EKONOMIKU A DEMOKRACII
Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socioekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání.

   Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity.


Závěrem:

   Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali.

V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.

V Praze dne 21. 4. 2020

Podepsáni (v abecedním pořadí):
doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D.
prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA
prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.
MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc.
prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.
prof. MUDr. Robert Lischke, PhD.
prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
MUDr. Jaroslav Svoboda
prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA


Související informace:
   Odpověď odborníků z oboru na Zimovu Výzvu jedenácti ...
   Odpověď vedení České lékařské komory na Zimovu Výzvu jedenácti ...

Myslím, že je na čase zrušit všechna protipandemická opatření.
Kdybychom byli společností moudrých lidí, nebyla by to dobrá volba.
Protože jsme ale společností modlící se k bohatství, penězům a ekonomickému růstu, mám pocit, že je to potřeba.

   Čím víc se ukazuje, že u nás v důsledku pandemie skutečně neumírá tolik lidí jako jinde, tím víc sílí hlasy těch, kteří si myslí, že se v podstatě nic neděje. Tato stále se zvětšující skupina má v čele i poměrně hodně mediálně známých lidí, kterým novináři rádi dávají prostor pro jejich vyjádření. Při podrobnějším prostudování podobných článků často zjistíte, že obsah až tak úplně neodpovídá bombastickému titulku. Na podobné triky novinářů jsme ale už zvyklí. Obsah článku pak většinou opakuje známé a obecné pravdy, se kterými souhlasí skoro všichni, dokonce pravděpodobně i vláda se svým krizovým štábem.

   Podstatný rozdíl mezi těmi, co rozhodují a těmi, co kritizují je ten, že křiklouni v novinách, videích a peticích nenesou žádnou zodpovědnost za své jednání. Na rozdíl od těch, co rozhodují. Ti co rozhodují budou kritizováni vždy. Ať už rozhodnou jakkoli, bude polovina národa i mediálních exhibicionistů křičet, že je to špatně. Ti, co neustále publikují svá odmítavá stanoviska v podstatě k čemukoli, nemají co ztratit. Maximálně prohlásí, že "mýlit se je lidské" a že "změnit názor je normální". A když se ukáže, že měli pravdu, uslyšíme neustále "já jsem to říkal". Jak malé děti. Ve skutečnosti jsem velmi, velmi dlouhou dobu nenarazil na nějaký článek, který by se alespoň trochu snažil hodnotit situaci objektivně. Většinou je to pouhá reklama (většinou na ego autora nebo jeho politickou stranu).

Proč bych teď zrušil protipandemická opatření?

   Můj důvod je jediný. Lidé se potřebují poučit. Potřebují si uvědomit, které věci jsou důležité. Je evidentní, že při současném stavu naší společnosti nestačí jen varování, kterým tato pandemie je. Pořád je zde příliš mnoho lidí, pro které je nutné, aby umíralo mnoho lidí a aby umírali i jejich blízcí. Pak by možná pochopili, o co v životě skutečně jde a na čem skutečně záleží. No možná, že někteří by to nechápali ani v takovém případě a sveřepě i přes všechny oběti by se snažili vrátit k původnímu způsobu života. Vždy bude část lidí nepoučitelných, to ale nevadí, důležité je, aby se poučila většina.

Ukončeme všechny restrikce
   Pokud to nastane a skupina křiklounů o nesvobodě, ekonomické katastrofě a nekompetentnosti každého kromě nich samotných zvítězí, pak možná uvidíme více poučených lidí, kteří přehodnotí své osobní zájmy a priority.

