Výstup na Hoher Dachstein okolo chaty Adamekhütte
a lezení na Niedere Schreibenwand (8.5. - 11.5.2008)
Jan Virt (autor článku i všech fotografií)

Gosausee (910m) -> chata Adamek (2.196m) = 6h (+1.286m)

Adamek (2.196m) -> Niedere Schreibenwand (2.496m) = 2h 30 min (+300m) cesta Hüttenpfeiler

	Adamek (2.196m) -> Hoher Dachstein (2.996m) = 3h (+800m)
	Lezení na Niedere Schreibenwand

Adamek (2.196m) -> Gosausee (910m) = 3h (-1.286m)

  Niedere Schreibenwand a cesta Hüttenpfeiler. Obtížnost je sice stanovena IV-, ale má devět délek a 320m. Jaká to výzva pro hochy co lezou necelé dva roky a znají pouze skalky na Rovišti, Kácově a Poříčí nad Sázavou. Po přečtení inspirativního článku na netu mi tato cesta neustále ležela v hlavě a bylo jen otázkou času, kdy se do ní pustit.

Pohled na Dachstein od jezera Vordere Gosausee

  Cesta do Rakouska probíhala celkem bez problémů. Kromě zastávky na poslední pumpě v ČR, kde jsme do našeho traktoru dotankovali dobrotu s názvem Diesel Sprint, nakoupili desetidenní známku a oběd ve formě bagety, se stavělo až v Gosau. Nějakým nedopatřením se nám cesta trochu prodloužila, když jsme přejeli odbočku na Gmunden a skončili až v Mondsee u Salcburku. Naštěstí byl odsud značený už Bad Ischl a zbytek cesty utekl jak voda. Na parkovišti u jezera Vordere Gossausee, nad městečkem Gosau, už stojí tři česká a jedno slovenské auto. Vašek se začíná obávat, jestli se do winterraumu na Adamkovi ještě vejde, neboť jeho extremní spacák do mínus deseti opravdu moc nehřeje.

Zpětný záběr do údolí

  Z parkplatzu vycházíme v půl dvanácté po cestě číslo 614. První rozcestník ukazující na hute ohodnocuje výstup na čtyři hodiny. Velmi optimistický čas, na květnové podmínky, kdy všude leží ještě hromady sněhu a už od druhého jezera se po kotníky brodíme v mokré břečce. Cesta v těchto podmínkách se hledala velmi obtížně a jediným vodítkem nám byly čerstvé stopy předchůdců, kteří vyšli o něco dříve. Co nám bere veškerý optimismus je cedule ohlašující výšku 1.550 metrů. Jak to že teprve 1.550? Kurňa to máme před sebou ještě necelých 650m na Adamka? Super. Za okamžik dobíháme starší český pár a poté i další českou trojici. Kdo umí počítat, zjistí, že tři plus dva je pět, tedy na winterraum připadají ještě tři volná místa a když zanedlouho na horizontu spatříme dalších šest teček, Vaškovi zatrnulo.

Nádherný masív Schneebergwand

  Po dalších několika desítkách metrech spatřujeme výrobce prošlapané cesty ve sněhu a později zjišťujeme, že se jedná o borce ze Slovenska. Čím blíže jsme byli k chatě, tím pomaleji se šlapalo a vstoupení na její prosluněnou terasu byla opravdová úleva. Tam zjišťujeme, že celého Adamka okupují pouze Češi a Slováci. K večeru je nás celkem patnáct, ale hodně nás chce spát venku a Vašek s úlevou vhazuje spacák do winterraumu, kde zbývají ještě dvě místa. Dlážděná terasa Adamka se tedy pro většinu z nás stala na další tři dny obývákem, kuchyní a ložnicí dohromady. Zapadající slunce, sníh, skály a ticho dotváří kulisu ve které ihned usínáme.