   Pokud to nastane, dostaneme se paradoxně do podobné situace, jako kdyby šlo o nějakou hodně smrtelnou nákazu nebo jiný typ velké katastrofy. V aktuálním případě nás vláda nebude nijak omezovat ani chránit, protože si to lidé nepřejí. V případě velké katastrofy nás vláda nebude omezovat a ani chránit, protože to reálně nepůjde a ani se s tím nepočítá.
V obou případech nastane situace, kdy si musí každý poradit sám. Ukáže se, kdo je připravený. Opět konečně začne fungovat základní pravidlo přírody a evoluce:
PŘIROZENÝ VÝBĚR
(ano teď to bude jen jako, v případě velké katastrofy by to bylo už naostro)
   Pravidlo, které se poslední dobou snažíme různými způsoby obcházet a myslíme si jak jsme dobří, že přirozenému výběru bráníme v jeho neúprosné selekci. Tím si ovšem kopeme vlastní hrob. V době, kdy se budete muset rozhodovat sami, kdy nebudete jen čekat na to, co vám kdo dovolí nebo zakáže, se ukáže kdo si zaslouží přežít. Dříve nebo později už ani bohatství a peníze nepomohou k přežití. Nevyhnutelně nastane doba, kdy přežijí připravení, zkušení a moudří. Přežijí ti, kteří si zaslouží mít potomky. Přirozený výběr u lidí je trochu jiný než u ostatních živočichů. U lidí nejde už jen o přežití a zplození další generace. U tvorů myslících kromě toho jde také o kvalitu života budoucí generace. Znovu tedy nastane doba, kdy staří, zkušení a moudří budou pro společnost stejně důležití jako třeba mladí, silní a zdraví.

Podle mého názoru k poučení většího procenta lidstva současná "lehká forma" pandemie nebude stačit. Bude asi muset přijít něco daleko horšího.
Jiří Hrbáček

Karanténa nás baví: Koho ne, toho si dron najde. Kde bychom mohli být? Čína na nás nemůže, máme Svěráka. Greta se pokusila o zmrtvýchvstání. Chytrý koordinátor nás ochrání. Vzhůru do hobbymarketu!
Hobbymarkety jsme otevřeli proto, aby se občané o víkendu nenahrnuli do parků, prohlásil ministr vnitra. Aha. Takže nahrnout se o slunném velikonočním víkendu do hobbymarketů je podle mínění vlády mnohem bezpečnější a hlavně zdravější než se nahrnout do parků? Poctivě se v tom snažím najít byť jen záblesk nějaké logiky, ale nedaří se. Asi proto, že nejsem čobol, vojenský epidemiolog, profesionální sociální demokrat, úředník nebo aspoň mgr. et mgr.

Třetího dne vstanu z mrtvých
   Měla jsem asi koronavirus a uzdravila se, napsala Greta Thunberg. Respektive taťka Thunberg. Nebo to možná byl pan Prathap. Nicméně to chápu. Pro psychicky nemocné a zneužívané dítě musí být hrozné upadnout bleskově z léčivého mediálního výsluní do totálního mediálního zapomnění kvůli nějaké blbé breberce. Greta kvůli tomu asi už zase nemluví, nejí a má deprese. Do školy teď nechodí nikdo, takže alespoň tohle pana Thunberga trápit nemusí. Obšlehnout proto před velikonocemi zmrtvýchvstání se ale jejímu týmu mohlo jevit jako dobrý nápad jak to všechno vrátit zase k normálu, to chápu. Jen aby to na breberku a hlavně na breberkovou mediální i společenskou hysterii nebylo málo. Co takhle zkusit raději Fridays for Take it easy?

Ghostbusters
   S nástupem covidu 19 se jako houby po radioaktivním dešti rozmohla takzvaná „zábavná“ videa z prostředí složek Integrovaného záchranného systému. Policisté, hasiči, zdravotní sestry nebo jako v tomto případě pardubičtí strážníci na nich buď hudebně „zábavnou“ formou předvádějí pravidla hygieny nebo jen tak křepčí v rytmu nějaké populární melodie. Prý aby tu vážnou situaci odlehčili vtipem. Videa mají tisíce lajků a jsou mediálně populární. Zřejmě postrádám smysl pro humor, protože já na tom nic lajkovatelného natož vtipného nevidím. Dva uniformovaní šašci se v pracovní době a za mé peníze chvilku nekoordinovaně pitvoří a tisíce podobných pitomců to pobaví. Bravo, hned se cítím veseleji a už na tu breberku nemyslím. Kromě toho se ten pardubický ghostbuster za volantem zcela evidentně nevěnuje za snížené viditelnosti dostatečně řízení a měl velké štěstí, že ho nelapli dopraváci, kteří jinak bývají právě na tohle vysazení. Taky má kliku, že pardubická policie asi nesleduje online fejsbuk pardubických městapáků.
To českolipské tajné dopravní vokurky jsou jiný formát, jen dáte jejich fotečku na fejsbuček, už vás zastaví a oflastrují. Nevěnování se řízení taky moc pěkně tepe pan Besip, ale já vcelku chápu, že když jste za volantem v uniformě a navíc hrozně vtipní, tak se vás pravidla pro plebs netýkají.

Jak jako perské princezny?
   Poeticky se pokusíte ženám sdělit, že rouška na obličeji jim neubírá ženskost a mohou ji tedy nosit zcela bez obav a dostanete za to padáka. Krásný příklad zpotvořenosti doby v níž je nám dáno žít své životy. Snažím se představit si někoho, komu něco takového stojí zato, aby sedl a napsal stížnost zaměstnavateli autora a prostě se mi to nedaří. Fantazie nestačí. A v dalším kole si zkouším představit, že bych svého zaměstnance na základě toho všeho vyhodil a to už mi teprve nejde.

Může za to Čína
   Představte si, že Čína v lednu, když už tam běžela epidemie ostopéro a u nás jsme měli ještě v blažené nevědomosti nohy na stole a státní sklady plné pontonových mostů a cisteren, skupovala v Čechách respirátory. Zjistil to Respekt. No, to tedy respekt. Odhalit čínský komunistický hybridní útok na naší demokracii spočívající v tom, že v prostředí globálního volného trhu nakupujete u vás momentálně vysoce potřebné a nedostatkové zboží všude, kde se jen dá, to chce investigativní mozek skutečně velkého kalibru. Ještěže to demokratické státy nedělají, protože všechny měly od začátku respirátorů dost.

Nebylo nutno
   Není nutno si zazpívala se Svěrákem celá republika, píše Agrofertdnes. Určitou naději do neveselé a truchlivé budoucnosti téhle republiky skýtá fakt, že celá rozhodně ne.

Nebojte se, zneužití je zakázáno zákonem
   Zneužití chytré karantény se nebojte, říká podle Hovinek její koordinátor. No, rozhodně nechci nikomu radit, ale silně doporučuji každému, aby nedal na chlácholivé blábolení vrchnosti o pojistkách, zodpovědnosti či službě dobré věci a jejího zneužití se konstantně bál. A hlavně to dával hlasitě najevo. Protože co může být zneužito, bude zneužito a vždycky zneužito bylo. Jsme jen lidi, že. A nebo teď věřte koordinátorovi a pak, až se třeba provalí, že jste byli někde, kde jste být rozhodně neměli, si jděte stěžovat na lampárnu.

Pomáhat a chránit? Došlapávat!
   Nemáte roušku? Policie si na vás došlápne z dronu, oznamuje radostně Agrofertdnes. Musím říci, že v téhle redakci jedou zřejmě na mimořádně fortelném matroši. Tak často se tady rozplývají nad něčím, nad čím se normálnímu člověku chce zvracet, až by už zasloužili metál za vlezdoprdelismus 1. stupně. Trpím totiž utkvělou představou, že policii si rozhodně neplatím od toho, aby si na někoho došlapávala. Ani v dopravě, ani nikde jinde. A už vůbec ne na slušné lidi.
Od policie hlavně chci, aby slušné lidi chránila před neslušnými a mám silné pochybnosti, že mediálně vděčná buzerace pomocí dronu a následné došlapávání si na někoho, kdo jede sám na kole liduprázdnou krajinou bez roušky do téhle kategorie patří.

Příliš benevolentní STK
   Technická kontrola se zpřísní, nově o ni řidiče připraví i drobnosti, píší do třetice všeho dobrého Vládní řepkové rozhledy. Jistě, na chudý lid musí být přísnost. To by tak hrálo, abyste si na vlastní zodpovědnost jezdili čím chcete a v jakém stavu chcete. Stát nejlépe ví, co je pro vás dobré a proto úzké skupince vyvolených přihraje ze zákona, o kterém silně pochybuji, že vznikl z vůle lidu, další lukrativní byznys. Ta státní péče o naše bezpečí na silnicích je opravdu dojemná. Od radarů a kamer na každém rohu a policajtů v každém křoví až po neustálé zvyšování pokut a odebrání technické za nefunkční boční okénko či prasklou žárovku.
Ještěže ten demokratický a svobodný stát máme, co bychom si bez jeho láskyplné péče počali. Jezdili bychom šedesátkou nepřipoutaní s prasklou žárovkou u espézetky po městě jako za totality, hádám.
L.L.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Je to varování. Jak daleko jsme od doby, která je v americkém filmu (In Time) popsána. Kamery nás sledují na každém kroku. Díky koronaviru se statisíce lidí nechává dobrovolně a přímo nadšeně sledovat různými mobilními aplikacemi. Mají přitom pocit, že pomáhají dobré věci. Možná ano. Možná pomáhají. Ale skončí to s koncem pandemie? Skončí vůbec pandemie? Skončí sledování?
Neskončí.
Sledují nás mobilní operátoři přes telefony, banky prostřednictvím platebních karet, obchody prostřednictvím slevových karet nebo všudypřítomné kamery přes poznávací značky našich aut nebo díky rozpoznávání obličejů. Prvních jedenáct lidí si v Česku do těla nechalo vložit NFC čip už v dubnu 2016 - dobrovolně. Bude mít každý člověk v těle čip? Budeme za pár let chodit s čipem pod kůží? Blíží se čipová totalita?