Ostré dachsteinské vápno

  Další den ráno není třeba kam pospíchat. Vstáváme kolem deváté a v jedenáct stojíme před nástupem na Hüttenpfeiler, který se nachází pět minut od chaty. Je tolik sněhu, že její první délku šlapeme ve firnu a na skále se cvakáme rovnou do štandu. Cesta má po většinu její délky položený charakter, občas nějaká ta plotna, ale povětšinou jde o lehké lezení v krásně ostrém vápenci. Jištění je opravdu nadstandardní, nýty jsou každých pět metrů a jediné co je třeba je alespoň sedm expresek. I když jsem toto četl už dřív, stejně jsem si vzal několik hexů, ale vůbec je nepoužil. Jasná linie nás dovádí na vrchol, ze kterého volíme variantu slanění, namísto feraty, která by měla vést z druhé strany masivu.

Místy položené plotny na Hüttenpfeileru

  Tento den máme vyhrazený na výstup na Dachstein. Kvůli množství sněhu vstáváme něco málo před šestou, abychom stihli tvrdý sníh. Cesta probíhá vcelku rychle, namrzlý sníh nás drží "nahoře" a propadáme se pouze občas. K nástupu na hřeben Westgrat dorážíme akorát včas, kdy už téměř celý ledovec zalévá ostré ranní sluníčko a my zkoumáme stav feraty k vrcholu. Vzhledem k vládnoucím sněhovým podmínkám nebylo divu, že se většina z feraty nacházela pod sněhem a místy i ledem. I přes to výstup probíhal bez větších problémů a za pomoci cepínu a maček hřeben zvládáme za půl hodinky. Výhledy od vrcholového kříže byly nádherné. Ještě se zvěčnit ve vrcholové knize a šupky hupky zpět na Adamka, kam se přivalíme v půl jedenácté.

Téměř na konci cesty

  Výstup na Dachstein proběhl tedy v cukuletu a už na sestupu k Adamkovi se mi začal v hlavě honit plán co podniknout ve zbytku dne a po pohledu na Niedere Schreibenwand bylo jasno. Nějaká topa ostatních cest jsem měl vytištěná s sebou a po krátkém rozhodování padla volba na cestu Blitz und Donner za VI. Po krátkém relaxu tedy přebalujeme matroš a za chvíli se opět nacházíme pod nástupem. Zdola vypadala linie celkem pěkně a první délka byla hned za námi. Problémy nastaly pět metrů nad štandem, kde tak trochu nevinně začala asi tak čtyřmetrová rozevřená vlhká spára. Po pár krocích zjišťuju, že tohle opravdu ne a s nevolí tam zavěšuji pytel. Super. Co dál? Zpátky na chatu je brzo, ale když na mě pět metrů nalevo mrkne nejt z cesty Der Shöne Hugo je to jasný. Jasná taky byla klasifikace a po třech nejtech za VI+ to opět otáčím. Samozřejmě že nešlo o to cestu vylézt, ale spíš si zkusit, jak taková VII- vypadá. No co, šáhnul jsem si na ní a za pár let naschle.

Zasněžený hřeben na Dachstein

  Zbytek soboty proležíme na terásce. Bohužel, s blížícím se večerem přibývá i lidí, hlavně kamarádů skialpinistů z Rakouska a za chvíli se není kam hnout. Po zjištění, že winterauma je plná Čechů a Slováků jim lehce zamrzne smích. S jejich super light spacákama se jim spát venku nechce, ale co naplat, berou všechno co hřeje a ulehají vedle na betonu. Druhý den ráno se loučíme s panoramou Dachsteinu a sestupujeme úmornou cestou do údolí. Ti odvážnější volí na prudších místech tzv. prdeling, neboli sjížding. Vašek ještě volí rychlou koupačku ve Vordere Gosausee a pak už nás čeká jenom řízeček v restauraci u jezera. Počasí dobré, všechno dobré. Okolí Adamka je krásné místo a určitě bych se sem ještě několikrát rád vrátil. A kdo ví, třeba Schöne Hugo přeci jenom vyjde.

Adamek hütte a okolí

Další fotky nejen z Dachsteinu najdete ve fotogalerii na stránkách Jana Virta