Připadá vám to šílené? Americká firma Three Square Market, která vyrábí prodejní automaty, přišla už někdy v roce 2018 s nabídkou, která se z pohledu normálního člověka rozhodně odmítá: svým zaměstnancům umožnila implantaci čipu, pomocí něhož by mohli platit v bufetu nebo otevírat dveře. Místo plastové kartičky by měli zaměstnanci v ruce (konkrétně mezi palcem a ukazováčkem) implantovaný čip, díky němuž by na kartičku už nemuseli nikdy myslet. Asi 50 z 85 zaměstnanců s nabídkou souhlasila. Three Square Market byla první společností ve USA, která tuto možnost nabídla.

Díky pandemii jsou na současnou společnost vyvíjeny různé tlaky. Možná budou za pár měsíců cestovat přes hranice jen lidé, kteří budou testování na koronavirus. To si dovedete představit ne? Možná budou smět přes hranice jen ti, kteří budou mít potvrzení o testování zapsáno v cestovním pase. To taky zní dost uvěřitelně že? Možná, že cestovat budou smět jen lidé očkovaní. I to je celkem uvěřitelné. Možná vzhledem k ceně nebo jednoduchosti nebo z nějakého jiného důvodu bude lepší některé údaje ukládat ne v cestovním pase, ale v malém levném čipu pod kůží cestovatele. Už se vám to zdá moc? Možná že se najde dost takových lidí, kterým to zase až tak vadit nebude, protože jako očipovaní budou mít spoustu výhod. Možná že těch odmítačů nebude tak moc, aby ti nahoře nemohli zavést jízdenky na vlak nebo autobus uložené do čipu pod kůží. Tak to už fakt ne, říkáte si. No možná ne, ale kde je ta hranice? Pokud budou stimuly dostatečně lákavé, finančně zajímavé nebo prostě jen usnadní život, pak hodně lidí podlehne lákadlům a očipovat se klidně nechá. Menšina bude patrně nějakými zajímavými pobídkami přesvědčena, nebo prostě dříve nebo později vymře.

Třeba se to nestane. Třeba stane. Kdo ví. Rozhodně o tom přemýšlejte. Třeba u celkem dobrého (zatím sci-fi) filmu Vyměřený čas.


Vyměřený čas - Sci-Fi/Thriller/Akční/Krimi/USA/2011/105 min:


Obsah filmu:
Představte si, že můžete žít jen do 25 let. Pak zemřete. Pokud nevyděláte, neukradnete nebo nezdědíte nějaký čas navíc. Děj filmu akčního scifi thrilleru Vyměřený čas v hlavní roli s Justinem Timberlakem (Kamarád taky rád, Zkažená úča, The Social Network) se odehrává v blízké budoucnosti, v době, kdy peníze neznamenají vůbec nic. Platí se časem. Will Salas (Justin Timberlake) má na svých životních hodinách zřídkakdy víc než 24 hodin. Žije z minuty na minutu v chudé zóně Dayton a jenom tvrdá práce v továrně mu každý den poskytne další den života. Stejnému osudu čelí i jeho matka Rachel (Olivia Wilde) a spousta dalších lidí v tomto zapadákově. Místní gangy jsou navíc vždy připraveny kohokoliv okrást, byť jen o pár hodin, a klidně tím ukončit jeho život. Jednoho dne Will pomůže před jedním z těchto gangů uniknout bohatému Henrymu (Matt Bomer). Henry za to Willovi daruje celé století času a sám se rozhodne svůj nekonečný život skončit. Will je následně obviněn z jeho vraždy a nezbývá mu nic jiného, než dokázat svoji nevinu. Vydává se na útěk do nejbohatší zóny v New Greenwich, kde na rozdíl od Daytonu nikdo nikam nespěchá. Čas je luxus, který si tu mohou dovolit všichni, protože budou žít stovky ba dokonce tisíce let. V New Greenwich je ale zároveň někdo, kdo Willa přitahuje. Sylvia (Amanda Seyfried) je dcera mimořádně bohatého Philippa Weise (Vincent Kartheiser), která se ve chvíli, kdy Willa přicházejí zatknout strážci času, stává ideálním rukojmím. Vysoká hra o změnu pravidel nespravedlivého světa může začít.
(oficiální text distributora)

Názory a poznámky z facebookových skupin:
Po "delší" době jsem jel pracovně do Krkonoš (Mísečky, Rokytnice a Harrachova). Těšil jsem se (díky nouzovému stavu) po měsíci stráveným s rodinou v Praze a okolí - na hory a horaly ...
Harrachovská (město, kde mám svoji druhou domácnost) místní samospráva + s.Půta - blokuje většinu parkovacích míst s ideou ochrany místních horalů proti VIRU.... namířeným proti všem ostatním NÁVŠTĚVNÍKŮM (občanům-nedávno ještě "spoluobčanům" lidské rasy bez vlast. parkování v obci).
Po projetí městem (v roušce a s vytaženými okénky, abych nenakazil místní) jsem u sebe v bytě pouze zalil kytky a znechuceně/pošpiněně jsem odjel do Prahy, kde je sice hlava na hlavě, ale nechovají se tu - jako stavitelé ostnatých drátů za 2. sv. války (které rozdělovaly spořádané občany a ty druhé -určené "k likvidaci")
HORALÉ Z HARRACHOVA... je mi Vás tímto upřímně líto a dnes poprvé nevím zda se ještě chci mezi Vás vrátit

-nenapadlo mne , že po 30 letech od listopadu 1989 je tohle ještě možné
‎Milan Činka‎

Pod příspěvkem se bouřlivě diskutovalo:

Vítězslav: Takových míst, kde teď místní hystericky brání své území proti cizákům (hlavně Pražákům, ale i ostatním), je bohužel celá řada. Inicioval to "snaživý" hejtman a starostové a celé samosprávy se toho aktivně chytly a strážníci a policie to kontrolují a postihují pokutami.

Václav: On by nikdo nikoho neomezoval, ale je problém že si lidé neužijí ani kousek přírody u sebe za městem a musí jezdit na hory v době, kdy to není úplně nutné a nejlépe na co nejznámější místa, ačkoliv v životě nevystrčili paty z domu. Například to co se dělo na Jizerkách bylo neúnosné. Takové množství lidí tam bylo jen v případě závodů nebo Anenské pouti. Proto je úsměvné že v době omezení je tam největší nával a dokážu pochopit že místní z toho nejsou úplně nadšení. Já osobně si myslím, že je šířená zbytečná panika, že omezení jsou potřeba ale ne tak drastická. Ale lidé by se měli zamyslet zda jim nestačí i obyčejný les, kde je stejně krásně jako na profláknutých místech. Z toho nářku se mi ale zdá, že lidi nevydrží den se sebou, natož se svojí rodinou doma a nedokáží si užít to co mají za barák

Vítězslav: Ale právě, že je to všude. Třeba u nás, když chci dojet kamkoliv k lesu (abych nemusel pěšky s rouškou po silnici), tak všechna parkoviště, kde se chodí na houby, do lesa, do skal..., jsou "opáskovaná" - no prostě hysterie!

Dušan: Tak, a konec hloupých diskusí o tom, zda Pražáci smí jet z města ven, či musí být zavřeni ve svém 3+kk, protože poblíž žádný les nemají.
Z nařízení vlády:
"s účinností od 7. dubna 2020 0.00 hodin do konce nouzového stavu se zákaz volného pohybu osob podle bodu nevztahuje na sportování na venkovních sportovištích, v parcích, v přírodě.
VČETNĚ CESTY ZA ÚČELEM TOHOTO SPORTOVÁNÍ."

Lenka: Máme dům na Šumavě, polosamota, s kusem lesa, bez potřeby vycházet kamkoli. Včera jsem, s pražskou značkou, jela na nákup potravin, jíst musíme, aspoň trochu... Cestou zpět se za mě pověsili policajti a jeli za mnou 10 km až k baráku. Cítila jsem se jak nějaký zločinec....přitom jsem cestou na několika místech a i přímo v Sušicích viděla několik part (opravdu NE po 2), lidé si posedávali na kapotě aut, vyhulovali si, bavili se. Ráda jsem to neviděla neb sami karanténu dodržujeme, ale nenapadlo by mě je udávat..... chápu, jak jste se cítil. Smutné, moc.

Majlo: Dost mě tahle opatření namíchla a to jsem nevytáhl paty z Prahy. Až tohle skončí, všechny regiony budou natahovat ruku pro pomoc a znovunastartování ekonomiky a turistického ruchu. Budu se dost ptát, co dělali v době krize a jak pomohli lidem z měst, od kterých teď chtějí pomoci. Zatímco oni mohou na zahrady a s nikým se nepotkat, lidem z měst ať klidně praskne hlava ve 3kk se dvěma dětmi už třetí týden. Při dodržování základních hygienických opatření "nákaza z parkoviště" přece úplná blbost a člověku se v přírodě vyhnu na 5 metrů. Pokud mi tu chce někdo namítat, že si mají vyrazit do parku za barák, doporučil bych jim vidět, jak vypadají parky, pěší zóny a cyklostezky v Praze během víkendu.

Karolína: Naprosto těmto opatřením rozumím. V současné době jsou o víkendech turisticky zajímavá místa atakována Pražáky. Mám v Krkonoších příbuzné,přesto se v současné době omezuji na výlety do lesů v okolí Prahy. Lidi,tohle jsou opatření pro zachování zdraví ne dovolená. A na čerstvý vzduch vám stačí vyrazit do blízkého okolí!!!!!

Martin: Nebylo by od věci se zamyslet, kolik mimopražských občanů, jezdí do Prahy a nevadí jim, že by se zde mohli nakazit, ale vadí jim, že pražák vyrazí k nim na vesnici, kde navíc má svoji chatu. Demence občanů je bezbřehá ...

Michal: Od začátku zastávám názor, aby se chodilo do přirody co nejvíc. A to tu větsina ještě psala, že proč nesedíme doma na prdeli a zůstaň doma a pod. V lesích a na horách jsem neviděl žádná rizika pro sebe ani pro druhé. Kontakt s lidmi byl méně než minimální. Navíc bylo v té době poměrně větrno a to čistilo vzduch.. Pobyt v přírodě na horách měl být doporučován a ne odrazován. Kdyby pánové a dámy v Peci, Harrachově, Špindlu a dalších městech nemysleli jen na sebe, mohli příjezd a opuštění parkoviště organizovat a lifrovat lidi rovnou do kopců, také poskytovat info, jak se chovat poblíž ostatních skupin atd. Ale proč by se starali o "Pražáky", když jim pobyt na čersvém vzduchu mohou zkomplikovat. Horská služba (té si vážím) breptající, že bude potřeba jinde ve zdravotnictví, mohla prohlásit Krkonoše dočasně za divočinu a záchrannou službu zde přestat poskytovat, když jsou nebo možna budou tak potřební někde jinde. Ať se každý rozhodne, zda do hor půjde i za takových podmínek. Nejsnažší řešení často prostě nebývají ta nejlepší. A s těmi parkovišti se to ukázalo na plné čáře. Řekneěe třeba takovému pražskému bronchitikovi, který se chce vydýchat na hřebenech, ať si tam dojde pěsky z Trutnova. A pokud by tedy např. lidé z Harrachova potřebovali služby velkých měst, také jim to zkomplikujeme nebo jim to naopak zorganizujeme co nejlépe? Ja myslím, že odpověd znám..

A na závěr ještě poznámka moje:
Pražák na chatě, v lese, na parkovišti - to je problém. Místní v Praze, to je OK. Byl jsem třeba v Srbsku (u Karlštejna). Všude kameny uzavřená parkoviště. Hlavně ať ti nenáviděn Pražáci nejezdí. No jsem dost zvědavý, jestli místní uživí ty hospody, kempy, hotely atd... Jednou ta pandemie skončí. Oplatky se pečou.
Jiří Hrbáček

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...